21 Co 205/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa proti žalovaným: jméno FO , narozená datum bytem adresa zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 2) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o určení dědice o odvolání žalované 1) proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. 6. 2024, č. j. 8 C 92/2021-211,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 22 332 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III mění tak, že žalovaná 1) je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, na nákladech řízení 19 312 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 6 841,62 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že dědičkou po zůstaviteli , jméno FO, , narozeném , datum, , zemřelém , datum, , je žalobkyně , Jméno zainteresované osoby 0/0, (výrok I), žalovanou 1) zavázal nahradit žalobkyni na nákladech řízení 40 529,61 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II) a žalovanou 1) zavázal nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou náklady řízení ve výši 16 982 Kč a dále ve výši 2 420 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku nebo samostatného usnesení, „při souběhu lhůt platí lhůta pozdější“ (výrok III). Rozhodl tak po doplnění dokazování opětovně o žalobě z odkazu na určení dědice podané podle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“. Jednalo se přitom o jeho druhé rozhodnutí ve věci, když jeho dřívější rozsudek ze dne 20. 1. 2022, č. j. 8 C 92/2001-58, byl odvolacím soudem potvrzen pouze v zamítavém výroku o určení, že dědicem po zůstaviteli je žalovaný 2); ohledně určení žalobkyně dědičkou a v závislých výrocích byl dřívější rozsudek soudu I. stupně rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2023, č. j. 18 Co 137/2022-105, zrušen a věc mu byla vrácen k dalšímu řízení.

2. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná 1) a domáhala se jeho změny tak, aby žaloba byla zamítnuta a žalobkyně zavázána nahradit jí náklady řízení. Rekapitulovala skutkový stav věci, zejména dřívější zrušovací rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Co 137/2022 a v něm vyslovený požadavek, aby o neplatnosti právního jednání bylo rozhodnuto na základě stoprocentně zjištěného skutkového stavu. Popisovala vývoj svého vztahu se zůstavitele od seznámení se v roce 2012, stali se přáteli, vzájemně se navštěvovali a pomáhali, chodili na společné oslavy, jezdili na výlety. Uvedené potvrdila její vlastní výpověď a výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, a čestné prohlášení , jméno FO, , i doložené fotografie. Zůstavitel žil jen s matkou, pak trávil čas o samotě. Když bylo třeba, neměl se na koho obrátit, rodina o něj nejevila zájem. Upozornila i na výpověď žalobkyně, které měl zůstavitel někdy v roce 2009 říkat, „ať se o něj jde starat, že jí dá za to barák“. Žalobkyně se s ním nestýkala, nenavštěvovala ho. Zůstavitel se po několika letech známosti s ní rozhodl, že jí daruje dům, přičemž nejprve sepsal závěť v její prospěch a následně, opět formou notářského zápisu, darovací smlouvu se smlouvou o zřízení služebnosti. Poukázala na sdělení obou notářů o tom, že neměli pochybnosti o způsobilosti zůstavitele takto jednat. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , znalec vycházel především z dokladů z první části řízení, tedy dokumentace lékařky, psychologických vyšetření, zpráv nemocnic, znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, z roku 2001. Na základě těchto podkladů nelze stoprocentně zjistit skutkový stav a s jistotou sdělit, že zůstavitel nebyl schopen předvídat následky svého jednání. To potvrdil i znalec při svém výslechu, kdy uvedl, že málo co lze v biologii stanovit na 100 % a nevyloučil světlé chvilky u zůstavitele. Uvedla, že nelze přehlédnout ani to, že sestra zůstavitele , jméno FO, má zjevný zájem na tom, aby žalobkyně byla v řízení úspěšná, její tvrzení je třeba brát jako zaujatá a nikoli nestranná. Jako nestranného svědka lze brát , jméno FO, , který se zůstavitelem v minulosti spolupracoval a byl i při uzavření smlouvy o zemědělském pachtu zůstavitele s družstvem. Uvedl, že zůstavitel byl finančně gramotný, dokonce se rozhodl zakoupil si trezor. Na základě toho všeho nelze jednoznačně stanovit, že zůstavitel nebyl schopen své jednání (pořízení závěti a uzavření darovací smlouvy) a jeho důsledky chápat. Na jeho jednání je proto třeba hledět jako na platné. Žalovaná 1) byla po celou dobu v dobré víře, že jednala poctivě a bylo by v rozporu s dobrými mravy, pokud by po šesti letech přišla o majetek, který jí zůstavitel odkázal a daroval. Dodala, že podmínkou úspěšnosti žaloby je existence věcné legitimace, její nedostatek pak vede k zamítnutí žaloby. Zde není dán naléhavý právní zájem, když syn zůstavitele (žalovaný 2) se k žalobě nepřipojil a sám žalobu nepodal. Poukazovala i na vadu v postupu soudu I. stupně, kdy po zrušení předchozího rozsudku po určitou dobu s 2. žalovaným nejednal.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání označila rozsudek soudu I. stupně za správný, jak po skutkové, tak i právní stránce. Rozhodnutí není založeno na jednom důkazu – znaleckém posudku, ale soud hodnotil i další dokazování. K otázce stoprocentně zjištěného skutkového stavu uvedla, že argument žalované není správný, pojem nebyl použit z hlediska kvalitativního (tj. na kolik procent je skutkový stav pravděpodobný), ale kvantitativního (jaké jsou k dispozici pro skutková tvrzení důkazy). Zabývala se judikaturou ve vztahu k otázce důkazního standardu, posuzování právního jednání a schopnosti posuzované osoby tak činit. Pokud by byl zůstavitel schopen např. řídit auto, jednat v jednodušších věcech, neznamená to, že byl schopen posoudit důsledky svého jednání při uzavření darovací smlouvy či pořízení závěti. Nosné závěry pro svůj rozsudek soud I. stupně odůvodnil přesvědčivě, odvolání není důvodné, navrhla potvrzení rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaný 2) se k odvolání v odvolacím řízení nevyjádřil.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), u kterého dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro potvrzení rozsudku ve výroku I o věci samé jako správného podle § 219 o. s. ř.; ve výrocích II a III o náhradě nákladů řízení a nákladech státu rozsudek soudu I. stupně změnil.

6. Jak již odvolací soud uvedl ve svém dřívějším rozhodnutí sp. zn. 18 Co 137/2022 (viz jeho odstavec 6.), lze vycházet z toho, že zůstavitel , Jméno zainteresované osoby 1/0, , narozený , datum, , dne , datum, zemřel, projednáním pozůstalosti byla pověřena notářka , tituly před jménem, , jméno FO, jako soudní komisařka. Zůstavitel zemřel jako , Jméno zainteresované osoby 1/0, rozvedený, zanechal dvě děti – žalobkyni a žalovaného 2). Rovněž byla nalezena jeho závěť, sepsaná formou notářského zápisu, ze dne , datum, ve prospěch žalované 1). Pozůstalá dcera i pozůstalý syn namítli neplatnost závěti s ohledem na duševní poruchu zůstavitele, tedy jeho nezpůsobilost o svém majetku učinit pořízení. Žalovaná 1) platnost ani pravost závěti nezpochybnila. Soudní komisařka proto usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, jež nabylo právní moci dne , datum, , uložila pozůstalé dceři a pozůstalému synovi, aby do tří měsíců od právní moci usnesení podali u Okresního soudu ve , adresa, žalobu proti závětní dědičce na určení, že jsou dědicové ze zákona po zůstaviteli (srov. § 170 z. ř. s.). Tuto podala původně i ve prospěch svého bratra pouze žalobkyně, učinila tak včas. Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na určení, že dědicem po zůstaviteli je žalovaný 2), bylo dřívějším rozhodnutím odvolacího soudu jako správné potvrzeno s tím, že na takovém určení nemá žalobkyně naléhavý právní zájem. Dřívější rozsudek soudu I. stupně však byl v části o určení žalobkyně dědičkou zůstavitele zrušen mj. pro nedostatečné skutkové podklady pro závěr o nezpůsobilosti zůstavitele učinit o svém majetku pořízení pro případ smrti v podobě závěti. Z hlediska skutkového stavu je třeba doplnit i to, že přibližně týden po závěti ze dne , datum, převedl žalovaný 1) darovací smlouvou ze dne , datum, , uzavřenou opět formou notářského zápisu, nemovitosti v hodnotě cca 3 000 000 Kč na žalovanou 1). Dne , datum, pak byla u Okresního soudu ve , adresa, podána žaloba na určení vlastnického práva, řízení o ní je t. č. přerušeno a vyčkává se výsledku tohoto řízení.

7. Jak již soud dovodil v dřívějším rozhodnutí, žaloba z odkazu podle § 170 z. ř. s. byla žalobkyní podána včas. Soud I. stupně následně dokazování doplnil o výslechy dalších osob, jak je uvedeno v rozsudku (odstavce 15 až 23) a dále o listiny – smlouvu o zemědělském pachtu, zprávu , právnická osoba, , adresa, , sdělení notářů , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, a zejména o znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Jejich hodnocení a skutkové závěry, které na základě těchto důkazů soud I. stupně učinil, odpovídají obsahu provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, odvolací soud na tyto závěry plně odkazuje (odstavce 26 až 32 rozsudku soudu I. stupně odkazuje). Těmto závěrům pak odpovídá i právní posouzení věci. Pokud byla v dřívějším rozhodnutí zmíněna potřeba stoprocentně zjistit skutkový stav, tato výtka mířila k tomu, aby bylo obstaráno a provedeno maximální dostupné množství důkazů, které by něco vypovídaly o životě a jednáních zůstavitele v době co možná nejbližší učinění zmíněného a posuzovaného právního jednání, když v případě dřívějšího rozhodnutí tomu tak nebylo. Současně však i nadále platí, že každý důkaz má jinou vypovídací hodnotu, tedy důkazní sílu. Jinou lze přiřadit lékařským zprávám, psychiatrickému vyšetření kognitivních funkcí či znaleckému posudku a jinou mají výpovědi svědků popisujících kontakty se zůstavitelem, ať již letmá či opakovaná. Při kratších kontaktech je logické, že jednání zůstavitele mohlo na nezúčastněné osoby působit jako běžné, obvyklé, racionální, nevzbuzující pochybnosti o tom, že zůstavitel „ví, co a proč dělá“. Jinou – nutně vyšší vypovídací hodnotu pak mají lékařské zprávy zaměřující se a zahrnující i posouzení jeho intelektu, úrovně kognitivních schopností a to vše hodnotící znalecký posudek. Odvolací soud považuje rozsudek soudu I. stupně za správný, včetně toho, že zůstavitel dlouhodobě (podstatnou část svého života – viz znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, z roku 2001)) trpěl duševní poruchou – lehkou mentální retardací, která měla vliv na jeho schopnost posoudit následky svého jednání a ovládnout svoji vůli. Je třeba dodat, že pro stanovení nebo pro posouzení právního jednání za neplatné pro nezpůsobilost, postačí i jen podstatné snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností, což zde bylo naplněno, nemusí být uvedené prokázáno na 100 %. Z hlediska požadovaného důkazního standardu lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2280/2021. Nově zpracovaný znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, pak není ojedinělý důkaz, jeho závěrům odpovídá i svědecká výpověď , jméno FO, , výslech žalobkyně, byť tento z hlediska důkazní síly je důkazem slabším, ale je v souladu s dalšími důkazy – s výpovědí svědků , jméno FO, i , jméno FO, , obsahem zprávy o sociální pomoci , právnická osoba, , adresa, . Závěry nového znaleckého posudku odpovídají i závěrům v minulosti zpracovaného znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, v roce 2001 v tom, že zůstavitel byl osobou s celkovým IQ 67, klasifikovanou jako lehká mentální retardace, jinými slovy jeho schopnosti odpovídaly věku dítěte okolo 12 let. Znalec nyní vycházel především z lékařské dokumentace (oligofrenie v pásmu debility z hlediska dřívější terminologie), u zůstavitele byl zjištěn intelekt po hlubokým průměrem až lehká mentální retardace. Relevantním a silným důkazem je pak psychologické vyšetření ze dne , datum, , které vyšetřovalo kognitivní funkce se závěrem slabá paměť a praktický úsudek. Uvedené již nemohly vyvrátit další provedené důkazy – sdělení výše označených notářů, kteří sepsali se zůstavitelem notářské zápisy, neboť kontakt zůstavitele s nimi byl pouze krátkodobý, ostatně i notářka , tituly před jménem, , jméno FO, , byť pochybnosti o duševním stavu zůstavitele neměla, další listinu – darovací smlouvu již odmítla sepsat. Uvedené dokládá nejméně popisovanou lehkou manipulovatelnost zůstavitele (ten pak následně před svou smrtí činil kroky směřující k vrácení daru). Odvolací soud tak ve shodě a v návaznosti na to, co uvedl soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku má za prokázané, že zůstavitel trpěl poruchou intelektu a osobnosti (lehkou mentální retardací), která vedla k podstatnému snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností, jeho intelekt byl celoživotně nižší, byl značně ovlivnitelný a manipulovatelný a nebyl tedy schopen důsledky svého právního jednání – pořízení pro případ smrti či vydědění posoudit. Jeho intelekt byl limitován (zjednodušeně řečeno odpovídal intelektu dítěte ve věku okolo 12 let), lze proto ve vztahu k závažnějším právním jednáním uzavřít, že takto nebyl schopen právně jednat. Dlouhodobá limitace přitom pro tato jednání vylučuje i tzv. světlé chvilky. Byť při jiných, jednodušších jednáních, tato limitace nemusela být zjevná.

8. Pokud jde o otázku účastenství, věc je třeba posuzovat ve vztahu a podle stavu, který je dán k datu nynějšího rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 211, § 154 odst. 1 o. s. ř.). Požadavek účastenství odpovídá závěrům vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3806/2023, podle kterého dědic, jemuž na základě fikce podle § 170 odst. 2 z. ř. s. nesvědčí dědické právo, přestane být účastníkem dědického řízení až právní mocí usnesení, kterým soudní komisař ukončí jeho účast v řízení (srov. § 170 odst. 3 z. ř. s.). Vzhledem k tomu, že je nutné, aby rozhodnutí o sporné skutečnosti bylo závazné pro všechny účastníky řízení o pozůstalosti, vyžaduje se, aby se také všichni účastnili sporného řízení, a to podle svého stanoviska buď jako žalobci nebo na straně žalované. Žalovaní dědici pak mají postavení nerozlučných společníků, je-li někdo z nich opomenut, nemůže být žalobě vyhověno. Účast žalovaného 2) v pozůstalostním řízení dosud nebyla pravomocně ukončena, bylo tedy třeba, aby se účastnil řízení tohoto, byť o jeho dědickém právu se již nejedná (blíže viz odstavec 8. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v této věci ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 18 Co 137/2022). To bylo splněno. Skutečnost, že s žalovaným 2) po určitou dobu (za situace, kdy jeho účast v pozůstalostním řízení nebyla ukončena) nebylo jako s účastníkem jednáno a části tohoto řízení se neúčastnil (viz protokoly o jednání soudu I. stupně dne , datum, , č. l. , číslo, spisu, dne , datum, , č. l. , číslo, a dne , datum, , č. l. , číslo, ), mohla být spíše na újmu jeho procesních práv, nikoli práv žalované 1). Bylo-li s žalovaným 2) soudem I. stupně následně jednáno až před vydáním napadeného rozsudku a žalovaný 2) se z dalšího jednání odmluvil (č. l. , číslo, spisu) a zůstal pasivní – nežádal např. opakovaní dokazování, jemuž nebyl přítomen, nejedná se o vadu, pro kterou by měl být nyní napadený rozsudek soudu I. stupně zrušen.

9. Ze všech těchto shora uvedených důvodů nemá odvolací soud odvolání žalované 1) za důvodné, rozsudek soudu I. stupně považuje ve výroku I o věci samé za správný a jako takový je podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. Pokud odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, učinil tak s ohledem na skutečnost, že úspěšnost žalobkyně v části řízení do vydání dřívějšího rozhodnutí odvolacího soudu lze mít za poloviční, kdy žalobkyně byla úspěšná ve vztahu ke své osobě, nikoli úspěšná ve vztahu ke svému bratrovi, ve vztahu k němuž byla žaloba pravomocně zamítnuta. Za tuto část řízení jí proto náhrada nákladů řízení nepřísluší. Uvedené (okolnosti sporu) podle názoru odvolacího soudu nenaplňují důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (srov. odůvodnění napadeného rozsudku odstavec 38). Zcela úspěšná byla žalobkyně až v části řízení následující po kasačním rozhodnutí, a náleží jí náhrada právního zastoupení advokátem, a to za 5 úkonů právní pomoci (účast u jednání soudu dne , datum, , , datum, 2x trvalo více než dvě hodiny, dne , datum, a , datum, ) v sazbě mimosmluvní odměny po 2 500 Kč, dále 5x režijní paušál po 300 Kč. Náklady dále tvoří záloha na důkaz – znalecký posudek ve výši 5 000 Kč, ztráta času cestou k jednáním v celkové výši 1 600 Kč a cestovné k jednáním dne , datum, , základní náhrada 301,60 Kč, náhrada pohonných hmot 135,60 Kč, u jednání , datum, , základní náhrada 301,60 Kč, náhrada PHM 105,80 Kč, u jednání dne , datum, základní náhrada 324,80, náhrada PHM 119 Kč a u jednání dne , datum, základní náhrada 324,80 Kč a náhrada PHM 119 Kč. Náklady řízení ve výši 22 332 Kč byla žalovaná 1) zavázána nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího zástupce – advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

11. S ohledem na nesprávný součet znalečného (21 892 Kč /a nikoli 21 982/ + 2 420 Kč – 5 000 Kč záloha) pak odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně i ve výroku III, kdy neúspěšnou žalovanou podle § 148 odst. 1 o. s. ř. zavázal k náhradě státu celkem 19 312 Kč.

12. S ohledem na skutečnost, že soud I. stupně nerozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2), a to za situace, kdy žalovaný 2) podané žalobě neodporoval, jeho účastenství bylo dáno právní úpravou a žalobkyně něm jako svém bratrovi ani náhradu nákladů řízení nežádala, rozhodl odvolací soud ve výroku IV tohoto rozsudku tak, že mezi žalobkyní a žalovaným 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

13. Žalobkyně byla úspěšná i v řízení před odvolacím soudem, za které jí podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů spočívající v nákladech na zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci (vyjádření k odvolání ze dne , datum, a účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, ) v sazbě mimosmluvní odměny po 2 500 Kč (§ 11 odst. 1 písm. k), g), § 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.“), dva režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), cestovné k jednání odvolacího soudu z , adresa, a zpět osobním automobilem tovární značky VW Passat, RZ , SPZ, , ve výši základní náhrady 616 Kč (110 km x 5,60 Kč) a náhrady za spotřebované pohonné hmoty 225,62 Kč (110 km x 5,3 l/100km x 38,70 Kč/l motorové nafty) a náhrady za ztrátu času cestou ze sídla advokáta k soudu a zpět za celkem 4 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.). Náklady odvolacího řízení v celkové výši 6 841,62 Kč byla neúspěšná žalovaná 1) zavázána zaplatit v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího zástupce – advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).