22 A 41/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou ve věci žalobce: Z. V., zast. JUDr. Radkem Kellerem, advokátem se sídlem Jaselská 23, 602 00 Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, 760 01 Zlín, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2015, č. j. KUZL- 75967/2014, sp. zn. KUSP-75967/2014/DOP/Mu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 15. 5. 2015, č. j. KUZL- 75967/2014, sp. zn. KUSP-75967/2014/DOP/Mu, bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště (dále též „správní orgán prvého stupně“) ze dne 18. 11. 2014, č. j. MUUH-OD/53802/2014/GreV Spis/10773/2014. Správní orgán prvého stupně tímto rozhodnutím uznal žalobce vinným ze spáchání třech přestupků dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 7, písm. i) a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 19. 2. 2016 (dále též „zákon o silničním provozu“). Všech přestupků se měl dopustit dne 19. 6. 2014 v 8:53 hod. mezi obcemi U. H. – V. a K., na silnici I/50, v km 65,08, ve směru jízdy na B., jako řidič osobního motorového vozidla zn. F. M., RZ: ….. První přestupek představující porušení ust. § 17 odst. 5 písm. b) a c) zákona o silničním provozu spočíval v tom, že při předjíždění ohrozil řidiče vozidla, před které se zařazoval, a také řidiče protijedoucího vozidla, neboť vzhledem k blížícímu se kamionu v protisměru se snažil rychle zařadit mezi předjížděná vozidla a při řazení před předjížděné osobní motorové vozidlo zn. T. P., RZ: … pravou zadní částí svého vozidla narazil do levé přední části vozidla T., řízeného R. Z. Druhý přestupek představující porušení ust. § 47 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu spočíval v tom, že po dopravní nehodě, na které měl účast, neprodleně nezastavil vozidlo. Třetí přestupek představující porušení ust. § 47 odst. 3 písm. g) zákona o silničním provozu spočíval v tom, že po dopravní nehodě, na které měl účast a při které nevznikla povinnost oznámit nehodu policii, nesepsal s řidičem druhého vozidla společný záznam o dopravní nehodě. Za tyto přestupky mu byla uložena pokuta ve výši 7.000 Kč, sankce zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců a povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1.000 Kč. II. Shrnutí žalobních bodů Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 7. 2015 se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítl, že se správní orgány dostatečně nezabývaly porušením povinnosti poškozeného řidiče dle ust. § 17 odst. 4 zákona o silničním provozu a jeho bránění žalobci v předjíždění. Není zřejmé, na základě čeho dovodily, že vůz poškozeného jel v koloně a tedy byl nucen zrychlovat jízdu, když posledním vozidlem v koloně bylo vozidlo žalobce. Pokud by poškozený nebyl nucen zrychlovat, pak k dopravní nehodě vůbec dojít nemuselo. Poškozený si nepočínal tak, aby zamezil vzniku škody. Je nepřezkoumatelný i závěr, že z ohledání policistou p. S. vyplynulo, že k bočnímu střetu vozů muselo dojít a že si žalobce musel být tohoto střetu vědom. Rozhodnutí jsou nesprávná pro nedostatečné zjištění skutkového a právního stavu věci, nedodržení ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) – správní orgány neprovedly navržené důkazy, např. jeho videozáznamem), a ust. § 68 správního řádu – správní orgány se dostatečně nevypořádaly s námitkami žalobce. III. Právní stanovisko žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 16. 9. 2015 především odkázal na pasáže správních rozhodnutí, které se s jednotlivými námitkami žalobce vypořádaly. Záznam poškozeného jediný zachycuje sled událostí při a po dopravní nehodě. Záznamy žalobce byly pořízeny jindy a nemají přímou návaznost na dopravní nehodu. I kdyby jel žalobce v koloně jako poslední, předjížděl souvislou řadu vozidel. Správní orgány možné zavinění poškozeného vyloučily. Nemohl zamezit vzniku dopravní nehody, neboť nemusel a ani nemohl předpokládat, že žalobce se rozhodne předjíždět kolonu vozidel. Platí zde princip omezené důvěry. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Shrnutí relevantních skutečností zjištěných ze správního spisu Poškozený ve své výpovědi uvedl, že dne 19. 