21 Co 134/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Ing. Jméno zainteresované osoby 1/0 , Ph.D. Datum narození zainteresované osoby 1/0 , IČO číslo Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o 1 000 000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného o odvoláních účastníků proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 11. 2023, č. j. 11 C 124/2020-286,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Řízení o odvolání žalovaného v části směřující proti výroku II se zastavuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 167 706 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

IV. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku V mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 37 026 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

V. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 15 246 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

VI. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4 114 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu prodlení od , datum, do zaplacení (výrok I). Výrokem II pak zamítl vzájemný návrh žalovaného, kterým se žalovaný domáhal po žalobci zaplacení částky 50 000 Kč spolu s úrokem z prodlení. Výrokem III bylo rozhodnuto, že základ nároku České republiky na náhradu nákladů řízení je dán vůči žalobci ze 100 %. Dále pak soud I. stupně rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 167 706 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ohledně vzájemného návrhu ve výši 57 596 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. Proti výrokům I, III a IV rozsudku podal odvolání žalobce. Žalobce předně nesouhlasí se skutkovými závěry soudu I. stupně o tom, že se žalovaný podílel na provozu žalobce pod názvem „, právnická osoba, “ v Novém Lískovci. Tato skutečnost nebyla, podle názoru žalobce, prokázána ani co do obsahu, ani co do rozsahu, ani co do tvrzené odměny žalovaného. Svědci , jméno FO, a , jméno FO, měli informace o údajné spolupráci účastníků pouze z doslechu, k výpovědi svědkyně , jméno FO, soud neměl vůbec přihlédnout, neboť jí byl před jednací síní zjevně zpřístupněn spis, svědci , jméno FO, a , jméno FO, uvedli pouze to, že se žalovaný pohyboval v prostorách žalobce. Pokud se týká komunikace prostřednictvím aplikace Viber, žalobce nadále popírá její pravost. I sám znalec jednoznačně uvedl, že nebyli ztotožněni uživatelé telefonních čísel, mezi kterými měla komunikace probíhat. Žalobce shrnul, že žalovaný nepředložil soudu vůbec žádnou dohodu o spolupráci mezi žalobcem a žalovaným. Pokud pak žalovaný uváděl činnosti, které měl pro žalobce vykonat, jejich hodnota zcela zjevně nezakládá nárok na vypořádání spolupráce ve výši 3 000 000 Kč. Žalobce rovněž upozornil na to, že soud I. stupně se optikou logiky nezabýval skutečností, že ačkoliv žalovaný tvrdí pohledávku za žalobcem ve výši 3 000 000 Kč z titulu vypořádání, v tomto řízení uplatnil pouze další údajný nárok na vrácení zápůjčky ve výši 50 000 Kč, který je svým rozsahem vůči prvnímu z nároků zjevně marginální. Žalobce navrhl změnu rozsudku soudu I. stupně tak, že žalobě o 1 000 000 Kč soud zcela vyhoví, přizná žalobci právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému uloží povinnost nahradit České republice náklady řízení.

3. Proti výrokům II a V rozsudku podal odvolání žalovaný, který uvedl, že nesouhlasí s hodnocením soudu I. stupně, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že by žalobci poskytl zápůjčku ve výši 50 000 Kč, neboť již samotné potvrzení o provedené platbě je objektivním důkazem. Žalovaný se dále odvolává proti výroku V rozsudku (o nákladech řízení), neboť má za to, že ačkoliv byly ve věci uplatněny dva nároky (žaloba o zaplacení 1 000 000 Kč a vzájemný návrh na zaplacení 50 000 Kč), jednotlivé úkony účastníků byly činěny ohledně celého předmětu řízení, tj. ohledně částky 1 050 000 Kč, která by měla být ve smyslu § 12 odst. 3 advokátního tarifu chápána jako tarifní hodnota věci. Pokud měl žalovaný neúspěch ohledně částky 50 000 Kč, týká se jeho neúspěch jen nepatrné části předmětu řízení a soud I. stupně měl rozhodnout o nákladech řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř., právnická osoba, jednání odvolacího soudu dne , datum, vzal žalovaný své odvolání proti výroku II rozsudku zpět; na svém odvolání proti výroku V setrval. S ohledem na zpětvzetí odvolání žalovaného proti výroku II rozsudku soudu I. stupně, rozhodl odvolací soud ve smyslu § 207 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a řízení v této části zastavil (viz shora výrok II).

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) - po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí v odvoláním napadených výrocích a dospěl k závěru, že (s výjimkou nákladového výroku V) odvolání nejsou důvodná.

6. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2293 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Z obsahu spisu vyplývá, že soud I. stupně provedl komplexní dokazování, přičemž zjištění učiněná z provedených důkazů nalézací soud řádně zhodnotil, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.). Své závěry ohledně skutkového stavu pak nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí popsal a logicky shrnul. Odvolací soud se po přezkoumání věci přiklonil k závěrům soudu I. stupně o tom, že byla prokázána skutková verze žalovaného (ačkoliv soud I. stupně v úvodu odst. 25 odůvodnění rozsudku formulačně poněkud nepřesně uvádí, že se žalobci „nepodařilo prokázat“ jeho žalobní tvrzení; nejde zde však o neunesení důkazního břemene, ale o zjištění jiného skutkového stavu než tvrzeného žalobcem). I podle přesvědčení odvolacího soudu tedy bylo prokázáno, že žalovaný se řadu let (a to cca od roku 2012 do podzimu roku 2019) spolupodílel na chodu provozovny žalobce „, právnická osoba, “ a poté, kdy se s žalobcem dohodli na ukončení spolupráce, účastníci vzájemně sjednali, že se vypořádají, a to tak, že žalobce žalovaného „vyplatí“. Z Viberové komunikace (z komunikace prostřednictvím internetové sítě Viber - in concreto zpráva ze dne , datum, ) vyplývá, že žalovaný po žalobci z titulu ukončení spolupráce požadoval částku 2 500 000 Kč. Žalobce souhlasil s vyplacením žalovaného, přičemž bylo prokázáno, že ke shodě účastníci dospěli minimálně co do částky 1 000 000 Kč (viz zprávy z Viberové komunikace, a to zejména zprávy ze dne , datum, , zprávy ze dne , datum, a zpráva z , datum, – vše viz odůvodnění rozsudku soudu I. stupně odst. 8), když žalobce žalovanému daný obnos následně i fakticky uhradil (viz výpisy z účtu ze dne , datum, a , datum, – odůvodnění rozsudku odst. 6). Fakt, se žalovaný dlouhodobě spolupodílel na podnikání žalobce, je podporován i dalším provedeným dokazováním, a to listinami – e-maily zaslanými mezi žalovaným a třetími osobami a vztahujícími se záležitostem a ve prospěch provozu žalobce (viz odst. 11 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně), dvěma novinovými články z let 2013 a 2019 (viz odst. 12 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně), výpověďmi svědků (viz odst. 17 až 21 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). Byla tedy jednoznačně vyvrácena skutková verze žalobce, který tvrdil, že mezi ním a žalovaným neexistovala žádná spolupráce a že se s žalovaným dohodli pouze na tom, že žalovaný zajistí rozšíření podnikatelské činnosti žalobce o další provozovnu v Brně.

10. Je skutečností, že pro zjištění shora popsaného skutkového stavu byla podstatnou komunikace prostřednictvím aplikace Viber z období od , datum, do , datum, , uskutečněná mezi telefonními čísly , tel. číslo, a , tel. číslo, přičemž žalobce popíral její pravost a dále to, že by se mělo jednat o komunikaci mezi účastníky tohoto řízení. Předmětná komunikace byla proto před nalézacím soudem podrobena znaleckému zkoumání. Znalec potvrdil pravost komunikace mezi číslem žalovaného a číslem , tel. číslo, s tím, že nebyly nalezeny žádné skutečnosti, které by svědčily o modifikaci nebo o dodatečném vytvoření uvedené komunikace (viz odst. 9 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). Pokud se týká osob, které jednotlivá telefonní čísla užívaly, bylo nesporné, že telefonní číslo , tel. číslo, bylo a je užíváno žalovaným (telefonní přístroj žalovaného byl i fyzicky předán ke znaleckému zkoumání). Tvrzení žalobce, že z telefonního čísla , tel. číslo, nekomunikoval on, neboť toto číslo nepoužíval jako soukromé, ale že šlo o služební telefon umístěný na provozovně, ke kterému měl kdokoliv přístup, považuje odvolací soud za nevěrohodné z následujících důvodů: Fakt, že v rozhodném období měl žalobce používat jako soukromý telefon č. , tel. číslo, žalobce sdělil nalézacímu soudu teprve v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku, nikoliv dříve (viz odst. 9 odůvodnění rozsudku); v letech 2012, 2020, 2022, 2023 byl na webových stránkách provozovny žalobce jako infolinka/kontaktní linka označen telefon , tel. číslo, který však žalobce v tomto řízení naopak označil za svůj soukromý (viz odst. 10 odůvodnění rozsudku); při převodu telefonního čísla manželky žalovaného (tel. č. , tel. číslo, ) na žalobce jako nového zákazníka bylo uvedeno jako telefonní číslo žalobce číslo , tel. číslo, (viz odst. 13 odůvodnění rozsudku); tel. čl. , tel. číslo, bylo jako číslo žalobce uvedeno též na webových stránkách Asociace institucí vzdělávaní dospělých (viz odst. 16 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Naopak, důkazy předložené soudu žalobcem k jeho tvrzení, že jako soukromé používá tel. č. , tel. číslo, , se nevztahují k rozhodnému období přelomu let 2019-2020, ale jedná se o listiny ze zcela jiného období (roky 2006 až 2010). Osamocená (oproti důkazům shora popsaným) tedy v tomto směru tedy zůstala výpověď svědka , jméno FO, , který podpořil tvrzení žalobce v tom směru, že volně přístupný telefon na provozovně byl telefon s posledním trojčíslím 000 a soukromý telefon žalobce byl telefon s posledním trojčíslím 034. Zároveň je však nutno upozornit i na to, že svědek , jméno FO, zřejmě vypovídal o stavu ke dni podání výpovědi (říjen 2023), a nikoliv jednoznačně o stavu v rozhodném období přelomu let 2019-2020.

11. Jelikož tedy bylo zjištěno, že částku 2 x 500 000 Kč žalobce žalovanému nepoukázal bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který by následně odpadl (na zřízení nové provozovny žalobce), ale na základě dohody účastníků (viz shora odst. 9 a 10), nešlo o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I, jímž byla žaloba zamítnuta, jakož i ve věcně správném navazujícím výroku III podle § 219 o. s. ř. potvrdil (viz shora výrok I).

12. Odvolací soud dále přezkoumal závislé výroky o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným. Předně, nelze přisvědčit námitce žalovaného, že jako předmět řízení (a tarifní hodnota) měla být chápána částka 1 050 000 Kč, z níž by soud měl vycházet jako z celku a následně určit úspěch/neúspěch účastníků v řízení. Jak judikoval Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4609/2017, v případě, že ve věci jsou nároky uplatněny žalobou a vzájemnou žalobou ve stejném (společném) řízení, je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení posoudit věc uplatněnou žalobou a věc uplatněnou vzájemnou žalobou samostatně. Soud I. stupně tedy zcela správně rozhodl o nákladech účastníků v části řízení o nároku uplatněném žalobcem (o 1 000 000 Kč) a v části o vzájemném návrhu žalovaného (o 50 000 Kč) odděleně, samostatnými výroky IV a V. Pokud jde o výrok soudu I. stupně ve vztahu k nákladům řízení o nároku uplatněném žalobcem (výrok IV), soud I. stupně náklady řízení správně uložil k úhradě žalobci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto i správně vyčíslil. Opomněl pouze uvést platební místo ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř., odvolací soud proto výrok IV v daném ohledu změnil pouze tak, že doplnil text „k rukám zástupce žalovaného“.

13. Výrok V rozsudku soudu I. stupně odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že nově vyčíslil výši nákladů řízení, jež je žalovaný povinen žalobci nahradit, neboť podle názoru odvolacího soudu, žalobce ve věci nevykonal 14 úkonů právní služby, které by se vztahovaly k obraně před k vzájemným návrhem žalovaného, nýbrž pouze 9 těchto úkonů. Pokud totiž soud I. stupně při vyčíslení odměny a režijního paušálu zohlednil též vyjádření se žalobce ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , odvolací soud upozorňuje, že tato písemná podání (§ 11 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“)) svým obsahem nikterak nesměřovala k vzájemnému nároku žalovaného (tj. k obraně proti žalovaným uplatněné částce 50 000 Kč), ale pouze a výhradně k žalobcem uplatněnému nároku 1 000 000 Kč. Odvolací soud proto nově vyčíslil částku, kterou je žalovaný ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen uhradit žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně za tu část řízení, v níž byl se svým vzájemným návrhem zcela neúspěšný, a to tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení odměnu advokáta za 9 úkonů právní služby á 3 100 Kč podle § 7 a. t. a 9x režijní paušál á 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., to vše navýšené o 21% DPH, celkem tedy 37 026 Kč (viz shora výrok IV).

14. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovaným ve vztahu k nároku uplatněnému žalobcem (1 000 000 Kč) rozhodl odvolací soud výrokem V tohoto rozsudku podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 246 Kč. Tyto sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 a. t., z tarifní hodnoty ve výši 1 000 000 Kč, přičemž odměna za jeden úkon právní služby činí 12 300 Kč. Advokát v rámci odvolacího řízení ve věci vykonal toliko 1 úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, ), když písemná podání žalovaného ze dne , datum, a ze dne , datum, (§ 11 písm. d) a. t.) jsou samostatným odvoláním žalovaného proti výrokům II a V rozsudku nalézacího soudu a neobsahují žádné vyjádření k odvolání žalobce. Advokát má dále právo na náhradu jedné paušální náhrady výdajů á 300 Kč v souladu s § 13 odst. 4 a. t. Daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 600 Kč činí 2 646 Kč. Náklady odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám jeho zástupce – advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

15. O nákladech odvolacího řízení mezi žalovaným a žalobcem ve vztahu k vzájemnému návrhu žalovaného (50 000 Kč) rozhodl odvolací soud výrokem VI tohoto rozsudku podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který zpětvzetí odvolání žalovaného procesně nezavinil, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 114 Kč. Tyto sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 a. t., z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, přičemž odměna za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč. Advokát v rámci odvolacího řízení ve věci vykonal toliko 1 úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, ), když písemná podání žalobce ze dne , datum, a ze dne , datum, (§ 11 písm. d) a. t.) jsou samostatným odvoláním žalobce proti výrokům I, III a IV rozsudku nalézacího soudu a neobsahují žádné vyjádření k odvolání žalovaného. Advokát má dále právo na náhradu jedné paušální náhrady výdajů á 300 Kč v souladu s § 13 odst. 4 a. t. Daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč činí 714 Kč. Náklady odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám jeho zástupce – advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).