19 CO 213/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové v právní věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum trvale bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; Ing. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 2. září 2021, č.j. 29 C 22/2021-44,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odvoláním napadeném výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 6 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 4 356 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

1. Rozsudkem soudu I. stupně ve výroku I. byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu rodinného domu [adresa] postaveného na pozemku [anonymizována dvě slova] a zahrady na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], na adrese [adresa] [anonymizováno] u [stát. instituce], [stát. instituce], kterou jí dne 6. 11. 2020 dal žalovaný. Ve výroku II. pak žalobkyně byla uznána povinnou nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně s tím, že dle jejího názoru soud I. stupně nezjistil úplně skutkový stav a nevyvodil správný právní závěr. Poukázala na to, že soud I. stupně při svém rozhodování považoval navržené důkazy za nadbytečné, soud měl za to, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a následně ani důkazní. Soud I. stupně se odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 1454/2016 a neprovedl dokazování výslechem účastníků a výslechem svědkyně [příjmení] tak, jak navrhovala žalobkyně. Žalobkyně dle tvrzení soudu řádně netvrdila ani neprokázala, že prohlášení žalovaného využít předmětný dům pro sebe není pravdivé. Žalovaný však rodinný dům již dříve nabízel k prodeji za částku 3 711 750 Kč, prováděl také prohlídky nemovitosti. Žalobkyně tedy tvrdila, částečně i prokázala, že prohlášení žalovaného využít předmětný dům pro sebe není pravdivé. Žalobkyně pak prokazovala, že je jí známo, že žalovaný užívá samostatnou budovu na adrese [obec a číslo], kde dříve bydlel a rozhodně není žádný důvod, že by měl využívat předmětnou nemovitost, kde bydlí žalobkyně pro sebe. Žalobkyně tvrdila, že skutečnou vůlí pronajímatele je pronajímaný rodinný dům prodat, čemuž žalobkyně jako nájemce nikterak nebrání a ke změně vlastníka nemovitosti je připravena. Nelze však z tohoto důvodu umenšovat její práva nájemníka, nebo je dokonce zcela eliminovat, jak by se stalo v případě, že by skončil její nájem rodinného domu. Ze všech těchto důvodů tedy navrhla, aby její žalobě o určení neoprávněnosti výpovědi bylo vyhověno a rovněž aby jí byly přiznány náklady řízení.

3. K odvolání žalobkyně se vyjádřil žalovaný. Uvedl, že výpověď, kterou obdržela žalobkyně má veškeré řádné náležitosti, z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2016 sp.zn. 26 Cdo 1454/2016 se podává ust. § 2288 odst.2 písm.a/ OZ, je třeba vykládat tak, že má-li být byt, jehož nájem je vypovídán, užíván pronajímatelem, je výpovědní důvod podle citovaného ustanovení naplněn bez dalšího. S ohledem na tyto skutečnosti považuje žalovaný za zcela nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení provádět žalobkyní navrhované důkazy, když tyto nemohou prokázat žádné skutkové okolnosti podstatné pro rozhodnutí. Žalovaný také uvedl ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně, že nepopírá, že dům po určitou dobu inzeroval i za účelem prodeje, situace v rodině se však změnila, a proto se s dcerou dohodl, že bude dům užívat pro svou potřebu a nebude jej prodávat, aby byl rodině i nadále nablízku. Žalovaný má v úmyslu nemovitost užívat pro svou potřebu a považuje za zcela absurdní, aby žalobkyně, sama bydlící v pronajatém rodinném domě úplně sama, určovala žalovanému, v jakém domě má bydlet a s kým. Žalovaný potřebuje nemovitost tedy pro svou potřebu a co nejdříve, což žalobkyně svým jednáním dlouhodobě znemožňuje. Dále poukázal žalovaný na to, že výpověď nájmu je platná, nájem skončil uplynutím výpovědní doby ke dni 28.2.2021 a navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného s tím, aby mu byly přiznány náklady řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není naprosto důvodné.

