21 Co 171/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu tituly před jménem jméno FO a soudců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO v řízení ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: tituly před jménem Jméno zainteresované osoby 1/0 , tituly za jménem Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o žalobu z rušené držby o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2024, č. j. 18 C 238/2023-214,

I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 6 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného.

1. Napadeným usnesením soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zdržet se dalšího vypuzení žalobkyně z držby práva užívat pozemek parc. č. , parcelní číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , parcelní číslo, , a pozemek parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , a aby žalovanému byla uložena povinnost strpět přístup žalobkyně na zmíněné pozemky a aby žalovanému byla uložena povinnost strpět užívání těchto pozemků žalobkyní (vše výrok I) a žalobkyně byla zavázána zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 21 780 Kč (výrok II). Rozhodl tak o žalobě z rušené držby, kterou žalobkyně podala soudu I. stupně dne , datum, .

2. Proti usnesení podala odvolání žalobkyně a domáhala se jeho změny a vyhovění podané žalobě. Namítala, že soud I. stupně nesprávně posoudil klíčové okolnosti věci, chybné je i právní posouzení smlouvy, od níž žalobkyně odvozuje svoji držbu jako výprosy ve smyslu § 2189 o. z. Uvedla, že , tituly před jménem, , jméno FO, st. ve své výpovědi rozporoval, že by jakoukoli smlouvu se žalobkyní uzavíral. Poukázala na to, že v nemovitosti bydlí a užívá ji od března 2004. Nový občanský zákoník nabyl účinnosti až v lednu 2014; občanský zákoník z roku 1964 výprosu jako smluvní typ neupravoval výslovně, jednalo se spíše o inominátní smlouvu. Pojmovými znaky výprosy jsou bezúplatnost, nesjednání doby, po kterou se má věc užívat a nesjednání účelu. Tyto musí být kumulativně naplněny, jinak nejde o výprosu. Odkázala na definici výprosy v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 882/2001. Uvedla, že nemovitost obstarávala i po skončení vztahu s , tituly před jménem, , jméno FO, st., jednalo se o hlubší právní vztah k nemovitostem než je pouhá výprosa. Přestože nebyla sjednána žádná peněžitá úplata, tato za užívání nemovitosti byla ve formě naturální. Blíže popisovala složitost vztahu se , tituly před jménem, , jméno FO, st. Soud nesprávně aplikoval právní úpravu jako výprosu, ani jeden z jejích tří pojmových znaků nebyla naplněn. Uvedla, že § 994 o. z. zakládá vyvratitelnou domněnku pravé držby. Je třeba držbu považovat za pravou, není-li prokázán opak. Nepoctivému záměru žalobkyně zde nic nenasvědčuje. Nepoctivé naopak bylo jednání otce žalovaného, který ji napadal fyzicky i verbálně. Nepoctivě jednal i v insolvenčním řízení, kde uváděl opakovaně nepravdivé údaje. Žalovaný i jeho otec jednali vůči státním orgánům opakovaně s nepoctivým záměrem. Popírala, že by poškozovala či znečišťovala nemovitosti. Poukázala i na ověřenou kupní smlouvu, kterou otec žalovaného převedl své vlastnické právo k nim na její osobu, bez ohledu na to, zda tato byla vložena do katastru nemovitostí. Uvedla, že na základě tohoto vlastnictví nikdy nebyla a ani nemohla žádná výprosa vzniknout.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání nesouhlasil s jeho důvody, ztotožnil se se závěry usnesení soudu I. stupně. I on měl za to, že mezi žalobkyní a jeho otcem se jednalo o smlouvu o výprose, uvedl, že žalobkyně vytrhává svědectví jeho otce z kontextu. Tato smlouva byla uzavřena konkludentně. Toto bylo možné i před účinností nového občanského zákoníku, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1588/2020. Mohlo se jednat o nezávaznou výprosu, v občanském zákoníku sice neupravenou výslovně, ale nebyla vyloučena. Byly splněny všechny znaky výprosy. Argumentace žalobkyně inominátní smlouvou nedává smysl. Dům je ve zdevastovaném stavu, zaskládaný věcmi žalobkyně. Blíže se zabýval vztahem mezi žalobkyní a jeho otcem. Pokud jde o kupní smlouvu z roku , Anonymizováno, , nelze dovozovat dohodu, že bude podán i návrh na její vklad do katastru nemovitostí. Navrhl potvrzení usnesení.

4. Žalobkyně v replice k tomuto vyjádření k odvolání označila argumentaci žalovaného za zavádějící a nepravdivou. Odmítla, že by odvolání plné moci ze dne , datum, dne , datum, podepsala. Otec žalovaného se odstěhoval v roce 2018 do domu v , Anonymizováno, , v té době stále probíhalo řízení o vypořádání SJM a jeho bývalé manželky. V září 2023 se nastěhoval zpět a začal ji omezovat, napadá ji, uráží. Uvedla, že se jedná se o promyšlenou strategii.

5. Žalovaný v reakci na to opětovně navrhl potvrzení usnesení s tím, že žalobkyně ani v replice neuvádí nic nového a klíčového. Obsah se nevztahuje k meritu věci. Dodal, že žalobkyně od roku 2004 ovlivňovala vztahy jeho otce k rodině. Poté, co vazby žalobkyně a jeho otce skončily, spory v rodině se vyřešily.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené usnesení, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, usnesení soudu I. stupně je ve výroku věcně správné a jako takové je podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

7. V odvolacím řízení již nebyly uplatněny žádné nové skutečnosti či důkazy. Odvolací soud sám neshledal potřebu zopakovat či doplňovat dokazování.

8. Odvolací soud považuje usnesení soudu I. stupně za správné, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, na který lze pro stručnost zcela odkázat, a proto bylo podle § 219 o. s. ř. potvrzeno. Soud I. stupně učinil správná skutková zjištění, mj. o tom, že žalobkyně je bývalou partnerkou otce žalovaného – , tituly před jménem, , jméno FO, , dřívějšího vlastníka předmětné nemovitosti. Žalobkyně nemovitosti užívala od roku 2004, právě z důvodu partnerského vztahu, který byl ukončen nejpozději v roce 2019 a souhlas s bydlením, resp. užíváním nemovitostí byl žalobkyni otcem žalovaného, jako tehdejším vlastníkem nemovitosti, odvolán. Darovací smlouvou ze dne , datum, nabyl vlastnictví předmětných nemovitostí žalovaný.

9. V řízení o žalobě z rušené držby se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení (srov. § 178 o. s. ř.). K ochraně práv zde dochází tzv. posesorní žalobou, která chrání faktický stav, a nikoli stav právní, to na rozdíl od žaloby petitorní zakotvené v § 1040 a 1043 o. z., což je žaloba klasická, u které je prostředkem rychlé obrany institut předběžného opatření. Požadavku zákonodárce rozhodnout rychle (srov. § 177 o. s. ř.) zde vyhověno nebylo, zejména v důsledku předchozího rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ) a v něm vysloveného závazného právního názoru odvolacího soudu (srov. § 226 odst. 1 o. s. ř.) mj. o tom, aby se soud I. stupně v dalším řízení zabýval i obranou žalovaného o nepravé držbě (srov. § 993 o. z.). Soud I. stupně po dalším řízení, kdy rozsáhle doplňoval dokazování (blíže viz odůvodnění napadeného usnesení), dospěl k závěru, že ze strany žalobkyně se nejedná o držbu pravou (srov. § 1007 odst. 1 a § 993 o. z.), ale o výprosu. Takové právní posouzení shora uvedených skutkových zjištění, tedy důvodu užívání nemovitostí žalobkyní jako výprosy považuje i odvolací soud za správné (blíže odstavce 50 a 51 odůvodnění napadeného usnesení. O výprosu se mohlo jednat, byť nebyla dřívějším občanským zákoníkem (zákon č. 40/1964 Sb.) výslovně upravena. Představovala formu společenské úsluhy, kdy vlastník nemovitosti trpí užívání nemovitosti někým jiným, aniž by tomuto k nemovitosti vzniklo nějaké právo. Pro ukončení oprávnění užívat pak postačuje jeho odvolání vlastníkem nemovitosti (zde jasně vyjádřené požadavkem otce žalovaného jako tehdejšího vlastníka, aby žalobkyně nemovitosti vyklidila).

10. Podle názoru tohoto odvolacího senátu se však nabízí i další právní posouzení, pro které nemůže být žaloba žalobkyně z rušené držby úspěšná.

11. Podle § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

12. Podle odstavce 2 téhož ustanovení osobní právo není předmětem držby ani vydržení. Kdo však vykonává osobní právo poctivě, je oprávněn své domnělé právo vykonávat a hájit.

13. Žalobkyně se domáhá ochrany držby práva bydlení, vzniklého na základě partnerského vztahu s předchozím vlastníkem nemovitostí. Tedy práva osobního, odvozeného od rodině právního vztahu. Takové právo však není způsobilým předmětem držby, a to již proto, že je nelze samo o sobě právním jednáním převést na jiného (viz výše citované ustanovení o. z. a contrario). Žalobkyně se tak domáhá žalobou z rušené držby ochrany držby práva, které však držet nelze, a tudíž se nelze ani domáhat ochrany držby tohoto práva prostřednictvím posesorní žaloby, kterou občasný zákoník pro ochranu držby zavedl. Prostředkem ochrany práva žalobkyně tak nemůže být posesorní žaloba, ale pouze žaloba petitorní, o kterou však v tomto řízení nejde. Jestliže se jedná o specifický typ řízení, představující rychlé opatření, které má vést k rychlému návratu do předchozího pokojného stavu, je logické, že jeho podmínky jsou zákonodárcem nastaveny úžeji, než je tomu u žalob petitorních.

14. Z těchto všech důvodů odvolací soud zamítavé usnesení soudu I. stupně potvrdil.

15. Úspěšnému žalovanému přiznal podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívají v nákladech na jeho zastoupení advokátem za celkem 3 úkony právní pomoci (vyjádření k odvolání ze dne , datum, , vyjádření k replice žalobkyně ze dne , datum, a účast u jednání odvolacího soudu) v sazbě mimosmluvní odměny po 1 500 Kč (§ 11 odst. 1 písm. k) a g), § 9 odst. 1, § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), dále 3x režijní paušál po 300 Kč (§ 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu), to vše navýšené o 21% náhradu daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 6 534 Kč byla v řízení neúspěšná žalobkyně zavázána zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce – advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 167 odst. 2, § 160 odst. 1 o. s. ř.).