22 A 120/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: Mgr. I. N., zastoupen Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem Křížová 18, 603 00 Brno, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova 34, 611 32, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 20. 10. 2014, č. j. KRPB-248586-2/ČJ-2014-0600DP-STA, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci: Rozhodnutím Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje ze dne 5. 1. 2011, č. j. KRPB-106918-7/ČJ-2010-0600DP-STA bylo zamítnuto odvolání žalobce směřující proti rozhodnutí Policie České republiky, dopravního inspektorátu Územního odboru Brno-venkov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 15. 11. 2010, č. j. KRPB-106918-3/ČJ-2010-0600DP-STA a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 15. 11. 2010, č. j. KRPB-106918- 3/ČJ-2010-0600DP-STA byla zamítnuta žádost žalobce o obnovu řízení ve věci přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod č. 8 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích), který žalobce spáchal dne 5. 11. 2009 v 19:45 hod. na silnici III. třídy č. ….., na km 1,189 v katastru obce R., jako řidič motorového vozidla tov. zn. …., registrační značky ……., evidovaném pod č. j. KRPB-553/PŘBO-2009-EVR, tím, že při odbočování vlevo nedal přednost v jízdě protijedoucímu vozidlu tov. zn. ….., registrační značky ……. řidičky B. N. Současně zavinil dopravní nehodu. Za přestupek byla žalobci v blokovém řízení uložena pokuta ve výši 2.500 Kč. Proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2010 podal žalobce žalobu, o níž Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 29. 4. 2011, č. j. 57 A 20/2011-20, a to tak, že žaloba podle ust. § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) byla jako nedůvodná zamítnuta. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále též „ NSS“) ze dne 30. 9. 2011, č. j. 5 As 74/2011-42 byl rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen pro vady řízení, neboť krajský soud rozhodl bez nařízení jednání, aniž by byly pro tento postup splněny zákonné podmínky ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s., a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Následně zdejší soud po odstranění procesní vady vydal ve věci rozhodnutí dne 28. 6. 2013, č. j. 57 A 20/2011-61, rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Jihomoravského kraje ze dne 5. 1. 2011, č. j. KPRB-106918-7/ČJ-2010-0600DP-STA zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Právní názor opřel o judikaturu NSS, sice usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 1 As 21/2010, www.nssoud.cz. Následně rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 10. 2014, č. j. KRPB-248586-2/ČJ-2014- 0600DP-STA bylo odvolání žalobce proti rozhodnutí orgánu Policie České republiky, Dopravního inspektorátu, Územního odboru Brno-venkov č. j. KRPB-106918-3/ČJ-2010- 0600DP-STA ze dne 15. 11. 2010, kterým se nevyhovuje žádosti odvolatele o obnovu řízení, zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Citované rozhodnutí je předmětem soudního přezkumu. II. Žalobní body: Žalobou ze dne 7. 11. 2014 doručenou Krajskému soudu v Brně dne 19. 11. 2014 se domáhal žalobce zrušení napadeného rozhodnutí, namítl jeho nesprávnost, nezákonnost, netransparentnost, neboť důkazy provedené následně po zrušujícím rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2013 byly provedeny aniž by žalobce či jeho právní zástupce byli uvědoměni o jejich provedení, nebyla jim dána možnost se účastnit svědeckých výpovědí, žalobce nebyl vůbec seznámen s provedeným šetřením odboru vnitřní kontroly Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, které bylo prováděno pod sp. zn./č. j. KRPB-3833/ČJ-2011- 060066-2-S-ŠA, o šetření se dozvěděl až z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tím došlo k porušení ust. § 4 odst. 4 a § 