19 CO 42/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců Mgr. Radky Nekudové Hajdové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: ; jméno příjmení, datum narození bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; anonymizována dvě slova. jméno příjmení, datum narození bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zdržení se obtěžování hlukem, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 10.11.2022, č.j. 41 C 223/2021-149,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 4 356 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 10.11.2022, č.j. 41 C 223/2021-149, bylo rozhodnuto takto: I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení žalobce z pozemků žalovaného p. číslo jehož součástí je stavba, adresa, a z pozemku p. číslo vše zapsané na listu vlastnictví číslo v katastrální uzemí, územní celek, vedené u stát. instituce, stát. instituce, na pozemky ve vlastnictví žalobce, a to pozemek p. číslo p. číslo jehož součástí je stavba, rodinný dům adresa, a p. číslo jehož součástí je stavba, budova bez čísla popisného nebo evidenčního, vše zapsané na listu vlastnictví číslo v katastrální uzemí, územní celek, u stát. instituce, stát. instituce, rušení hlukem pocházejícím z nemovitých věcí ve vlastnictví žalovaného lidskými projevy nebo hlukem ze zařízení, nástrojů umístěných v nemovitých věcech nebo na nemovitých věcech ve vlastnictví žalovaného tak, aby hodnota ekvivalentní hladiny akustického tlaku (ALAeq, T) pro chráněný vnitřní prostor stavby domu ve vlastnictví žalobce v žádném z nich nepřesáhla hodnoty 45 dB (A) v době od 6 do 22 hodin, a pro chráněný venkovní prostor domu a na pozemcích ve vlastnictví žalobce v žádném z nich nepřesáhla hodnoty 50 dB (A) v době od 6 do 22 hodin s tím, že v době od 22 do 6 hodin platí noční klid. Žalobce je povinen provádět případná měření hodnot ekvivalentní hladiny akustického tlaku (ALAeq, T) ohledně chráněných venkovních prostor na pozemcích ve vlastnictví žalobce bezprostředně u venkovní strany rodinnému domu adresa, postaveného na pozemku p. č. číslo k. ú. obec ve vlastnictví žalobce, přičemž se jedná o tu stranu rodinného domu žalobce, která je nejblíže pozemkům p. číslo parcelní číslo v k. ú. obec. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 17 424 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání s tvrzením, že odůvodnění rozsudku není řádné, on s některými jeho částmi nesouhlasí, soud měl provést místní šetření a dokazování bylo nekvalitní, když přehrání záznamu bylo ztišené. Rozebíral výpovědi svědků, které měly být hodnoceny jinak, a to i s ohledem na umístění jejich nemovitostí. Má za to, že je v právu a může žádat rozhodnutí, aby nebyl obtěžován hlukem, když žalovaný již prokázal, že je v jeho silách imise hluku částečně omezit, kdy je a bude možno imisi zamezit technickým nebo organizačním opatřením, které žalovaného neúměrně nezatíží a lze jej po něm spravedlivě žádat. Tvrdil, že k obtěžování nedocházelo jen po omezenou dobu čtyř měsíců roku 2022, ale v delším období, a to i před podáním žaloby, on brojí proti tomu, že soud vzal za prokázané, že imise v době rozhodování nepokračují a že nehrozí jejich opakování s ohledem na žalovaným provedenou přístavbu dvorního objektu, z níž budou návštěvníci chodit kouřit a povídat si do venkovního prostoru, sousedícího s pozemky žalobce. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žalobě bylo vyhověno.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání sdělil, že dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu, místní šetření by bylo nadbytečné, neboť by jím nebylo možné simulovat situaci na místě samém, popisovanou žalobcem v žalobě za účelem zjištění hlukových poměrů a v době přehrání zvukových záznamů ani poté, až do podání odvolání, žalobce proti způsobu přehrání záznamů výhrady neměl. Rozebíral výpovědi svědků s tím, že žalobce nepředložil žádný důkaz a rovněž z dokazování, provedeného soudem I. stupně, nevyplynulo, že by žalobce měl být obtěžován imisemi hluku, pocházejícími z restauračního zařízení, provozovaného v nemovitostech ve vlastnictví žalovaného v době od konce léta 2021 do rozhodování soudu I. stupně, nebo že by byly zjištěny konkrétní poznatky o existenci konkrétního nebezpečí obtěžování žalobce imisemi hluku do budoucna, přičemž na záznamech přehraných u jednání před soudem I. stupně, byly zaznamenány především lidské projevy, které samy o sobě není možné považovat za hluk s odvoláním na § 30 odst. 2 zák. č. 258/2000 Sb. Navrhl, aby napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu i s učiněnými právními závěry, se odvolací soud plně ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku také zcela odkazuje. Skutkový stav byl zjištěn správně a úplně a i odvolací soud považuje žalobcem dále navržené dokazování místním šetřením a vypracováním znaleckého posudku za nadbytečné, když situace v dané lokalitě a rozložení předmětných nemovitostí plyne ze spisu, především z katastrálních map a fotografií a místní šetření by nemohlo nic přinést k případné existenci a intenzitě hluku, jelikož je jasné, že v době nařízeného místního šetření by k žádnému hluku nedocházelo. Posudek byl navrhován k možnostem případného technického řešení plotů, resp. bariér, snižujících hluk, což jednak nebylo předmětem sporu (bylo by na žalovaném, jak hluku zamezí, pokud by návrh byl důvodný) a dále také platí, že návrh není ani dle odvolacího soudu důvodný, takže není třeba zabývat se opatřeními k omezení hluku. Další návrhy na dokazování účastníci nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení. Ohledně skutkových závěrů proto odvolací soud odkazuje na body 4. až 25. odůvodnění napadeného rozsudku.

