22 A 13/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobkyně: R. J., nar. X bytem X zastoupená advokátem JUDr. Janem Salmonem sídlem Revoluční 763/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 449/3, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2026, č. j. JMK 25204/2026, sp. zn. S- JMK 19559/2026/OD/VW, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Znojmo ze dne 30. 1. 2025, č. j. MUZN 19473/2025/Baj, sp. zn. SMUNZ 17473/2024 DOPP/jar, neboť bylo podáno opožděně.

2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že prvostupňové správní rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno fikcí dne 13. 2. 2025, pročež poslední den odvolací lhůty připadl na pátek 28. 2. 2025. Odvolání žalobkyně však bylo podáno k poštovní přepravě teprve dne 30. 12. 2025, a tudíž bylo zjevně opožděné.

II. Podání účastníků

3. Žalobkyně předně namítá, že není zřejmé, na základě jakých důkazů dospěl žalovaný k závěru, že jí prvostupňové rozhodnutí bylo doručeno fikcí dne 13. 2. 2025. Dále zpochybňuje samo splnění zákonných podmínek pro doručení fikcí. Při doručování zásilky obsahující předmětné rozhodnutí jí totiž byla do domovní schránky zanechána pouze výzva k vyzvednutí zásilky, která neobsahuje poučení. Na podporu svého tvrzení předložila kopii výzvy k vyzvednutí zásilky, na níž není poučení dle § 23 odst. 5 správního řádu obsaženo; k výzvě nebylo připojeno ani samostatné poučení z obálky, což vyplývá z její zadní strany. Výzva k vyzvednutí zásilky s nevyznačeným údajem o zanechání poučení je přitom relevantním důkazem k prokázání, že poučení nebylo zanecháno. K doručení prvostupňového správního rozhodnutí fikcí proto vůbec nedošlo. Lhůtu pro podání odvolání bylo tudíž nutné odvozovat od okamžiku, kdy se žalobkyně s rozhodnutím fakticky seznámila (k čemuž došlo dne 21. 1. 2026). Odvolání bylo dle žalobkyně včasné.

4. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že s podanou žalobou nesouhlasí, neboť napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Odvolací správní orgán rozhodoval na základě podkladů ve spisovém materiálu, dle kterých byla zásilka řádně doručena fikcí. Dle vyjádření České pošty ze dne 7. 5. 2026, které je založeno ve spise, sice došlo k pochybení při doručování zásilky spočívající v nezaškrtnutí políčka o vložení poučení o právních důsledcích na Výzvě k vyzvednutí zásilky, nicméně při vhozu výzvy je současně vždy vhozeno i z obálky odtržené Poučení o právních důsledcích. Jak na poučení, tak na výzvě je uvedeno identifikační číslo dané zásilky. Podmínky doručení fikcí proto byly splněny, neboť žalobkyně byla poučena o právních důsledcích nevyzvednutí zásilky.

III. Posouzení věci soudem

5. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) a je přípustná.

6. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobních bodů, jež žalobkyně uplatnila v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); současně ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

7. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Krajský soud shrnuje, že podstatou věci je toliko přezkum závěru žalovaného, že odvolání žalobkyně bylo podáno opožděně; v řešeném případě tudíž nejde vůbec věcně o to, za jaké protiprávní jednání a jakou sankcí byla žalobkyně v přestupkovém řízení postižena.

9. Podle § 72 odst. 1 věty první správního řádu se rozhodnutí účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením.

10. Podle § 19 odst. 2 věty první správního řádu není-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

11. Podle § 19 odst. 7 věty první správního řádu je-li pro řízení třeba, aby bylo doručení doloženo, musí být zajištěn písemný doklad stvrzující, že písemnost byla doručena nebo že poštovní zásilka obsahující písemnost byla dodána, včetně dne, kdy se tak stalo.

12. Podle § 20 odst. 1 věty první správního řádu se fyzické osobě písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 4), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena.

13. Podle § 23 odst. 1 správního řádu nebyl-li v případě doručování podle § 20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20, písemnost se uloží.

14. Podle § 23 odst. 3 písm. b) správního řádu se písemnost uloží u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb, pokud se doručuje jejich prostřednictvím.

15. Podle § 23 odst. 4 správního řádu se adresát vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil.

16. Podle § 23 odst. 5 správního řádu se zároveň s oznámením podle odst. 4 adresát písemně poučí o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1, 3 a 4 vyvolalo nebo o možnosti postupu podle § 24 odst.