51 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů i článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále namítl, že dogmatické rozčlenění důvodů obnovy řízení na posuzování technického stavu osobního motorového vozidla žalobce, kterážto okolnost není dle názoru žalovaného důvodem obnovy a nátlakové jednání zasahující hlídky Dopravní policie vůči žalobci za účelem ukončení šetření dopravní nehody v blokovém řízení, není na místě posuzovat odděleně. Dle jeho názoru je potřeba ve věci posuzovat i reálný stav osobního motorového vozidla v době předmětné dopravní nehody, o němž žalobce přinesl důkaz znaleckým posudkem Ing. L. P. č. 382/5/2009 ze dne 1. 12. 2009. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby rozhodnutí žalované bylo zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného: Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 20. 1. 2015 doručenému zdejšímu soudu dne 23. 1. 2015 se neztotožnil s žalobními námitkami. V návaznosti na závazný právní názor zdejšího soudu ve zrušujícím rozhodnutí a) vyhodnotil, zda lze žalobcem namítaný nátlak na vyřízení věci blokově (souhlas s blokovým řízením udělený pod nátlakem úřední osoby) subsumovat pro důvod obnovy řízení, a pokud ano, aby b) provedl šetření za účelem zjištění, zda je žalobcovo tvrzení o udělení souhlasu pod nátlakem policejní hlídky pravdivé a toto ohodnocení, případně tato zjištění a jejich hodnocení, pojal do odůvodnění svého rozhodnutí. Namítl-li žalobce, že o provádění důkazů výslechy svědků nebyl uvědoměn a ani se nemohl s obsahem jejich výpovědi před vydáním rozhodnutí seznámit, uvedl žalovaný, že dokazování neprováděl formou výslechu svědků a ani k tomu nebyl zavázán. Měl toliko učinit úsudek o tom, zda tvrzení o nesvobodě projevu vůle je či není pravdivé, případně za tímto účelem provést nezbytné šetření. V této souvislosti použil jako listinný podklad i obsah závěrečné zprávy odboru vnitřní kontroly č. j. KRPB-3833/ČJ-2011-060066-2-S-ŠA ze dne 17. 2. 2011, která shrnuje šetření tohoto odboru k chování policistů k žalobci včetně podstatného obsahu vyjádření svědků. Z data vypracování závěrečné zprávy plyne, že šetření odboru vnitřní kontroly proběhlo v časové návaznosti na rozhodnutí odboru služby dopravní policie č. KRPB-106918-7/ČJ-2010-0600DP-STA ze dne 5. 1. 2011, o zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení. Se závěry šetření odboru vnitřní kontroly byl žalobce seznámen dopisem č. j. KPRB-3833/ČJ-2011-060066-2-S-ŠA ze dne 17. 2. 2011. Žalovaný dále poukázal na to, že nelze řízení o povolení obnovy řízení postavit na roveň standardnímu nalézacímu správnímu řízení, a proto není vadou způsobující nezákonnost rozhodnutí, pokud žalovaný v rámci předběžného posouzení vyšel z obsahu závěrečné zprávy odboru vnitřní kontroly jako listinného podkladu a dokazování výslechy svědků stricto senzu neprovedl. Pokud se týká námitky neseznámení žalobce před vydáním rozhodnutí s touto závěrečnou zprávou, odkázal žalovaný na judikát NSS č. j. 4 Ads 4/2012-20, jehož část citoval. Vzhledem k tomu, že žalobce byl se závěry šetření odboru vnitřní kontroly k chování policistů vůči jeho osobě i o důvodech, které k tomuto závěru vedly, seznámen dopisem ze dne 17. 1. 2011, mohl kdykoliv požádat o nahlédnutí do stížnostního spisu odboru vnitřní kontroly, což neučinil. Namítl-li žalobce nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, nebylo žalovanému zřejmo, v čem spatřuje nepřezkoumatelnost, a proto nebyl schopen se k této námitce relevantně vyjádřit. Naopak byl přesvědčen, že důvody, pro které žádost o povolení obnovy zamítl, v napadeném rozhodnutí dostatečně vymezil a podklady i úvahami odůvodnil. Vědomí žalobce o technické závadě na vozidle není a nemůže být důkazem nesvobody projevu vůle. Povaha tvrzené technické závady nebyla rozhodnou pro zavinění dopravní nehody, neboť žalobce zasahujícímu policistovi