21 Co 418/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce narozeným Datum narození zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o určení dědického práva o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 11. 2024, č. j. 8 C 337/2022-276, ve znění usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. 1. 2025, č. j. 8 C 337/2022-293,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 4 150 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem ve znění opravného usnesení soud I. stupně ve výroku I určil, že žalobkyně je dědičkou zůstavitelky , jméno FO, , narozené , datum, , naposledy bytem , adresa, , zemřelé , datum, , ze závěti ze dne , datum, . Ve výroku II byla žalovaná zavázána nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 21 900 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III soud I. stupně rozhodl o povinnosti žalované nahradit státu na účet Okresního soudu Brno-venkov na nákladech řízení částku 36 428 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalovaná. Uvedla, že žaloba byla podána pouze proti pravosti závěti zůstavitelky, nikoli proti její platnosti. Závěť zůstavitelky vykazuje právní vady v podobě chybějícího listu vlastnictví č. , číslo, . Závěť je nejasná z hlediska rozdělení vlastnictví. Žalobkyni bylo odkázáno 7/8 bytové jednotky, žalované 1/8 bytové jednotky. Na pozemku a společných částech domu byla každé straně odkázána polovina. To s ohledem na právní úpravu bytového spoluvlastnictví není možné. Soud I. stupně se těmito rozpory závěti nezabýval. V odstavci 1 rozsudku jsou zaměňovány listiny dodané žalovanou a následně jsou vyvozovány chybné závěry. Odvolatelka dále poukázala na závěr soudu I. stupně v odstavci 4 rozsudku o odlišných podpisech zůstavitelky na smlouvě o dodávce elektřiny a na předmětné závěti. Na listu vlastnictví č. , číslo, nejsou vedeny žádné další podíly, pouze odkazy na podíly na jiných listech vlastnictví. Rozsudek také obsahuje chybné datum.

3. U jednání odvolacího soudu pak žalovaná prostřednictvím zástupce uvedla, že žaloba v předmětné věci nebyla podána včas.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně nevyjádřila.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadený rozsudek ve znění opravné usnesení a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

6. Podle § 169 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), závisí-li vyřešení sporu o dědické právo na právním posouzení pouze takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné, soud usnesením rozhodne, s kterými účastníky bude nadále jednáno a kterým z účastníků se účast v řízení ukončuje.

7. Podle § 170 odst. 1 z. ř. s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce.

8. Z ustanovení § 169 odst. 1 z. ř. s. a § 170 odst. 1 z. ř. s. vyplývá, že usnesení o tom, s kým bude dále jako s účastníkem pozůstalostního řízení jednáno a komu bude případně účast ukončena, je v řízení o pozůstalosti namístě pouze v případě, závisí-li vyřešení sporu o dědické právo výlučně na právním posouzení (když skutková tvrzení dosavadních účastníků pozůstalostního řízení jsou shodná). Naproti tomu existující spor o rozhodujících skutkových okolnostech vyžaduje, aby ten z účastníků řízení o pozůstalosti, jehož dědické právo se jeví jako nejslabší, byl k uplatnění svého dědického práva odkázán na podání žaloby ve sporném soudním řízení (k tomuto např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 24 Cdo 320/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 24 Cdo 707/2022). Z pozůstalostního řízení odkázaný účastník do řízení sporného musí své právo uplatnit žalobou ve lhůtě, která nesmí být kratší než dva měsíce podle § 170 odst. 1 z. ř. s.

9. V případě kombinovaného sporu, v němž budou sporné otázky právní i skutkové, vyřeší pozůstalostní soud (pověřený soudní komisař) otázky právní postupem podle § 169 odst. 1 z. ř. s. a otázky skutkové postupem podle § 170 odst. 1 z. ř. s., tedy odkazem do sporného řízení. Pozůstalostní řízení je totiž řízením nesporným, probíhá podle zákona o zvláštních řízeních soudních a pozůstalostní soud (pověřený soudní komisař) není oprávněn objasňovat sporné skutečnosti. To je vyhrazeno řízení spornému, jehož pravidla jsou upravena v občanském soudním řádu. Opačně platí, že ve sporném řízení zahájeném na základě odkazu pověřeného soudního komisaře podle § 170 odst. 1 z. ř. s. nelze řešit nesporné skutkové okolnosti věci, tedy pokud spor o dědické právo závisí na právním posouzení jinak mezi účastníky pozůstalostního řízení nesporných skutečností. K posouzení takových skutečností je oprávněn pouze pozůstalostní soud (pověřený soudní komisař) v rámci probíhajícího pozůstalostního řízení podle § 169 odst. 1 z. ř. s.

10. Výše uvedené promítnuto do nyní projednávané věci znamená, že soud I. stupně postupoval a rozhodl správně, na odůvodnění jeho rozsudku, se kterým se odvolací soud ztotožňuje, lze zcela odkázat.