2. Toto poučení musí obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a jeho adresu.

17. Podle § 24 odst. 1 správního řádu platí, že pokud si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.

18. Pokud jde o doručování správních rozhodnutí, Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) v rozsudku ze dne 2. 3. 2016, č. j. 6 As 148/2015-30, uvedl: „doručení fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu prokazuje správní orgán tím, že založí do spisu vrácenou obálku s nevyzvednutou písemností, včetně předtištěné doručenky, na níž je zaznamenáno a stvrzeno podpisem doručovatele, že byla tato zásilka určitého data uložena a že bylo v místě doručování zanecháno oznámení o tomto uložení a poučení o následcích nevyzvednutí zásilky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 5 As 26/2009-67, nebo ze dne 13. 6. 2013, č. j. 9 As 159/2012-28). Pokud si adresát zásilku úmyslně nebo z nedbalosti nevyzvedl, ač tak učinit mohl, nemůže se následně dovolávat své nečinnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2010, č. j. 1 As 2/2010-80). Doručení správního rozhodnutí podle § 24 odst. 1 správního řádu nastává marným uplynutím desetidenní lhůty; pozdější faktické převzetí rozhodnutí nemá na právní účinky doručení již žádný vliv (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2008, č. j. 5 As 44/2007-93).“ 19. K charakteru doručenky pak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 3. 2018, č. j. 10 As 69/2017-33, že „doručenka je považována za obvyklý důkazní prostředek, který prokazuje doručení jakékoliv písemnosti účastníkům řízení, jejich zástupcům, svědkům či jiným adresátům. Podle ustálené judikatury NSS doručenka nemá ve správním řízení (kromě řízení daňového) povahu veřejné listiny. K jejímu zpochybnění tedy není potřeba prokázat opak toho, co z ní plyne. Přesto ale adresát musí při jejím zpochybňování vyvinout určitou míru aktivity tím, že předestře jinou, avšak srovnatelně pravděpodobnou verzi reality (viz např. rozsudek NSS ze dne 8. 9. 2014, č. j. 8 As 56/2014-24).“ 20. V žalobě vznesené tvrzení žalobkyně, že jí nebylo zanecháno poučení o desetidenní lhůtě k vyzvednutí uložené zásilky a s tím související fikci doručení nastanuvší po uplynutí této lhůty, představuje pojmově právně významnou námitku. Řádné poučení adresáta o právních důsledcích nevyzvednutí uložené písemnosti je totiž jednou z podmínek doručení fikcí podle § 23 odst. 5 a § 24 odst. 1 správního řádu.

21. Nejvyšší správní soud v této souvislosti zdůraznil, že při dostatečně konkrétní námitce nemusí vždy postačovat pouhý formální údaj na doručence a je třeba zabývat se i tím, zda bylo adresátovi skutečně poskytnuto poučení odpovídající zákonným požadavkům (srov. např. rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2024, č. j. 4 As 85/2024-35). Současně však platí, že doručenka představuje ve správním řízení obvyklý důkazní prostředek o průběhu doručování. Nejvyšší správní soud již dříve dovodil, že „pouhé opomenutí zaškrtnutí kolonky, že adresátka byla vyzvána k vyzvednutí zásilky a bylo zanecháno poučení, v upozornění na uložení písemnosti (výzvě k vyzvednutí zásilky) sice zpochybňuje skutečnost, že poučení bylo zanecháno, avšak nevyvrací ji. Neprokazuje totiž, že listina obsahující poučení do schránky skutečně vhozena nebyla, neboť doručovatel mohl zaškrtnutí této kolonky na výzvě pouze opomenout“ (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2020, č. j. 6 Afs 200/2020-33).

22. Veden těmito obecnými judikaturními východisky přistoupil krajský soud k posouzení žalobní argumentace vznesené v nynější věci.

23. Ze správního spisu vyplývá, že prvostupňový správní orgán rozhodnutím ze dne 30. 1. 2025, č. j. MUZN 19473/2025/Baj, sp. zn. SMUNZ 17473/2024 DOPP/jar, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

24. Podle výpisu z karty vozidla RZ: X měla žalobkyně adresu svého trvalého pobytu na adrese „X“. Tuto adresu jako svou kontaktní uváděla též sama žalobkyně ve svých podání např. ze dne 13. 4. 2024, ze dne 11. 10. 2024, ze dne 31. 10. 2024 či ze dne 18. 12. 2024. Tatáž adresa trvalého pobytu vyplývá také z výpisu z registru obyvatel. Doručovací adresu neměla v základních registrech evidovánu žádnou.

