21 Co 161/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobkyň: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 obě Adresa zainteresované osoby 1/0 obě zastoupeny advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovaným: 1) Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 2) Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 3/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0 o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu o odvolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2024, č. j. 49 C 165/2023-67,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně a), b) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalovaným 1) a 2) oprávněným společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení 5 203 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhaly určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytové jednotky č. , parcelní číslo, , nacházející se ve druhém nadzemním podlaží domu č. p. , číslo, , který je součástí pozemku parc. č. , parcelní číslo, , vše v obci , adresa, , k. ú. , jméno FO, , ze dne , datum, , doručené dne , datum, (výrok I), a žalobkyně zavázal zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 26 015 Kč k rukám zástupce žalovaných do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Rozhodl tak o žalobě na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu doručené dne , datum, .

2. Proti rozsudku podaly žalobkyně odvolání. Namítaly jeho nesprávnost, předně, že soud I. stupně nesprávně posoudil důkazní situaci v závěru, že žalobkyni a) nájemní právo nesvědčí. Dovozují, že nájemní právo by mělo svědčit jim oběma, byť každé z jiného právního důvodu. Doplatily dlužné nájemné ve výši nejméně 14 000 Kč, žalobkyně b) se podílela na nákladech spojených s nemovitou věcí. Z výpovědi z nájmu vyplývá, že žalovaní považovali obě žalobkyně za nájemkyně bytu. Pravděpodobně existovala další nájemní smlouva s , jméno FO, , kterou žalovaní nedoložili. Uvedly, že , jméno FO, byl k datu uzavření darovací smlouvy , datum, závislý na alkoholu. Platné pozdější nájemní smlouvě neodporuje ani dříve uzavřená nájemní smlouva. Nájemní právo by mělo svědčit oběma žalobkyním. Soud posoudil stav v rozporu s dokazováním a nikoli nestranně. Neupřednostnil možnost přimět strany k dohodě. Chtěly doplnit dokazování, ale soud jejich návrhy zamítl. Mezi stranami jsou vedeny celkem 3 spory, navrhovaly připojení spisu o vyklizení bytu. Bylo pominuto právo nájemců mít od pronajímatele sděleno, jak se jejich situace s oprávněně užívaným bytem má, protože výpověď je neurčitá. V doplnění odvolání uvedly, že pokud je v rozsudku uvedeno, že , jméno FO, prodal polovinu nemovitosti , jméno FO, kupní smlouvou z , datum, , jedná se pouze o převzetí tvrzení žalovaných, do spisu kupní smlouva založena nebyla. Spis o vyklizení bytu nebyl k tomuto spisu přiložen. Uvedly i, že , jméno FO, byl závislým na alkoholu a ovlivnitelným, darovací smlouvu neuzavřel svobodně a vážně, vědom si všech důsledků. Za podstatné považují doplnění dokazování výše zmíněnou kupní smlouvou. Navrhly změnu rozsudku a určení, že výpověď z nájmu bytu ze dne , datum, z blíže označené bytové jednotky je neplatná.

3. Písemné vyjádření žalovaných k podanému odvolání podáno nebylo.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjekty k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, soud I. stupně rozhodl ve výroku věcně správně a jako takové jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

5. Odvolací soud neshledal důvody pro opakování nebo další doplnění dokazování. Důkazy označené žalobkyněmi měl, stejně jako soud I. stupně, pro posouzení věci, za nadbytečné.

6. Podle odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je ve věci rozhodováno o žalobě na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. Mezi účastníky nebylo sporné, že původním vlastníkem domu byl , jméno FO, a žalobkyně b) byla jeho družkou, žalobkyně a) jeho dcerou. V roce 1992 prodal , jméno FO, polovinu předmětného domu manželům , jméno FO, , v roce 2010 jim daroval druhou polovinu nemovitosti. , jméno FO, užíval společně se žalobkyněmi byt v tomto domě až do své smrti v roce 2022. Současnými vlastníky domu – žalovanými – a tím je dána jejich pasivní věcná legitimace ve sporu, byla dána žalobkyním výpověď, a to dne , datum, z důvodu potřeby bytové jednotky pro jejich rodinného příslušníka, a také další výpověď z nájmu ze dne , datum, , doručená , datum, podle § 2291 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, pro dluh na nájemném ve výši 24 000 Kč. U soudu I. stupně rovněž běží řízení o vyklizení předmětného bytu. Soud I. stupně zcela správně dovodil, že pokud byla žalobkyněmi předložena nájemní smlouva, která je datovaná dnem , datum, , uvedeného data nemohla být z důvodu, jak soud I. stupně poznamenává v odstavci 5 odůvodnění rozsudku, uzavřena. Fakticky k jejímu podpisu došlo někdy v období mezi , datum, až , datum, , tedy v době, kdy , jméno FO, byl ideálním spoluvlastníkem jedné poloviny předmětné nemovitosti. Žalobkyně byly vyzvány k doplacení dlužného nájemného výzvou ze dne , datum, v patnáctidenní lhůtě. Soud I. stupně rovněž správně dovodil, že pokud žalobkyním na základě písemné nájemní smlouvy vzniklo nájemní právo, uzavřené někdy v období let 1993-2005, žalobkyni b) vznikl nájem bytu podle § 685 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Tato neuvedla nic, proč by měl nájem zaniknout před , datum, . V tomto řízení se posuzuje oprávněnost v pořadí druhé výpovědi, protože i po první výpovědi nájem ještě trval, běžela výpovědní lhůta (blíže viz odstavec 18 odůvodnění napadeného rozsudku). Byly splněny všechny předpoklady skončení nájmu ve smyslu ustanovení § 2291 o. z. pro dluh na nájemném za období od září 2022 do května 2023, který byl žalovaným doplacen až dne , datum, . Výpověď ze dne , datum, obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti, je určitá, srozumitelná, není neplatná kvůli tomu, je-li podávána „z opatrnosti“. Její neplatnost nelze dovodit ani z důvodu, že je dávána oběma žalobkyním, ačkoli bylo shledáno, že nájemní právo svědčilo pouze žalobkyni b). Odvolací soud se se soudem I. stupně shoduje v tom, že se jednalo o výpověď oprávněnou (srov. také odstavce 22 až 25 odůvodnění rozsudku). Nerozhodné pro posouzení jsou odvolací námitky poukazující na tíživou situaci žalobkyně b), její vyšší věk, sociální situaci a na skutečnost, že byt je ve špatném stavu. Žalobkyni a) žádné nájemní právo nesvědčí, nejedná se o speciální určovací žalobu, ale obecnou, ve vztahu k ní není na podané žalobě naléhavý právní zájem, proto byla vůči ní správně zamítnuta. Ve vztahu k žalobkyni b) je výpověď zcela oprávněná. Pokud žalobkyně v petitu žaloby navrhovaly, aby soud rozhodl o neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, přičemž z obsahu žaloby je zřejmé, že jim šlo o přezkum oprávněnosti výpovědi, když ustanovení § 2990 o. z. se uplatní i v případě výpovědi z nájmu bytu podle § 2291 o. z., odvolací soud ačkoli si byl vědom toho, že v tomto řízení není petitem žaloby vázán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, nebo rozsudek ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016), s ohledem na nedůvodnost žaloby, rozsudek soudu I. stupně potvrdil se zněním petitu, jak bylo žalobkyněmi podáno.

7. Je již nadbytečné zabývat se, za situace, která by na věci a rozhodnutí nic nezměnila, i s ohledem na existenci ustanovení § 2238 o. z., zda zde existovala dobrá víra nájemce, že užívá byt po právu, jak nyní u jednání odvolacího soudu namítl zástupce žalovaných. Jako nepřípustnou novotu z hlediska ustanovení § 205a o. s. ř. a zásad tzv. neúplné apelace měl odvolací soud tvrzení žalobkyň, že , jméno FO, nebyl pro svoji závislost na alkoholu a ovlivnitelnost schopen uzavřít v roce 2010 platnou darovací smlouvu.

8. Rozsudek soudu I. stupně tak je zcela správný, na jeho správné a úplné odůvodnění lze odkázat, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, a proto byl podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

9. Žalovaní byli úspěšní i v řízení před odvolacím soudem, kdy jim podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. byla přiznána náhrada nákladů za jeden úkon advokáta (účast u jednání odvolacího soudu) při zastupování dvou osob, v sazbě mimosmluvní odměny ve výši 4 000 Kč (§ 9 odst. 3, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), jeden režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a náhrada daně z přidané hodnoty 903 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem tedy 5 203 Kč. Náklady odvolacího řízení byly neúspěšné žalobkyně zavázány zaplatit společně a nerozdílně úspěšným žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně (s ohledem na jejich hmotněprávní postavení) ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaných – advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).