19 CO 212/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobkyně: ; a) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa žalobce: ; b) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa proti žalovanému: ; stát. instituce , městská část obec část obce , IČO ; sídlem adresa o přezkoumání výpovědi nájmu bytu, o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2021, č.j. 119 C 179/2020-29,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8.9.2021, č.j. 119 C 179/2020-29, bylo rozhodnuto takto: I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají určení, že výpověď z nájmu bytu [číslo] sestávajícího z jednoho pokoje a příslušenství, a který se nachází ve 6. podlaží domu v [obec] č. popisné [anonymizováno], č. orientační [anonymizováno] na ulici [ulice], ze dne 8. 6. 2020, je neoprávněná, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání s tím, že soud se nezabýval § 2272 odst. 2 OZ, jenž uvedli. Sdělili, že vzhledem ke lhůtě k odevzdání bytu se ji snažili dodržet, aby nebyli sankcionováni za nedodržení lhůty, tudíž jednali v dobré víře, to ale neznamená, že by předáním bytu byl ukončen požadavek na užívání bytu, když se jednalo pouze o dodržení lhůty výpovědi a ne o ukončení nájemního vztahu. Tvrdili, že žalovaný jednal v rozporu s dobrými mravy a že se soud dostatečně nezabýval jejich námitkami a navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu (účastníci další návrhy na dokazování nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení) i s učiněnými právními závěry, se odvolací soud zcela ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku také plně odkazuje. Rozsudek soudu I. stupně je úplný, přesný, výstižný i věcně správný a odvolací soud nemá nic, co by bylo třeba k němu doplnit či naformulovat jinak. Argumentace žalovaných v odvolání na správnosti napadeného rozsudku nic nemění, když jejich hlavní argument, a to poukaz na § 2272 OZ se míjí s podstatou věci. Tady nešlo o to, že by žalobci vzali v předmětném bytě k sobě do své společné domácnosti bratra žalobkyně a) a že by z tohoto důvodu dostali výpověď, ale o to, že žalobci se z bytu odstěhovali (to potvrzují již v žalobě) a přenechali byt k užívání bratru žalobkyně a) [jméno] [příjmení], což obsahově představuje podnájem a situaci, na níž dopadá § 2275 odst. 1 OZ, jenž je citován v napadeném rozsudku. Na tom nic nemění ani důvody, proč se žalobci z bytu odstěhovali, ani to, pokud by před odstěhováním užívali nějakou dobu byt společně s [jméno] [příjmení], jak tvrdí (ale nebylo to prokázáno a neplyne to ze spisu). Jakmile se žalobci odstěhovali a v bytě zůstal bydlet [jméno] [příjmení], nevedli společnou domácnost a obsahově se jednalo o podnájem, na nějž dopadá § 2275 OZ a žalobci, coby v dané době nájemci bytu, potřebovali pro legální možnost podnájmu [jméno] [příjmení] souhlas žalovaného, jakožto vlastníka bytu, jenž neměli a ani o něj nežádali, ačkoli i dle nájemní smlouvy čl. II. mohli byt přenechat do podnájmu jen s písemným souhlasem pronajímatele a věděli, že porušení této povinnosti může být důvodem k výpovědi z nájmu bytu. Výpověď z nájmu předmětného bytu z 8.6.2020 tak byla žalobcům dána žalovaným po právu a zcela v souladu s § 2276 OZ a § 2288 odst. 1 písm. a/ OZ, jenž jsou citovány v napadeném rozsudku, když přenecháním bytu do podnájmu bez nezbytného souhlasu pronajímatele, tj. žalovaného, žalobci hrubě porušili své povinnosti, vyplývající z nájmu. S ohledem na vše uvedené byl napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, včetně výroku II. o nákladech odvolacího řízení. Lze doplnit, že vyklizením a předáním bytu žalovanému v říjnu 2020 jsou již vztahy účastníků celkově dořešeny.

4. O nákladech řízení odvolacího rozhodl odvolací soud tak, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, když žalobci nebyli v odvolacím řízení úspěšní a úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal.