21 Co 50/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce : Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o snížení výživného o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 11. 2024, č. j. 43 C 222/2023-167, I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku II mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 56 870 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovanéhoII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na snížení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému, která byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 9. 2020, č. j. Nc 195/2020-53, z částky 5 000 Kč měsíčně na částku 2 500 Kč měsíčně od 19. 6. 2023 (výrok I) a žalobce byl zavázán zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 32 670 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II).

2. Proti rozsudku, a to jeho výroku II o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, aby mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 69 938 Kč. Měl za to, že soud vyšel z nesprávné hodnoty tarifního plnění, nikoli z pětinásobku ročního plnění podle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.“, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ale z částky 2 500 Kč měsíčně za pouhých 16 měsíců od června 2023 do září 2024 (kdy měla vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zaniknout), a nikoli za měsíců 60. Požadoval náhradu za 7 úkonů v sazbě mimosmluvní odměny po 7 100 Kč a za 2 úkony po 2 700 Kč, k nim vždy režijní paušál a to vše navýšené o náhradu daně z přidané hodnoty, celkem 69 938 Kč.

3. Žalobce se k odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku II o náhradě nákladů řízení, řízení jeho vydání předcházející a bez nařízení jednání k projednání odvolání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze zčásti, jsou tak dány podmínky pro změnu napadeného nákladového výroku.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno návrhem žalobce, kterým se domáhal snížení výživného pro svého syna – žalovaného z částky 5 000 Kč měsíčně na 2 500 Kč měsíčně za dobu od podání návrhu, tj. od 19. 6. 2023 nadále. Soud I. stupně již o věci v minulosti rozhodl, a to rozsudkem ze dne 23. 1. 2024, č. j. 43 C 222/2023-109, kterým žalobci snížil výživné pro žalovaného na 3 500 Kč měsíčně (výrok I), zamítl žalobu na snížení výživného na částku 2 500 Kč měsíčně (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). K odvolání žalovaného, jež směřovalo proti výrokům I a III posledně zmíněného rozsudku, odvolací soud usnesením ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 21 Co 120/2024, výše označený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Předmětem řízení tak zůstala otázka případného snížení výživného žalobce pro žalovaného z částky 5 000 Kč měsíčně na 3 500 Kč měsíčně, neboť požadavek žalobce na jeho snížení až na částku 2 500 Kč měsíčně byl označeným rozsudkem pravomocně zamítnut a odvoláním žalovaného napaden nebyl. Z obsahu spisu rovněž vyplynula informace – sdělení žalovaného o tom, že ke dni 30. 9. 2024 ukončil studium střední školy a nyní se snaží si zajistit zaměstnání. Na tuto skutečnost žalobce procesně nereagoval, jednání soudu I. stupně dne 21. 11. 2024 se nezúčastnil. Následně již soud I. stupně vydal napadený rozsudek, v jehož výroku I o věci samé zamítl žalobu na snížení výživného žalobce pro žalovaného z částky 5 000 Kč měsíčně 2 500 Kč měsíčně, byť předmětem řízení – s ohledem na shora uvedené – již bylo pouze případné snížení na částku 3 500 Kč měsíčně.

6. Soud I. stupně správně dovodil plný úspěch žalovaného v řízení a jeho právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalovaného pak tvoří náklady na jeho zastoupení advokátem. Na jejich výši však má odvolací soud odlišný názor jako soud I. stupně i jako odvolatel.

7. Předně řízení o úpravu výživného zletilého dítěte (zahájené za jeho zletilosti) je řízením sporným, ve které je soud podaným návrhem vázán, musí jej ve svém rozhodnutí zcela vyčerpat a nesmí jej překročit. Skutečnost tvrzená a doložená žalovaným o ukončení jeho studia, se kterou lze spojovat zánik vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, tak nemá na vymezení předmětu řízení vliv, pokud na ni adekvátním způsobem (úpravou doby, za kterou je požadováno snížení výživného) procesně nereaguje žalobce (zde nejspíše částečným zpětvzetím žaloby). Vzhledem k tomu, že k takovému procesnímu jednání ze strany žalobce nedošlo, nelze ji zohlednit a při vymezení tarifní hodnoty sporu je na místě opětující se plnění brát jako plnění na dobu neurčitou.

8. Podle § 8 odst. 2 a. t. je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než 5 let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění.

9. Výši tarifní hodnoty v řízení o úpravu výživného je třeba stanovit jako rozdíl mezi výší výživného, kterou žalobce požaduje dosáhnout (zde snížit), a výší, na kterou bylo původně stanoveno. Tedy v daném případě se při podání žaloby jednalo o částku 2 500 Kč, když žalobce se domáhal snížení z částky 5 000 Kč na částku 2 500 Kč měsíčně. Pětinásobkem ročního plnění této částky a tarifní hodnotou sporu je tak částka 150 000 Kč; z ní pak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5. a. t. činí 7 100 Kč. V této výši přísluší žalovanému náhrada nákladů za úkony jeho zástupce: 1) převzetí a příprava dne 11. 10. 2023; 2) písemné vyjádření k žalobě ze dne 17. 10. 2023; 3) až 5) účasti u jednání soudu dne 2. 11. 2023, 12. 12. 2023 a 18. 1. 2024. Nikoli již za doplňující podání ze dne 8. 12. 2023, kterým tvrdil a dokládal platby výživného, neboť uvedené doplňovalo skutečnosti, o kterých měl mít přehled a mohl je uplatnit již u předchozího jednání soudu I. stupně. Tento úkon nelze považovat za účelně vynaložený tak, aby za něj žalovanému vůči žalobci náležela náhrada. To samé pak obdobně (možnost sdělit až u jednání) platí k úkonu – písemné podání žalovaného ze dne 13. 11. 2024. Po prvním rozsudku soudu I. stupně ze dne 23. 1. 2024 již předmětem řízení nebylo snížení výživného na částku 2 500 Kč měsíčně, ale s ohledem na obsah rozhodnutí a rozsah, ve kterém bylo napadeno pouze na 3 500 Kč měsíčně. Tarifní hodnota sporu se tak snížila na 1 500 Kč x 60 měsíců = 90 000 Kč a je představována částkou mimosmluvní odměny ve výši 4 700 Kč za úkon právní služby. Tak je tomu u úkonů 6) odvolání a jeho doplnění ze dne 24. 4. 2024 a dále 7) účast u jednání soudu I. stupně dne 21. 11. 2024. Výše uvedené shrnuto, žalovanému tak náleží odměna za 5 úkonů po 7 100 Kč, 5x režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.) a dále za 2 úkony po 4 700 Kč a 2 x 300 Kč režijní paušál, tj. celkem 47 000 Kč, to vše podle § 137 odst. 3 o. s. ř. navýšené o náhradu 21% daně z přidané hodnoty ve výši 9 870 Kč představuje celkovou částku 56 870 Kč. Tuto částku byl žalobce zavázán zaplatit žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení (§ 167 odst. 2, § 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného – advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Takto došlo ke změně rozsudku soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku II o náhradě nákladů řízení.

10. Pokud jde o náhradu nákladů a úspěch účastníků v odvolacím řízení, tento odvolací soud hodnotí jako částečný, a proto žádnému z nich náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal (§ § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.).