22 A 101/2013

Rubrum

22 A 101/2013-22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: V. S., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2013, č. j. MPSV-UM/9898/13/9S-JMK, sp. zn. SZ/1509/2013/9S-JMK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 10. 2013, č. j. MPSV-UM/9898/13/9S-JMK bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně ze dne 10. 5. 2013 č. j. MPSV-UP/736590/13/AIS-SSL (dále jen „správní orgán I. stupně“) potvrzeno. pokračování 2 22 A 101/2013 Rozhodnutím správního orgánu I. stupně nebyl přiznán žalobci příspěvek na péči s odůvodněním, že posouzením nároku na příspěvek bylo zjištěno, že podle ust. § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) nejde o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Žalobou ze dne 6. 12. 2013 doručenou Krajskému soudu v Brně dne 13. 12. 2013 navrhl žalobce zrušení přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení s námitkou, že posudkoví lékaři nedostatečně posoudili jeho zdravotní stav zpochybněním váhy zpráv odborných lékařů v oblasti mobility, a tím mu nebyl přiznán příspěvek na péči dle § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách. Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 20. 2. 2014 citoval zjištění učiněné PK MPSV ČR v Brně ze dne 28. 8. 2013, které bylo i podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. Z posudku vyplývá, že věc byla projednána za osobní účasti žalobce. Posudková komise vycházela z podkladové dokumentace uvedené v obsahu posudku, jednotlivé lékařské zprávy byly posudkově zhodnoceny. Vyšetřen byl i žalobce. Posudková komise doznala, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje tělesné funkční schopnosti, sice má vliv na schopnost zvládat základní životní potřeby v oblasti osobních aktivit a péči o domácnost. Žalobce nepožádal o aktuální posouzení, v průběhu odvolacího řízení nenamítl změnu zdravotního stavu nastalou po vydání napadeného rozhodnutí, posudková komise rovněž významnou změnu zdravotního stavu účastníka řízení nezjistila. Posudková komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nešlo o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Uvedený posudek byl podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce podal žádost o příspěvek na péči dne 5. 9. 2012. Sociální šetření bylo provedeno dne 10. 12. 2012, dne 3. 5. 2013 byl vypracován posudek o zdravotním stavu, posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči, který bez účasti posuzovaného vycházel z citovaného sociálního šetření, zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. Zdeňka Hlouška a dalších nálezů odborných lékařů z chirurgické cévní ambulance Fakultní nemocnice Brno-Bohunice ze dne 22. 3. 2012, 24. 5. 2012, 13. 9. 2012, oddělení léčby bolesti Fakultní nemocnice Brno-Bohunice ze dne 29. 8. 2012, alergologického vyšetření ze dne 26. 7. 2012, psychiatrického vyšetření ze dne 17. 1. 2012 a konstatoval, že zdravotní stav posuzovaného je dlouhodobě nepříznivý, je způsobený polymorbiditou. Zdravotní stav omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb, sice osobní aktivity a péče o domácnost. Vyslovený posudkový závěr zněl, že nejde o osobu do 18 let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Nejde o osobu, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. Žalobce byl písemně vyzván k možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, tohoto využil. Dne 25. 3. 2013 byl s ním sepsán protokol o ústním podání, uvedl, že nesouhlasí s posudkovým závěrem týkající se jeho zdravotního stavu. Argumentoval, že nebyl brán v potaz stav jeho mobility, který po operaci se nezlepšil. Následně poté správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí dne 10. 5. 2013, č. j. MPSV-UP/736590/13/AIS-SSL, kterým nebyl mu přiznán příspěvek na péči. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, namítl, že má pokračování 3 22 A 101/2013 bolesti dolních končetin, bolesti zad, i problémy psychické. Vzhledem po operacích By-pasu v tříslech se jeho zdravotní stav nezměnil. Při chůzi má klaudikační bolesti, do 20 metrů mívá bolesti nohou, zad, při sezení a stání. V rámci odvolacího řízení byl vypracován posudek PK MPSV ČR v Brně dne 28. 8. 2013. Jednání posudkové komise byl žalobce přítomen, posudková komise vycházela z podkladů, které byly uvedeny v obsahu posudků, jež byl účastníkům doručen, zároveň bylo provedeno i vyšetření posuzovaného. Sumarizováním zdravotních potíží žalobce v souvislosti na zjištění funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb bylo konstatováno, že hybnost posuzovaného je omezena po TEP obou kyčelních kloubů a stavem po implantaci ao-bifemorální protézy pro stenózu AIC, AIE oboustranně. Pro bolesti páteře s poruchou dynamiky a iritačními projevy je léčený na oddělení léčby bolesti s aplikací PRT. Omezení hybnosti kyčelních kloubů je dáno možnostmi protéz. Horní končetiny jsou funkční. K datu vydání napadeného rozhodnutí nebyly prokázány závažné poruchy hybnosti nosných kloubů, páteře, parézy. Nebyly zjištěny vady zraku, sluchu ani mentální postižení, které by omezovalo orientaci a komunikaci. Zhodnocením pak bylo zjištěno, že vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby s ohledem na věk 18 let a starší při zvládání dvou základních životních potřeb. Sociální šetření vcelku koreluje se schopnostmi posuzovaného dle doložené zdravotní dokumentace. Rozsah a tíže poruchy funkčních schopností měl vliv na schopnost zvládání základních životních potřeb v oblasti osobních aktivit a péči o domácnost. Je mobilní, orientovaný, komunikativní. K vysloveným námitkám žalobce bylo konstatováno, že nebyla prokázána těžká porucha funkce nebo ztráta funkce duševních, smyslových a fyzických schopností, která by objektivně odůvodňovala neschopnost zvládat základní životní potřeby v rozsahu a výčtu uvedeném v odvolání. Dolní končetiny neztratily svoji funkci, plní funkci opěrnou i dynamickou a umožňují chůzi po rovině i po schodech s přidržením o zábradlí a s přestávkami. Postižení pohybového aparátu umožňuje sedět i stát. Posudková komise zaujala stanovisko i k hodnocení orientace, komunikace, stravování, tělesné hygieně, péči o zdraví, péči o domácnost, což je blíže rozvedeno v obsahu citovaného posudku. Žalobce byl jednání přítomen, o aktuální posouzení nepožádal, změnu zdravotního stavu nenamítl, významnou změnu nezjistila ani posudková komise. Na základě zjištěného pak komise doznala, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nešlo o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 zákona o sociální péči považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžadoval každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a byl neschopen zvládat dvě základní životní potřeby (osobní aktivity, péči o domácnost). Právní názor Krajského soudu v Brně: Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.). Žaloba není důvodná. pokračování 4 22 A 101/2013 Podmínky nároku na příspěvek na péči (dále jen „příspěvek“) stanoví část druhá Hlava I ust. § 7 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách ve spojení se zákonem č. 366/2011 Sb. (účinnost ode dne 1. 1. 2012). Příspěvek na péči se podle ust. § 7 zákona o sociálních službách poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci, a to podle zjištěného stupně závislosti, jak tyto stupně vymezuje § 8 téhož zákona. Při posuzování stupně závislosti vždy příslušné osoby se podle § 25 odst. 3 daného zákona vychází ze zdravotního stavu osoby žadatele doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, dále z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby žadatele, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledků vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. To znamená, že v rámci posuzování stupně závislosti je předmětem posouzení i naplnění dalších zákonných podmínek a odrazem celkového posouzení je potom i výše přiznaného příspěvku. Ze stejných kritérií při posuzování vychází i PK MPSV ČR. Na takový posudek jako svou podstatou rozhodující důkaz pro rozhodnutí ve věci je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Při hodnocení napadeného rozhodnutí žalovaného, jakož i procesu, který mu předcházel, dospěl soud k závěru, že žalovaný rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Závěry, které žalovaný učinil na základě použitých podkladů, jsou zcela dostatečně odůvodněné, takže zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků i postup ze strany správních orgánů v předmětné věci nevyvolává pochybnosti o objektivním posouzení věci. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Brně při posuzování stupně závislosti vycházela ve smyslu ust. § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeby osoby i z výsledku vlastního vyšetření žalobce v rámci posudku vypracovaného dne 28. 8. 2013. Na posudek PK MPSV ČR jako svou podstatou rozhodující důkaz je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. To v posuzované věci platí především pro řízení před žalovaným správním orgánem jako orgánem odvolacím, pro jehož řízení a rozhodnutí byl posudek vyžádán. Obdobně je pak třeba posuzovat požadavky na tento posudek kladené v případném soudním přezkumném řízení. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009-60, www.nssoud.cz) „na posudek závislosti osoby na péči je třeba nahlížet jako na kterýkoliv jiný důkazní prostředek, neboť se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudků z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti (např. rozsudek NSS ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009-60, dále rozsudek ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009-104, www.nssoud.cz)“. Jinak řečeno, správní orgán nemůže bez dalšího převzít závěr posudkové komise jako pravdivý, aniž by se úplností a přesvědčivostí jejího posouzení nezabýval. Základním předpokladem pro to, aby správní orgán mohl vyhodnotit přesvědčivost a úplnost předloženého posudku, je přezkoumatelnost posudku vzhledem k jeho zákonem stanoveným podkladům vymezeným v ust. § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Správní pokračování 5 22 A 101/2013 orgán musí tedy vycházet z posudku, který obsahuje nejen výrok, ale který musí být řádně a přesvědčivě odůvodněn s odkazem na doložený nález ošetřujícího lékaře, výsledek sociálního šetření a výsledek funkčních vyšetření (např. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 50/2009-63, www.nssoud.cz). K závěrům o úplnosti a přesvědčivosti posudku správní orgán tedy může dospět jen tehdy, pokud se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník řízení uplatňující nárok na příspěvek na péči. Soud konstatuje, že žalovaný se obrátil správně v průběhu odvolacího řízení na posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně za účelem posouzení stupně závislosti oprávněné osoby (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Posudková komise postupovala v souladu s citovaným ust. § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách, když při vypracování posudku vycházela ze sociálního šetření ze dne 10. 12. 2012, ze zdravotního stavu žalobce doloženého citovanými lékařskými nálezy i jednotlivých hospitalizačních zpráv. Pokud žalobce namítá, že žalovaný nedostatečně zjistil jeho zdravotní stav a zpochybnil váhu zpráv odborných lékařů, soud nemůže této námitce přisvědčit. Z rozhodnutí žalovaného je nepochybné, že se žalovaný v rozhodnutí stejně jako posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve svém posudku zabývala všemi odvolacími námitkami, které vyhodnotila z hlediska § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Ke schopnosti zvládnout základní životní potřebu – mobilitu – uvedla, že dolní končetiny neztratily svoji funkci, plní funkci opěrnou i dynamickou, umožňují chůzi po rovině i po schodech s přidržením o zábradlí a s přestávkami. Postižení pohybového aparátu umožňuje sedět i stát. V rámci správního řízení nebylo shledáno ani pochybení v postupu správních orgánů z hlediska aplikace § 36 odst. 3 správního řádu, dle kterého „nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.“ Z protokolu o ústním jednání sepsaného dne 25. 3. 2013 vyplývá, že žalobce sice nesouhlasil s posudkovým závěrem posudku lékaře MSSZ Brno-město ze dne 5. 3. 2013, změnu zdravotního stavu nastalou po vydání napadeného rozhodnutí však nenamítl, změnu stavu nezjistila následně ani PK MPSV ČR v Brně. Posudkový závěr lékaře MSSZ Brno- město i PK MPSV ČR v Brně vycházel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nebyly zjištěny rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr k datu vydání napadeného rozhodnutí. Soud proto uzavírá, že posudek PK MPSV ČR v Brně ze dne 28. 8. 2013 naplňuje požadavky úplnosti, přesvědčivosti a celistvosti, soud jej proto vzal jako stěžejní důkazní prostředek (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009-53, www.nssoud.cz). Stejně jako žalovaný v souladu s provedenými důkazy dospěl k závěru, že žalobce není osobou starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. pokračování 6 22 A 101/2013 Krajský soud v Brně na základě shora uvedeného posouzení žalobních námitek, resp. žalobní námitky, vyslovil právní závěr, že žaloba není důvodná, proto ji zamítl podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, nárok na náhradu náklad řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřednické činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 1. července 2014 JUDr. Eva Lukotková, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová