19 CO 212/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobkyně: ; a) jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa žalobce: ; b) jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa proti žalovanému: ; stát. instituce, městská část obec část obce, IČO; sídlem adresa o přezkoumání výpovědi nájmu bytu, o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2021, č.j. 119 C 179/2020-29,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8.9.2021, č.j. 119 C 179/2020-29, bylo rozhodnuto takto: I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají určení, že výpověď z nájmu bytu číslo sestávajícího z jednoho pokoje a příslušenství, a který se nachází ve 6. podlaží domu v obec č. popisné anonymizováno, č. orientační anonymizováno na ulici ulice, ze dne 8. 6. 2020, je neoprávněná, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání s tím, že soud se nezabýval § 2272 odst. 2 OZ, jenž uvedli. Sdělili, že vzhledem ke lhůtě k odevzdání bytu se ji snažili dodržet, aby nebyli sankcionováni za nedodržení lhůty, tudíž jednali v dobré víře, to ale neznamená, že by předáním bytu byl ukončen požadavek na užívání bytu, když se jednalo pouze o dodržení lhůty výpovědi a ne o ukončení nájemního vztahu. Tvrdili, že žalovaný jednal v rozporu s dobrými mravy a že se soud dostatečně nezabýval jejich námitkami a navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu (účastníci další návrhy na dokazování nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení) i s učiněnými právními závěry, se odvolací soud zcela ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku také plně odkazuje. Rozsudek soudu I. stupně je úplný, přesný, výstižný i věcně správný a odvolací soud nemá nic, co by bylo třeba k němu doplnit či naformulovat jinak. Argumentace žalovaných v odvolání na správnosti napadeného rozsudku nic nemění, když jejich hlavní argument, a to poukaz na § 2272 OZ se míjí s podstatou věci. Tady nešlo o to, že by žalobci vzali v předmětném bytě k sobě do své společné domácnosti bratra žalobkyně a) a že by z tohoto důvodu dostali výpověď, ale o to, že žalobci se z bytu odstěhovali (to potvrzují již v žalobě) a přenechali byt k užívání bratru žalobkyně a) jméno příjmení, což obsahově představuje podnájem a situaci, na níž dopadá § 2275 odst. 1 OZ, jenž je citován v napadeném rozsudku. Na tom nic nemění ani důvody, proč se žalobci z bytu odstěhovali, ani to, pokud by před odstěhováním užívali nějakou dobu byt společně s jméno příjmení, jak tvrdí (ale nebylo to prokázáno a neplyne to ze spisu). Jakmile se žalobci odstěhovali a v bytě zůstal bydlet jméno příjmení, nevedli společnou domácnost a obsahově se jednalo o podnájem, na nějž dopadá § 2275 OZ a žalobci, coby v dané době nájemci bytu, potřebovali pro legální možnost podnájmu jméno příjmení souhlas žalovaného, jakožto vlastníka bytu, jenž neměli a ani o něj nežádali, ačkoli i dle nájemní smlouvy čl. II. mohli byt přenechat do podnájmu jen s písemným souhlasem pronajímatele a věděli, že porušení této povinnosti může být důvodem k výpovědi z nájmu bytu. Výpověď z nájmu předmětného bytu z 8.6.2020 tak byla žalobcům dána žalovaným po právu a zcela v souladu s § 2276 OZ a § 2288 odst. 1 písm. a/ OZ, jenž jsou citovány v napadeném rozsudku, když přenecháním bytu do podnájmu bez nezbytného souhlasu pronajímatele, tj. žalovaného, žalobci hrubě porušili své povinnosti, vyplývající z nájmu. S ohledem na vše uvedené byl napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, včetně výroku II. o nákladech odvolacího řízení. Lze doplnit, že vyklizením a předáním bytu žalovanému v říjnu 2020 jsou již vztahy účastníků celkově dořešeny.

4. O nákladech řízení odvolacího rozhodl odvolací soud tak, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, když žalobci nebyli v odvolacím řízení úspěšní a úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Městského soudu v Brně.