5. Soud I. stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav a vyvodil také zcela správný právní závěr. Zcela nepochybně bylo zjištěno a prokázáno, že vlastníkem předmětné nemovitosti, a to i z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí, je žalovaný, přičemž žalobkyně užívala tento rodinný dům žalovaného na základě nájemní smlouvy na dobu neurčitou. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že žalovaný bydlí v rodinném domě [obec a číslo], pak rozhodně nejde o vlastnictví žalovaného, jde o rodinný dům, který je ve vlastnictví jeho dcery. Také v řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že dcera žalovaného v domě bydlí se čtyřmi dětmi, tedy je zcela logické, že žalovaný chce uspokojit svoji bytovou potřebu ve svém vlastním rodinném domě, což je rodinný dům [adresa], který užívá na základě nájemní smlouvy žalobkyně a žalovaný se domáhá bydlení v tomto domě z titulu svého vlastnického práva. Soud I. stupně se velmi podrobně vypořádal s výpovědí, kterou obdržela žalobkyně od žalovaného, přičemž výpověď, kterou dal žalovaný žalobkyni, se týká § 2288 odst. 2 písm. a/ obč. zák., kdy pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že má být objekt užíván pronajímatelem nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství nebo manželství bylo již rozvedeno. Podle odst. 3 citovaného ustanovení, vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odst. 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi. Tuto skutečnost také uplatnil žalovaný vůči žalobkyni právě ve výpovědi, kterou žalobkyně obdržela. Soud I. stupně se velmi pečlivě a podrobně vypořádal s veškerými okolnostmi, které uváděla jak žalobkyně ve svém žalobním návrhu, tak také se skutečnostmi, které uváděl žalovaný. Soud I. stupně také poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu a z té také v rámci svého rozhodování vycházel. Pokud soud I. stupně neprovedl navržené dokazování výslechem účastníků a výslechem svědkyně [příjmení], pak také toto řádně v rámci odůvodnění svého rozhodnutí zdůvodnil, přičemž odvolací soud se ztotožňuje s tím, že tyto důkazní návrhy by nesloužily k prokázání žádného podstatného konkrétního skutkového tvrzení, nýbrž tvrzení, že žalovaný inzeroval dům k prodeji, přičemž tyto skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné, neboť žalovaný nepopírá, že v minulosti uvažoval o prodeji tohoto domu, ovšem situace v jeho rodině se podstatně změnila, a proto nadále chce rodinný dům, jehož je vlastníkem, a kde bydlí nyní žalobkyně, využít pro svou vlastní potřebu. Pokud jde o trvalý pobyt žalobkyně, v řízení před odvolacím soudem vyplynulo, že tato není již trvale hlášena na uváděné adrese [adresa], nýbrž nyní má adresu trvalého pobytu dle tvrzení její právní zástupkyně na [anonymizováno] [číslo] v [obec] Odvolací soud se tedy plně ztotožňuje se závěry soudu I. stupně, poukazuje na přiléhavé podrobné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně s tím, že výpovědní důvod tak, jak byl uplatněn ve výpovědi, tj. dle § 2288 odst. 2 písm.a/ OZ, byl plně naplněn, neboť výpověď je dávána z důvodu naléhavé bytové potřeby pronajímatele, který má v úmyslu předmět nájmu užívat v co nejkratší době pro sebe, dále, vzhledem k počtu členů domácnosti, ve které pronajímatel aktuálně bydlí a k jejím potřebám, se chtěl původně odstěhovat do vlastního bytu, který by si pořídil za prostředky získané prodejem pronajímané nemovitosti a za stávající situace nemožnosti rychlého prodeje byl však nucen situaci přehodnotit a změnit názor tak, že nemovitost nebude prodávat a svoji bytovou potřebu uspokojí přestěhováním do této nemovitosti ihned po skončení nájemního vztahu. Navíc v rámci svého vyjádření k odvolání žalobkyně ještě upřesnil žalovaný tu skutečnost, že se rozhodl být nablízku své rodině, tj. dceři a jejím dětem, proto také hodlá nadále bydlet ve svém vlastním rodinném domě na adrese [obec a číslo].

6. Na základě všech těchto skutečností proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

7. Změněn byl pouze výrok II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem, neboť odvolací soud z úřední povinnosti přezkoumal i výrok o náhradě nákladů řízení a dospěl k závěru, že byla uplatněna špatná tarifní hodnota, pokud se týká odměny za právní zastoupení účastníka v řízení, a to s ohledem na skutečnost, že určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu je upraveno přímo zákonným ustanovením, nejde o určovací žalobu, kde by se zkoumal naléhavý právní zájem a je nutno tedy vycházet z advokátního tarifu, a to § 9 odst. 1, přičemž tarifní hodnota tedy činí částku 10 000 Kč a pak odměna za 1 úkon právní služby činí částku 1500 Kč. V tomto směru tedy byl změněn výrok II. rozsudku soudu I. stupně, kdy v řízení před soudem I. stupně byly učiněny 3 úkony právní služby, šlo o přípravu a převzetí zastoupení, podání vyjádření k žalobě a účast u jednání, tedy 3 úkony po 1 500 Kč, celkem 4 500 Kč a dále 3 x 300 Kč paušální náhrada. Náklady řízení před soudem I. stupně tedy činily částku 5 400 Kč na straně žalovaného a vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalovaného je plátkyní DPH, tak včetně 21 % DPH, jde o částku 6 534 Kč a tuto částku byla žalobkyně uznána povinnou nahradit žalovanému na nákladech řízení před soudem I. stupně k rukám jeho právní zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

8. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst.1 o. s. ř. a § 142 odst.1 o. s. ř. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a úspěšnému žalovanému vznikly náklady za právní zastoupení advokátkou, šlo o dva úkony, tj. vyjádření k odvolání a účast u odvolacího řízení, tedy 2 x 1 500 Kč, 2 x 300 Kč paušální náhrada dle advokátního tarifu vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění, jde tedy celkem o částku 3 600 Kč + 21 % DPH, pak jde o celkovou částku 4 356 Kč a tuto byla žalobkyně uznána povinnou uhradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.