21 Co 75/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o nahrazení projevu vůle o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 2. 2023, č. j. 7 C 62/2020-1344,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu v tomto výroku specifikovanou, o bezúplatném převodu pozemků p. č. , parcelní číslo, , p. č. , parcelní číslo, , p. č. , parcelní číslo, , p. č. , parcelní číslo, , p. č. , parcelní číslo, a p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu v tomto výroku specifikovanou, o bezúplatném převodu pozemku p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., která je v tomto výroku specifikována, s tím, že měly být převedeny pozemky parc. č. , parcelní číslo, vše v katastrálním území , adresa, . Ve výroku II soud I. stupně zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobkyni v celkové výši 272 153,90 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalovaná. Brojila proti posouzení charakteru nevydaných pozemků jako stavebních a v té souvislosti také proti závěrům znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (dále jen „znalkyně“) z důvodů uvedených v odvolání. Nesouhlasila také s tím, že ve věci nebyly aplikovány srážky ve smyslu přílohy 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. z důvodů, které v odvolání specifikovala. Dále nesouhlasila s tím, že ve věci nebyl vypracován revizní znalecký posudek k ocenění nároku žalobkyně. Měla za to, že rozsudek soudu I. stupně je nepřezkoumatelný. Žádala změnu rozsudku soudu I. stupně tak, že se žaloba zamítá a žalobkyně bude zavázána nahradit jí náklady řízení.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání poukázala na četná rozhodnutí soudů, včetně soudu Nejvyššího, která posuzovala v její prospěch námitky žalované, přičemž odlišnost věcí spočívala pouze v posouzení charakteru a vhodnosti převáděných náhradních pozemků. Jí odňaté pozemky měly charakter pozemků stavebních a správně také nebyly aplikovány srážky podle přílohy 7 oceňovací vyhlášky. Revizní znalecký posudek ve věci nebyl potřebný. Žádala potvrzení prvostupňového rozsudku a přiznání jí náhrady nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaná v doplnění odvolání měla za to, že pozemky parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, nejsou převoditelné z důvodů v odvolání uvedených. Cesta přes pozemky parc. č. , parcelní číslo, slouží panu , jméno FO, jako jediná přístupová cesta k jeho nemovitosti. Jezdí po ní i těžká zemědělská technika za účelem přístupu na navazující pole. Na pozemcích se nachází přístřešek pro parkování vozidel. Části pozemků jsou využívány k rekreačním a pěstitelským aktivitám. Je zde funkční celek staveb jiných vlastníků s předmětnými pozemky. Dále měla žalovaná za to, že předmětné pozemky nemohou být zemědělsky využívány. Kromě přístřešku pro auta je zde umístěn i skleník, uskladněn stavební materiál, umístěny nádrže na vodu a dřevo a zemědělská technika. Pozemek parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, je vyloučen z převodu, neboť funkčně souvisí s pozemkem parc. č. , parcelní číslo, ve vlastnictví vlastníka přilehlé stavby. Pozemek byl propachtován na dobu neurčitou. Je určen k zastavění. Přes pozemek parc. č. , parcelní číslo, vede jediná přístupová cesta ke stavbě s telekomunikačním zařízením. Zde odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu. Vydání dalších náhradních pozemků žalobkyni by podle žalované bylo v rozporu se smyslem a účelem zákona o půdě, když žalobkyně získala z hlediska výměry a hodnoty náhradních pozemků mnohem více, než jí bylo odňato. Konečně žalovaná nesouhlasila s posouzením otázky náhrady nákladů řízení, ve věci mělo být případně aplikováno ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

5. K tomuto doplněnému odvolání žalované se žalobkyně opětovně písemně vyjádřila. Uvedla, že pozemky parc. č. , parcelní číslo, , , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, nejsou funkčně spojeny s rodinnými domy se zahradami, jsou odděleny oplocením, přičemž domy se zahradami jsou přístupné z veřejné komunikace a pozemky z polní cesty parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , která je napojena na veřejně přístupnou komunikaci. Jedná se o pozemky zemědělsky využívané. Odkázala na judikaturu. Pozemky nejsou dotčeny žádnou veřejně prospěšnou stavbou. Nenachází se zde zpevněná komunikace. Sama žalovaná se vyjádřila tak, že pozemek parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, je převoditelný. Převodu nebrání žádná zákonná překážka. Nebylo prokázáno, že by pozemek parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, funkčně souvisel s pozemkem parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, a že by byly pod jednotným oplocením. Samotná existence pachtovní smlouvy neznamená funkční souvislost pozemku se stavbou. Převodem náhradních pozemků nebude narušen princip ekvivalence nevydaných a náhradních pozemků. Odkázala na judikaturu i ve věcech totožných účastníků. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně v souladu s judikaturou.

6. Žalobkyně k výzvě odvolacího soudu uvedla, že její restituční nárok je uspokojen ve výši 3 607 990,49 Kč, žalovaná u jednání odvolacího soudu dne , datum, s tímto tvrzením žalobkyně souhlasila.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že ve vztahu k pozemku parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, není odvolání žalované opodstatněné.

8. Podle § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. – zákon o půdě, oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

9. Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník, každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

10. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu I. stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

11. U jednání odvolacího soudu dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět ve vztahu k požadovaným náhradním pozemkům parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, . Žalovaná se zpětvzetím žaloby v tomto rozsahu souhlasila. Odvolací soud postupoval podle § 222a odst. 1 o. s. ř., zrušil rozsudek soudu I. stupně v rozsahu zpětvzetí žaloby a řízení zastavil ve vztahu k výše uvedeným pozemkům.

12. Odvolací soud pokládá za podstatné, že ve věcech týchž účastníků týkajících se nahrazení projevu vůle žalované k uspokojení restitučního nároku žalobkyně podle zákona o půdě bylo soudy napříč republikou již mnohokráte rozhodováno, přičemž jednotlivé věci se lišily pouze v tom, jaké konkrétní náhradní pozemky byly žalobkyní žádány za pozemky jí (jejím právním předchůdcům) státem odňaté a nevydané pro zákonné překážky. Pokud jde o základ restitučního nároku žalobkyně a zjištění jeho hodnoty (výše) vycházející ze znaleckých posudků znalkyně, soudy v tomto směru učinily závěr, že základ restitučního nároku žalobkyně je dán a pokud jde o jeho výši, lze vycházet právě ze znaleckých posudků znalkyně. Tyto závěry byly v mnoha případech přezkoumávány rozhodnutími vrcholných soudních instancí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2957/2021; ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2505/2021; ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2984/2022; ze dne 1. 3. 2023, sp. zn. 28 Cdo 454/2023; ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. 28 Cdo 709/2023; ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1494/2023; z novějších pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 28 Cdo 404/2024, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 28 Cdo 223/2024; dále usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 280/23, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalované mj. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2022, č. j. 28 Cdo 2984/2022-1087 s tím, že jde o návrh zjevně neopodstatněný) a byly shledány jako souladné se zákonem i ustálenou judikaturou.

13. V nyní projednávané věci žalovaná svou obranu, pokud jde o základ restitučního nároku žalobkyně a jeho výši vycházející ze znaleckého posudku znalkyně, staví na stejných skutečnostech, které již byly soudy posouzeny. Odvolací soud neshledal žádný důvod k odchylnému posouzení věci. Ztotožňuje se tedy se skutkovými zjištěními soudu I. stupně a jeho právním posouzením věci, pokud jde o stěžejní odvolací námitku žalované týkající se posouzení charakteru právním předchůdcům žalobkyně odňatých pozemků v 60. letech minulého století jako pozemků stavebních, přičemž je nutno vyjít ze znaleckého posudku znalkyně ze dne , datum, č. , číslo, a dále o námitku žalované týkající se neprovádění srážek ve smyslu přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb.

14. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně splňuje předpoklady uvedené v § 4 zákona o půdě a je tedy oprávněnou osobou, přičemž jako právní nástupkyně původní oprávněné osoby je nositelkou restitučního nároku podle § 11a zákona o půdě za nevydané pozemky, které nemohly být oprávněné osobě vydány pro omezení uvedená v § 11 zákona o půdě. Žalovaná je osobou povinnou ve smyslu § 5 zákona o půdě.

15. Spor mezi účastníky spočívá především v ocenění restitučního nároku žalobkyně, který tato eviduje podstatně vyšší, než připouští žalovaná. Dovolací soud opakovaně dovodil, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odňat. I v situaci, kdy pozemky byly v době odnětí vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, ale byly určeny k výstavbě, je třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. V judikatorní praxi byl aprobován flexibilnější přístup k posuzování povahy odňatých pozemků (např. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2505/2021 týkající se týchž účastníků) s tím, že nelze rigidně setrvávat na požadavku vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební.

16. V nyní projednávané věci závěr o stavebním charakteru odňatých pozemků vyplývá ze zjištění, že tyto byly odňaty za účelem výstavby v konkrétních lokalitách hlavního města Prahy (katastrální území , adresa, a katastrální území , adresa, ) a tato výstavba také byla posléze realizována. Z logiky věci tato výstavba předpokládala napojení na inženýrské sítě, občanskou vybavenost a veřejnou dopravu, neboť se jednalo o výstavbu zejména bytových panelových či řadových domů, dále také hřišť a technického zázemí pro tyto stavby. Při tomto posouzení je nutno vycházet z regulačních a zastavovacích plánů Státní regulační komise z 30. let 20. století, neboť tyto plány v době odnětí pozemků právním předchůdcům žalobkyně na počátku 60. let minulého století nebyly nahrazeny jinou platnou územně plánovací dokumentací (nová územně plánovací dokumentace byla schválena až v roce 1964 po odnětí pozemků právním předchůdcům žalobkyně) a výstavba se na odňatých pozemcích fakticky realizovala. Je evidentní, že právním předchůdcům žalobkyně byly odňaty pozemky se stavebním záměrem, který se tedy posléze realizoval. Je tak zcela namístě odňaté pozemky oceňovat jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Z tohoto vyplývá i závěr, že ocenění restitučního nároku žalobkyně znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, (znalecký posudek ze dne , datum, č. , číslo, ), který mylně vycházel z předpokladu, že odňaté pozemky nelze ocenit jako pozemky určené pro výstavbu ve smyslu § 14 posléze zmíněné vyhlášky, není správný a naopak je třeba vycházet ze znaleckého posudku znalkyně. Znalecké závěry znalkyně vycházely ze zjištění obsažených ve spise, byly úplné, přezkoumatelné a logicky odůvodněné. Za takového stavu nebylo nezbytné provádět dokazování nařízením revizního znaleckého posudku, jak se žalovaná domáhala. I v této části nutno zdůraznit, že stavební určení odňatých pozemků aprobovaly i další soudy, včetně soudu Nejvyššího (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená shora), takže i z tohoto pohledu se jeví provádění dalšího dokazování jako nadbytečné a nehospodárné. Lze tedy vyjít z ocenění restitučního nároku žalobkyně, který znalkyně stanovila na částku 5 158 942 Kč.

17. Právním předchůdcům žalobkyně byly odňaty velké půdní celky. Ze znaleckého posudku znalkyně jako důkazu potřebného pro posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyplývá, že nebyly shledány žádné okolnosti pro korekci ceny restitučního nároku ve smyslu přílohy č. 7 oceňovacího předpisu. Pokud jde o nemožnost napojení na veřejný vodovod, veřejnou kanalizaci a rozvod elektřiny, znalkyně postupovala správně, pokud srážku neaplikovala, neboť došlo k odnětí velkých půdních celků určených územně plánovací dokumentací k zastavění. Za této situace není pro aplikaci srážek u jednotlivých pozemků proto, že až k nim není přivedena přípojka, důvod. Stejná situace je v případě srážky za přístup po nezpevněné komunikaci. Pokud jde o srážku za nepříznivou docházkovou vzdálenost, je třeba uvést, že v lokalitě se v souvislosti se zástavbou rozšiřovala i veřejná doprava a pokud ani tuto srážku znalkyně neaplikovala, nejedná se o nesprávný postup. V otázce srážky za svažitost pozemků vycházela znalkyně z regulačních plánů 30. let 20. století. Její odborné závěry nejsou nepřiměřené a soud nemá důvod otázku jinak hodnotit. Správný je i závěr, že pozemky je třeba považovat za srostlé s územím hlavního města Prahy. Lze tedy uzavřít, že odňaté pozemky byly určeny k realizaci městské výstavby, jež byla napojena na inženýrské sítě, občanskou vybavenost i veřejnou dopravu. Nebyly tak naplněny podmínky pro užití ustanovení přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky o srážkách z ceny.

18. K této části lze uzavřít, že otázku charakteru odňatých oceňovaných pozemků je třeba posuzovat na základě územně plánovací dokumentace z 30. let 20. století, znalkyně vycházela při vypracování znaleckého posudku ze správných podkladů, její závěry jsou úplně a logicky odůvodněny, jak co do povahy odňatých pozemků (byly určeny k zastavění), tak co do nemožnosti aplikovat srážky z ceny ve smyslu přílohy č. 7 k oceňovací vyhlášce. Pokud soud I. stupně vyšel při posouzení věci z tohoto znaleckého posudku, nepochybil.

19. Neobstojí rovněž další námitka žalované týkající se rozpornosti rozsudku soudu I. stupně se smyslem a účelem zákona o půdě v případě převodu dalších náhradních pozemků žalobkyni. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3512/2022, ve věci totožných účastníků pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 914/2024) vyplývá, že pouze cena je oním univerzálním kritériem, aby za odňaté pozemky byla poskytnuta odpovídající náhrada. Jak cena odňatých pozemků, tak i cena náhradních pozemků se totiž stanoví podle totožného předpisu – vyhlášky č. 182/1988 Sb. Není tudíž relevantní námitka odvolatelky poukazující na zcela rozdílnou (vyšší) výměru a kvalitu žalobkyni již pravomocně přiznaných náhradních pozemků.

20. V průběhu řízení dalšími vznesenými námitkami žalované stran promlčení nároku a nikoli liknavého a svévolného postupu žalované vůči žalobkyni při uspokojování jejího restitučního nároku se odvolací soud zabýval již v usnesení ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, na odůvodnění tohoto rozhodnutí lze odkázat.

21. Ve věci je třeba dále posoudit, zda žalobkyní požadovaný náhradní pozemek parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, splňuje předpoklady pro převod. Z judikatury vyplývá, že jako náhradní nelze oprávněné osobě přiřknout pozemky, jejichž převodu brání právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona. Při posouzení, zdali jen ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je nutno zkoumat, zda jeho převodu nebrání zákonné překážky (výluky z restituce), dále zda nejde o pozemek zatížený přednostními právy třetích osob, zda není jeho převod z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska je nutno zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu.

22. Ve vztahu k pozemku parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, vyšel soud I. stupně především z místního ohledání nemovitostí v k. ú. , adresa, ze dne , datum, . Z něj je zřejmé, že tento pozemek není v hranicích oplocen, nachází se zde pouze pozůstatek staršího drátěného oplocení a slouží k odstavení motorových vozidel a uskladnění stavebního materiálu, případně dřeva ve vlastnictví , jméno FO, , který je vlastníkem též sousedního pozemku parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, . Nebylo zjištěno, že by pozemek parc. č. , parcelní číslo, byl využíván jako zahrada rodinou , jméno FO, . Dům č.p. , číslo, ve vlastnictví , jméno FO, se nachází až na vzdálenějším pozemku parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , před tímto domem prochází veřejná komunikace – silnice č. , číslo, .

23. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovanou tvrzenou funkční souvislost pozemku parc. č. , parcelní číslo, se stavbou rodinného domu ve vlastnictví , jméno FO, nelze shledat, neboť pokud pozemek parc. č. , parcelní číslo, je fakticky využíván pouze k uskladnění movitých věcí (parkování vozidel), pak zde neexistuje nutné účelové propojení tohoto pozemku se stavbou č. p. , číslo, , případně pozemkem parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , zvláště za situace, že tento pozemek ke stavbě ani nepřiléhá – bezprostředně s ní nesousedí. Skutečnost, že ve vztahu k pozemku parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, tvrzeně existuje závazkový vztah v podobě pachtu, případně má být určen k zastavění, pak nezakládá překážku pro převod tohoto pozemku do vlastnictví žalobkyně.

24. Pro shora uvedené odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v části výroku I, kterým byl nahrazen projev vůle žalované s převodem pozemku parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, na žalobkyni.

25. Další důkazy označené účastníky v rámci odvolacího řízení odvolací soud s ohledem na závěry uvedené shora neprováděl, neboť by na těchto závěrech nemohly ničeho změnit a vedly by pouze k dalším průtahům v řízení. Zejména tedy neprováděl důkaz novým znaleckým posudkem znalkyně ze dne , datum, č. , parcelní číslo, , neboť i pokud by cena žalobkyní nárokovaných náhradních pozemků byla nižší než cena, na které se účastníci původně shodli (513 138 Kč), s ohledem na shodná tvrzení účastníků o pravomocném uspokojení restitučního nároku žalobkyně dosud ve výši 3 607 990,49 Kč by i při převodu všech nárokovaných náhradních pozemků v původní nesporné ceně 513 138 Kč nemohlo dojít k přečerpání nároku žalobkyně.

26. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal. Žalobkyně žádala nahrazení projevu vůle žalované s převodem celkem sedmi náhradních pozemků v k. ú. , adresa, . Ohledně šesti z nich (pozemky parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, ) vzala žalobu zpět, aniž by v průběhu řízení byly zjištěny překážky jejich převoditelnosti, resp. aniž by toto bylo tvrzeným důvodem částečného zpětvzetí žaloby. Z tohoto pohledu by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo straně žalované ve smyslu § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Na druhou stranu odvolací soud přihlédl k tomu, že ve vztahu k jednomu nárokovanému náhradnímu pozemku bylo žalobě vyhověno (pozemek parc. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, ) a především pak k tomu, že nebýt svévolného a liknavého přístupu státu při uspokojování restitučního nároku žalobkyně, ke vzniku nákladů soudního řízení by nedošlo. Odvolací soud proto považuje za opodstatněné, aby si každý z účastníků nesl náklady řízení sám.