19 CO 223/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců Mgr. Radky Nekudové Hajdové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. října 2021, č.j. 46 C 118/2021-123,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění takto: Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal, že výpověď z nájmu bytu ze dne [datum], doručená žalobci žalovaným dne [datum], kterou žalovaný vypověděl nájem bytu [číslo] o velikosti 2+1 v bytovém domě [adresa], který je součástí pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaného v katastru nemovitostí na LV [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], je neoprávněná.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 8 712 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 8 154,66 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že výpověď z nájmu bytu ze dne [datum], doručená žalobci žalovaným dne [datum], kterou žalovaný vypověděl nájem bytu [číslo] o velikosti 2+1 v bytovém domě [adresa], který je součástí pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaného v katastru nemovitostí na LV [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], je neoprávněná (dále jen výpověď, byt). Ve výroku II. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 26 809,10 Kč.

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal rozhodnutí, že výpověď z nájmu předmětného bytu je neoprávněná. Vzal za prokázané, že žalovaný je vlastníkem předmětného bytu a žalobce užívá předmětný byt na základě nájemní smlouvy uzavřené právním předchůdcem žalovaného. Žalovaný dal žalobci výpověď dopisem 2. 2. 2021, který mu byl řádně doručen 3. 2. 2021, z důvodu, že byt žalovaný potřebuje pro sebe, výpověď obsahuje všechny zákonné náležitosti. V domě, který je ve vlastnictví žalovaného a ve kterém se nachází předmětný byt, se nachází dále druhý byt, který dle znalkyně, s ohledem na dlouhodobé opuštění bytu, není schopen bez zásadní rekonstrukce trvalého užívání. Dle soudu I. stupně byla v řízení zásadně zpochybněna deklarovaná vůle žalovaného užívat předmětný byt pro sebe, a to zejména výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], dále dle soudu I. stupně pochybnosti umocňoval postoj žalovaného v řízení před soudem I. stupně, který se odmítal účastnit soudních jednání a odmítal svou účastnickou výpověď, dále skutečnost, že právní předchůdci žalovaného se již v minulosti neúspěšně pokoušeli docílit toho, aby žalobci zanikl nájem předmětného bytu, byť v řízení nebyla prokázána vazba mezi dotčenými osobami. Dále se soudu I. stupně jevilo jako zvláštní ujednání o kupní ceně v kupní smlouvě z 18. 12. 2020 (kterou nabyl nemovitost s předmětným bytem do vlastnictví žalovaný), na jejímž základě doposud nedošlo k zaplacení kupní ceny, když pro její výplatu nebyly splněny podmínky (do 90 dnů po dni, kdy prodávající na vlastní náklad zajistí výmaz zástavního práva smluvního, které je ke dni podpisu smlouvy zapsáno k tíži předmětu prodeje v katastru nemovitostí, a to na účet prodávajícího). Nadto soud I. stupně shledal výpověď neplatnou pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na skutečnost, že v domě se nachází druhý byt, který by žalovaný po jistých úpravách mohl užívat pro sebe, proto se nejeví jako spravedlivé, aby žalobce, který užívá předmětný byt dlouhodobě a je zdravotně indisponovaný, musel předmětný byt vyklidit.