22 A 5/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: L. M., zastoupený zákonnou zástupkyní - matkou L. M., bytem tamtéž, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2014 č. j. MPSV-UM/17946/14/4S-JMK, sp. zn. SZ/1443/2014/4S-JMK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí práce a sociálních věcí ze dne 20. 11. 2014 č. j. MPSV- UM/17946/14/4S-JMK, sp. zn. SZ/1443/2014/4S-JMK s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Rozhodnutím Úřadu práce - Krajské pobočky v Brně ze dne 25. 6. 2014, č. j. 239900/2014/BBA byl přiznán žalobci příspěvek na péči ve výši 6.000 Kč měsíčně od února roku 2014. Proti rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím zákonné zástupkyně - matky odvolání, rozhodnutím žalovaného se dne 20. 11. 2014, č. j. MPSV/UM-17946/14/4S-JMK, sp. zn. SZ/1443/2014/4S-JMK bylo odvolání podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. II. Shrnutí argumentace žalobce Rozhodnutí žalovaného napadla zákonná zástupkyně nezletilého žalobce žalobou ze dne 15. 1. 2015 doručenou zdejšímu soudu dne 19. 1. 2015. V žalobních námitkách uvedla, že žalovaný nedostatečně zhodnotil všechny vznesené důvody pro přiznání vyššího stupně závislosti, neuznal některé deficity ve zvládání základních životních potřeb. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vycházela z obecně daných schopností u lidí s Aspergerovým syndromem. Nebylo zohledněno, že diagnóza autistického spektra se u každého jedince projevuje jinak a v jiném rozsahu. Dostatečně objektivně nezhodnotila celkový dopad zdravotního postižení posuzovaného na rodinu včetně její finanční situace. Ačkoliv uznala závislost a dopomoc druhé osoby při plnění základních životních potřeb: orientace, komunikace, oblékání a obouvání, péče o zdraví a osobní aktivity, neuznala závislost při péči o tělesnou hygienu, při výkonu tělesné potřeby a stravování. Pokud se týká výkonu tělesné potřeby, nebylo zohledněno, že posuzovaný sice je schopen vyhledat hygienické zařízení, vykonat potřebu, není však schopen se sám „trefit“ do mísy, provést očistu za použití hygienických pomůcek. Nesnáší jakýkoliv druh papíru. I slabé zašustění v jeho hlavě vyvolá nesnesitelnou bolest. Nikdy po sobě nespláchne. Ačkoliv je veden k základním hygienickým návykům, není schopen vše v plné míře pochopit. Při této činnosti je mu proto jako matka nápomocna (utírání vlhkým ubrouskem z netkané textilie, kontrola WC a okolí), doprovodí jej do koupelny, aby si umyl ruce. Při večerní hygieně mu pomáhá se strojit, namydlí ho a osprchuje. Sám by se neumyl. Velkým problémem je mytí vlasů, stříhání nehtů, které si raději okouše, ústní hygienu nepokládá za nutnou. Ve stravování je selektivní, často dochází k nekontrolovatelnému přejídání, potravu nekouše, ale rovnou ve velkých soustech polyká. Nebyla-li by zajištěna kontrola a dohled, je schopen vybírat a sníst zbytky z koše. Mnohdy konzumuje i gumy, voskovky, provázky, lepenky i jiné nepoživatelné předměty. Pitný režim by nedodržoval, pokud by nebyl upomínán, pil by jen minimálně. Navštěvuje již třetí běžnou základní školu, po celou dobu jeho pobytu ve škole je přítomen asistent, asistenti se však neustále střídají, nejsou odborně vyškoleni, pokud se týká diagnózy, kterou jmenovaný trpí, nejsou proto schopni mu zajistit správný přístup a být mu nápomocni. Vysoké nároky na něj kladené ve škole způsobují časté nekontrolovatelné jednání a nezvladatelné afektivní vztahy. Péči o něho zajištuje matka sama, je rozvedená, otec dítěte - Španěl žije ve Španělsku. Matka je samoživitelka, bez příjmu, plně závislá na podpoře státu. Dále pečuje ještě o syna nyní ve věku jedenácti let, který má hyperaktivní sklony. Vzhledem k jeho komplikovanému chování a jednání požádala společnost Apla o zajištění osobní asistence i v odpoledních hodinách. Asistence je však finančně nákladná, její cena je 120 Kč -hod. Nezvládání každodenních situací a běžných úkonů je podrobně popsáno v lékařské zprávě dětského psychiatra, specialisty na poruchy autistického spektra MUDr. K. ze dne 14. 