uvedl, že o problémech s automatickou spojkou věděl (a přesto vozidlo řídil). Pokud nyní tvrdí, že šlo o neočekávanou závadu, která se projevila bezprostředně před vznikem dopravní nehody, nekoresponduje toto tvrzení s obsahem vyjádření policistů, druhého účastníka, svědků a v neposlední řadě ani s obsahem formuláře záznamu o dopravní nehodě, který žalobce na místě nehody vyplnil a do kterého uvedl „nefunkčnost automatické spojky“. Pokud se domníval, že na jím řízeném vozidle se projevila neočekávaná technická závada, která mu např. neumožnovala dokončit odbočení, mohl a měl vyjádřit s blokovým řízením nesouhlas. Naopak opakovaně vyslovil s projednáním věci blokově souhlas, a to jak písemně, tak ústně před svědky. Z obsahu žaloby rovněž vyplývá značně zabarvené tvrzení žalobce o jím pociťované tísni stresu zmatenosti a rozrušení, vše z důvodu účasti na dopravní nehodě a jejím šetřením za přítomnosti policistů. Tato jeho vyjádření jsou však nevěrohodná a účelová, neboť pravdivost tvrzení je vyvrácena jednak vyjádřením policistů a svědků, a dále skutečností, že na místě samém s přehledem vyplnil formulář záznamu o dopravní nehodě a sám si zajištoval dopravu a odtah poškozeného vozidla. Navíc žalobce je osobou, opakovaně se dopouštějící přestupků, jak vyplývá z evidenční karty řidiče ze dne 2. 12. 2009 (5x projednáván v blokovém řízení, 2x ve správním řízení před (Magistrátem města Brna), tudíž byl již zdatný v oblasti úředního jednání s policií či správními orgány. Pokud se týká žalobcova odkazu na znalecký posudek k technickému stavu vozidla, žalovaný uvedl, že posudek nikdy jmenovaný nepředložil. IV. Správní spis: V připojeném správním spise se nachází Úřední záznam o přestupku v silničním provozu ze dne 5. 11. 2009, náčrt místa dopravní nehody, kopie bloku na pokutu souhlasící s originálem ev. č. L 41218, série AL/2009, Záznam o dopravní nehodě ze dne 5. 11. 2009 v 19.45 hod. v katastru obce R., zpráva o ambulantním vyšetření B. N. ve Fakultní nemocnici Brno ze dne 6. 11. 2009, lékařská zpráva o zdravotním stavu B. N. ze dne 19. 11. 2009, Úřední záznam ze dne 1. 12. 2009, výpis z evidenční karty žalobce ze dne 2. 12. 2009, Úřední záznam o podání vysvětlení B. N. ze dne 11. 1. 2010, úřední záznam ze dne 15. 1. 2010 a 22. 1. 2010, žádost o obnovu řízení žalobce ze dne 13. 11. 2009, doplnění této žádosti podáním ze dne 29. 9. 2010, Oznámení Magistrátu města Brna, odboru dopravně správních činností ze dne 19. 3. 2009 o dosažení 12-ti bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění, rozhodnutí Policie České republiky, dopravní inspektorát Brno-venkov ze dne 15. 11. 2010, č. j. KRPB-106918-4/ČJ-2010- 0600DO-STA, odvolání žalobce ze dne 1. 12. 2010 a rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2011, č. j. KRPB-106918-7/ČJ-2010-0600DP-STA. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že dne 5. 11. 2009 v 19.45 hod. došlo na silnici 3. třídy č……. v km 1,189 v katastru obce R. k dopravní nehodě mezi nákladním vozidlem tov. zn. …., RZ: …., které ve směru jízdy ……, řídil řidič Mgr. I. N. s osobním motorovým vozidlem tov. zn. ….., RZ: ….., které ve směru jízdy R. – B. řídila řidička B. N. Dopravní nehodu – dopravní přestupek zavinil řidič Mgr. I. N., který při odbočování vlevo na místo ležící mimo pozemní komunikaci nedal přednost v jízdě protijedoucímu vozidlu řidičky B. N. Vzhledem k výše uvedenému došlo ke střetu přední části vozidla tov. zn. ….. a pravé boční strany vozidla tov. zn. ….. při dopravní nehodě – dopravním přestupku vznikla pouze hmotná škoda na vozidlech. Řidič Mgr. I. N. souhlasil se zaviněním dopravní nehody – dopravního přestupku, v blokovém řízení mu byl vystaven blok na pokutu na místě nezaplacenou ev. č. L 41218, série AL/2009, převzetí potvrdil podpisem na dílu „A“ bloku na pokutu ev. č. L 41218, série AL/2009. Z úředního záznamu o podání vysvětlení B. N. ze dne 11. 1. 