5. Ze správně zjištěného skutkového stavu vyvodil soud I. stupně i správné právní závěry, které odvolací soud považuje za přesné, úplné, výstižné i věcně správné, a proto i na ně v bodech 26. až 39. odůvodnění rozsudku odkazuje. V řízení nebyl prokázán hluk v míře nepřiměřené místním poměrům (ve obec) podstatně omezující obvyklé užívání pozemků žalobce (vymezených v petitu), za který by odpovídal (nebo jej působil) žalovaný, jak pro možnost vyhovění žalobě požaduje § 1013 OZ. Starostka obce Mgr. příjmení mluvila jen o jednom případu hluku, a to v roce 2020, navíc způsobeným hovorem lidí na zahrádce restaurace, ale také řekla, že posléze byla zahrádka přesunuta dovnitř, po 22:00 hod. tam není, k nějaké nápravě došlo a na obecním úřadu neevidují stížnosti na nepřiměřený hluk (které by s nejvyšší pravděpodobností evidovali, pokud by tam k němu docházelo). Dva případy hluku z pozemku žalovaného v létě 2021 uvedl kamarád žalovaného jméno příjmení, ovšem další svědci vypovídali ve prospěch verze žalovaného, a to jednak jméno příjmení (viz body 17 a 37. odůvodnění rozsudku), dále jméno příjmení (body 19. a 37. odůvodnění rozsudku) a též příjmení příjmení (body 20. a 37. odůvodnění rozsudku). Nepřiměřenost (intenzita) hluku nad míru přiměřenou místním poměrům nebyla prokázána ani zvukově obrazovými záznamy, u nichž žalobce nezpochybňuje jejich obsah tak, jak je zachycen v bodech 20. a 35. odůvodnění rozsudku (hlasy osob, smích, šum), jen k nim tvrdil, že je soud pouštěl potichu, což ale v době provádění těchto důkazů neuváděl a neuváděl to ani poté a zmínil to až v odvolání. Policii v obec hlásil, dle jejich záznamů, žalobce rušení nočního klidu dvakrát, a to datum, kdy policie vyřešila věc oznámením MěÚ obec k projednání a dále datum, kdy rušení nočního klidu nebylo policií zjištěno. Ze zprávy anonymizována tři slova z datum plyne, že v dané lokalitě limity pro hluk pro ten prostor nejsou, obec nemají upraveny vyhláškou podmínky nočního klidu a za hluk se v souladu s § 30 odst.2 zák. č. 258/2000 Sb. nepovažuje zvuk působený hlasovým projevem fyzické osoby, nejde-li o součást veřejné produkce hudby v budově (zpěv při koncertu apod.), přičemž v současné době platná legislativa, tj. Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., které je prováděcím právním předpisem zák. č. 258/2000 Sb., nestanovuje hygienické limity pro hlasové projevy osoby, tzn. hlasové projevy se nehodnotí, posuzování hlasových projevů osob není v kompetenci hygienických stanic a spadá mezi náhodné zdroje hluku. Otázka pobytu cizinců v ubytovně žalovaného není předmětem sporu (stejně jako otázka dostavby a rekonstrukcí objektů žalovaného) a policie tam k podnětu žalobce v podstatě žádná porušení zák. č. 326/1999 Sb. O pobytu cizinců na území ČR nezjistila s výjimkou drobnosti, a to dílčího prodlení se splněním oznamovací povinnosti v případě ubytování osob se státní příslušností země, což bylo ubytovatelem obratem napraveno (viz č.l. 10 spisu). Předpoklady pro vyhovění žalobě dle § 1013 OZ tak splněny nebyly a žaloba byla proto správně zamítnuta jako nedůvodná. Lze doplnit, že u objektu žalovaného jde o přes sto let fungující venkovskou hospůdku, jedinou v obci, jejíž zachování je prospěšné i pro scházení se lidí v obci i pro komunitní život v obci, a pokud je do 22:00 hod. slyšet hovor lidí například při kouření na ulici před hospodou (na což limity nejsou), nejde o nic nepřiměřeného, ale o normální a běžný stav (vyhovění žalobě by ohrozilo snad všechny venkovské hospody ve státě; úroveň hluku na úrovni pouště není v civilizaci reálná). Jinak žalobce hluk z hudebních produkcí v žalobě vymezil jen 5x za rok 2020 a 8x za rok 2021 a pak došlo i dle něj ke korekci, intenzita hluku poklesla a v roce 2022 tam ani žádné koncerty nebyly – rozsah těch produkcí v letech 2020 až 2021 prokázán nebyl, ale podle názoru odvolacího soudu by snad pár hudebních produkcí za rok, na něž stejně chodí hlavně místní, mohlo být akceptovatelných pro každého. S ohledem na vše uvedené byl dle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen, včetně výroku o nákladech řízení, které byly přiznány ve věci plně úspěšnému žalovanému, když pro aplikaci § 150 o.s.ř. odvolací soud důvody neshledal (u tohoto výroku odkazuje odvolací soud na bod 40. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).

6. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů, které mu vznikly na právním zastoupení za 2 úkony právní pomoci (sepis vyjádření k odvolání a účast zástupce u odvolacího soudu) po 1 500 Kč dle § 7 bodu 4, § 9 odst.1 a § 11 odst.1 advokátního tarifu, k čemuž náleží 2 režijní paušály po 300 Kč za tyto úkony a náhrada 21 % DPH ze součtu odměn a paušálů, tj. částka 756 Kč, takže celkové v odvolacím řízení žalovanému vzniklé náklady činí 4 356 Kč. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).