5. a 16. 12. 2014, které byly poskytnuty soudu jako důkaz. Z výše uvedených důvodů navrhla proto zákonná zástupkyně dítěte zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. III. Shrnutí stanoviska žalovaného a replika žalobce Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 3. 2. 2015 navrhl zamítnutí předmětné žaloby. Obsah odůvodnění opřel o posudek PK MPSV ČR v Brně ze dne 17. 10. 2014. Jednání posudkové komise proběhlo v přítomnosti žalobce a jeho matky s argumentací, že posudková komise má dostatečně doloženou zdravotní dokumentaci pro vypracování posudku o zdravotním stavu jmenovaného. Při vypracování posudku bylo přihlédnuto ke spisové dokumentaci Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Brně, včetně doložených nálezů, které jsou uvedeny v obsahu posudku PK MPSV ČR v Brně. Po prostudování listinných materiálů a přešetření dítěte při jednání přítomnými lékaři konstatovala posudková komise, že s ohledem na charakter zdravotního postižení potřebuje jmenovaný pomoc v oblasti orientace, komunikace, oblékání a obouvání, péče o zdraví a osobní aktivity. Na rozdíl od posudku MSSZ Brno-město vypracovaného dne 19. 5. 2014 uznala mimořádnost péče v základní životní potřebě orientace, naopak však neuznala potřebu této péče v oblasti stravování, když posuzované dítě je „schopno sebesycení i napití a nemá nařízená žádná speciální dietní opatření.“ Posudek PK MPSV byl vypracován ve vztahu ke všem námitkám uvedeným v odvolání. Zdravotní stav žalobce a jeho funkční důsledky byly pro účely stanovení posudkového závěru zjištěny v souladu s právními předpisy. Vzhledem k uvedenému byl žalovaný toho názoru, že žaloba není důvodná. Ačkoliv uznala argumentaci zákonné zástupkyně žalobce, že nebylo přihlédnuto k finanční situaci rodiny, a že pečující osoba je samoživitelka, zdůraznil, že zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zohlednění těchto skutečností neumožňuje. Posuzují se výhradně schopnosti zvládat základní životní potřeby u oprávněné osoby. Ze shora uvedených důvodů proto žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Zákonná zástupkyně žalobce v replice ze dne 3. 3. 2015 se neztotožnila s tvrzením žalovaného. Uvedla, že dítě je sice plně mobilní a nemá pohybové postižení, které by mu bránilo ve vykonávání některých činností, avšak jeho odlišné smýšlení mu je znemožňuje vykonávat. Není schopen určité činnosti pochopit. Základní péče o svoji osobu mu přijde nepodstatná, nedává mu smysl. IV. Zhodnocení relevantní skutečností zjištěných ze správního spisu Ve správním spise je založena žádost žalobce sepsaná zákonnou zástupkyní - matkou o příspěvek na péči ze dne 24. 2. 2014, sociální šetření ze dne 17. 4. 2014, posudek o zdravotním stavu - posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči vypracovaným MSSZ Brno-město dne 19. 5. 2014, vyrozumění účastníka správního řízení dle ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), vyjádření účastníka řízení k podkladům rozhodnutí ze dne 9. 6. 2014, kdy zákonná zástupkyně dítěte vyslovila nesouhlas s podklady s tím, že posuzovaný nezvládá orientaci v sociální oblasti, čase ani prostoru, což doložila lékařskými zprávami. Dále ve spise je založeno rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Brně ze dne 25. 6. 