21 Co 136/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyklizení nemovitosti a určení vlastnického práva o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 12. 2023, č. j. 29 C 118/2022-180,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I a II potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 30 470,50 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 8 796,70 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I určil, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , rodinný dům, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, . Ve výroku II byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném vyklidit nemovitou věc konkretizovanou ve výroku I napadeného rozsudku. Ve výroku III bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení 23 816 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. Uvedl, že žalovaný s ním uzavřel několik dohod, a to s odstupem, přičemž jeho podpisy byly řádně úředně ověřeny. Žalovaný nesporoval uzavření těchto dohod. Veškeré dokumenty byly jasně a zřetelně označeny názvem a neobsahovaly žádná složitá či neurčitá ustanovení. Závěr soudu I. stupně o rozpornosti s dobrými mravy, pokud jde o uzavřenou kupní smlouvu mezi účastníky dne , datum, , je nesprávný a navíc neodůvodněný. Žalovaný si musel být vědom svého právního jednání. Na , právnická osoba, , a. s., byl se svou manželkou. I její podpis byl na prohlášení – souhlasu s převodem vlastnického práva – ověřen. Žalobce také poukázal na znění § 4 občanského zákoníku. Za nesprávný pokládal odvolatel rovněž závěr soudu I. stupně, že se v případě kupní smlouvy jednalo o smlouvu lichevní. Subjektivní znaky lichevní smlouvy nebyly naplněny a ani nebyly prokázány. Pokud byla kupní cena stanovena na částku 4 780 000 Kč a cena obvyklá byla určena znalcem na částku 7 280 000 Kč, nejedná se podle judikatury o hrubý nepoměr mezi těmito cenami. Kromě toho žalobce poukázal na prekluzi práva žalovaného, který mohl námitku hrubého nepoměru uplatnit pouze do jednoho roku od uzavření kupní smlouvy. K tomuto se soud I. stupně v odůvodnění rozsudku žádným způsobem nevyjádřil. Se synem žalovaného byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, nikoli o úvěru spotřebitelském, když syn žalovaného podnikal již od roku 2015. Opak z provedeného dokazování nevyplývá. I při zjištění, že byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, by toto nemohlo mít vliv na převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem na žalobce. Z ničeho nevyplývá, že by úvěr byl poskytnut žalovanému, jakož i závěr soudu I. stupně, že žalovaný jednal v omylu. Také závěry soudu I. stupně ve vztahu k platebnímu místu jsou nepřípadné, neboť to byl žalovaný, který určil platební místo stran úhrady kupní ceny. Z kontextu všech právních jednání účastníků je zcela zřejmé, že měli v úmyslu uzavřít kupní smlouvu a nikoli smlouvu o úvěru. Závěrem svého odvolání žádal žalobce po upřesnění u jednání odvolacího soudu dne , datum, , aby bylo vyhověno žalobě na vyklizení a naopak byla zamítnuta žaloba na určení, že žalovaný je vlastníkem předmětných nemovitostí, in eventum byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalovaný své odvolání směřoval proti výroku III rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Měl za to, že odměna advokáta měla být určena podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z částky 7 280 000 Kč, takže celkové náklady žalovaného v řízení před soudem I. stupně jsou představovány částkou 256 209 Kč. V těchto intencích žádal změnu rozsudku soudu I. stupně a přiznání mu náhrady nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání účastníků nejsou opodstatněná.

5. Podle § 1315 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat.

6. Podle § 1315 odst. 3 o. z. je-li zástavcem nebo zástavním dlužníkem spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem, nepřihlíží se k ujednání s obsahem uvedeným v odst. 2 písm. b), ať již k němu došlo před dospělostí zajištěného dluhu nebo i poté, co zajištěný dluh dospěl.

7. Podle § 1813 odst. 1 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Judikatura Nejvyššího soudu již před rekodifikací občanského zákoníku zaujala právní názor, že smlouva, jejímž skutečným smyslem je sjednání tzv. propadné zástavy (uspokojení pohledávky zástavního věřitele tím, že mu připadne zástava do vlastnictví), je v rozporu s účelem zástavního práva tak, jak jej stanoví zákon, a tedy pro rozpor s účelem zákona neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. (přede dnem 1. 1. 2014 účinný občanský zákoník). Neplatná je také kupní smlouva, která byla uzavřena za tím účelem, aby pohledávka kupujícího zástavního věřitele byla uspokojena tím, že na něj přejde vlastnictví prodávajícího zástavního dlužníka k zástavě (k tomuto např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2539/99, případně další rozsudky uvedené v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3765/2012). Posléze zmíněný judikát Nejvyššího soudu byl sice zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 3646/13, nikoli však z důvodu závěrů Nejvyššího soudu týkajících se propadné zástavy, nýbrž z důvodu nesprávného posouzení autonomie vůle podnikatelských subjektů.

