19 CO 45/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců Mgr. Radky Nekudové Hajdové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupenému advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa o vyklizení bytu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16.12.2021, č.j. 12 C 123/2021-63,

I. Řízení se nepřerušuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 4 021Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve obec ze dne 16.12.2021, č.j. 12 C 123/2021-63, bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaný je povinen vyklidit bytovou jednotku číslo v II. nadzemním podlaží v domě adresa na pozemku parc. číslo katastrální území Znojmo – město, obec Znojmo, na adrese adresa, a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku a vyklizený předat žalobci. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11.534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání s tím, že výpověď z nájmu bytu mu nebyla zaslána na adresu jeho trvalého bydliště, ale na adresu bytové jednotky adresa, kde se však on z osobních důvodů dlouhodobě nezdržoval, což žalobce věděl. Uvedl, že adresu trvalého bydliště žalovaného žalobce znal z předchozího soudního sporu vedeného OS obec pod sp.zn. 5 C 149/2014, avšak na tuto adresu, zřejmě účelově, výpověď z nájmu nedoručoval, aby tak žalovanému znemožnil obranu proti takové výpovědi. Sdělil, že výpověď z nájmu bytu mu nebyla řádně doručena a on tak neměl možnost se s důvody výpovědi seznámit a řádně a účinně se proti nim bránit, neboť důvody ve výpovědi uvedené se nezakládaly na pravdě a on by je vyvrátil. Navrhl, aby, vzhledem k tomu, že věc byla nesprávně právně posouzena, byl napadený rozsudek změněn a žaloba byla zamítnuta.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Nejdříve se odvolací soud vypořádal s návrhem žalovaného ze dne datum na přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c/ o.s.ř., a to do skončení řízení ve věci OS ve obec sp.zn. 5 C 65/2022 o určení neplatnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu z datum, tento návrh neshledal důvodným, a proto ve výroku I. rozsudku vyslovil, že řízení se nepřerušuje. Jednak z toho, co bude uvedeno dále, jednoznačně plyne, že pokud by mělo jít o žalobu dle § 2290 OZ, byla by podána opožděně, protože byla podána až datum, zatímco výpověď z nájmu z datum se do sféry dispozice žalovaného dostala již v říjnu 2020. Dále pak i ze žaloby ve věci OS obec sp.zn. 5 C 65/2022 podané 21.3.2022 plyne, že ji žalovaný (coby žalobce) opírá o § 80 o.s.ř. s argumentací, že na žalovaném určení má naléhavý právní zájem (vůbec nebylo ani zmiňováno, že by snad mělo jít o žalobu dle číslo příjmení) a ten není dán v situaci, jaká je zde, tj. že již běží žaloba na plnění, zde na vyklizení bytu, v němž se otázka platnosti výpovědi posuzuje. K tomu lze doplnit, že usnesením OS ve obec ze dne 13.5.2022, č.j. 5 C 65/2022-24 (právní moc 31.5.2022), bylo řízení ve věci určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu přerušeno právě do pravomocného skončení řízení v této věci OS obec sp.zn. 12 C 123/2021; do usnesení o přerušení řízení se přitom žalovaný neodvolal a neuplatňoval, že dané řízení nemělo být přerušeno (například s tím, že se má přerušit řízení o vyklizení a čekat na výsledek určovací žaloby), tudíž akceptoval, že primárně dojde k rozhodnutí v této věci na vyklizení bytu. Obě věci přerušeny být nemohou, to by nepředstavovalo průchod práva, ale blokaci práva (nad tento rámec odvolací soud uvádí, že po rozsudku v této věci vzal žalovaný svoji žalobu ve věci OS obec sp.zn. 5 C 65/2022 na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne datum zcela zpět a řízení v dané věci bude zastaveno).

4. S tím, co vzal soud I. stupně za prokázané na skutkovém stavu z provedených důkazů (účastníci další návrhy na dokazování nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení) i s učiněnými právními závěry, se odvolací soud ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku také odkazuje. V řízení bylo prokázáno, že žalobce, coby vlastník předmětného bytu (viz výpis z katastru nemovitostí) dal žalovanému, jakožto nájemci předmětného bytu, výpověď z nájmu z datum z důvodu, že za byt není řádně placeno a žalovaný tak hrubě porušuje své povinnosti, vyplývající z nájmu bytu, což je výpovědní důvod dle § 2288 odst. 1 písm. a/ OZ. Jedinou a výhradní námitkou žalovaného bylo a je, že výpověď z nájmu podanou žalobcem doporučeně k poštovní přepravě datum a následně uloženou u pošty ve obec, neobdržel, neboť nebyla zaslána na adresu jeho trvalého bydliště, ale na adresu této bytové jednotky adresa, kde se však on z osobních důvodů dlouhodobě nezdržoval, což měl žalobce vědět, a to především z předchozího soudního sporu účastníků o nahrazení projevu vůle, vedeného u OS obec pod sp.zn. 5 C 149/2014. Ve věci tak šlo především o otázku tzv. sféry dispozice v návaznosti na § 570 odst.1 OZ a § 573 OZ. Judikatura i soudní praxe vykládají slovní spojení, že se zásilka (výpověď, tj. jednostranný právní úkon) dostane do sféry dispozice adresáta jako konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Takovou možností se chápe nejen samotné převzetí písemného hmotně právního úkonu adresátem, ale i ty případy, jestliže doručením dopisu, obsahujícího projev vůle do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky popř. i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotně právního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotně právního úkonu, dostačuje, že měl objektivní příležitost tak učinit. Pro závěr o sféře dispozice je nepodstatné, kde má osoba hlášeno trvalé bydliště v centrální evidenci obyvatel (k takovému údaji se ani druhá strana nedostane) a adresát může mít sféru dispozice na více místech, pokud má na více místech objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky.

5. Z řízení v této věci i z řízení ve věci OS obec sp.zn. 5 C 149/2014 vyplývá, že žalovaný objektivní možnost seznámit se s výpovědí doručovanou na adresu předmětného bytu adresa, měl. Ve věci OS obec sp.zn. 5 C 149/2014 uváděl žalovaný ve všech svých podáních, počínaje žalobou až do konce řízení jako adresu svého bydliště právě adresu předmětného bytu, tj. adresa (viz daný spis a kromě žaloby i podání č.l. 54, 88, 102, 114, 124, 163, 177, 199, 244, 272 a 274 daného spisu a i v evidenčním listu č.l. 118, co žalovaný předložil, je uveden u předmětného bytu jako trvale bydlící osoba). Dále i v rozsudku OS obec z 23.2.2016, č.j. 5 C 149/2014-190, a následně v rozsudku odvolacího soudu ze dne datum má žalovaný uvedenu adresu adresa, takže z celého daného spisu plyne, že žalovaný si adresu předmětného bytu uváděl jako svoji adresu a nikdy neřekl, že by se mu mělo doručovat jinam a ne na adresu adresa, ani se nikdy neohradil, když tuto adresu uváděly soudy nebo druhá strana. Obsahem spisu OS obec sp. zn. 5 C 149/2014 je tak zcela vyvráceno tvrzení žalovaného o tom, že by v daném řízení uváděl adresu v obec jako svoji doručovací adresu a i on sám v této věci u jednání dne datum (kdy tvrdil, že v bytě nebydlí) uvedl, že žalobci nikdy nesdělil, že žádá o doručování na adresu svého trvalého bydliště. Pokud u jednání datum žalovaný k dotazu soudu, jak je možné, že se vyjadřoval k žalobě zaslané mu též na adresu adresa (tam dostal žalobu do schránky datum a již datum se k ní vyjadřoval), uvedl (dosti nelogicky na danou otázku), že poštu si ze schránky vytahuje drátem, protože nemá klíč od schránky a poštu si chodí vybírat na adresu adresa, jednou tak za 2 až 3 měsíce, potvrzuje tím, že se o jeho sféru dispozice jedná, protože na dané adrese objektivně příležitost seznámit se s obsahem zásilky měl a má. Pro tuto jeho objektivní příležitost je nepodstatné, že se případně žalovaný sám rozhodl chodit si pro poštu jednou za 2 až 3 měsíce a že si neopravil zámek na své poštovní schránce (kterou tam měl) či si nezajistil nové klíče (to je stejně bezpředmětná argumentace, jako kdyby prohlásil, že si zásilku ze schránky převzal, ale rozhodl se si ji přečíst až třeba za rok). Lze tedy uzavřít, že i pokud žalovaný na adrese předmětného bytu přímo nebydlel, měl objektivní možnost se s jakoukoli zásilkou zaslanou na adresu adresa, seznámit. Po jejím doručení do sféry dispozice již žalovaný nemůže zpochybňovat uplatněný výpovědní důvod a z hlediska náležitostí a platnosti výpověď obstojí, když má všechny požadované náležitosti včetně poučení, že v souladu s § 2286 odst.2 OZ má žalovaný právo vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání výpovědi soudem. Žalovaný je tak po uplynutí výpovědní doby k datum v bytě bez právního důvodu a žalobce, vlastník bytu, se důvodně a v souladu s §§ 1040 až 1042 OZ domáhá jeho vyklizení. S ohledem na vše uvedené byl rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen včetně výroku II. o nákladech řízení, u něhož odkazuje odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku.

6. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst.1 o.s.ř. a § 142 odst.1 o.s.ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů, které mu vznikly na právním zastoupení za 1 úkon právní pomoci (účast zástupce u jednání odvolacího soudu) ve výši 1 500 Kč dle § 7 bodu 4, § 9 odst.1 a § 11 odst.1 advokátního tarifu, 1 režijní paušál 300 Kč za tento úkon dle § 13 advokátního tarifu, náhradu za ztrátu času za cestu obec – obec a zpět za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst.3 advokátního tarifu a náhradu jízdného cestovním automobilem Land Rover za tuto cestu ve výši 1 123 Kč (při délce cesty 148 km, průměrné spotřebě 5,43 l číslo Km, ceně nafty 44,1 Kč l dle vyhlášky a paušální náhradě 5,2 Kč Km dle vyhlášky). Ze součtu všech těchto částek má zástupkyně žalobce nárok i na 21 % DPH, jehož je plátcem, tj. na částku 698 Kč, takže celkové žalobci přiznané náklady odvolacího řízení činí 4 021 Kč. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).