2014, č. j. 230900/2014/BBA, jímž byl posuzovanému přiznán příspěvek na péči ve výši 6.000 Kč měsíčně od února roku 2014, dále odvolání ze dne 17. 7. 2014, v němž zákonná zástupkyně dítěte poukázala, že jmenovaný nezvládá orientaci jak v oblasti sociální, tak v čase a prostoru, potřebuje neustálý doprovod, který mu napomáhá v komunikaci s okolím, vyžaduje péči o každodenní osobní hygienu, není schopen vykonávat žádné osobní aktivity, neboť asistenční služba je značně finančně nákladná, nelze k němu nikoho sehnat. Proto se také nezúčastňuje žádných volnočasových aktivit. Dne 17. 10. 2014 byl v rámci odvolacího řízení vypracován posudek PK MPSV ČR v Brně, kdy za účasti odborného lékaře z oboru dětské psychiatrie byl zhodnocen zdravotní stav dítěte a v souvislosti s ním i schopnost zvládat základní životní potřeby. Posudková komise vycházela z podkladové a zdravotní dokumentace uvedené v posudku, který byl účastníkům doručen, provedla přešetření dítěte při jednání přítomnými lékaři a poté zaujala posudkové zhodnocení, dle kterého se jedná o třináctiletého posuzovaného chlapce v dlouhodobě pedopsychiatrické a psychologické péči pro pervazivní poruchu komplikovanou příznaky poruchy aktivity a pozornosti a dále reaktivní úzkostně-depresivní symptomatikou, léčeného pro bronchiální astma a recidivující infekty dýchacích cest. Po stránce tělesné je nález v obdobích bez akutních onemocnění dýchacích cest fyziologický, chlapec nemá pohybové ani smyslové postižení, je mobilní bez pomůcek. V popředí objektivního klinického nálezu je dlouhodobě základní neurovývojové onemocnění manifestující se narušenou schopností komunikace a orientace v sociálních situacích, když není schopen adekvátně vyhodnocovat chování druhých vůči sobě a přiměřeně sociálně a komunikačně reagovat. Jeho slovní projev je chudý, otázkám rozumí, odpovídá po latencích přiléhavě s projevy negativismu. Myšlení je autistické, bez psychotické produkce, intelektové předpoklady jsou nerovnoměrně rozloženy, ale rámcově v mezích normy, ladění je subdepresivní, emotivita je oploštělá, s tendencí k afektivní labilitě. Bronchiální astma a alergická rýma je pod léčebnou kontrolou, vyžaduje pravidelnou medikaci a důslednou léčbu infektů dýchacích cest. Objektivizovaný rozsah duševního postižení má prokazatelný dopad na uspokojování základních životních potřeb posuzovaného dítěte, a vyžaduje proto mimořádnou péči v rozsahu: Orientace – orientace časem, orientace v obvyklém prostředí a situacích a schopnost v nich přiměřeně reagovat. Komunikace – schopnost dorozumět se a porozumět mluvenou řečí. Oblékání a obouvání – výběr oblečení a obutí přiměřeně okolnostem. Péče o zdraví – dodržovat stanovený léčebný režim, užívat léky. Osobní aktivity – schopnost vstupovat do vztahů, dodržovat denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, vzdělávání a volnočasové aktivity. Funkční omezení vyplývající ze zjištěného a výše popsaného zdravotního stavu nedosahují stupně těžkých nebo úplných poruch, které by bránily schopnosti zvládat ostatní základní životní potřeby bez každodenní pomoci jiné fyzické osoby v rozsahu podstatně převyšujícím péči o stejně staré zdravé dítě. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzované dítě vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby v 5 základních životních potřebách a z toho důvodu se považuje podle § 8 písm. a) zákona č. 366/2011 Sb., o sociálních službách, za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. středně těžká závislost. Výsledek posouzení v PK je shodný s prvoinstančním posudkovým závěrem ve stupni, PK ale uznala mimořádnost péče v základní životné potřebě orientace a naopak neuznala potřebu mimořádné péče v základní životní potřebě stravování, když posuzované dítě je schopnost sebesycení i napití a nemá nařízená žádná speciální dietní opatření. Pro uznání pomoci v dalších základních životních potřebách neshledala PK podkladů. Dítě je mobilní, nemá motorické končetinové postižení ani smyslový deficit omezující zvládání aktivit tělesné hygieny a výkonu fyziologické funkce v rámci širší normy své věkové kategorie. K námitkám uvedeným v odvolání konstatovala, že potřebu mimořádné péče v základní životní potřebě orientace PK uznala. Mimořádnost pomoci při tělesné hygieně a výkonu fyziologické potřeby PK neuznala, protože v rozsahu v jakém je namítána, jde opět spíše o problém komunikace, když posuzované dítě projevuje odpor vůči vykonávání a pomoci se brání, fyzicky tyto potřeby zvládá, ale v závislosti na konkrétní situaci a především stavu afektivity, je neprovede nebo provede vlastním způsobem. Omezení osobních aktivit při objektivizovaném duševním postižení PK rovněž uznala. Posuzované dítě bylo pro poruchy aktivity a pozornosti sledováno od 3 let věku, kdy došlo k projevům problémového chování. V 8 letech byl při psychologickém vyšetření zjištěn nerovnoměrný mentální vývoj, při globálně dobrých intelektových předpokladech s nadprůměrnými výkony ve složce slovně pojmové, s mimointelektovou nezralostí, včetně neurotických projevů. V roce 2012 byla ošetřujícím psychiatrem stanovena poprvé diagnóza Aspergerova syndromu – tedy poruchy autistického spektra s typickou poruchou sociální interakce, komunikace a se stereotypním chováním a zájmy. Aspergerův syndrom je klinická forma dětského autismu, při které není patrno významné zpoždění mluveného slova, receptivního jazyky nebo kognitivního vývoje. Porovnáním lékařských zpráv od stanovení diagnózy Aspergerova syndromu, došla PK MPSV k závěru, že se v průběhu posuzovaného období zdravotní stav posuzovaného chlapce významně nemění, léčbou jsou ovlivňovány projevy agresivity, depresí a úzkosti, psychoterapeuticky je snaha o zmírnění dopadů pervazivní vývojové poruchy na běžné fungování. Nastupující puberta může celkový obraz duševního postižení změnit, takže k dalšímu vývoji postižení se lze v současné době jen obtížně vyjadřovat. Jednání v předmětné věci u zdejšího soudu bylo nařízeno dne 3. 11. 2016. Z výpovědi zákonné zástupkyně - matky bylo zjištěno, že zdravotní stav posuzovaného v posledních dvou až třech letech progreduje, bezradnost v péči o něj pociťuje sama, i odborníci - specialisti. Syn nemá dostatečně vytvořenou volní složku, čímž si neuvědomuje, že potřebuje dopomoc při řadě životních potřeb. Několikrát denně se dostává do silných afektů, křičí, používá vulgární slova, fyzicky ji napadá. Ve škole navštěvuje třídu s dvaceti osmi dětmi, má přiděleného jednoho asistenta. V loňském školním roce prostřednictvím nadačních příspěvků měla zajištěnou asistentskou péči o syna, vždy čtyři odpolední hodiny denně. Asistent syna přiváděl ze školy domů, pomáhal s přípravou do školy i částečně se zájmovou aktivitou. Příspěvek na péči pobíral od jeho čtyř let nepravidelně, což bylo dáno i přestěhováním do Brna. Teprve v jedenácti letech byla upřesněna jeho diagnóza sice Aspergerův syndrom. Jedná se o patnáctiletého dospívajícího člověka, u něhož se často objevují ataky s projevy zvýšené agresivity, vulgarity, kdy i fyzicky napadá, takže musela vyhledat i pomoc policie ČR. Ústavní péče je nerealizovatelná, žádná zařízení specializovaná na tento druh diagnózy nejsou, ostatní ústavní zařízení jsou plná. V důsledku velmi obtížně ovlivnitelného agresivního chování je problematické jednání s ním. Nedokáže se sám