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že vůle žalovaného užívat byt pro sebe není skutečná, ke kterému soud I. stupně dospěl na základě výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která však o věci nemohla vědět nic relevantního, neboť žalovaný s ní o svých záměrech neměl důvod před zahájením soudního řízení hovořit, a poté, co byla předvolána k podání svědecké výpovědi, ji nechtěl nijak ovlivňovat ani instruovat. Pokud soud I. stupně poukazoval na nesouhlas žalovaného s účastnickou výpovědí, pak odvolatel poukázal na skutečnost, že důkaz účastnickým výslechem žalovaného navrhl žalobce v úplném závěru soudního jednání, které se konalo 29. 6. 2021, a to ke skutkovým okolnostem, týkajícím se kupní smlouvy. Žalovaný byl soudním sporem stresován, těšil se, že si na stáří a v době dramatického nárůstu cen nemovitostí vyřeší uspokojení své bytové potřeby, svoji účastnickou výpověď by nezvládl, tato by se mohla podepsat na jeho zdraví. Není zřejmé, jakou relevanci k podstatě věci by jeho účastnický výslech měl, když by se měl vyjadřovat ke skutkovým okolnostem, týkajícím se kupní smlouvy. Vůle žalovaného užívat byt pro sebe byla a je skutečná. Byla žalovaným vyjadřována v průběhu celého soudního řízení, prokazována byla zejména potvrzením o hlášení trvalého bydliště na ohlašovně, prokázáním nájemního vztahu žalovaného na dobu určitou k pronajatému bytu o velikosti 37,34 m², dále skutečností, že žalovaný není vlastníkem jiné nemovitosti. Žalovaný dále poukázal na konstantní soudní judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí ve věci sp.zn. 26 Cdo 1454/2016, ze kterého se podává, že má-li byt, jehož nájem je vypovídán, užívat pronajímatel, je výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. naplněn bez dalšího, tento výpovědní důvod je dán nejen v případech, kdy pronajímatel nemá vlastní byt, ale také tehdy, má-li vlastní byt, avšak chce realizovat své vlastnické právo a bydlet v bytě nacházejícím se v domě, jehož je vlastníkem. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp.zn. 26 Cdo 5679/2016, kde Nejvyšší soud dovodil, že soud nemusí mimořádně návrhu na přivolení k výpovědi vyhovět, a to s ohledem na obecný právní korektiv spočívající v rozporu výpovědi z nájmu s dobrými mravy, rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro tento závěr, je přitom nutno učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody na straně nájemce, tak všechny rozhodné okolnosti na straně pronajímatele. V rozsudku soudu I. stupně zcela absentují úvahy soudu o jakýchkoliv rozhodných okolnostech na straně pronajímatele. Pokud soud I. stupně dovodil neplatnost výpovědi pro rozpor s dobrými mravy s odkazem, že v budově se nachází druhý byt, který by žalovaný po jistých úpravách mohl užívat pro sebe, a že žalovaný mohl provést rekonstrukci pouze druhé bytové jednotky, pak odvolatel tento závěr odmítl, když bylo prokázáno znaleckým posudkem, že tento byt je dlouhodobě opuštěn a není schopen bez zásadní rekonstrukce trvalého užívání. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobce se k odvolání vyjádřil u jednání před odvolacím soudem, navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že již v žalobě rozebíral další skutečnosti a poukazoval na to, je žalovaný není vlastníkem předmětného bytu, žalovaný je pouze dosazen do příběhu třetí osobou, která má učinit další pokus o znemožnění žalobci vykonávat jeho nájemní právo, neboť předchozí pronajímatelé se chtěli žalobce jako nájemce zbavit, není jisté, zda žalovaný zaplatil kupní cenu za nemovitost, a proto existují pochybnosti, zda je skutečným vlastníkem. Dále je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že žalovaný v průběhu řízení před soudem I. stupně odmítl svou účastnickou výpověď, a to pravděpodobně z toho důvodu, že by v ní nemohl mluvit pravdu.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právní posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu rozsudku soudu I. stupně.

6. Soud I. stupně dostatečným způsobem zjistil skutkový stav potřebný pro rozhodnutí předmětného sporu. Podstatný závěr o skutkovém stavu je následující: - Žalovaný je vlastníkem nemovitosti, ve které se nachází předmětný byt [číslo] na adrese [adresa]. Vlastnické právo nabyl žalovaný kupní smlouvu z 18. 12. 2020 od právního předchůdce [právnická osoba], zápis vlastnického práva ve prospěch žalovaného byl proveden do katastru nemovitostí 20. 1. 2021, s právními účinky zápisu ke dni 21. 12. 2020. - Žalobce byl nájemcem předmětného bytu na základě nájemní smlouvy z 1. 10. 2014 (soud I. stupně chybně uvádí 1. 9. 2014), kterou žalobce jako nájemce uzavřel s právním předchůdcem žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], nájem byl sjednán na dobu neurčitou. - Dopisem ze dne 2. 2. 2021, který byl žalobci doručen 3. 2. 2021, dal žalovaný žalobci výpověď z nájmu bytu z důvodu, že byt potřebuje pro sebe, ve výpovědi je uveden výpovědní důvod, poučení o právu vznést námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, poučení o výpovědní době. - Žalovaný není vlastníkem jiné nemovitosti, trvalý pobyt má evidován na adrese ohlašovny, svou bytovou potřebu uspokojuje bydlením v nájmu na základě nájemní smlouvy, kterou uzavřel jako nájemce k bytu o podlahové ploše 37,34 m². - Dům, ve kterém se nachází předmětný byt, je 70 let starou stavbou, obsahující 2 byty v 1. nadzemním podlaží. Předmětný byt je o velikosti 3+1, druhý byt je dlouhodobě opuštěn a dle závěru znalkyně není schopen bez zásadní rekonstrukce trvalého užívání. - Žalobce podal včas žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, která mu byla doručena dnem 3. 2. 2021 a předmětná žaloba byla podána k soudu dne 1. 4. 2021.

7. Soud I. stupně nesprávně uzavřel, že skutečná vůle žalovaného užívat předmětný byt pro sebe byla v řízení zásadním způsobem zpochybněna (viz jeho závěry popsané v odst. 2 tohoto odůvodnění). Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] nelze učinit závěr, že ke dni výpovědi neexistovala vůle žalovaného využívat předmětný byt pro sebe, svědkyně je sice přítelkyní syna žalovaného, nicméně o koupi předmětného domu žalovaným neměla podstatné informace, z její výpovědi plyne, že tyto neměl ani jeho syn, o vůli žalovaného, jak s předmětným bytem naloží, neměla informace žádné. Zjištěná skutečnost, že přítelkyně syna žalovaného a jeho syn se nehodlají nastěhovat do nemovitosti, která obsahuje 2 byty, není pro rozhodnutí významná. Žalovaný byl v řízení právně zastoupen a jeho právní zástupce činil veškeré úkony potřebné pro řízení, včetně účasti na jednání, ani neúčast u jednání žalovaného, ani absence jeho výpovědi v řízení před soudem I. stupně nesvědčí o tom, že žalovaný ke dni výpovědi neměl vůli v předmětném bytě skutečně bydlet. Účastnická výpověď je v civilním sporném řízení důkazem pouze podpůrným, lze ji provést jen v případě, že účastník se svou výpovědí souhlasí, k výpovědi účastník nemůže být nucen. Soud I. stupně neměl pochybnosti o vlastnictví žalovaného k předmětného bytu a nemá je ani soud odvolací. Žalovaný je ke dni rozhodnutí zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí, své vlastnické právo nabyl na základě kupní smlouvy, která jako právní titul byla zapsána na příslušný list vlastnictví. Okolnost, zda byla či nebyla zaplacena kupní cena, není pro závěr, že žalovaný je vlastníkem předmětné nemovitosti, podstatná, stejně tak ani okolnost ujednání o splatnosti kupní ceny. Zaplacení kupní ceny není podmínkou nabytí vlastnického práva k nemovitosti, to žalovaný nabyl zápisem do katastru nemovitostí. Ani skutečnosti, které soud I. stupně zjišťoval a popsal v odůvodnění svého rozsudku (odst. 3, 6, 7, 8, 9, 14, 15, 18 odůvodnění rozsudku I. stupně) nejsou pro posouzení sporu podstatné, tedy ani geneze právních předchůdců žalovaného jako vlastníka předmětné nemovitosti, ani předchozí spory žalobce jako nájemce s předchozími pronajímateli, ani nájem žalobce přilehlého dvorku k uskladnění palivového dříví a uhlí a chovu drobného zvířectva. Tyto skutečnosti nesvědčí ničeho o vůli žalovaného, který nemá jinou nemovitost, ke dni podání výpovědi měl v nájmu byt o velikosti 37 m², trvalý pobyt má hlášen na ohlašovně, užívat předmětný byt k uspokojení vlastní bytové potřeby, neexistenci takové vůle výše uvedené skutečnosti v žádném případě neprokazují. Soud I. stupně nesprávně vyhodnotil důkazní břemeno, když měl za to, že bylo na žalovaném prokázat tvrzení, že hodlá předmětný byt užívat pro sebe. Jak vyplývá z konstantní soudní judikatury (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 11. 2016, sp.zn. 26 Cdo 1454/2016), ve výpovědi dané nájemci z důvodu podle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. stačí uvést, že byt, jehož nájem je vypovídán, chce využít k bydlení pro sebe pronajímatel. Je pak na nájemci, který s výpovědí nájmu bytu nesouhlasí, aby v řízení o žalobě na neoprávněnost výpovědi podle § 2290 o. z. tvrdil a prokázal okolnosti, jimiž existenci uplatněného výpovědního důvodu vyvrátí, půjde o takové konkrétní okolnosti, z nichž bude možné usoudit, že prohlášení pronajímatele o záměru (vůli) využít byt pro sebe (k vlastnímu bydlení), není pravdivé. V předmětném sporu však skutečnosti, které žalobce v řízení tvrdil a prokazoval, existenci uplatněného výpovědního důvodu nevyvrátily.

8. Pokud jde o právní posouzení věci soudem I. stupně, pak tento správně posoudil vlastnické právo žalovaného k předmětnému bytu, nájemní vztah mezi účastníky, dále správně vyhodnotil, že předmětná výpověď má všechny stanovené náležitosti požadované ustanovením § 2286 o. z. a že žalobce v zákonné dvouměsíční lhůtě navrhl soudu přezkoumání oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z. Nesprávně však posoudil oprávněnost výpovědního důvodu uplatněného v předmětné výpovědi ve smyslu § 2288 odst. 2 písm. a) o. z., podle kterého pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno. Z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že proklamovaný záměr pronajímatele představuje ryze subjektivní skutečnost, jejíž existenci lze vyvrátit jen obtížně, proto je poskytována nájemci dodatečná ochrana před zneužitím výpovědi dané z tohoto důvodu, a to právní úpravou obsaženou v § 2289 o. z., dále dle citovaného rozhodnutí je výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. naplněn bez dalšího. <i>9. Podle § 2289 o. z., dá-li pronajímatel nájemci výpověď z některého z důvodů uvedených v § 2288 odst. 2, je povinen nájemci byt znovu pronajmout nebo mu nahradit škodu, nevyužil-li byt do jednoho měsíce od jeho vyklizení nájemcem k účelu uvedenému jako výpovědní důvod. Tato lhůta neběží po dobu potřebnou k úpravě bytu, bylo-li s úpravou započato nejdéle do dvou týdnů po vyklizení bytu a je-li v ní řádně pokračováno.</i> 10. Úprava ve smyslu citovaného § 2289 o. z. tak slouží k následné ochraně nájemce, v daném případě tedy žalobce, pro případ, že by žalovaný nevyužil dům pro účely svého bydlení tak, je proklamoval ve své výpovědí.

11. Své závěry Nejvyšší soud potvrdil i v následujícím rozhodování, a to v usnesení ze dne 21. 9. 2020 sp.zn. 26 Cdo 2041/2020 a v rozsudku ze dne 16. 3. 2021 sp.zn. 26 Cdo 3670/2020.

12. Není správný ani závěr soudu I. stupně, že výpověď je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy takový závěr dovodil ze skutečnosti, že v předmětném domě se nachází ještě druhý byt, který by žalovaný po jistých úpravách mohl užívat pro sebe, přičemž se za této situace nejeví jako spravedlivé, aby žalobce, který předmětný byt užíval od roku 2014 a je zdravotně indisponovaný, musel předmětný byt vyklidit. V řízení před soudem I. stupně bylo provedeno dokazování znaleckým posudkem, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že druhý byt v předmětné nemovitosti není ve stavu využitelném k bydlení bez zásadní rekonstrukce, neboť tento byt je dlouhodobě opuštěný a neobývaný. Pokud jde o žalobce, soud I. stupně vyšel ze závěru, že žalobce bydlí v předmětném bytě s družkou, je invalidní důchodce pro invaliditu I. stupně, pracuje na poloviční úvazek s měsíčním příjmem 19 000 Kč až 20 000 Kč, příjem družky je 15 000 Kč až 16 000 Kč. K osobě žalovaného zjistil, že krom předmětného domu není vlastníkem jiné nemovitosti, pronajímá si byt o velikosti 1+1 o podlahové ploše 37,34 m². S ohledem na zjištěné skutečnosti je odvolací soud přesvědčen, že nelze uzavřít, že by právní jednání, kterým žalovaný dal žalobci předmětnou výpověď, bylo v rozporu s dobrými mravy, když s ohledem na jeho bytovou situaci se nejeví jako nemravné, že má zájem předmětný byt užívat pro sebe za účelem uspokojení své bytové potřeby, když druhý byt v předmětné nemovitosti není obyvatelný bez zásadní rekonstrukce. Na druhou stranu zjištěné poměry žalobce, který je výdělečně činný, má pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání, stejně tak jeho družka, se kterou vede společnou domácnost, dle názoru odvolacího soudu nepředstavují takové okolnosti, které by odůvodnily závěr, že předmětná výpověď z nájmu bytu je neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

13. Odvolací soud proto ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. tak, že zamítl žalobu žalobce na neoprávněnost předmětné výpovědi. S ohledem na změnu napadeného rozsudku ve výroku I. a ohledem na plný procesní úspěch žalovaného ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. změnil odvolací soud i výrok II. napadeného rozsudku o nákladech řízení, a to ve smyslu § 224 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.

14. Právní zástupce žalovaného v řízení před soudem I. stupně požadoval na náhradě nákladů řízení, jak vyplývá ze závěrečného návrhu před soudem I. stupně ze dne 19. 5. 2021, odměnu za 4 úkony právní služby, režijní paušál, navýšení o DPH, když ostatních nákladů se výslovně vzdal. Na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně tak žalovanému přísluší náhrada nákladů na jeho právní zastoupení, a to odměna za 4 úkony právní služby po 1 500 Kč (sazba za 1 úkon právní služby činí 1 500 Kč dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna za úkon nevychází z § 9 odst. 3 písm. a) citované vyhlášky, jak se domnívá odvolatel i soud I. stupně, když u tohoto typu žalob dle § 2290 o. z. nejde o standardní určovací žalobu, neboť se u ní nezkoumá naléhavý právní zájem na žalovaném určení, aplikace § 9 odst. 1 citované vyhlášky odpovídá i praxi Nejvyššího soudu ČR (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 26 Cdo 5029/2016 či 26 Cdo 1984/2018). Odměna byla přiznána za přípravu a převzetí věci, účast u jednání před soudem I. stupně dne 29. 6. 2021, 3. 9. 2021, 19. 10. 2021, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), g) citované vyhlášky. Dále náleží právnímu zástupci žalovaného 4× režijní paušál po 300 Kč dle § 11 a § 13 citované vyhlášky, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 1 512 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení úspěšného žalovaného před soudem I. stupně tak činí částku 8 712 Kč.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl s uplatněným odvoláním úspěšný a náleží mu tak náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem Tyto představují zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč, dále náklady právního zastoupení vypočítané podle citované vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč, ve smyslu § 7 ve spojení s § 9 odst. 1 citované vyhlášky. Odměna byla přiznána za písemné odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 30. 11. 2022 ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d), g) citované vyhlášky, dále právnímu zástupci žalovaného náleží 2× režijní paušál po 300 Kč dle § 11 a 13 citované vyhlášky za uvedené 2 úkony právní služby. Dále cestovné za cestu k jednání z [obec] do [obec] a zpět, celkem ve výši 1 086,50 Kč (při ujetí 150 km, vyhláškové ceně paliva 47,10 Kč za 1 l nafty, průměrné spotřebě 5,4 l motorové nafty na 100 Km, základní sazbě náhrad ve výši 4,70 Kč/kilome), dále náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 citované vyhlášky, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů, cestovného a náhrady za promeškaný čas ve výši 1 068,16 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak náklady odvolacího řízení činí částku 8 154,66 Kč.