21 Co 133/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobkyně: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 4. 2024, č. j. 22 C 222/2023-174,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I až III potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, Anonymizováno

1. Rozsudkem soud I. stupně ve výroku I zrušil spoluvlastnictví účastníků k psovi jména „, Anonymizováno, , narozenému dne , datum, , registračního čísla , číslo, a čísla čipu , číslo, . Ve výroku II tohoto psa přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného. Ve výroku III rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na vypořádání částku 7 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku IV soud I. stupně zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 13 138,51 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že se o oba psy (kromě psa, ve vztahu k němuž je vedeno řízení, i psa stejného plemene jménem , Anonymizováno, ) výlučně starala až do ukončení společného soužití účastníků. Nesouhlasila se závěry soudu I. stupně, že většinu nákladů spojených s chovem psů nesl žalovaný a dále že by v České republice neměla práci. Tuto měla až do června roku 2022. V následujícím měsíci pak odletěla do Kanady. Není pravdivá výpověď žalovaného, že jí psy vozil podle usmyslení žalobkyně. Byla to naopak žalobkyně, která se přizpůsobovala. Žalovaný přestal se žalobkyní komunikovat a v dubnu roku 2023 jí odmítl psy předat. Žalovaný bezdůvodně přestal plnit jejich dohodu. Tím zneužil právo, když si věc ve spoluvlastnictví přisvojil a odmítl ji sdílet se žalobkyní. Kontinuita chovného prostředí byla docílena protiprávním jednáním žalovaného. Citové vazby k žalovanému, jeho přítelkyni, členství ve smečce ostatních psů způsobil žalovaný zneužitím práva. , Anonymizováno, je zvyklý na přejezdy. Letadla jsou na transport zvířat přizpůsobena. I tento argument soudu I. stupně proto nemůže obstát. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, žalobkyně odkázala na judikáty Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Nebyly zjištěny žádné zvláštní důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému. Závěrem žádala, aby byl rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích II a IV zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání považoval rozhodnutí soudu I. stupně za správné a navrhl jeho potvrzení.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobkyně do věci samé není opodstatněné.

5. Podle § 212 písm. c) o. s. ř. odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

6. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízením, kdy z právního předpisu (§ 1143 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník) vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Předmět řízení není v odvolacím řízení dělitelný. Rozhodnutí odvolacího soudu se tak musí vztahovat na celý výrok ve věci a žádná jeho část nenabývá odděleně právní moci (k tomuto např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 22 Cdo 629/2004, nebo nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 315/05).

7. Při hodnocení podstatných skutečností pro rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví živého tvora – zvířete je zapotřebí přihlížet k povaze zvířete. Pokud se jedná o psa, je skutečností obecně známou (§ 121 o. s. ř.), že se jedná o společníka člověka, který je obvykle silně fixován na svého pána, tj. na člověka, který se o něj stará a se kterým tráví většinu času. Odloučení zvířete od jeho pána, potažmo od jeho smečky (další členové domácnosti či další psi žijící ve stejné domácnosti) by vedlo k psychické újmě takového zvířete – psa, ke vzniku stresu z odloučení. Jestliže je tedy v průběhu řízení zjištěno, že pánem psa je jeden z podílových spoluvlastníků, u kterého pes dlouhodobě žije, žije ve smečce tvořené dalšími členy domácnosti jeho pána, popř. dalšími psy, pak jen zcela výjimečné okolnosti (např. zanedbávání psa, či dokonce jeho týrání) by mohly odůvodňovat závěr, že pes bude přidělen do vlastnictví druhého spoluvlastníka.

8. V nyní projednávané věci se žalobkyně výslovně odvolala do výroků II a IV rozsudku soudu I. stupně. Ve věci je však nutno aplikovat § 212 písm. c) o. s. ř., neboť v případě zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví z občanského zákoníku vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Odvolací soud tak není vázán mezemi, ve kterých se žalobkyně domáhá přezkoumání rozsudku soudu I. stupně a je povinen své rozhodnutí vztáhnout a přezkoumat celý výrok rozsudku soudu I. stupně.

9. Ve věci samé lze odkázat na věcně správné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, s tímto se odvolací soud ztotožňuje.

10. K jednotlivým odvolacím námitkám žalobkyně se uvádí:I pokud by se žalobkyně o oba psy (, Anonymizováno, ) výlučně starala až do skončení společného soužití účastníků, je třeba poukázat, že toto soužití bylo ukončeno podle shodných tvrzení účastníků již v roce 2019, tedy před značně dlouhou dobou. Z dokazování se podává, že poté převážnou část doby pes , Anonymizováno, žil u žalovaného, tento o něj pečoval společně s přítelkyní, od přestěhování žalobkyně do Kanady v červenci roku 2022, tedy před více než dvěma roky, pak péče spočívala již výlučně jen na žalovaném a jeho přítelkyni a žalobkyně se se psem , Anonymizováno, nesetkala. Tato námitka žalobkyně (i pokud by byla prokázána pravdivost tvrzení o její výlučné péči o psa v době jeho štěněcího věku, což se však nestalo) proto nemůže být podstatná pro rozhodnutí.

11. V řízení bylo prokázáno listinami, jaké náklady hradil žalovaný v souvislosti s chovem psa, žalobkyně v tomto směru důkazy nepředložila.

12. Sama žalobkyně prostřednictvím svého zástupce u jednání soudu I. stupně dne , datum, tvrdila, že důvodem jejího odletu do Kanady v červenci roku 2022 bylo mimo jiné i to, že neměla práci v České republice.

13. Závěry soudu I. stupně ve vztahu ke skutečnostem posléze uvedeným z bodů 8 a 11 odůvodnění rozsudku tedy mají oporu v provedených důkazech a obsahu spisu.

14. Pokud jde o dohodu uzavřenou mezi účastníky stran setkávání se žalobkyně se psem , Anonymizováno, , lze uvést, že tato nemohla být naplňována primárně z rozhodnutí samotné žalobkyně, která se v červenci roku 2022 přestěhovala do Kanady, kde setrvává dosud. Je evidentní, že v důsledku tohoto svobodného rozhodnutí žalobkyně muselo dojít ke zpřetrhání citového pouta , Anonymizováno, na žalobkyni. Z obsahu spisu se podává (zejména podání žalobkyně ze dne , datum, ), že žalobkyně hodlala odvézt oba psy (, Anonymizováno, ) do Kanady. Třetí pes žijící dlouhodobě ve smečce s oběma psy by tedy zůstal v České republice osamocen, toto odloučení by jistě všem třem psům způsobilo psychickou újmu. Z výpovědi žalovaného ze dne , datum, mimo jiné vyplynulo, že důvodem nepředání , Anonymizováno, žalobkyni v dubnu roku 2023 byly právě výhružky žalobkyně, že si psy odveze do Kanady. S ohledem na rozsah péče žalovaného o psy z hlediska časového i (doloženého) finančního, na dlouhodobé soužití všech tří psů jako smečkového plemene u žalovaného, na kontinuitu výchovného prostředí a na postoj žalobkyně vyjádřený v jejím podání ze dne , datum, , se jeví obava žalovaného vztahující se k odvozu dvou psů ze smečky do Kanady jako důvodná a jeho jednání v dubnu roku 2023 jako nikoli zjevné zneužití práva, jak dovozuje odvolatelka.

15. Žalovaný právo nezneužil. Do popředí tak vyvstávají skutečnosti aprobované žalobkyní v odvolání, totiž že psi mají citové vazby k žalovanému, případně k jeho přítelkyni a jsou vázáni ve smečce s dalšími psy.

16. Za tohoto skutkového stavu se již jako marginální jeví, jak by pes , Anonymizováno, snášel převoz z České republiky do značně vzdálené lokality současného bydliště žalobkyně v Kanadě, resp. jakou leteckou společností a za jakých podmínek by k převozu mohlo dojít, neboť odloučení od žalovaného a jeho partnerky a vytržení ze stávající smečky není v zájmu psa , Anonymizováno, – mohlo by mu způsobit psychickou újmu.

17. Lze tedy uzavřít, že žádná z odvolacích námitek týkajících se věci samé nebyla shledána důvodnou. Rozsudek soudu I. stupně byl proto ve výrocích I až III potvrzen podle § 219 o. s. ř.

18. Oproti soudu I. stupně odvolací soud ve smyslu judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19) neshledal žádné takové zvláštní důvody, pro které by měla žalobkyně hradit náklady řízení žalovanému. Těmito důvody nemůže být konfrontační postoj obou účastníků, neboť jak správně podotýká žalobkyně, tento důvod nespočívá výlučně na ní, ale i na žalovaném. Z obsahu spisu se nepodává, že by se některý z účastníků řízení choval obstrukčně, že by šlo o šikanózní výkon práva nebo by zde byly jiné zvláštní okolnosti, jejichž nezohlednění by při rozhodování o náhradě nákladů řízení vedlo ke zjevné nespravedlnosti. Odvolací soud proto změnil podle § 220 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku IV tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. S ohledem na shora uvedené bylo stejně rozhodnuto i o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).