najíst, má neustálý pocit hladu, stravu vyžaduje doplňovat celodenně, orientuje se nejenom na stravu, ale i na jiné nepoživatelné předměty, např. gumy, provázky, voskovky, lepenky, v nadměrné míře pije maggi, konzumuje kostky masoxu, v důsledku čehož poté má střevní potíže - průjem. Stravu nekouše, pouze polyká, konzumuje ji vcelku, nenaporcuje si ji. Pitný režim mu zabezpečuje za použití flašky, protože není schopen si sám nalít nápoj. Co se týká fyziologické potřeby, několikrát denně je třeba jej převléci, protože neudrží stolici. Brání se hygieně, neočistí se dostatečně, neutře. Ve výkonu tělesné hygieny mu pomáhá ve všem, neboť nemá potřebu se umýt, není motivován, tzn., že mytí i osušování vykonává výlučně za její pomoci. Je rozvedená, pečuje ještě o jedenáctiletého syna, který trpí poruchou hyperaktivity, nerovnoměrně disharmonickým vývojem, dyslexií a dysgrafií. Otcem obou synů je španělský státní příslušník žijící ve Španělsku, který zájem o děti projevuje úhradou výživného 100 Euro na každého a občasným telefonickým dotazem. Sama s dětmi obývá malý sociální byt 3+1 o rozloze 53 m2, bytové podmínky jsou naprosto nevyhovující. Žalovaný omluvil neúčast při jednání písemně dne 1. 11. 2016 (důvodem pracovní zaneprázdnění). Soud provedl důkaz lékařskou zprávou MUDr. R. K., PhD., Psychiatrická ambulance, H. 69, B., ze dne 27. 10. 2016, z níž bylo zjištěno, že nezletilý je v pedopsychiatrické péči pro Aspergerův syndrom. Základní neurovývojové onemocnění je komplikováno výraznými příznaky poruchy aktivity a pozornosti při pervazivní vývojové poruše, dále reaktivní úzkostně depresivní symptomatikou s výrazně problémovými projevy v chování při těžkém narušení sociální adaptaci. Jádrové příznaky poruchy autistického spektra i přidružené problémy v posledním roce se spíše zhoršují, především agrese. Základní onemocnění zahrnuje kvalitativně narušenou schopnost komunikace a orientace v sociálních situacích. V oblasti sebeobsluhy je nutná dopomoc s oblékáním a obouváním. Jídelní repertoár je značně zúžen, objevuje se selektivita v kombinaci s obtížně kontrolovatelným příjmem velkého množství potravin, které preferuje - usměrňujícím zásahům pečující osoby se i v této oblasti aktivně brání. Je nezbytně nutný dohled na vyváženou stravu i pitný režim, stejně jako na pravidelné dodržování tělesné hygieny. Fyziologické potřeby není schopen vykonávat zcela samostatně - nesplachuje, neočistí se dodatečně, je nutná velmi častá výměna spodního prádla. Selhává ve vyhodnocování a referování o případných somatických změnách - není schopen adekvátně popsat a lokalizovat bolest, nutný dohled na péči o tělesný stav, včetně užívání medikace. Z hlediska lékařského je kontinuální péče dospělé osoby nutná, chlapec je ni plně závislý, je navíc potenciálně nebezpečný sobě i svému okolí s ohledem na nízkou orientační schopnost a poruchy chování (obecné ohrožení - snaha o založení požáru ve škole; fyzická agrese). Z lékařské správy psychologa Mgr. P. M., ulice Z. 102/7, H. – D. D. ze dne 31. 10. 2016 byly podány informace o průběhu psychoterapeutického procesu dítěte. Jeho sociální interakce je kvalitativně narušena, má sociálně a emocionálně nepřiměřené chování vzhledem k věku, špatný odhad na sociální situace. Tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby vykonává výlučně s kontrolou a dopomocí dospělé osoby. V sebeobsluze nerozumí hodnotě peněz, neorientuje se v čase. Neorientuje se i v prostoru, potřebuje strukturu denního režimu, vyžaduje denní režim. Problémy má i s oblékáním i obouváním, je dezorientován vzhledem k počasí - ujišťování, co si má obléci a obout, ve stresu bývá dezorientován, potřebuje směřovat, neodhadne počasí, neumí se podle venkovní teploty obléknout, nutno nachystat věci na oblečení dopředu a dohlédnout na oblékání. Nezvládá ani péči o zdraví, neumí si zorganizovat si léčebný režim, nezvládá dodržování léčebného režimu. Neumí si zorganizovat vlastní volný čas vzhledem k diagnóze autistického spektra typu Aspergerův syndrom. Je nutná struktura denního režimu. V obraze projevu chování je u něho dána porucha pozornosti, úzkosti, nejistota, stres, agrese, místy psychomotorický neklid, poruchy chování. Vyžaduje celodenní péči a dohled ve všech oblastech života. V. Právní posouzení Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobami oprávněnými (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.). Žaloba je důvodná. Podmínky nároku na příspěvek na péči (dále jen „příspěvek“) stanoví část druhá, Hlava I, ust. § 7 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách ve znění účinném ode dne 1. 1. 2012 se příspěvek poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Podle ust. § 7 odst. 2 citovaného zákona má na příspěvek nárok osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu ustanoveném stupněm závislosti podle ust. § 8 citovaného zákona. Podle ust. § 7 odst. 4 citovaného zákona o příspěvku rozhoduje a příspěvek vyplácí krajská pobočka Úřadu práce (§ 18 odst. 2 citovaného zákona). O odvolání proti rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce rozhoduje ministerstvo (ust. § 28 odst. 1 citovaného zákona). Podle ust. § 25 odst. 3 citovaného zákona při posuzování stupně závislosti osoby vychází Úřad práce ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeby osoby, popř. z výsledku funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Ze stejných kritérií při posuzování vychází i PK MPSV ČR. Na takový posudek jako svou podstatou rozhodující důkaz pro rozhodnutí ve věci je třeba klást požadavek úplnosti, přesvědčivosti a objektivity. Při hodnocení napadeného rozhodnutí žalovaného, jakož i procesu, který mu předcházel, dospěl soud k závěru, že žalovaný rozhodoval na základě nedostatečného zjištění skutkového stavu. Závěry, které žalovaný učinil na základě použitých podkladů, jsou ne zcela dostatečně odůvodněné, takže zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, i postup ze strany správních orgánů v předmětné věci, vyvolává pochybnosti o objektivním posouzení věci. Námitky zákonné zástupkyně žalobce - namítané nesprávné posouzení právní otázky ve správním řízení, neboť podstata celé argumentace žalobce je postavena na výtkách vůči tomu, jakým způsobem správní orgán vyhodnotil naplnění definičních znaků zvládání některých základních životních potřeb žalobce, konkrétně mimo orientace, komunikace, oblékání obouvání, péče o zdraví a osobní aktivity, také péči o tělesnou hygienu, výkon tělesné potřeby a stravování. Podle ust. §75 odst. 1 s.ř.s. platí, že při přezkoumávání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu; z tohoto důvodu bylo nezbytné posoudit zdravotní stav žalobce k datu vydání žalovaného rozhodnutí tj. ke dni 20. 11. 2014. Krajský soud vyslovil názor, že v případě soudního přezkumu zdravotního stavu osob se rozhodnutí soudu opírá především o odborné lékařské posouzení. Posouzení zdravotního stavu je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k orgánům, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Podle ust. § 4 odst. 2 zákona číslo 581/1992 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Výsledný posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003-82, publikovaný pod číslem 526/2005 Sb. NSS). Zdejší soud se neztotožnil s posudkovým závěrem týkajícím se schopnosti žalobce zvládat základní životní potřeby, stravování, výkon tělesné potřeby, péči o tělesnou hygienu, neboť měl za to, že žalovaný je vyhodnotil nedostatečně přesvědčivě. Žalobce prostřednictvím zákonné zástupkyně také tento posudek včetně posudku Městské správy sociálního zabezpečení v Brně ze dne 17. 10. 2014 zpochybnil, když poukázal na zjevné limity vyplývající ze zdravotního stavu posuzovaného, pro které měly být vyjmenované základní životní potřeby posouzeny jako nezvládané. Podle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 391/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základních životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna, rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby - mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost (schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se nehodnotí u osob do 18ti let věku - srov. ust. § 9 odst. 3 citovaného zákona). Podle ust. § 9 odst. 5 citovaného zákona platí, že uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat, příčina, souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Podle ust. § 1 odst. 4 vyhlášky č. 391/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., v platném znění, k provedení zákona o sociálních službách dále platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkční schopnosti dosahuje úrovně úplné poruchy, nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby, nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor, nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožnuje provádění základní životní potřeby v přijatelnou standartu. Zdejší soud v této souvislosti připomíná, že podle ust. § 10 zákona o sociálních službách platí, že u osoby do 18ti let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby podle ust. § 9 odst. 1 a při hodnocení mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat se zdravé, fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18ti let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku. Městská správa sociálního zabezpečení Brno-město při vypracování svého posudku dne 19. 5. 2014 vycházela ze zdravotní dokumentace ošetřující lékařky MUDr. V., lékařských nálezů odborných lékařů a to z psychiatrické ambulance, MUDr. K., PhD., ze dne 14. 5. 2014 a 3. 9. 2013, alergologie, MUDr. R. ze dne 14. 4., 17. 2., 5. 2., 6. 1. 2014, ORL ambulance, MUDr. H. ze dne 5. 3. 2014 a urologické ambulance, primář MUDr. Z., CSc. ze dne 27. 3. 2014. Zohlednila sociální šetření provedené dne 17. 4. 2014. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Brně při jednání dne 17. 10. 2014 jako podkladovou dokumentaci použila kromě spisu správního orgánu prvního stupně též zdravotní dokumentaci praktické lékařky MUDr. V., lékařských nálezů z alergologie, MUDr. R. ze dne 14. 4., 17. 2., 5. 2., 6. 1. 2014, ORL ambulance, MUDr. H. ze dne 5. 3. 2014, Urologické ambulance, Prim. MUDr. Z., CSc. ze dne 27. 3. 2014., psychiatrie MUDr. K. ze dne 14. 5. 2014 a 3. 9. 2013. Zároveň provedla přešetření nezletilého, jednání byla přítomna i jeho matka. Na základě těchto podkladů posudková komise MSPV neuznala, na rozdíl od posudku MSSZ Brno-město, nezvládání životní potřeby stravování, byla toho názoru, že posuzované dítě je schopno sebesycení i napití a nemá nařízena žádná speciální dietní opatření. Naproti tomu uznala mimořádnost péče v základní péče životní potřebě orientaci a osobní aktivitě. Příloha č. 1 písm. d) k vyhlášce č. 505/2006 Sb. stanovuje, že za schopnost zvládat základní životní potřebu stravování se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Krajský soud se nemůže ztotožnit s argumentaci žalovaného, který zachování schopnosti