25. Dle doručenky (resp. její automatizované konverze do elektronické podoby provedené z moci úřední Českou poštou pod č. X) pevně připojené k prvostupňovému správnímu rozhodnutí byla písemnost jej obsahující doručována žalobkyni na adresu „X“ (tj. adresu uváděnou žalobkyní). Zvolena byla možnost, aby se písemnost nevracela odesílajícímu orgánu, ale aby byla vložena do schránky po uplynutí úložní doby 10 dnů. Adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení (na doručence je tato možnost jednoznačně zatržena). Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 3. 2. 2025 a vložena do schránky adresáta byla dne 17. 2. 2025. Podepsán je na doručence pracovník pošty pan M. L.

26. Z výzvy k vyzvednutí zásilky, kterou předložila žalobkyně v řízení před soudem jako přílohu žaloby (a která byla přeposlána žalovanému k vyjádření), vyplývá, že se týká řešené zásilky X. Také z ní vyplývá, že byla žalobkyni neúspěšně doručována dne 3. 2. 2025 doručovatelem M. L., od téhož dne byla k vyzvednutí na pobočce České pošty. Zadní strana této výzvy není nijak vyplněna. Není na ní tedy zatržena ani předtištěná věta, že „K této výzvě je připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s obsahem zásilky“. Stejně tak není vyplněno, jak bude se zásilkou naloženo po marném uplynutí lhůty pro vyzvednutí zásilky (zda bude vrácena zpět odesílateli, vložena do poštovní schránky či zaslána do poštovní úložny).

27. Ve správním spise je založena také Odpověď České pošty na žádost prvostupňového správního orgánu o prověření správnosti doručování zásilky X datovaná dnem 7. 5. 2026. Z ní plyne, že předmětná poštovní doručovací adresa je poštovnímu doručovateli známa. Domovní schránka i domovní zvonek žalobkyně jsou doručovatelům přístupny. Poštovní doručovatel uvedl, že pokus o doručení doporučeného psaní je z jeho strany vždy prováděn zazvoněním na domovní zvonek. Pokud na zazvonění nikdo nereaguje, je do domovní schránky adresáta vložena výzva k vyzvednutí zásilky. V případě, že je součástí obálky i Poučení o právních důsledcích, vkládá ho vždycky do domovní schránky adresáta spolu s výzvou. Česká pošta konstatovala, že na základě jí předložené výzvy zjistila pochybení poštovního doručovatele, který u předmětné zásilky z nepozornosti nevyznačil na výzvě informaci o vložení také Poučení o právních důsledcích do schránky adresáta.

28. Žalobkyně v žalobě předně namítá, že není zřejmé, na základě jakých důkazů dospěl žalovaný k závěru, že prvostupňové rozhodnutí jí bylo doručeno fikcí dne 13. 2. 2025. Krajský soud konstatuje, že žalovaný své posuzování otázky včasnosti podaného odvolání zcela zjevně založil na obsahu příslušné doručenky, která je součástí správního spisu. Je sice pravdou, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí na tuto doručenku výslovně neodkázal; soud ovšem považuje za naprosto obvyklé, že správní orgány (a ostatně i soudy) ohledně údajů o průběhu doručování písemností vycházejí právě z doručenek. V nynější věci přitom data konstatovaná žalovaným v rozhodnutí zcela odpovídají údajům uvedeným na příslušné doručence. Soud proto nemá žádné pochybnosti o tom, z jakého podkladu odvolací správní orgán vycházel. Napadené rozhodnutí proto není nepřezkoumatelné, pokud žalovaný tuto skutečnost v jeho odůvodnění výslovně neuvedl.

29. Lze shrnout, že v nyní posuzované věci je na doručence jednoznačně zatrženo, že zásilka byla dne 3. 2. 2025 uložena k vyzvednutí a že žalobkyni byla současně zanechána výzva k vyzvednutí zásilky i poučení o následcích jejího nevyzvednutí. Žalobkyně tuto skutečnost zpochybňuje tím, že na výzvě k vyzvednutí zásilky (což je odlišná písemnost) není zatrženo, že by jí současně bylo zanecháno také poučení o právních důsledcích nevyzvednutí zásilky. Samotná obálka pak není součástí správního spisu, neboť zásilka byla po uplynutí úložní doby deseti dní vhozena do poštovní schránky žalobkyně.

30. Za shora popsané procesní situace soud neshledal dostatečný podklad pro závěr, že při doručování nebylo žalobkyni poskytnuto poučení odpovídající § 23 odst. 5 správního řádu. Příslušný poštovní doručovatel prostřednictvím České pošty obecně popsal svou praxi tak, že pokud adresát nereaguje na zazvonění, vkládá mu do domovní schránky výzvu k vyzvednutí zásilky a jestliže je součástí doručované obálky i poučení o právních důsledcích, vždycky jej také vkládá do domovní schránky adresáta spolu s výzvou. Provozovatel poštovních služeb připustil pochybení spočívající v nezaznačení informace o zanechání poučení na výzvě, a to z nepozornosti doručovatele. Ten přitom právě skutečnost, že poučení zanechal ve schránce žalobkyně, aktivně zaznačil na doručence založené ve spise. Dle soudu nebyl zjištěn (ani tvrzen) žádný konkrétní důvod pro to se domnívat, že by doručovatel na doručence vyznačil zanechání příslušného poučení v domovní schránce žalobkyně, aniž by tak skutečně učinil. Ostatně právě této listině zjevně musel věnovat větší pozornost, neboť na ní ručně uváděl také datum pokusu o doručení.

31. Naopak na výzvě k vyzvednutí zásilky doručovatel nevyznačil vůbec nic. Její první strana je celá předtištěná (obsahuje zejména identifikaci zásilky a informace o tom, kdy, kde a jak si ji může adresát vyzvednout), nevyžaduje ze strany doručovatele vepsání žádných konkrétních údajů. Na zadní straně by měl doručovatel zaškrtnout, zda zanechal adresátovi poučení a jak bude se zásilkou naloženo po uplynutí úložní doby. Doručovatel však nevyplnil ani jeden z těchto údajů; v případě nevyzvednutí zásilky přitom nutně musí nastat některá ze tří předtištěných alternativ (vrácení odesílateli, vhodní do schránky, úložna). Z toho je dle soudu zřejmé, že poštovní doručovatel zkrátka rezignoval na vyplnění jakýchkoli informací na zadní straně výzvy k vyzvednutí zásilky. Jednalo se bezpochyby o pochybení doručovatele při procesu doručování zásilky. Podle názoru soudu je však třeba uzavřít, že nezaznačení skutečnosti o zanechání příslušného poučení nesvědčí o tom, že se tak ve skutečnosti nestalo. Podle přesvědčení soudu je daleko pravděpodobnější, že poštovní doručovatel opomenul tuto skutečnost fakticky duplicitně vyznačit také na výzvě k vyzvednutí písemnosti, než že by v rozporu se skutečností toto neoprávněně vyznačil na doručence.

32. Nadto krajský soud upozorňuje, že zásilka (obálka s prvostupňovým správním rozhodnutím) byla vhozena do poštovní schránky žalobkyně dne 17. 2. 2025; to vyplývá z obsahu doručenky. Žalobkyně tuto skutečnost jinak nerozporuje. Stejně tak žalobkyně ani netvrdí, že by jí prvostupňový správní orgán doručoval rozhodnutí na nesprávnou adresu. Jestliže tedy do schránky místa jejího trvalého bydliště byla předmětná písemnost vložena v únoru 2025, není dle soudu pravděpodobné, že by se s ní žalobkyně poprvé seznámila teprve 21. 1. 2026, a tedy že až v tomto okamžiku došlo k materiálnímu doručení prvostupňového správního rozhodnutí, jak tvrdí v žalobě.

33. Za této procesní situace soud neshledal dostatečný podklad pro závěr, že při doručování nebylo žalobkyni řádně poskytnuto poučení odpovídající § 23 odst. 5 správního řádu. Žalobkyně neunesla své procesní břemeno tvrzení a důkazní břemeno natolik, aby bylo možno dovodit neúčinnost doručení z důvodu absence zákonem požadovaného poučení. Pouhá skutečnost, že na výzvě k vyzvednutí zásilky není zatrženo zanechání příslušného poučení, za konkrétních skutkových okolností nynější věci není ke zpochybnění obsahu doručenky dostačující.

34. Krajský soud se proto zcela ztotožňuje s žalovaným, že prvostupňové správní rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno fikcí dne 13. 2. 2025, pročež poslední den odvolací lhůty připadl na pátek 28. 2. 2025. Jelikož odvolání žalobkyně bylo podáno k poštovní přepravě teprve dne 30. 12. 2025, je zjevně opožděné; žalovaný proto postupoval v souladu se zákonem, pokud jej podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítnul.

IV. Závěr a náklady řízení

35. Soud nepovažuje uplatněný žalobní bod za důvodný a nad rámec toho nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Rozhodnutí bylo vydáno na základě náležitě zjištěného stavu věci. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

36. Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny § 60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti a žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno, 17. července 2026 Petr Sedlák, v. r. samosoudce