6. 2014 kolem 8:50 jel po silnici I/50 ve směru od U. B. na K. Za křižovatkou na M jej začalo předjíždět vozidlo F. Divil se, že předjíždí, když v protisměru jede kamion. Stihl se zařadit tak tak, ale při tom narazil pravou zadní částí do přední levé části jeho vozidla. Nezastavil a pokračoval v jízdě. Ještě pak opodál předjížděl zase tak, že mu do protisměru jelo vozidlo. Poškozený po nehodě nemohl zastavit vzhledem ke kolonám před ním a za ním. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že jel asi 3 km na konci kolony sestávající ze dvou nákladních a dvou osobních vozidel. Za křižovatkou s místní částí M. se rozhodl předjet první vozidlo z kolony. Pro to byl dostatečný prostor. Začal v místě, kde končila souvislá čára. Najel vlevo, začal zrychlovat, a když byl na úrovni vozidla poškozeného (resp. kousek před ním) a měl zapnutý blinkr vpravo, začal poškozený zrychlovat. Podřadil, zrychlil a zařadil se před něj, protože v protisměru jelo auto. Nevšiml, že se střetl s poškozeným. Má dvoutunové auto, tak to nepoznal, jinak by zastavil. Z fotodokumentace pořízené Policií České republiky je mimo jiné patrné poškození levé přední části vozidla poškozeného a pravé zadní části vozidla žalobce. Krajský soud dále zhlédl videozáznam pořízený poškozeným. Jelikož byl důkaz tímto videozáznamem ve správním řízení proveden, nebylo nutno opakovat toto dokazování v řízení před soudem [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011-75]. Videozáznam je natočen kamerou, která snímá prostor před vozidlem poškozeného. Ze záznamu je tak patrné, jak poškozený jede v řadě za třemi nákladními vozidly a jedním osobním vozidlem. Jízda všech vozidel je plynulá, odstupy vozidel se výrazně nezvětšují, ani nezkracují. Kamera zaznamenává datum, čas a rychlost vozidla poškozeného. Rychlost jízdy nejprve pozvolna klesá a za křižovatkou silnic I/50 a III/05014 opět pozvolna stoupá. V 31. vteřině končí souvislá čára mezi jízdními pruhy, kde měl žalobce dle svých slov začít předjíždět. V tu chvíli je rychlost vozidla poškozeného 55 km/h. V 34. vteřině žalobce dokončuje předjížděcí manévr a rychlost vozidla poškozeného je v tu chvíli 63 km/h. Během této doby vozidlo poškozeného plynule mírně zrychluje ve shodě se všemi vozidly jedoucími před ním. Při dokončování předjížděcího manévru je zjevně slyšitelný náraz pravé zadní části vozidla žalobce do levé přední části vozidla poškozeného. V 36. vteřině je v protisměru jedoucí nákladní vozidlo na úrovni vozidla žalobce. Po uvedeném manévru poškozený na žalobce troubí, ten však pokračuje v jízdě. V. Soud vycházel z následujících skutečností, úvah a právních závěrů Žaloba byla podána včas (ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále též „s.ř.s.“), osobou oprávněnou (ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.) a jde o žalobu přípustnou (ust. § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). V souladu s ust. § 75 odst. 1, § 2 s.ř.s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.). Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Tyto námitky nejsou důvodné. Za nepřezkoumatelnost lze považovat situaci, kdy z rozhodnutí není patrné, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností a proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2010, č. j. 8 As 60/2009-73, nebo ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001-47, č. 386/2004 Sb. NSS, dostupné též na www.nssoud.cz). Žádným takovým nedostatkem však napadené rozhodnutí netrpí. Je z něj patrné, z jakého skutkového stavu žalovaný vycházel, jak zohlednil podstatné skutkové okolnosti a jak na skutkový stav aplikoval rozhodnou právní úpravu. Žalovaný se také podrobně vypořádal se všemi výtkami žalobce. Ostatně žalobce sice hovoří o tom, že se správní orgány určitými otázkami dostatečně nezabývaly, nicméně je zcela zřejmé, že tím myslí stav, kdy správní orgány sice tyto otázky posoudily, nikoliv však v jeho prospěch. V takovém případě se ovšem nemůže jednat o nepřezkoumatelnost. Žalovaný se zabýval možným porušením povinnosti poškozeného, kvalifikací řady vozidel jako kolony, tím, že si musel být žalobce vědom střetu