19 CO 239/2020

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců JUDr. Ludmily Šudomové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové v právní věci žalobce: ; anonymizována dvě slova , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupenému advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 245 050 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. července 2020, č.j. 42 C 64/2017-214,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 27 399,65 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Rozsudkem soudu I. stupně ve výroku I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci částku ve výši 245 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 84.950 Kč od 1. 6. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. pak žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 104 297,81 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a ve svém odvolání zejména zpochybnil jednání soudu I. stupně bez jeho přítomnosti, když dle názoru žalovaného se tento k jednání řádně omluvil a přiložil i doklad ohledně toho, že vyhledal lékařské ošetření v nemocnici v [anonymizováno]. Nemohl se tedy z objektivních důvodů zúčastnit jednání dne 7. 7. 2020 v čase 10.00 hod. u Městského soudu v Brně, k tomuto jednání, jak uvedl žalovaný ve svém odvolání, se omluvil, přičemž jeho neúčast je o to podstatnější, že se mu nedostalo poučení o nedostatečných skutkových tvrzení a nedoložení důkazů v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. I když je žalovaný přesvědčen, že by měl být rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, pak pokud se týká věci samé, tak nesouhlasí s rozhodnutím soudu I. stupně a žalovaný má za to, že po provedeném dokazování není možné konstatovat, že by žalobci měl vzniknout nárok na vrácení ve výši 71 450 Kč předané žalobcem jednateli žalovaného v hotovosti a částku ve výši 13 000 Kč, představující peněžitou jistotu. Dále zdůraznil žalovaný ve svém odvolání, že soud měl k dispozici znalecký posudek soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], tedy znalkyně pro obor ekonomiku se specializací na stanovování mj. úhrady za služby spojené s užíváním bytu, která měla v rámci jí zpracovaného znaleckého posudku odpovědět dotazy položené soudem. Žalovaný v rámci odvolání poukázal na tento znalecký posudek, s tím, že dle jeho názoru soud I. stupně ignoroval závěry jmenované znalkyně. Znalkyně v rámci svých odpovědí na položené dotazy jasně uvedla, že celková výše odebraného plynu za období od 1. 8. 2014 do 6. 5. 2016 byla 6 373,82 m3, přičemž žalovaný v předložené tabulce určoval 6 374 m3. Ve vztahu k dodávce plynu a jeho vyúčtování znalkyní sice bylo konstatováno, že byly nejasnosti a nesrovnalosti v dokladech k tomuto se vztahujících, ovšem znalkyně také jasně uvedla, že tyto nesrovnalosti byly v průběhu zpracování znaleckého posudku zcela odstraněny, mimo jiné i listinami předloženými žalovaným, a drobné odchylky byly způsobeny pouze zaokrouhlením. Znalkyně také uvedla, že vyšší spotřeba patrně souvisí s neúsporným chováním ze strany žalobce. Pokud jde o elektrickou energii, znalkyně uvedla, že tato byla 4 025 kWh, přičemž v tomto směru je vyúčtování správné a je žalobci účtována částka, která je mnohem výhodnější, neboť byla užita nižší sazba. Pokud pak se znalkyně vyjadřovala k otázce vyúčtování vodného a stočného, pak uvedla, že toto odpovídá naměřené spotřebě. Soud I. stupně zcela pominul tyto závěry znaleckého posudku. Žalovaný tedy nesouhlasí s tvrzením soudu I. stupně, který uvádí, že znalecký posudek není důkazem směřujícím k prokázání oprávněnosti vyúčtování plnění ze strany žalovaného a že je tedy namístě z tohoto v rámci posuzování a rozhodování ve věci nevycházet. Žalovaný v rámci odvolání zpochybnil i nárok na zaplacení částky ve výši 160 100 Kč s tím, že uvádí, že nesouhlasí tady s touto částkou, když má za to, že žalobci nevznikl nárok na zaplacení pokuty za nepředložení vyúčtování za roky 2014, 2015, 2016. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2020, č.j. 42 C 64/2017 – 177, se podává, že soudem byla dle § 95 odst. 1 o.s.ř. připuštěna změna žaloby navržená žalobcem podáním ze dne 2.4.2019 v tom směru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 245 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 84 950 Kč od 1. 6. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný pak uvádí, že skutečnosti, že žalovaný předkládal žalobci vyúčtování, svědčí kromě výpovědi jednatele žalovaného i výpověď samotného žalobce, učiněná v rámci ústního jednání dne 14. 