11. K odvolacím námitkám žalované je třeba uvést:Žaloba byla podána správně pouze ve vztahu k posouzení pravosti závěti ze dne , datum, pořízené zůstavitelkou , jméno FO, , narozenou dne , datum, a zemřelou dne , datum, (dále jen „závěť“). Jedině ve vztahu k posouzení pravosti závěti totiž vznikl mezi účastnicemi – dědičkami skutkový spor spočívající v tom, zda zůstavitelka závěť sepsala a podepsala, či nikoliv. Tento skutkový spor, ohledně nějž je nutno provádět dokazování, byl vyřešen v rámci nyní probíhajícího sporného řízení, když ve znaleckém posudku z oboru písmoznalectví ze dne , datum, č. , číslo, učinil znalec , tituly před jménem, , jméno FO, kategorický kladný závěr, tedy že zůstavitelka , jméno FO, text závěti napsala a podepsala. S hodnocením tohoto důkazu provedeným soudem I. stupně ve smyslu § 132 o. s. ř. odvolací soud souhlasí.

12. S výše uvedeným souvisí námitka žalované, že „v odstavci 1 rozsudku jsou zaměňovány listiny dodané žalovanou“. K tomuto lze uvést, že v bodě 1 odůvodnění rozsudku je obsaženo tvrzení žalobkyně ze žaloby, nikoli snad zjištění soudu, co který účastník předložil jako srovnávací podpisy zůstavitelky.

13. Odlišnost podpisu zůstavitelky zmíněná v bodě 4 odůvodnění rozsudku je pouhým laickým pohledem soudu. Zkoumání písemných projevů za účelem potvrzení nebo vyvrácení identity pisatele je činností, k níž je třeba odborných znalostí. Soud I. stupně proto správně ve věci ustanovil znalce a z jeho kladného kategorického závěru při posouzení věci vyšel.

14. Dále žalovaná tvrdila skutečnosti, které jsou skutkově nesporné, takže vyřešení sporu o dědické právo závisí na právním posouzení těchto skutečností. Toto právní posouzení není oprávněn řešit nalézací soud v rámci nyní probíhajícího sporného řízení podle občanského soudního řádu, nýbrž pozůstalostní soud (pověřený soudní komisař) v rámci probíhajícího pozůstalostního řízení podle § 169 odst. 1 z. ř. s.

15. Jedná se především o námitku žalované, že „závěť vykazuje právní vady v podobě chybějícího LV č. , číslo, “. Mezi účastníky není sporu o tom, že závěť posléze uvedené číslo listu vlastnictví neobsahuje. Jde tedy o právní posouzení toho, zda závěť je z tohoto důvodu vadná natolik, že může být shledána její neplatnost. Toto posouzení je na pozůstalostním soudu (pověřeném soudním komisaři) v rámci pozůstalostního řízení podle § 169 odst. 1 z. ř. s., nikoli na nalézacím soudu v rámci nyní probíhajícího sporu.

16. Totéž lze uvést i ve vztahu k námitce, že závěť je rozporná s dobrými mravy. Výše podílů dědiček z této závěti je zřejmá, opět zde není žádný skutkový spor, takže i tato námitka musí být řešena pověřeným soudním komisařem v rámci probíhajícího pozůstalostního řízení.

17. Tvrzení žalované z pozůstalostního řízení, že zůstavitelka neměla potřebné znalosti, aby závěť tohoto obsahu sepsala, nemá žádnou právní relevanci. Je běžné, že právní laik při sepisu důležité listiny vyhledá pomoc osoby, která je nadána určitými právními znalostmi. Žalovaná ani netvrdila, že by snad zůstavitelka byla přinucena k sepisu závěti třetí osobou tělesným či duševním násilím, že by jednala v omylu či snad vůle zůstavitelky nebyla vážná, což jedině by mohly být skutečnosti mající vliv na platnost závěti. Ostatně v rámci podání žalované ze dne , datum, (odvolání proti rozsudku soudu I. stupně) již tato námitka ani není uvedena. V této části lze též odkázat na bod 20 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, ve kterém soud I. stupně námitku žalované týkající se nedostatku potřebných znalostí zůstavitelky k sepisu závěti vyvrátil.

18. Pokud jde o chybné datum vydání rozsudku v jeho písemném vyhotovení, tato chyba v psaní byla opravena usnesením soudu I. stupně ze dne 24. 1. 2025, č. j. 8 C 337/2022-293.

19. Konečně pokud odvolatelka u jednání odvolacího soudu tvrdila, že žaloba ve věci byla podána opožděně, i tato její námitka nebyla shledána důvodnou. Rozhodnutí pozůstalostního soudu (usnesení , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, ), kterým byla žalobkyně odkázána na podání žaloby do sporného řízení ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto odkazovacího usnesení, nabylo právní moci dne , datum, . Z obsahu sporného spisu vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 8 C 337/2022 je zřejmé, že žaloba byla podána dne , datum, , tedy ve lhůtě.

20. Lze uzavřít, že rozsudek soudu I. stupně je ve všech výrocích věcně správný a jako takový byl potvrzen podle § 219 o. s. ř.

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení byla žalobkyně plně úspěšná, přísluší jí proto náhrada nákladů v souvislosti se zastoupením advokátkou. V odvolacím řízení učinila advokátka jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, ), za což přísluší odměna 3 700 Kč a náhrada hotových výdajů 450 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5 a § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 4 150 Kč.