13. Judikatura Nejvyššího soudu týkající se tzv. propadné zástavy byla vtělena i do nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014, konkrétně do ustanovení § 1315 odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. z. Jedná se o kogentní ustanovení zákona, od něhož se nemohou účastníci zástavní smlouvy odchýlit. Jestliže je zástavní smlouva uzavírána se zástavcem nebo zástavním dlužníkem, který je spotřebitelem, nelze přihlížet k ujednání s obsahem uvedeným v § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. Věřitel si tedy, mimo jiné, nemůže za libovolnou nebo předem určenou cenu zástavu ponechat, tedy není možné ve vztahu k ní uzavřít mezi účastníky zástavní smlouvy smlouvu kupní, ať již zajištěný dluh dospěl, či nikoliv. Jestliže i přesto účastníci zástavní smlouvy uzavřou za tohoto stavu kupní smlouvu, kterou by mělo být převedeno vlastnické právo k zástavě na kupujícího zástavního věřitele, jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

14. Ochrana spotřebitele při jeho právním jednání je zajišťována též ustanovením § 1813 odst. 1 o. z. Pokud je uzavírána kupní smlouva ohledně nemovité věci a prodávajícím je spotřebitel, je nutno posuzovat, zda sjednaná kupní cena jako podstatná náležitost kupní smlouvy (§ 2079 a násl. o. z. a § 2128 ve spojení s § 2131 o. z.) nezakládá významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Jestliže sjednaná kupní cena je významně nižší než cena obvyklá (§ 492 odst. 1 o. z.), je třeba v kupní smlouvě jako obligatorně písemném právním jednání (§ 560 o. z.) jasným a srozumitelným způsobem vysvětlit (poskytnout informace), z jakého důvodu je vzájemné plnění nepřiměřené v neprospěch spotřebitele. Není-li tomu tak, ke zneužívajícímu jednání se nepřihlíží (ledaže se jej spotřebitel dovolá). Pokud se nepřihlíží k ujednání o kupní ceně jako podstatné náležitosti kupní smlouvy, nelze přihlížet ke kupní smlouvě jako celku. Jde tedy opět o zdánlivé právní jednání, z něhož nemohou vzniknout žádná práva a povinnosti smluvních stran.

15. Dále je třeba v obecné rovině uvést, že smlouva, která neodporuje výslovnému zákazu zákona, avšak svými důsledky směřuje k výsledku zákonu odporujícímu, je absolutně neplatná pro obcházení zákona, přičemž není rozhodné, zda účastníci smlouvy o důvodu její neplatnosti věděli. Jednání in fraudem legis představuje postup, kdy se někdo chová podle práva, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího (k tomuto např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1430/2007).

16. Jednáním, které svými důsledky směřuje k výsledku zákonu odporujícímu, je též jednání mající za cíl obcházet kogentní ustanovení § 1315 odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. z. Konkrétně může jít o jednání, kdy zástava je převedena z prodávajícího zástavního dlužníka – spotřebitele na kupujícího nikoli zástavního věřitele – právnickou osobu v době před dospělostí zajištěného dluhu, ovšem na právnickou osobu, která je personálně či jinak úzce propojena s právnickou osobou – zástavním věřitelem. Jestliže dluh ze smlouvy o úvěru je zajištěn zástavním právem k nemovité věci, zástavní smlouva je uzavřena mezi zástavním dlužníkem – spotřebitelem a zástavním věřitelem – právnickou osobou, za niž jedná konkrétní fyzická osoba – jednatel a následná kupní smlouva na předmět zástavy je uzavřena mezi týmž prodávajícím zástavním dlužníkem – spotřebitelem a kupujícím – sice formálně jinou právnickou osobou, ale s téměř totožným názvem jako právnická osoba úvěrující a jednající totožnou fyzickou osobou jako jednatelem (je tedy evidentní propojenost těchto dvou právnických osob), pak lze dovodit, že takové právní jednání obchází ustanovení § 1315 odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. z. přijatého na ochranu zástavního dlužníka – spotřebitele. Jde o právní jednání absolutně neplatné podle § 580 odst. 1 o. z.

17. V nyní projednávané věci odvolací soud zčásti zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) provedené soudem I. stupně. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi s. r. o. , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , zastoupené , jméno FO, , jednatelem, jako úvěrující a , Jméno žalovaného, , s místem podnikání , adresa, (syn žalovaného) jako úvěrovaným, vyplývá, že synovi žalovaného byl poskytnut úvěr ve výši 2 260 000 Kč, který měl být splacen do tří měsíců ode dne uzavření této smlouvy, včetně fixního úroku ve výši 150 000 Kč. V záhlaví této smlouvy je na straně úvěrujícího uvedeno i číslo účtu , č. účtu, , vedeného u , právnická osoba, .

18. Ze zástavní smlouvy k nemovitostem uzavřené , datum, vyplývá, že jako zástavní věřitel tuto uzavřela společnost s ručeným omezeným , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , zastoupená jednatelem , jméno FO, na straně jedné a žalovaným jako zástavcem na straně druhé. Účastníkem této smlouvy byl i úvěrovaný syn žalovaného , Jméno žalovaného, .

19. Z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, vyplývá, že žalobce byl zastoupen jednatelem , jméno FO, jako strana kupující na straně jedné a žalovaný svým synem , Jméno žalovaného, ml. jako strana prodávající na straně druhé. V článku III této smlouvy je uvedena kupní cena 4 780 000 Kč bez toho, že by bylo uvedeno, jakým způsobem účastníci k této kupní ceně dospěli. Dále je z článku III bod 2 písm. d) této kupní smlouvy patrno, že část kupní ceny ve výši 1 210 000 Kč měla být uhrazena bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, s.

20. Z dodatku č. 1 ke kupní smlouvě uzavřeného mezi účastníky dne , datum, je zřejmé, že za žalobce jednal , jméno FO, , jednatel a za žalovaného jeho syn , Jméno žalovaného, ml.

21. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, je zřejmé, že za žalobce jako pronajímatele jednal jednatel , jméno FO, a za žalovaného jako nájemce jeho syn , Jméno žalovaného, ml.

22. Z ujednání o výhradě zpětné koupě ze dne , datum, vyplývá, že za žalobce jednal jako jednatel , jméno FO, a za žalovaného jeho syn , Jméno žalovaného, ml.

23. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, je mimo jiné patrno, že ve věci podezření ze spáchání zločinu podvod podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku jsou podezřelí , Jméno žalovaného, (syn žalovaného), , jméno FO, (jednatel žalobce a s. r. o. , právnická osoba, ) a společnost s ručením omezeným , právnická osoba, (žalobce). Státní zástupce Městského státního zastupitelství rozhodl dne , datum, usnesením o zajištění předmětné nemovitosti, která je předmětem tohoto občanskoprávního řízení, podle § 79a odst. 1 trestního řádu. Proti usnesení si podala podezřelá společnost (žalobce) stížnost.

24. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům:

25. Podle smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi s. r. o. , právnická osoba, a synem žalovaného měl být úvěr, včetně příslušenství, úvěrovaným synem žalovaného zaplacen do tří měsíců ode dne uzavření smlouvy, tj. do , datum, . Ve vztahu ke splatnosti úvěru nebylo nic změněno ani v dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, uzavřeného mezi stejnými účastníky.

26. Dne , datum, byla uzavřena mezi s. r. o. , právnická osoba, , žalovaným a dále synem žalovaného zástavní smlouva týkající se v nynějším řízení projednávané nemovitosti, kterou zastavil žalovaný jako jejich výlučný vlastník.

27. Předmětná kupní smlouva byla mezi účastníky uzavřena již 11 dní poté, tj. , datum, , tedy v době, kdy zajištěný dluh nedospěl. Kupní cena byla sjednána ve výši cca 65 % ceny, o níž sám žalobce tvrdil a také hodlal prokázat znaleckým posudkem znalce , jméno FO, , že je cenou obvyklou (kupní cena 4 780 000 Kč oproti obvyklé ceně stanovené znalcem 7 280 000 Kč), aniž by bylo v kupní smlouvě uvedeno (vysvětleno), z jakého důvodu se kupní cena takto významně odlišuje v neprospěch prodávajícího zástavního dlužníka v pozici spotřebitele, tj. žalovaného.

28. Na počátku roku 2022 byla mezi účastníky, resp. mezi s. r. o. , právnická osoba, , žalovaným a jeho synem sjednána řada smluv (úvěrová smlouva ze dne , datum, , zástavní smlouva z téhož dne, kupní smlouva ze dne , datum, a její dodatek ze dne , datum, , nájemní smlouva ze dne , datum, , ujednání o výhradě zpětné koupě ze dne , datum, ). Za , právnická osoba, i žalobce smlouvy v pozici jednatele vždy uzavírala táž fyzická osoba, , jméno FO, , proti němuž byly v souvislosti s těmito právními jednáními Policií České republiky zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu podvodu a předmětné nemovitosti byly státním zástupcem zajištěny podle § 79a odst. 1 trestního řádu. Úzký vztah mezi úvěrovou, zástavní a kupní smlouvou se podává z časových souvislostí, z totožnosti fyzické osoby jednající za právnické osoby úvěrující a kupující nebo i z totožnosti účtu právnické osoby uvedeného v záhlaví úvěrové smlouvy a účtu, na který měla být uhrazena část kupní ceny (článek III bod 2 písm. d) kupní smlouvy ze dne , datum, ).

29. Interpretace výše uvedeného musí vést k závěru, že ze strany žalobce se jednalo o jednání in fraudem legis, pokud se jen formálně lišily právnická osoba úvěrující a zástavního věřitele na straně jedné (s. r. o. , právnická osoba, ) a právnická osoba kupující předmětnou nemovitost na straně druhé (s. r. o. , právnická osoba, – žalobce), přičemž v rozporu s kogentním ustanovením § 1315 odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. z. došlo před dospělostí zajištěného dluhu k prodeji zástavy žalobci. Skutečným smyslem jednání účastníků nebyl prodej předmětných nemovitostí za oboustranně sjednanou kupní cenu, nýbrž uspokojení pohledávky zástavního věřitele tím, že mu připadne zástava do vlastnictví. K takovému ujednání však nelze přihlížet, jedná se o zdánlivé právní jednání. Z kupní smlouvy tedy nemohly vzniknout žádná práva a povinnosti účastníků.

30. Závěr o zdánlivém právním jednání je podpořen i kupní cenou významně nevýhodnou pro prodávajícího žalovaného v pozici spotřebitele, aniž by důvod této nerovnováhy byl v kupní smlouvě uveden (vysvětlen).

31. Lze dodat, že žalobce byl s právním názorem odvolacího soudu seznámen u jednání dne , datum, , takže rozhodnutí odvolacího soudu pro něj nemůže být překvapivé.

32. Pro shora uvedené závěry byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I a II o věci samé potvrzen podle § 219 o. s. ř.

33. Rozsudek soudu I. stupně není správný v jeho výroku III o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Soud I. stupně přehlédl, že ve věci byly uplatněny dva nároky (vyklizení nemovitosti a určení vlastnictví k ní), takže je třeba aplikovat § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „vyhláška“). Tarifní hodnota je představována částkou 60 000 Kč podle § 9 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5 vyhlášky. Odvolací soud se neztotožnil s odvolací námitkou žalovaného, že při určení tarifní hodnoty mělo být vycházeno z ceny nemovitosti a aplikováno ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky. Cena nemovitosti nebyla v průběhu řízení spolehlivě zjištěna, když z obsahu spisu vyplývají tři výrazně odlišné ceny (od 4 780 000 Kč přes 7 280 000 Kč až po 9 650 000 Kč). Navíc v případě vyklizení nemovitosti jde o posouzení, zda žalovaný je či není oprávněn nemovitost užívat a je z tohoto pohledu nepodstatné, jakou má vyklizovaná nemovitost hodnotu.

34. Odměna za jeden úkon právní služby tak činí 3 500 Kč, a nikoli soudem I. stupně uvedených 2 500 Kč. Celková náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně je tedy představována částkou 30 470,50 Kč, když pokud jde o počet úkonů, náhradu hotových výdajů a DPH, lze odkázat na bod 39 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. V těchto intencích byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku III změněn podle § 220 o. s. ř.

35. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalovaný ve věci samé plně úspěšný, přísluší mu proto náhrada nákladů v souvislosti se zastoupením advokátem. V odvolacím řízení učinil zástupce žalovaného jeden úkon právní služby v podobě účasti u jednání odvolacího soudu dne , datum, . Výše odměny činí 6 820 Kč podle § 12 odst. 3, § 9 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bod 5 vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025, výše náhrady hotových výdajů 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhlášky), spolu s DPH 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. je celková náhrada nákladů odvolacího řízení představována částkou 8 796,70 Kč.