8. 2018, který se jasně vyjádřil v tom směru, že žalovaný, resp. jednatel žalovaného zaslal žalobci vyúčtování přes internet, že mu byly zasílány faktury za odběr energií, a to minimálně jedenkráte za rok. Žalovaný má tedy za to, že nebyly naplněny předpoklady pro vznik nároku na úhradu pokuty za nepředložení vyúčtování a nebylo tedy namístě takový nárok žalobci přiznat. Navíc z procesní opatrnosti vznesl v rámci svého odvolání žalovaný námitku promlčení, když má za to, že uplatněný nárok žalobce, bez ohledu na shora uvedené, by byl v případě jeho skutečné existence v okamžiku podání s návrhem na změnu žaloby dne 2.4.20219 promlčen. Z těchto důvodů tedy navrhl žalovaný změnu rozsudku soudu I. stupně tak, aby žaloba žalobce byla v celém rozsahu zamítnuta. Eventuálně navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. K odvolání žalovaného se vyjádřil žalobce, navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného s tím, že co se týká neúčasti žalovaného na soudním jednání, konaném u soudu I. stupně dne 7. 7. 2020, v jednání jednatele žalovaného žalobce spatřuje spíše pokus o obstrukci soudního jednání a jeho oddalování, kdy zpočátku žalovaný v týdnu, který předcházel nařízenému soudnímu jednání, zaslal omluvu ze soudního jednání z důvodu dovolené. Když však soud I. stupně sdělil žalovanému, že jednání odročeno nebude, pak se rozhodl žalovaný omluvit ze zdravotních důvodů. Žalovaný uvádí, že mu byl ošetřujícím lékařem ordinován klid v rozmezí dvou dní. Vzhledem k tak krátkému nařízenému klidovému režimu se jistě nemohlo jednat o natolik závažné zdravotní potíže, které by jednateli žalovaného neumožnily se účastnit soudního jednání. Žalovaný měl k soudnímu jednání místo sebe vyslat svého právního zástupce, což neučinil. Dále pak žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný sice v rámci omluvy píše, že jeho absence je vyvolána zdravotními potížemi a omluvu doplní podáním do datové schránky do 3 dní. Žalovaný ovšem nepřiložil ke své omluvě potvrzení od lékaře, což znamená, že žalovaný neosvědčil důvody své zdravotní neschopnosti a tudíž soud nebyl povinen žádosti žalovaného vyhovět. Žalobce uvádí, že se s procesním postupem soudu prvního stupně zcela ztotožňuje a nevidí v něm žádné rozpory, námitky žalovaného o nesprávném postupu soudu nejsou na místě. Pokud se týká domnělého vyúčtování spotřeby nákladů, tak žalobce uvádí, že žalovaným předložená tabulka spotřeby nákladů, nazvaná vyúčtování, není vyúčtováním služeb ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb., zákon, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Stejný názor pak vyslovila v rámci svého znaleckého posudku i znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Námitka žalovaného, tedy, že předložené vyúčtování je po věcné stránce v pořádku, je lichá. Žalobce pak poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky se sp. zn. 26 Cdo 4742/2010 s tím, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je, že bylo vyúčtování řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Vyúčtování provedené v rozporu s příslušnými předpisy nemůže vyvolat ani účinky, které s (řádným) vyúčtováním zákon spojuje. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu (cen a záloh za dodávku tepla a teplé užitkové vody) lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. V tomto směru pak žalobce poukázal na to, že od žalovaného neobdržel vyúčtování nákladů služeb, tudíž žalovanému nevznikl nárok na zaplacení nedoplatku služeb a v případě částky ve výši 71 450 Kč se jedná o neoprávněně inkasovanou částku, kterou žalovaný od žalobce vymanil v důsledku fyzického násilí, a proto se žalobce podanou žalobou domáhal vracení této částky, rovněž jako částky ve výši 13 000 Kč představující jistotu dle nájemní smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobce neobdržel od žalovaného řádné vyúčtování služeb, pak měl žalobce rovněž svůj nárok na zaplacení pokuty dle ustanovení § 7 odst. 1 a dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Námitka promlčení pokuty ze strany žalovaného je rovněž lichá, neboť žalovaný vznesl požadavek na rozšíření žaloby o danou pokutu již na soudním jednání dne 23. 6. 2017, kterého se žalovaný účastnil. Svým podáním ze dne 2. 4. 2019 došlo ze strany žalobce pouze k upřesnění částky pokuty.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není naprosto důvodné.

5. Soud I. stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav a vyvodil zcela správný právní závěr. Předně je nutno podotknout, že pokud se týká nároků žalobce na vrácení jistoty ve výši 13 500 Kč a dále vrácení částky 71 450 Kč, kterou upřesnil žalobce tak, že jde o neoprávněně inkasovanou částku, bylo na žalovaném po celou dobu řízení, aby doložil, z jakého titulu tyto částky si žalovaný nárokoval a také si je ponechal. Žalovaný byl vyzván opětovně k doložení důkazů ohledně těchto částek a také důvodu, proč tyto částky si žalovaný ponechal a nevrátil tyto částky žalobci, event. z jakého titulu žalovaný po žalobci požadoval uvedenou částku 71 450 Kč. Nakonec ani v rámci svého odvolání nespecifikoval žalovaný, z čeho vychází, že byl oprávněn požadovat po žalobci uvedenou částku 71 450 Kč. Soud I. stupně se velmi podrobně vypořádal v odůvodnění svého rozsudku s tím, proč přiznal žalobci jím uplatněný nárok na zaplacení částky 71 450 Kč a zaplacení částky 13 500 Kč, která byla jako jistota dle nájemní smlouvy. Pro úplnost na přiléhavé odůvodnění soudem I. stupně odvolací soud poukazuje. Odvolací soud se neztotožňuje ani s tím, že snad by bylo provedeno řádné vyúčtování služeb ze strany žalovaného vůči žalobci. Naopak právě ze znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] jednoznačně vyplývá, byť částky, jak uvedl žalovaný ve svém odvolání, by odpovídaly, nicméně tzv. vyúčtování není vyúčtováním řádným dle platných předpisů a v souladu se zákonem č. 67/2013 Sb. Právě proto, že i ze znaleckého posudku JUDr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že ze strany žalovaného nedošlo k řádnému vyúčtování služeb, je nárok dle zákona č. 67/2013 Sb. ze strany žalobce oprávněný. Odvolací soud se neztotožňuje ani s námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný v rámci svého odvolání, neboť ze spisu jednoznačně vyplývá, že nárok na uhrazení pokuty vznesl žalobce již při jednání 21.6.2017, kdy přesně specifikoval změnu žaloby, pokud se týká zákona č. 67/2013 Sb. a uplatněné pokuty. Pokud poukazuje žalovaný v rámci svého odvolání na to, že návrh na změnu byl uplatněn až 2.4.2019, pak s tímto se odvolací soud neztotožňuje, neboť v rámci uvedeného podání byla pouze kapitalizována částka, která byla uplatněna již návrhem na změnu žaloby při jednání dne 21.6.2017. Není tedy tento nárok žalobce v žádném případě promlčen. Odvolací soud neshledává důvodnou ani námitku ze strany žalovaného v rámci jeho odvolání, že přístupem soudu I. stupně mu byla znemožněna účast u jednání, které se konalo dne 7.7.2020. Ze spisu odvolací soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný byl k jednání s velkým předstihem předvolán, obsílku k jednání obdržel, a posléze zaslal soudu I. stupně omluvu s tím, že v termínu od 4.7.2020 do 15.7.2020 má již dlouhou dobu naplánovanou řádnou dovolenou s tím, že tuto má již také zcela uhrazenou, pokud tedy bude zdravotně schopen, měl by se v termínu 4. až 15.7.2020 účastnit mezinárodního mistrovství Slovenské republiky v bezmotorovém létání. V potvrzení o účasti, uvedl, že zasílá ve fotokopii přílohy. Z této přílohy však nevyplývá nic jiného, že než že je zde uvedeno jméno, dále pak různé typy větroňů, nicméně z této fotokopie listiny (soupisu) nevyplývá, kdy bude toto mezinárodní mistrovství Slovenské republiky v bezmotorovém létání se konat a ani to, kde se bude konat. Na tuto omluvu pak soud I. stupně sdělil žalovanému, že žádosti o odročení jednání, nařízeného na 7. 7. 2020 nebude vyhověno, a toto jednání v uvedeném termínu se bude konat. Na výzvě bylo uvedeno, že ačkoli soud respektuje sportovní aktivity účastníků, nelze odhlédnout, že jednání bylo nařízeno předvoláním již ze dne 15.4.2020, kdy na území České republiky i Slovenské republiky trval nouzový stav v souvislosti s koronavirovou nákazou a současně žalovaný již v březnu 2020 avizoval právní zastoupení pro toto řízení. Přes toto sdělení soudu I. stupně se žalovaný k řádně nařízenému jednání 7.7.2020 nedostavil, jak vyplývá z protokolu o jednání 7. 7. 2020 jednání bylo zahájeno v 10.00 hod. a sdělení od žalovaného došlo mailem v den konání jednání, soudkyni bylo předloženo po jednání, přičemž fotokopie přílohy uvádí pouze to, že žalovaný se dostavil 6.7.2020 ve 20,20 hod. do střediska [příjmení] [jméno], kde uváděl potíže – zvracení, průjem a bolesti břicha. Potvrzení je z nemocnice v [anonymizováno] ve Slovenské republice Odvolací soud tedy neshledává s ohledem na veškeré citované okolnosti tuto omluvu žalovaného k jednání dne 7.7.2020 jako řádnou, stejně tak jako učinil soud I. stupně, který navíc ani další omluvu žalovaného z nemocnice v [anonymizováno] neměl k dispozici.

6. Na základě všech zjištěných skutečností odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

7. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst.1 o.s.ř. a § 142 odst.1 o. s. ř. a vychází ze skutečnosti, že žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalobci vznikly náklady za právní zastoupení advokátem, a to za 2 úkony právní služby z tarifní hodnoty 245 050 Kč dle advokátního tarifu, tedy 1 úkon právní služby činí 9 300 Kč, celkem tedy při 2 úkonech za sepis vyjádření a účast u odvolacího jednání jde o částku 18 600 Kč, dále pak 2 x režijní paušál, tj. 2 x 300 Kč, celkem 600 Kč, náhrada za promeškaný čas 12 půlhodin 1 200 Kč, neboť právní zástupce účtoval 3 hodiny cesty [obec] – [obec] a 3 hodiny cesty [obec] – [obec], celkem tedy 6 hodin, jde tedy o 12 půlhodin po 100 Kč a dále pak účtoval cestovní výdaje za cestu osobním vozem, kdy dle technického průkazu specifikoval průměrnou spotřebu 1,4 litru při průměrné ceně paliva benzin 37,10 Kč dle vyhl. č. 511/2021 Sb., dále pak paušální náhradu 4,7 Kč/Km dle stejné vyhlášky, přičemž při celkem ujetých 430 Km, [obec] – [obec] – [obec], tj. 2 x 215 km, paušální náhrada celkem činí 2 021 Kč, při spotřebě při ujetých celkem 430 Km, [obec] – [obec] - [obec], 6,02 litru, je pak cena za palivo celkem 223,34 Kč Celkem tedy pak cestovní výdaje činí 2 244,34 Kč. Dohromady náklady za právní zastoupení, cestovné a promeškaný čas činí částku 22 644,34 Kč a vzhledem k tomu, že právní zástupce osvědčil, že je plátcem DPH, tak včetně 21 % DPH, jde celkem o částku 27 399,65 Kč a tuto částku byl žalovaný v souladu s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. uznán povinným nahradit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.