2010 vyplývá, že jmenovaný na místě dopravní nehody sdělil, že tuto zavinil on, protože při odbočování vlevo nedal přednost v jízdě. Teprve asi po 30 minutách řekl, že příčina dopravní nehody je technická závada na automatické spojce a že si toto nechá prošetřit. Z výpisu z evidenční karty žalobce bylo zjištěno, že má celkem 8 záznamů v přestupcích, všechny řešeny v blokovém řízení. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce již v žádosti o obnovu řízení ze dne 13. 11. 2009 namítal, že neměl v úmyslu dopravní nehodu řešit na místě prostřednictvím blokového řízení a že s vyřízením dopravní nehody v blokovém řízení souhlasil pouze pod dojmem stresu z nehody a pod dojmem nátlaku na žalobce ze strany policejního orgánu. V doplnění žádosti o obnovu řízení ze dne 29. 9. 2010 žalobce dále uvádí, že mu zasahující hlídka hrozila pro případ, že by neměl v úmyslu celou záležitost vyřídit na místě v rámci blokového řízení, jednak zabavením vozidla a jednak zadržením a výslechem. V odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalobce poté namítal, že správní orgán prvního stupně se v rozhodnutí nezabýval stěžejním argumentem, že žalobci bylo ze strany zasahující hlídky de facto vyhrožováno, resp. že na něj byl vyvíjen nepřiměřený nátlak. V. Řízení před správním soudem V rámci jednání u zdejšího soudu dne 1. 12. 2016 zástupce žalobce setrval v plném rozsahu na žalobních námitkách, neboť nastaly nové skutečnosti pro obnovu řízení. Upozornil na chování žalobce, který z titulu přímého účastenství na dopravní nehodě jednal v afektu, byl v šoku. Proto také navrhl provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru soudního lékařství, odvětví posudkového lékařství vztahujícím se ke zdravotním následkům jmenovaného v souvislosti s dopravní nehodou. Dále opakovaně poukázal i na potřebu posuzování stavu osobního motorového vozidla žalobce v době dopravní nehody v rámci obnovy řízení, což chtěl doložit znaleckým posudkem Ing. L. P. ze dne 1. 12. 2009, který nabídl správnímu orgánu dne 13. 11. 2009. Reakcí na to byl potvrzen příjem pod č. j. KRPB-129919-2/ČJ-2009, návrh byl zamítnut. Zástupce žalovaného poukázal na předmět soudního přezkumu, který byl dán právně závazným názorem zdejšího soudu vyslovený v rozsudku ze dne 28. 6. 2013, č. j. 57 A 20/2011-61. Správní spis jednoznačně prokazuje, že žalobce podepsal pokutový blok, záznam o dopravní nehodě, formulář záznamu o dopravní nehodě i náčrtek dopravní nehody, to znamená, že vyslovil s provedenými úkony souhlas, což doložil i vlastnoručním podpisem. Psychické donucení proto nebylo prokázáno. Pokud se týká okolností vztahujících se ke stavu motorového vozidla, na dotaz nprap. E. V. nedokázal žalobce popsat projevy technické závady, naopak uvedl, že se takto špatně chovalo vozidlo již v minulosti. Jmenovaným policistou mu bylo sděleno, že se nejedná o technickou závadu takového charakteru, jak má na mysli zákon, tzn., co se neočekávaně projeví. Ač byl opakovaně dotazován, zda příčinou dopravní nehody je dle jeho vyjádření technická závada či nikoli, uvedl, že příčinou dopravní nehoda není. Žalovaný rovněž rozporoval, že by žalobce měl předložit znalecký posudek, který by prokazoval vznik technické závady na vozidle, neuvedl nikdy, kdy a kým byl posudek vyhotoven, ani co obsahuje, číslo posudku. Ve správním spise se znalecký posudek nevyskytuje. Navíc upozornil na to, že žalobce souhlasil se zaviněním ještě předtím, než přijela policie na místo, souhlas s protiprávním jednáním projevil opakovaně i v rámci celého správního řízení. Poukázal i na skutečnost, že žalobce není žádným nováčkem v oblasti projednání dopravního přestupku, neboť za poslední 2 roky byl účasten 8 řízení buď v blokovém, nebo správním řízení. Navrhl proto zamítnutí žaloby. VI. Právní posouzení: Žaloba byla podána včas (ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále též ,,s.