21 Co 124/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení vlastnictví nemovitých věcí k datu smrti zůstavitelky o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 13. 3. 2024, č. j. 7 C 285/2022-147,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem I. stupně 30 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 3 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že , jméno FO, byla ke dni svého úmrtí, tj. ke dni , datum, vlastnicí nemovitých věcí v obci , adresa, , k. ú. , adresa, na Moravě, evidovaných na listu vlastnictví č. , číslo, , a to pozemku parc. č. st. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, – rodinný dům, a pozemku parc. č. , číslo, – zahrada (výrok I), žalovaného zavázal uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku 27 133 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II) a žalovaného dále zavázal nahradit České republice – Okresnímu soudu v Třebíči náklady řízení státu ve výši 14 500 Kč (výrok III). Rozhodl tak o žalobě podané soudu dne , datum, , po jejím částečném zpětvzetí. Po provedeném dokazování měl darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene ze dne , datum, , kterou , Jméno zainteresované osoby 1/0, , st. a , jméno FO, darovali svému synovi – žalovanému, výše označené nemovitosti, podepsanou dne , datum, , za neplatnou podle ustanovení § 581 o. z., neboť , jméno FO, v důsledku psychických poruch (demence u Alzheimerovy choroby středně těžkého až těžkého stupně a organická depresivní porucha s psychotickými příznaky) v době jejího podpisu nebyla schopna rozpoznat následky svého jednání, ani své jednání ovládat a chápat jeho obsah. Soud I stupně přitom vycházel zejména z obsahu znaleckého posudku zpracovaného znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, , jemuž odpovídaly údaje z dalších lékařských zpráv , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, Dočekalové včetně diagnostiky poruch paměti prováděné u , jméno FO, opakovaně pomocí testu MMSE. Úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému náhradu nákladů řízení spočívajících zejména v jejích nákladech na zastoupení advokátkou a v části zaplacené zálohy na znalečné. Neúspěšného žalovaného zavázal i k náhradě zbylých nákladů řízení vzniklých státu.

2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně změny a zamítnutí žaloby. Rozsudek měl za nesprávný, nezákonný a nedostatečně odůvodněný. Měl za to, že soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, jež měly za následek nesprávné právní posouzení věci. Uvedl, že soud I. stupně při posuzování duševního stavu , jméno FO, v době uzavření darovací smlouvy vyšel zejména ze znaleckého posudku č. , číslo, znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, o tom, že zdravotní stav , jméno FO, ke dni podpisu smlouvy odpovídal demenci u Alzheimerovy choroby středně těžkého až těžkého stupně, v jejímž důsledku byly rozpoznávací a ovládací schopnosti zcela vymizelé a nemohl nastat ani chvilkový lucidní interval. Znalkyně však současně během svého výslechu uvedla, že závěry znaleckého posudku nemohou být zcela jednoznačné, je-li zkoumán člověk. Poukázal na záznam z výslechu znalkyně. Namítl, že znalecký posudek trpí vadami, které vypovídají o nedbalé práci znalkyně, která si vybírala ta tvrzení, která odpovídala tendenčním závěrům, které však s ohledem na její výslech byly velmi silně relativizovány. Znalkyně čerpala z tvrzení žalobkyně, mimo jiné o tom, že nikdy neměla v úmyslu obdarovat pouze jedno ze svých dětí. Ještě v srpnu 2021 byla , jméno FO, úředníkem soudu shledána jako částečně orientovaná. V lucidních intervalech poznávala osoby, místo a čas, důsledky žádostí o sociální službu apod. Další úkony jmenované – podpisy různých žádostí – nedokázala znalkyně odpovědět. Žalovaný namítl, že soud svůj rozsudek opřel téměř výlučně o znalecký posudek, aniž by jej hodnotil v kontextu s ostatními důkazy, zabýval se okolnostmi, jež vedly k uzavření darovací smlouvy a vypořádal se s námitkami žalovaného. Znalkyně se vyjadřuje k tomu, zda byla , jméno FO, schopna chápat obsah a smysl uzavření darovací smlouvy a chápat jeho důsledky, jedná se však o odpověď na otázku právní, jež z povahy věci soudnímu znalci nepřísluší řešit. V tomto směru jde o závěr bezcenný. Soud nedostatečně zohlednil výpovědi svědků , tituly před jménem, , právnická osoba, , tituly před jménem, , jméno FO, , kteří byli přítomni podpisu smlouvy. Namítal, že pokud , jméno FO, byla sama schopna si zajistit u úřadu příspěvek na péči, proč by neměla být schopna platně uzavřít darovací smlouvu ve prospěch svého syna. Soud měl vyhovět požadavku na zpracování revizního znaleckého posudku. Znalkyni mělo být uloženo jaké závěry o rozumových a volních schopnostech vyplývají z chování a vyjadřování , jméno FO, popsaného žalovaným a svědky.

3. Žalobkyně se k odvolání písemně nevyjádřila.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, soud I. stupně rozhodl ve výroku o věci samé správně a jako takové jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

5. Odvolací soud dotazem u notáře , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , zjistil, že řízení o pozůstalosti po zůstavitelce , jméno FO, , zemřelé dne , datum, , sp. zn. ND , číslo, /, číslo, ; , číslo, , číslo, , dosud nebylo skončeno.

6. Odvolací soud vychází z toho, že soud I. stupně učinil v řízení dostatečná a správná skutková zjištění a tato i odpovídajícím způsobem právně vyhodnotil. Lze vycházet z toho, že , jméno FO, zemřela , datum, . V době před svojí smrtí darovací smlouvou sepsanou dne , datum, , podepsanou dne , datum, společně se svým manželem , jméno FO, st. darovala blíže označené nemovitosti v , adresa, žalovanému a ve prospěch dárců bylo zřízeno věcné břemeno doživotního spoluužívání nemovitostí. K posouzení způsobilosti , jméno FO, výše uvedeným způsobem právně jednat byl v řízení zpracován znalecký posudek znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , z jeho obsahu včetně výslechu znalkyně lze vycházet. Znalkyně přitom při zpracování posudku měla k dispozici dostatečné podklady, jak jsou popsány v úvodu písemného posudku. Za zásadní pro rozhodnutí se pak jeví opakovaně prováděné kognitivní testy paměti MMSE, které v roce 2018 vycházely na hodnotu 23/30 a v srpnu 2021 již jen 16/30. Závěrům o progresivní duševní poruše paměti napovídá nejen zpráva ošetřující lékařky, psychiatrické ambulance, ale i propouštěcí zpráva , právnická osoba, . Závěrům znaleckého posudku se nepříčí ani údaje o zhlédnutí soudním úředníkem , datum, v řízení o ustanovení opatrovníka. Odvolací soud tak považuje závěry znaleckého posudku za dostatečně a náležitě odůvodněné, podložené obsahem nálezu, kdy znalkyně bylo přihlédla ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat. Odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Znalkyně splnila znalecký úkol, jak jí byl vymezen. Soud přitom nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku. Není důvodná námitka odvolatele, že znalkyně nepřípustně zhodnotila otázky právní, takovou není existence duševní poruchy a její vliv na rozpoznávací a ovládací schopnosti posuzované osoby. Soud I. stupně se přitom s obsahem znaleckého posudku, výslechem znalkyně i s dalšími důkazy náležitě vypořádal, blíže lze odkázat na odstavce 17 až 25 odůvodnění rozsudku. Znalkyně přitom odpověděla i na to, jak se , jméno FO, mohla jevit třetí osobě, jež neměla bližší informace o jejím zdravotním stavu, při krátkodobém kontaktu. Logicky se pak přiklonila k popisu a zjištěním o jejím chování vyplývajícím ze zpráv psychiatrické ambulance, ošetřujících lékařů a nemocnice. Výpovědi svědků podpisu smlouvy již uvedené zvrátit nemohly. I s tím se soud I. stupně v odůvodnění rozsudku vypořádal. Ani odvolací soud tak neshledává potřebu doplňovat dokazování zpracováním revizního znaleckého posudku, neboť dosavadní důkazy nezavdávají pochybnosti a potřebu takového doplňování. i právní hodnocení věci soudem I. stupně je správné. Pro závěr o neplatnosti právního jednání učiněného v duševní poruše již není třeba, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitelky byly zcela vymizelé, ale postačí, byly-li podstatně sníženy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , číslo, ). Bylo proto zapotřebí zjistit existenci duševní poruchy a její vliv na schopnost jednající osoby posoudit následky svého jednání a ovládnout svou vůli. V tomto směru postupoval soud I. stupně správně, zjistil podstatné okolnosti, jež byly předmětem znaleckého zkoumání a znalecký posudek by měl z hlediska odborného posouzení zdravotního stavu zjistit, zda jednající osoba jednala v duševní poruše, či nikoli. Na podané určovací žalobě je dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., kdy je přípustná žaloba na určení vlastnického práva zůstavitele k datu smrti, neboť pozůstalostní řízení po , jméno FO, dosud nebylo pravomocně skončeno a tohoto řízení se účastní všechny soby, které připadají v úvahu jako dědici. Ze všech těchto důvodů tak odvolací soud rozsudek sodu I. stupně ve výroku I o věci samé jako správný potvrdil.

7. Ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky byl rozsudek soudu I. stupně změněn, a to pouze s ohledem na odlišný názor odvolacího soudu na sazbu mimosmluvní odměny, která úspěšné žalobkyni náleží za každý z úkonů právní služby, kdy tato správně činí 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), a nikoli 2 500 Kč, jak o nich rozhodl soud I. stupně. Stran skladby, počtu úkonů zástupkyně žalobkyně a jejich krácení (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.) lze jinak vycházet z odůvodnění napadeného rozsudku.

8. V řízení před odvolacím soudem náleží úspěšné žalobkyni náhrada nákladů (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.) za zastoupení advokátkou při jednom úkonu právní služby – účasti u jednání odvolacího soudu – v sazbě mimosmluvní odměny ve výši 3 100 Kč a za jeden režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu). Náklady odvolacího řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně – advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

9. Ve výroku III o náhradě nákladů řízení státu byl rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrzen (viz odstavec 43 a 44 odůvodnění).