19 CO 92/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Konečného a soudců Mgr. Radky Nekudové Hajdové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: ; jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa, obec proti žalované: ; jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa, obec zastoupená zmocněncem jméno příjmení, narozeným dne datum bytem adresa, obec o 101 300 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. ledna 2022, č.j. 113 C 240/2012-190,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 101 300 Kč s příslušenstvím, výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Takto soud I. stupně rozhodl o návrhu žalobce na zaplacení předmětné částky z titulu dlužného nájemného, příslušenství a smluvní pokuty. Soud I. stupně rozhodl o zamítnutí předmětného žalobního nároku s tím, že předmětem žaloby byla pohledávka žalobce za žalovanou z roku 2011, kterou žalobce po zahájení insolvenčního řízení na žalovanou v roce 2014 nepřihlásil jako věřitel žalované. Usnesením Krajského soudu v Brně dne datum vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalované, které bylo zároveň přiznáno osvobození od placení všech pohledávek, mimo jiné i těch, které do insolvenčního řízení přihlášeny nebyly, ač být přihlášeny měly. Osvobození od placení pohledávek se vztahuje i na pohledávky, které byly předmětem tohoto řízení.

2. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalobce podáním ze dne datum, doplněným dne datum. S rozsudkem soudu I. stupně nesouhlasil. V odvolání opakovaně poukazuje na další údajné pohledávky, které za žalovanou má, a to z titulu náhrady škody, dále z nároku na vydání věci, tyto nároky však nebyly předmětem řízení, ani soud I. stupně, ani soud odvolací se těmito dalšími tvrzenými nároky tedy nezabýval. Pokud se žalobce v průběhu řízení před soudem I. stupně domáhal změny žalobního návrhu, tento návrh byl soudem I. stupně pravomocně zamítnut usnesením ze dne 4. 1. 2021, č. j. 113 C 240/2012-157. Žalobce trvá na tom, že jeho nárok na zaplacení požadované částky je dán, že osvobození žalované od pohledávek insolvenčním soudem se předmětného nároku netýká.

3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila v tom smyslu, že s odvoláním nesouhlasí, s rozsudkem soudu I. stupně se plně ztotožňuje a navrhuje potvrzení napadeného rozsudku.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení mu předcházející, jakož i celý obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud I. stupně správně a přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Podstatný závěr o skutkovém stavu je následující: Žalobce se žalobním návrhem ze dne datum domáhal po žalované zaplacení dlužného nájemného, příslušenství a smluvní pokuty, a to z titulu nesplněných závazků žalovanou z nájemní smlouvy, kterou účastníci uzavřeli dne datum, a to žalobce na straně pronajímatele, žalovaná na straně nájemce, kdy žalovaná dle žalobních tvrzení nezaplatila žalobci nájemné za měsíce V až VIII 2011, dále z toho vyplývající smluvní pokutu ujednanou ve smlouvě a příslušenství. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka A-8, byl zjištěn úpadek žalované a povoleno řešení úpadku žalované oddlužením, usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku datum Věřitelé žalované byli shora citovaným usnesením insolvenčního soudu vyzváni, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení o zjištění úpadku v insolvenčním rejstříku. O výše uvedené skutečnosti byli účastníci předmětného sporu vyrozuměni usnesením soudu I. stupně ze dne datum s tím, že předmětné sporné řízení je s ohledem na úpadek žalované a povolení oddlužení ze zákona přerušeno. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalované. Dále ve výroku IV. přiznal žalované, která řádně splnila povinnosti schváleného způsobu oddlužení, osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, kdy toto osvobození se vztahuje také na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. V předmětné věci již soud I. stupně 1× rozhodoval, a to usnesením ze dne datum, kdy rozhodl o zastavení řízení s odkazem na shora citované usnesení insolvenčního soudu o splnění oddlužení žalované a osvobození od placení pohledávek, toto rozhodnutí však bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 8. 2020, č. j. 19 Co 111/2020-146, zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že postupem podle § 414 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) nedochází k zániku pohledávky, nýbrž pouze k zániku její vymahatelnosti ze strany věřitele, což by bylo důvodem pro zamítnutí žaloby na plnění, nikoliv však k zastavení řízení.

6. Po vyhlášení napadeného rozsudku soudu I. stupně rozhodoval insolvenční soud dále usnesením ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka, tak, že návrh žalobce na odejmutí osvobození žalované od pohledávek byl zamítnut. Z usnesení vyplývá, že žalobce se u insolvenčního soudu domáhal odejmutí osvobození dlužníku (žalované). Insolvenční soud neshledal zákonné důvody, pro které by bylo namístě odejmutí osvobození žalované od placení pohledávek.

7. Podle § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, osvobození podle odst. 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

8. Odvolací soud považuje za správné i právní hodnocení skutkových zjištění soudem I. stupně, který postupoval dle shora uvedeného ustanovení insolvenčního zákona. V předmětné věci je nesporné (a vyplývá to i z elektronického insolvenčního spisu), že žalobce se do insolvenčního řízení dlužníka (žalované) nepřihlásil. Předmětná pohledávka žalobce je však pohledávka penězi vyčíslitelné hodnoty, a tedy k datu zjištění úpadku dlužníka (žalované) dne datum mohla a měla být žalobcem vyčíslena a ve lhůtě pro přihlášení pohledávek věřitelů řádně přihlášena, následně by byla přezkoumána. Za uvedeného stavu na tuto situaci dopadá shora citované ustanovení § 414 odst. 2 IZ a nelze než dojít k závěru, ke kterému došel i soud I. stupně, že osvobození žalované od placení pohledávek, o kterém rozhodl insolvenční soud, se vztahuje i na tvrzenou pohledávku žalobce za žalovanou, která je předmětem tohoto sporného řízení. Z konstantní soudní judikatury (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu dne 24. 11. 2010, sp.zn. 29 Cdo 3509/2010) vyplývá, že pohledávka, pokud by byla důvodná, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat. Za tohoto stavu pak bylo nadbytečné se dále zabývat důvodností a výší žalobního nároku.

9. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný za použití § 219 o.s.ř. potvrdil. Správné bylo i rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení, pokud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když zcela procesně úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).