ř.s.“), osobami oprávněnými (ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (ust. § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 s.ř.s.). Pro úvod soud připomíná princip institutu obnovy řízení. Obnova řízení není řádným opravným prostředkem, jímž by bylo možno zasáhnout do výsledku dosud nepravomocného rozhodnutí. Naopak je kombinací mimořádného opravného prostředku a dozorčího prostředku, tedy je nástrojem, kterým lze za určitých, v zákoně taxativně vyjmenovaných podmínek, narušit již existující právní moc rozhodnutí a znovu obnovit původní řízení ve věci samé. Tyto podmínky jsou normovány v ust. § 10 správního řádu a zákon poměrně přísně stanovuje pouze dvě podstatné skutečnosti, za kterých lze povolit obnovu řízení. Zmíněné ustanovení tak klade důraz na význam právní moci rozhodnutí a jím pevně založená práva či povinnosti účastníků řízení. Norma tak lpí na neměnnosti stavu založeného pravomocným rozhodnutím, do něhož lze zasáhnout pouze při splnění taxativně vyjmenovaných podmínek. Jak již bylo zmíněno, v řízení o žádosti o obnovu řízení není znovu přezkoumávána věc samá, neboť ta už je pravomocně rozhodnuta, nýbrž je zkoumáno toliko naplnění podmínek pro obnovu řízení. Až v okamžiku rozhodnutí o existenci důvodů pro obnovení řízení, může toto být obnoveno a poté může dojít k přezkoumání původního rozhodnutí ve věci samé. Pro posouzení toho, zdali má být obnoveno řízení, není podstatné jaké důkazy a tvrzení se snaží žadatel o obnovu uplatnit, nýbrž to, jestli jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro zahájení obnovy řízení. Z ust. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu jednoznačně vyplývá, že důkazy a skutečnosti, pro které má být obnoveno řízení, musí být dříve neznámé a účastník, jemuž jsou k prospěchu, je nemohl uplatnit v původním řízení nebo se dříve provedené důkazy ukázaly nepravdivými. Kumulativní požadavek na novost důkazů a skutečností a současně nemožnost jejich uplatnění v původním řízení, v posuzovaném případě naplněna není. V rámci řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci návrhu na obnovu řízení se soud nezabývá přezkoumáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nýbrž pouze přezkoumává postup žalovaného a správního orgánu I. stupně v řízení o tomto návrhu. Jak výše již uvedeno, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2013, č. j. 57 A 20/2011-61 bylo rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 5. 1. 2011, č. j. KRPB-106918-7/ČJ-2010-0600DP-STA zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Soud vycházel ve svém právním názoru z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010, www.nssoud.cz, který v odůvodnění rozhodnutí citoval. Na základě citace stanoviska Nejvyššího správního soudu pak dospěl k názoru, že jediným důvodem pro obnovu blokového řízení je právě zpochybnění souhlasu s projednáním přestupku v blokovém řízení. Námitky žalobce, kterými brojil proti zjištěnému skutkovému stavu tak byly pro tuto fázi řízení irelevantní. Jak vyplynulo ze správního spisu (viz shora) žalobce v celém průběhu řízení o obnově řízení i z vyjádření jeho právního zástupce při jednání u zdejšího soudu dne 1.12.2016, konstantně namítal, že souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení sice udělil, učinil tak však pod vlivem pohrůžek a nátlaku ze strany zasahující hlídky dopravní policie. Soud doznal, že oba správní orgány ve vztahu k této stěžejní námitce nepostupovaly v souladu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu, tedy tak, aby z odůvodnění jejich rozhodnutí bylo seznatelné, z jakého důvodu považovaly tuto námitku za lichou, mylnou nebo vyvrácenou. Správní orgány ve svých rozhodnutích poukazovaly pouze na to, že ze správního spisu (podpis žalobce na pokutovém bloku, na úředním záznamu a na náčrtu místa dopravní nehody) jednoznačně vyplývá, že souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení byl z jeho strany dán, tuto skutečnost však žalobce v celém průběhu řízení vůbec nezpochybňoval. Podstatou námitky žalobce, tedy že souhlas žalobce s projednáním přestupku v blokovém řízení byl udělen pod nátlakem policistů, se tak správní orgán I. stupně ani žalovaná vůbec nezabývaly. Soudu proto nezbývalo než citované rozhodnutí žalované pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí zrušit. V dalším řízení byla žalovaná zavázaná, že je povinna se řádně vypořádat s námitkou, v níž žalobce namítá, že jeho souhlas s blokovým řízením byl udělen pod nátlakem, tedy že jeho vůle při udělení souhlasu s projednáním přestupku v blokovém řízení nebyla svobodná. Žalovaná byla zavázaná vyjádřit se především k otázce, zda předmětnou námitku lze považovat za zpochybnění souhlasu s projednáním přestupku v blokovém řízení, tedy zda je vůbec možné namítané udělení souhlasu s projednáním přestupku v blokovém řízení pod nátlakem považovat za důvod pro obnovu řízení podle ust. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu či nikoliv. V případě, že by žalovaná dospěla k názoru, že souhlas s projednáním přestupku udělený pod nátlakem je důvodem pro obnovu blokového řízení podle ust. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, byla ji udělena povinnost následně provést šetření za účelem zjištění, zda je tvrzení žalobce, že souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení byl udělen pod nátlakem zasahující hlídky pravdivé či nikoliv. Následně poté všechny úvahy, kterými se žalovaná bude při hodnocení důvodu výroku rozhodnutí řídit, byla povinna v souladu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu vklínit do odůvodnění rozhodnutí. Optikou tohoto náhledu se proto naskýtá otázka, zda se žalovaná ve svém postupu řídila závazným právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozhodnutí zdejšího soudu či nikoliv (ust. § 78 odst. 5 s.ř.s.). Zdejší soud je toho názoru, že v dalším postupu žalovaný své závěry adekvátně, srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, ve svých úvahách vycházel ze smyslu a účelu příslušné právní úpravy a názory, které uplatnil, nevybočují ze základních logických a právních pravidel a nelze je považovat ani za nepředvídatelné ani svévolné. Argumentace žalovaného podložena i obsahem přednesu zástupce žalovaného při soudním jednání, se soudu nejevila nedostatečnou, naopak plně situaci vystihuje a objasňuje, soud se proto s jeho právními úvahami i po obsahové stránce ztotožnil. Žalovaný správní orgán vyjádřil ve svém rozhodnutí srozumitelně základní úvahu o věci, když uvedl, že obnovu řízení lze povolit pouze za splnění podmínek ust. § 100 odst. 1 správního řádu, přičemž v daném případě nedošlo ke změně podkladového rozhodnutí a ani nevyšly najevo žádné nové skutečnosti či důkazy. Žalovaný postupoval důsledně v souladu s právním názorem Krajského soudu v Brně vyslovený v rozsudku ze dne 28. 6. 2013, č. j. 57 A 20/2011-61 a nedospěl k názoru, že souhlas žalobce s projednáním přestupku byl udělen pod nátlakem. Tento závěr opřel o provedené šetření provedené pod KRPB-3833/ČJ-2011-060066-2-S-ŠA odborem vnitřní kontroly, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, které se opírá především o výpovědi druhé účastnice dopravní nehody B. N. a dvou svědků T. T. a F. N., kteří uvedli, že zakročující policisté se k žalobci chovali slušně a profesionálně. Jmenovanému nebylo nijak vyhrožováno a to ani zabavením vozidla. Rovněž vyplynulo, že souhlasil se zaviněním dopravní nehody a projednáním přestupku v blokovém řízení, což potvrdil podpisem na bloku na pokutu, který učinil zcela dobrovolně a bez nátlaku. Z šetření nevyplynulo, že by odvolatel při dávání souhlasu a podpisu bloku na pokutu působil po nehodě zjevně rozrušeným či výrazně otřeseným dojmem, že by jednal v afektu a pod stresem, jak zdůraznil jeho právní zástupce. Žalovaný pokládal za dostatečně prokázané a ve spisovém materiálu doložené, že souhlas s vyřízením přestupku v blokovém řízení udělil dobrovolně a že se jednalo o zcela svobodný projev vůle, z čehož lze dovodit, že jeho tvrzení o nátlaku a vyhrožování ze strany zakročujících policistů není pravdivé. Soud má za to, že nelze dodatečně hodnotit žalobcovu svobodnou vůli a souhlas s přestupkem jinak, než tak, jak vyplynulo z výslechu svědků popisujících jeho jednání a současně i jednání zakročujících policistů. Není tedy rozhodující to, zda žalobce jednal s vnitřním nesouhlasem, jak dodatečně uvádí, ale to, jak svoji vůli projevil navenek, v tomto případě souhlasem s projednáním přestupku a podpisem na bloku na pokutu. Všechny tyto úkony provedl za přítomnosti dvou zakročujících policistů a tří svědků, kteří je navíc dostatečně popsali ve svých výpovědích jako zcela dobrovolné. Z uvedených důvodu proto provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru posudkového lékařství, odvětví soudního lékařství navržený zástupcem žalobce, pokládal soud za nadbytečný. Z uvedeného tak vyplývá, že důvod pro povolení obnovy řízení pro důvody uvedené v ust. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, konkrétně souhlas s projednáním přestupku udělený pod nátlakem, není dán. Soud proto opakovaně zdůrazňuje, že všechny úvahy, kterými se žalovaný při hodnocení důvodů výroku rozhodnutí řídil, měly odraz i v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, např. ze dne 30. 6. 2004, č. j. 6 A 176/2002-75, nebo rozsudku ze dne 6. 6. 2012, č. j. 1 Afs 25/2012-41, dostupné na www.nssoud.cz pro nové skutečnosti nebo důkazy se obnovuje správní řízení jen za předpokladu, že vyšly najevo po právní moci rozhodnutí nebo je účastník vůbec neznal, a také je bez vlastního zavinění nemohl uplatnit. Ani jedna z těchto podmínek nebyla žalobcem splněna, a proto se zdejší soud ztotožnil s rozhodnutím žalované a žalobu dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. K názoru žalobce, že je potřeba ve věci posuzovat i reálný stav osobního motorového vozidla v době předmětné dopravní nehody, soud musí přisvědčit stanovisku žalovaného sice, že podle právního názoru vysloveného v citovaném zrušujícím rozsudku zdejšího soudu předmětem šetření bylo jednání a chování policistů se zaměřením na slušnost a profesionalitu, ale nikoliv na průkaznost skutkových zjištění vztahujících se k eventuální technické závadě vozidla. Vědomí žalobce o technické závadě na vozidle naopak není a nemůže být důkazem nesvobody projevu vůle. Povaha takové žalobcem tvrzené technické závady nebyla rozhodnou pro zavinění dopravní nehody, neboť žalobce zasahujícímu policistovi uvedl, že o problémech s automatickou spojkou věděl, a přesto vozidlo řídil. Pokud tedy následně tvrdí, že šlo o neočekávanou závadu, která se projevila bezprostředně před vznikem dopravní nehody, nekoresponduje toto tvrzení s obsahem vyjádření policistů, druhého účastníka, svědků a v neposlední řadě ani s obsahem formulářem záznamu o dopravní nehodě, který žalobce na místě nehody vyplnil a do kterého uvedl „nefunkčnost automatické spojky“. Pokud se jmenovaný domníval, že na jím řízeném vozidle se projevila neočekávaná technická závada, mohl a měl vyjádřit s blokovým řízením nesouhlas, k čemuž však nedošlo, naopak opakovaně vyslovil souhlas s projednáním věci blokově, a to jak písemně, tak ústně před svědky. Za tohoto stavu nebylo podstatné a právně relevantní vyjadřovat se k otázce zda žalobce předložil či nikoli v rámci správního řízení citovaný znalecký posudek, taktéž i případné provedení tohoto důkazu v rámci soudního přezkumu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřednické činnosti nevznikly, proto soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Brně dne 1. prosince 2016 JUDr. Eva Lukotková, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová