21 Co 17/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o povolení nezbytné cesty o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 6. 11. 2023, č. j. 3 C 99/2023-72,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I a II o věci samé mění tak, že se zamítá žaloba na povolení nezbytné cesty za náhradu – služebnosti stezky a cesty ve prospěch pozemku , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, a všech jeho budoucích vlastníků, a to k tíži částí pozemků , parcelní číslo, a parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu vymezeném geometrickým plánem pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku č. , hodnota, vyhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 17 750 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem soud I. stupně ve výrocích I a II o věci samé zřídil služebnost stezky a cesty ve prospěch pozemku parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, a všech jeho budoucích vlastníků, a to k tíži částí pozemků parc. č. , parcelní číslo, a parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu vymezeném geometrickým plánem, který je ve výroku I konkretizován, s tím, že tento plán je nedílnou součástí rozsudku, a žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu za zřízení služebnosti ve výši 3 970,05 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 23 455,67 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalovaný. Uvedl, že části povinných pozemků v jeho vlastnictví se nacházejí vně uzavřeného areálu. Jedná se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Zřízení věcného břemene se tak jeví jako bezpředmětné. Žalovaný rovněž nesouhlasil s výší náhrady za zřízení věcného břemene. Žádal, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že mu bylo žalovaným fakticky bráněno v užívání předmětných pozemků, proto se musel obrátit na soud. Tvrzení žalovaného o přístupu žalobce k jeho pozemkům je neprokázané a též nepřípustnou novotou. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve kterém byla otázka uzavřeného areálu jednoznačně vyřešena. Žádal, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání žalovaného je opodstatněné.

5. Podle § 7 odst. 1 věta první zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

6. Podle § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

7. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

8. Podle § 120 odst. 3 o. s. ř. soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.

9. Z § 1029 odst. 1 o. z. nevyplývá, že by podmínkou povolení nezbytné cesty bylo aktivní bránění vlastníka pozemku vlastníku nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit, v přechodu (přejezdu) přes pozemek. I když tedy vlastník pozemku aktivně (fyzicky či verbálně) nebrání vlastníku nemovité věci, pouze např. není ochoten uzavřít smlouvu, která by upravovala užívání jeho pozemku (části pozemku), lze se u soudu domáhat povolení nezbytné cesty za podmínek vymezených v § 1029 odst. 1 o. z.

10. Z povahy právního institutu nezbytné cesty je zřejmé, že soud může konstitutivní rozhodnutí o povolení nezbytné cesty vydat pouze ve vztahu k pozemku, který není účelovou komunikací veřejně přístupnou. Zda se v konkrétním případě jedná či nejedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, je právním hodnocením, ke kterému lze dospět jen na základě zjištěného skutkového stavu.

11. Aby bylo možno dovodit, že se jedná o veřejnou účelovou komunikaci, je třeba zjistit, zda 1) se jedná o dopravní cestu k užití vozidly a chodci, 2) musí sloužit ke spojení nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi, případně k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků, 3) musí být dán souhlas vlastníka pozemku s obecným užíváním (i konkludentně) a 4) existuje zde nutná komunikační potřeba.

12. Ve vztahu ke shora uvedenému třetímu předpokladu při nekonání vlastníka pozemku je potřebné zjistit, zda konkrétní pozemek (jeho část) užívá úzký okruh uživatelů, o kterých má vlastník pozemku přehled (pak by se jednalo o výprosu), nebo naopak je okruh uživatelů pozemku (jeho části) natolik široký, že mlčení vlastníka pozemku lze vykládat jako souhlas s užíváním cesty jakoukoli jemu neznámou osobou. V posléze zmíněném případě jde o věnování podle veřejného práva, které je jednou z podmínek pro vznik veřejné účelové komunikace. Jinými slovy neučinil-li vlastník pozemku nic, aby si o osobách jeho pozemek užívajících udržel přehled, pak tolerancí k užívání svého majetku neurčitým okruhem osob dal souhlas se vznikem cesty, jež může sloužit komukoliv. Brání-li vlastník pozemku v užívání takové veřejné cesty konkrétní osobě (osobám), je to důvodem pro podání jiného typu žaloby, nikoli však důvodem pro podání žaloby o povolení nezbytné cesty.

13. Jestliže ze zjištěných skutkových okolností vyplyne právní hodnocení, že určitý pozemek, případně jeho část je veřejnou účelovou komunikací, pak žaloba o povolení nezbytné cesty na této veřejné účelové komunikaci je nadbytečná a jako taková musí být zamítnuta, neboť veřejnou účelovou komunikaci může užívat každý.

14. Ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. skutkový přednes nebude vyžadovat důkazu nejen tehdy, pokud také protistrana bude výslovně tvrdit totéž, ale rovněž v případě, že tvrzení zůstane protistranou nepopřeno. V takovém případě se totiž uplatní zkušenostní poznatek, že pokud protistrana – navzdory protichůdnému zájmu – určité tvrzení nepopřela, přestože tak učinit mohla, lze takové tvrzení považovat za pravdivé. Dokazovat se tedy budou pouze skutečnosti sporné, tj. skutečnosti, které protistrana popřela.

15. V nyní projednávané věci soud I. stupně neprovedl dokazování k tomu, o jaký druh pozemku se jedná v případě částí pozemků parc. č. , parcelní číslo, a parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, vymezených v geometrickém plánu č. , hodnota, , vyhotoveném , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „pozemky“ či „části pozemků“), jaký je povrch těchto pozemků, kdo tyto pozemky užívá a na základě čeho (smlouva, výprosa), zda má žalovaný přehled o těchto uživatelích jeho pozemků, vede o nich evidenci apod. Z nesporných tvrzení účastníků vyplývá, že části pozemků se nacházejí vně oploceného areálu. Žalobce nerozporoval tvrzení žalovaného učiněné po poučení žalovaného odvolacím soudem podle § 118a odst. 1 a 3 ve spojení s § 205a písm. d) a § 213b odst. 1 o. s. ř., totiž že části pozemků užívá kromě žalovaného, jeho zaměstnanců, , jméno FO, a případně jeho zaměstnanců blíže neurčený okruh osob v podobě zákazníků vjíždějících či vcházejících po částech pozemků do areálu žalovaného, a to i zákazníků potenciálních (tedy žalovanému neznámých), že žalovaný neeviduje osoby pohybující se na částech pozemků před bránou – vstupem do areálu, že pozemky jsou ostatní plochou vyasfaltovanou a že značka zákazu vjezdu a zákazu vstupu nepovolaným osobám je umístěna u brány – vjezdu do uzavřeného areálu za těmito částmi pozemků (brána se nachází až na pozemku ve vlastnictví žalobce parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, ). K těmto tvrzením žalovaného se žalobce vyjádřil u jednání odvolacího soudu pouze tak, že přes části pozemků ve vlastnictví žalovaného nemůže projíždět (procházet) kdokoli, protože konkrétně žalobci je v tomto žalovaným, resp. jeho zaměstnanci bráněno.

16. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že předmětné části pozemků lze právně vyhodnotit tak, že se jedná o veřejnou účelovou komunikaci, neboť jde o zpevněnou stavebně zpracovanou část zemského povrchu sloužící k užití vozidly a chodci, je spojnicí mezi nemovitostmi ve vlastnictví účastníků v uzavřeném areálu s místní komunikací parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , je dán souhlas žalovaného s obecným užíváním a existuje nutná komunikační potřeba, aby areál byl vůbec funkční. Žalovaný jako vlastník mlčí k užívání částí pozemků blíže neurčeným okruhem osob. Jsou tak splněny všechny čtyři znaky uvedené shora, nutné k tomu, aby předmětné části pozemků byly veřejnou účelovou komunikací.

17. Lze dodat, že při svém rozhodnutí odvolací soud nevycházel z pasportu pozemních komunikací ze dne 15. 12. 2023, který byl vypracován samotným žalovaným až po vydání rozsudku soudu I. stupně a nebyl předložen příslušnému silničnímu správnímu úřadu. K závěrům uvedeným shora odvolací soud dospěl na základě shodných tvrzení účastníků před soudem I. stupně, popř. soudem odvolacím, zejména pokud jde o druh pozemků, jejich stavebně-technické zpracování, rozsah jejich užívání jinými osobami a umístění těchto částí pozemků vně oploceného areálu.

18. K námitce žalobce, že je mu žalovaným bráněno v přechodu (přejezdu) předmětných částí pozemků, lze dodat, že pokud by tak tomu skutečně bylo, lze se domáhat ochrany práv žalobce jinými právními prostředky, nikoli však žalobou na povolení nezbytné cesty na veřejně přístupné účelové komunikaci.

19. Pro shora uvedené odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I a II o věci samé tak, že žalobu zamítl.

20. V řízení byl žalovaný zcela úspěšný, přísluší mu proto náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů podle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by byla namístě výjimečná aplikace § 150 o. s. ř.

21. V řízení před soudem I. stupně vznikly žalovanému náklady v souvislosti se zastoupením advokátem za tři úkony právní služby, ve vztahu ke kterým náleží odměna v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu I. stupně dne , datum, ), a za dva úkony právní služby, ve vztahu ke kterým náleží odměna v poloviční výši (2x účast advokáta – zástupce žalovaného u přípravných jednání soudu I. stupně). Odměna za jeden úkon právní služby činí 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif. Dále přísluší náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu 5x 300 Kč. Celková náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně je tak představována částkou 10 150 Kč.

22. V odvolacím řízení žalovaný zaplatil soudní poplatek z odvolání ve výši , částka, Kč. Zástupce žalovaného – advokát učinil dva úkony právní služby (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne, Anonymizováno, , datum, ). Odměna tak činí 5 000 Kč, náhrada hotových výdajů 600 Kč, celkové náklady odvolacího řízení žalovaného pak částku 7 600 Kč.

23. Žalobce byl zavázán, aby nahradil žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů k rukám zástupce žalovaného ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.