stravování odvozuje z toho, že posuzované dítě je schopno sebesycení a napití a nemá nařízená žádná speciální dietní opatření. Tento názor je v příkrém rozporu s výkladem ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 391/2011 Sb. (citace výše), neboť jak vyplynulo z výpovědi matky dítěte, při realizaci této potřeby je třeba věnovat synovi mimořádnou a náročnou péči, neboť není schopen si sám připravit stravu, naporcovat ji, stravuje ji vcelku, potravu nekouše, ale ve velkých soustech polyká. Je schopen konzumovat i jiné nepouživatelné předměty, přežvykovat je a celkově se tzv. přecpávat. V pitném režimu potřebuje pravidelnou kontrolu, být upomínán, pil by jinak minimálně. Z uvedeného vyplývá, že je nezbytně nutná kontrola výkonu správnosti zvládání této základní potřeby. Uvedené zjištění vyplývá i ze sociálního šetření ze dne 17. 4. 2014, dle kterého bylo zjištěno, že dítě má sice kousací reflex, ale nepoužívá ho, nacpe si do úst kusy jídla a nekouše je, polyká, z čehož ho často bolí břicho. Jinými slovy je tedy zřejmo, že žalobce není schopen sám rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí této základní životní potřeby. Vyhodnocení této potřeby provedené posudkovou komisí je tak nepřesvědčivé a nedostatečně objektivní. Stejně tak nepřesvědčivé je hodnocení schopnosti zvládat tělesnou hygienu a výkon fyziologické potřeby, resp. schopnost či neschopnost zvládat tyto uvedené životní potřeby, nebylo hodnoceno vůbec. Nelze přehlédnout, že se jedná o dítě ve věku 15ti let, které se léčí pro Aspergerův syndrom patřící do skupiny autistického spektra. Jde o vývojovou poruchu způsobenou dysfunkcí určitých částí mozku. Porucha autistického spektra má svoji charakteristiku a specifičnost a nutno připustit, že není doposud vhodnou právní úpravou v oblasti sociálních služeb řešena. Je rovněž prokázáno, že osoba postižená Aspergerovým syndromem má nestandartní zájmy, někdy až nutkavého charakteru. Vzhledem k tomu, že soud nezlehčuje vážnost zdravotních komplikací posuzovaného, je toho názoru, že pochybnosti o hodnocení kritérií v oblasti stravování, výkonu tělesné hygieny i výkonu fyziologické potřeby, z výše uvedených důvodů obstojí. Na základě shora uvedeného soud uzavírá, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje doplnění. Nelze odhlédnout od specifičnosti onemocnění nezletilého dítěte a jeho funkčního dopadu na schopnost zvládat či nezvládat základní životní potřeby, proto je potřebné podrobnější zjištění skutkového stavu věci, neboť zdůvodnění citovaných základních životních potřeb bylo kusé a neúplné. Nelze odhlédnout i od skutečnosti, že základní potřeba péče o osobní hygienu nebyla vůbec hodnocena, přestože matka tuto skutečnost uvedla i v odvolacích námitkách. Bude na žalovaném, aby zajistil vyhodnocení posudku ze strany PK MPSV ČR v Brně reflektující na výtky soudu obsažené v tomto rozsudku a v novém posudku takto znovu vyhodnotil z hlediska dodržení příslušného zákonného ustanovení upravující kritéria pro vymezení schopnosti zvládat základní životní potřeby, konkrétně shora uvedené potřeby. V dalším řízení je žalovaný vázán tímto právním názorem a proveden doplnění skutkových zjištění v rozsahu vyplývajícím s obsahu tohoto rozsudku a poté jej řádně zdůvodní (ustanovení §78 odst. 5 s.ř.s.). Výrok o náhradě nákladu řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci samém byl úspěšný. Náklady řízení však zákonná zástupkyně neúčtovala, žalovaný nemá právo na přiznání náhradu řízení ze zákona (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Brně dne 3. listopadu 2016 JUDr. Eva Lukotková, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová