Krajský soud v Brně · Usnesení

21 Co 200/2011

ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM ÚS III.ÚS 4796/12

Rozhodnuto 2011-10-27 · ECLI:CZ:KSBR:2011:21.CO.200.2011.1

  1. KS Brno 21 Co 200/2011
  2. ÚS III.ÚS 4796/12

Citované zákony (0)

Žádné explicitní citace zákonů v textu.

Plný text

Soudní rozhodnutí - 21Co 200/2011 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 21Co 200/2011 Právní věta: Vyživovací povinnost předků za potomky podle § 88 zákona o rodině nastupuje nejen tehdy, jestliže potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát z tzv. objektivních důvodů (jako je příprava na budoucí povolání, zvlášť nepříznivý zdravotní stav apod.) a v případech, kdy vyživovací povinnost sice byla potomkům soudem stanovena a ti ji neplní, ale i pokud ji plní, avšak nikoli v rozsahu potřebném k uspokojení nutných potřeb oprávněného. Soud: Krajský soud v Brně ECLI: ECLI:CZ:KSBR:2011:

21. CO.200.2011.1 Datum rozhodnutí: 27.10.2011 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Výživné Dotčené předpisy: § 88 odst. 2 předpisu č. 94/1963Sb. Kategorie rozhodnutí: B 21 Co 200/2011 – U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Stupkové a soudců Mgr. Michala Kadlečka a JUDr. Leoše Nováka ve věci péče o nezletilou J.G., narozenou XXXXX, bytem XXXXX, zastoupenou opatrovníkem Městským úřadem v Moravském Krumlově, dceru matky S.G. , narozené XXXXX, bytem jako nezletilá a otce Ing. S.G. , narozeného XXXXX, bytem XXXXX, za účasti prarodičů ze strany otce M.G. , narozené XXXXX a S.G. , narozeného XXXXX, oba bytem XXXXX a ze strany matky: J.H. , narozené XXXXX, bytem XXXXX, o stanovení výživného prarodičům, o odvolání matky a babičky ze strany matky proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13.4.2011, č.j. 0 P 304/2002-293, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh matky na stanovení výživného prarodičům nezletilé J. a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že otci bylo naposledy stanoveno výživné pro nezletilou J. ve výši 1.200,- Kč měsíčně (rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25.5.2009, č.j. P 304/2002-217, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4.5.2010, č.j. 21 Co 334/2009-257). Do řízení o stanovení výživného prarodičům přibral oproti návrhu matky i babičku ze strany matky J.H. Dovodil, že pokud bylo otci v nedávné době stanoveno výživné a otec toto výživné hradí, není splněna podmínka § 88 odst. 2 zákona o rodině, tj. že by otec nemohl své vyživovací povinnosti vůči dítěti dostát. Uvedenou podmínku je nutno posuzovat objektivně, např. když je osoba výživou povinná v nepříznivém stavu, studuje, řádně se připravuje na budoucí povolání, dříve i pokud je ve výkonu základní vojenské služby apod. V daném případě byly otcovy možnosti a schopnosti zajistit si určitý příjem vyhodnoceny a výživné mu bylo pravomocným rozhodnutím soudu stanoveno, jeho vyživovací povinnost tak nelze přenášet na další osoby. Návrh na stanovení výživného prarodičů proto zamítl, aniž se podrobněji zabýval výdělkovými a majetkovými poměry prarodičů. Proti rozsudku se odvolala matka a domáhala se jeho změny a vyhovění návrhu na stanovení výživného prarodičům. Uvedla, že návrh podala v době, kdy otec neuhradil výživné za září 2009 ve výši 500,- Kč. Měla zato, že přestal platit úplně, následně však výživné doplatil. Vzrostly náklady nezletilé J., která změnila školu. Dovozovala, že výživné 1.200,- Kč měsíčně je pro nezletilou nedostatečné. Babička ze strany matky nezletilou finančně podporuje. Dozvěděla se, že otec opět nepracuje, z toho dovozuje, že není schopen platit stanovené výživné, které za něj hradí jeho rodiče. Požaduje, aby výživné, včetně dlužného, za otce oficiálně doplatili jeho rodiče. Odvolání proti rozsudku podala i babička ze strany matky a domáhala se přiznání výživného pro nezletilou J. vůči prarodičům. Uvedla, že pokud může přispívat ona, nechť přispívají i prarodiče ze strany otce. Opatrovník, otec ani prarodiče ze strany otce se k odvoláním nevyjádřili. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o.s.ř.) a jsou přípustná (§ 201, § 202 o.s.ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Lze vycházet z toho, že o výživném otce pro nezletilou J. bylo rozhodnuto soudem, naposledy rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4.5.2010, sp.zn. 21 Co 334/2009, který změnil rozsudek soudu I. stupně ze dne 25.5.2009, č.j. P 304/2002-217 a výživné otci zvýšil z částky 500,- Kč měsíčně od 1.9.2006 na částku 1.000,- Kč měsíčně a od 1.9.2009 nadále na 1.200,- Kč měsíčně, byl vyčíslen nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 1.9.2006 do 30.4.2010 ve výši 23.600,- Kč, který byl otec zavázán zaplatit nezletilé k rukám matky do 6 měsíců od právní moci rozsudku a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Stran poměrů rodičů soud vycházel z průměrného čistého měsíčního příjmu matky pracující na poloviční úvazek ve výši 4.000,- Kč a z možnosti otce (potencionality - § 96 odst. 1 věta druhá zák. o rodině), evidovaného po více jak 8 let na úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání, dosahovat příjmu nejméně 10.000,- Kč měsíčně čistého. Návrhem, podaným soudu již dne 18.9.2009, se matka domáhala stanovení výživného pro nezletilou J. prarodičům ze strany otce. Usnesením ze dne 10.3.2011, č.j. 0 P 304/2002-271, soud I. stupně přibral do řízení babičku ze strany matky J.H. Podle § 88 odst. 1 zák. č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 88 odst. 2 zákona o rodině pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato vyživovací povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší. Podle § 90 zákona o rodině právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují. Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými - předků za potomky, upravená v §§ 88 až 90 zákona o rodině, nastupuje nejen, jestliže potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát z tzv. objektivních důvodů (které uváděl soud I. stupně – příprava na budoucí povolání, nepříznivý zdravotní stav, výkon vojenské služby) a také v případech, kdy vyživovací povinnost sice byla potomkům soudem stanovena a ti ji neplní (srov. R 66/71), ale i tehdy, pokud ji plní, avšak nikoli v rozsahu potřebném k uspokojení nutných potřeb oprávněného. Vyživovací povinnost předků tak vzniká i tehdy, jestliže potomci, jejichž vyživovací povinnost má přednost, svoji vyživovací povinnost nemohou plnit i zčásti. Rozsah vyživovací povinnosti předků za potomky je přitom užší, než je rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dětem, je vyjádřen nutnou potřebou oprávněné osoby (srov. § 90 oproti § 85 odst. 2 zákona o rodině). Nutná potřeba je tedy celkovým horním limitem vyživovací povinnosti, na kterou má oprávněný v případě, kdy v tomto rozsahu nezajišťuje jeho potřeby výživné poskytované rodičem, nárok vůči prarodičům. I tato v sobě zahrnuje náklady na uspokojování všech odůvodněných potřeb, za které lze považovat náklady na stravu, bydlení, ošacení, sportovní a kulturní vyžití, přípravu na budoucí povolání apod., uspokojované ve standardní míře (tj. nikoli ve vztahu k nákladům mimořádným - nadstandardním). Aplikováno na tuto věc, soud I. stupně nesprávně, zužujícím způsobem, vyložil § 88 odst. 2 zákona o rodině v posouzení toho, zda potomek nemůže své vyživovací povinnosti dostát, a v důsledku tohoto nesprávného právního posouzení ani neučinil dostatečná skutková zjištění. Rozsah možného a potřebného doplnění dokazování přitom přesahuje rámec odvolacího řízení (§ 213 odst. 4 o.s.ř.). Odvolacímu soudu proto nezbylo, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Na soudu I. stupně bude, aby se v dalším průběhu řízení, vedle toho, zda a v jaké výši otec fakticky plní svoji soudním rozhodnutím stanovenou vyživovací povinnost k nezletilé J., zabýval i potřebami nezletilé J. z hlediska jejich druhu a rozsahu, zhodnotil, zda tyto potřeby v jejich standardní míře (z hlediska nutné potřeby nezletilé) uspokojuje výživné poskytované otcem, či nikoli a v případě negativního závěru, aby se zabýval i příjmovými poměry prarodičů a stanovil jim výživné, dospěje-li k závěru, že nutné potřeby nezletilé J. nejsou pokryty výživným rodičů. V novém rozhodnutí o věci rozhodne i o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). Poučení : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Brně dne 27. října 2011 JUDr. Eva Stupková, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Simona Procházková

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (2)