vozidel, i všemi dalšími relevantními okolnostmi. Pro posouzení všech těchto otázek správní orgány měly dostatečná skutková zjištění, učiněná především z videozáznamu pořízeného poškozeným. Následně tato skutková zjištění také řádně hodnotily a aplikovaly na ně účinnou právní úpravu. Nelze přisvědčit ani námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Jak soud podrobně popsal průběh události dle videozáznamu pod bodem IV. tohoto rozsudku, jsou z něj patrné veškeré skutkové okolnosti rozhodné pro uznání žalobce vinným ze spáchání všech tří přestupků. Žádná z takto zjištěných skutečností nebyla žalobcem relevantně zpochybněna. Jízdu žalobce nelze hodnotit jinak než jako vysoce nebezpečnou. Žalobce při předjíždění poškozeného ohrozil jak jej, tak řidiče protijedoucího vozidla. Videozáznam prokazuje také to, že došlo ke střetu obou vozidel (což vedle toho dokládají i fotografie poškození vozidel). Náraz pravé zadní části vozidla žalobce do levé přední části vozidla poškozeného je ze záznamu jasně slyšitelný. Tím je také nade vší pochybnost postavena otázka, že si musel být žalobce tohoto střetu vědom. Správní orgán prvého stupně prováděl dokazování také fotodokumentací poškození vozidel, náčrtem místa dopravní nehody, protokolem o události v silničním provozu, a výpověďmi žalobce, poškozeného a policisty, který pořídil fotografie poškození vozidel. Zdejší soud má za to, že skutkový stav byl všemi uvedenými důkazy zjištěn zcela spolehlivě, a nebylo proto na místě provádět další dokazování. Namítal-li žalobce, že správní orgán neprovedl dokazování jím předloženými videozáznamy, pak tyto videozáznamy nemohly nijak přispět k objasnění věci. Sám žalobce totiž uváděl, že jimi chce doložit toliko to, že obraz kamery zkresluje, neboť v době, kdy se v záběru objevuje vedle jedoucí (stojící) vozidlo, je již před vozidlem, z něhož je záznam pořizován. Takový důkaz je však zcela nadbytečný. Neobsahuje totiž vůbec záznam skutkového děje. Otázka, kdy bylo vozidlo žalobce již na úrovni vozidla poškozeného, je v této věci zcela nepodstatná. Tvrzené zkreslení se nijak nepromítá do zjištění, která jsou rozhodná pro právní kvalifikaci jednání žalobce. Ze stejného důvodu je naprosto irelevantní tvrzení žalobce, že jeho vozidlo bylo poslední v koloně. Není zřejmé, jaký by mohla mít tato skutečnost vliv na posouzení jednání žalobce. Spatřuje-li zde snad žalobce rozpor ve výpovědi své a výpovědi poškozeného, pak se jedná o rozpor zcela marginální a nijak se nepromítající do posouzení věci samé. Nedůvodnou je také námitka, že poškozený bránil zařazení vozidla žalobce před něj. Jízda poškozeného plně odpovídá pohybu celé kolony. Jeho zrychlování a zpomalování je pozvolné a plynulé a ve shodě s pohybem vozidel před ním. Mírné zrychlování v průběhu předjíždění žalobcem (z 55 km/h na 63 km/h během čtyř sekund) rozhodně nelze považovat za bránění v předjetí. Mezera mezi vozidlem poškozeného a před ním jedoucím vozidlem se nijak významně nemění. Poškozený žádnou povinnost vyplývající ze zákona o silničním provozu v průběhu celého incidentu neporušil. Žalobce se patrně domnívá, že jakmile se rozhodne předjíždět, je řidič vozidla jedoucího před ním povinen učinit vše pro to, aby žalobce svůj předjížděcí manévr zvládl. Taková povinnost však z právní úpravy nevyplývá. Jak správně uvádí žalovaný, byl to žalobce, kdo byl odpovědný za správné provedení předjížděcího manévru a poškozený mu v jeho dokončení rozhodně nebránil. Nelze připustit, aby negativní důsledky agresivní jízdy řidiče provádějícího nebezpečný předjížděcí manévr nesl řidič předjížděného vozidla, který se naopak zjevně snaží jet bezpečně a v souladu s pravidly silničního provozu. Krajský soud na základě shora provedeného posouzení neshledal žalobu důvodnou, a proto ji ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Navržený důkaz výslechem žalobce soud neprováděl, neboť by nemohl blíže přispět k objasnění věci. Skutek žalobce byl v řízení prokázán nade vší pochybnost. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Brně dne 28. prosince 2016 JUDr. Eva Lukotková, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová