22 A 7/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní žalobkyně: L. C., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2014, č. j. MPSV-UM/10957/14/4S-ZLK, sp. zn. SZ/1333/2014/4S-ZLK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 12. 2014, č. j. MPSV- UM/10957/14/4S-ZLK, sp. zn. SZ/1333/2014/14/4S-ZLK s e z r u š u j e pro vady řízení a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3.000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobkyně podala dne 27. 1. 2015 u zdejšího soudu žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2014, č. j. MPSV-UM/10957/14/4S-ZLK, sp. zn. SZ/1333/2014/4S-ZLK, kterým bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky ve Zlíně ze dne 30. 9. 2014, č. j. 74498/2014/KRO (dále též „správní orgán I. stupně“), a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla snížena dávka – příspěvek na živobytí z částky 4.258 Kč na částku 1.045 Kč ode dne 1. 9. 2014. Proti rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Předmětnou žalobou se domáhala žalobkyně zrušení napadeného rozhodnutí, které je stíženo procesní vadou, která měla vliv na vydání nezákonného rozhodnutí žalovaného. V žalobě uvedla, že proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala včasné a přípustné odvolání, bez uvedení odvolacích námitek, tzv. blanketní odvolání, tj. aniž by v něm bylo namítáno cokoliv proti dotyčnému prvostupňovému rozhodnutí. Podání bylo správním orgánem I. stupně postoupeno žalovanému aniž by byla vyzvána k odstranění vad podání tak, jak to ukládá ust. § 37 odst. 3 správního řádu. Dle jejího názoru správní orgány porušily ustanovení správního řádu, konkrétně ust. § 2, 3, 4 a § 37 odst. 3 správního řádu. Tímto postupem byla krácena na svých právech. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 2. 3. 2015 uvedl k obsahu podané žaloby, že napadené rozhodnutí je v souladu s hmotným i procesním právem a odvolací řízení netrpí vadami, pro které by bylo nutno rozhodnutí zrušit. Odvolání žalobkyně mělo předepsané náležitosti a netrpělo jinými vadami. Neobsahovalo konkrétní námitky, žalovaný jej přezkoumal správnost jeho rozhodnutí v plném rozsahu dle ust. § 89 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně tedy nemusela být vyzývána k odstranění vad podání. Žalovaná v replice k písemnému vyjádření žalovaného nesouhlasila s argumenatcí žalovaného sice, že její odvolání netrpělo vadami, měla naopak za to, že žalovaná chybně vycházela z ust. § 82 odst. 2 správního řádu, správně mělo být postupováno dle ust. § 2, § 3, § 4 a § 37 odst. 3 správního řádu, neboť bylo rozhodnuto bez bližší znalosti námitek žalobkyně. Na návrh žalobkyně bylo ve věci nařízeno jednání, které se konalo dne 8. 12. 2016. Z podání jmenované ze dne 24. 11. 2016 doručené zdejšímu soudu dne 25. 11. 2016 bylo zjištěno, že omlouvá neúčast při jednání (důvod onemocnění nezletilého dítěte), souhlasila, aby byla věc projednána v její nepřítomnosti. Onemocnění dítěte doložila rozhodnutím o vzniku potřeby ošetřování vystavené dne 23. 11. 2016 MUDr. J. V., praktickým lékařem pro děti a dorost. Žalovaný písemně omluvil nepřítomnost při jednání dne 19. 10. 2016, rovněž souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti. Z předloženého spisového materiálu, který byl k dispozici i při rozhodování zdejšího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 22 A 132/2014 soud zjistil, že žalobkyně podala dne 14. 5. 2014 žádost o dávku – příspěvek na živobytí, dávka jí byla přiznána ode dne 1. 5. 2014. Byla posuzována společně s manželem L. C. a nezletilým synem V. C., narozeným dne …….. V měsíci září 2014 byl nárok na dávku posouzen s ohledem na nové rozhodné skutečnosti, kdy došlo ke změně výše rozhodného příjmu na částku 3.218,46 Kč a ke změně v hodnocení osobních důvodů nevyužití majetku. Žalobkyně pracuje, doložila příjem ze závislé činnosti. V rozhodném období byl dále vyplacen přídavek na dítě. Částka živobytí společně posuzovaných osob činila 8.055 Kč. Správní orgán z úřední činnosti zjistil, že jmenovaná spolu s manželem jsou spoluvlastníky další nemovitosti na adrese ………… Tuto nemovitost nevyužívají k přiměřenému trvalému bydlení, ale pronajímají ode dne 1. 4. 2014 bez stanoveného nájemného. Tuto skutečnost při podání žádosti žadatelka ani společně posuzovaná osoba neuvedla. Majetek tak není využíván ke zjištění příjmu. Správní orgán postupoval tak, že posuzoval využití majetku ode dne podání žádosti. Lhůta pro využití majetku tak uplynula v měsíci srpnu 2014. Pro posouzení nároku na dávku v měsíci září 2014 neshledala osobu žadatelky ani jejího manžela za osoby považované v hmotné nouzi. Dne 22. 9. 2014 bylo vyhotoveno oznámení o zahájení řízení o změně výše dávky. Žalobkyně oznámení převzala dne 24. 9. 2014, byla jí dána možnost vyjádřit se k podkladům řízení, této možnosti ve stanovené lhůtě nevyužila. Správní orgán rozhodl na základě zjištěných skutečností, dávku – příspěvek na živobytí rozhodnutím ze dne 30. 9. 2014, č. j. 74498/2014/KRO snížil ode dne 1. 9. 2014 z částky 4.258 Kč na částku 1.045 Kč měsíčně. Rozhodnutí bylo vypraveno dne 3. 10. 2014. Proti tomuto rozhodnutí podala jmenovaná dne 13. 8. 2014 odvolání, důvody jeho podání neuvedla, domáhala se tedy zrušení celého rozhodnutí. Dne 14. 11. 2014 postoupil správní orgán I. stupně správní spis spolu se svým stanoviskem k odvolání žalobkyně ze dne 10. 11. 2014 žalovanému. O odvolání rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 12. 2014, které je předmětem tohoto soudního přezkumu. Právní posouzení: Žaloba byla podána včas (ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále též „s.ř.s.“), osobami oprávněnými (ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.), jde o žalobu přípustnou (ust. § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). V souladu s ust. § 75 odst. 1, § 2 s.ř.s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů. Žaloba je důvodná. V dané věci mezi účastníky řízení nebylo žádného sporu ohledně skutkových okolností předmětného případu, kterému ostatně plně koresponduje obsah správního spisu, který předložil soudu žalovaný. Účastníci řízení se však neshodli v právní otázce ohledně toho, zda v případě žalobkyní podaného blanketního odvolání vůči výše citovanému prvostupňovému rozhodnutí, kde zcela absentovaly důvody, pro které bylo žalobkyní podáváno dané odvolání, mohl žalovaný bez dalšího meritorně rozhodnout či nikoliv. Zdejší soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a zejména pak právního stavu dospěl soud k závěru, že předmětná žaloba byla podána naprosto důvodně, když soud se zcela ztotožnil se žalobním námitkou žalobkyně. Pro vyhodnocení předmětné žaloby má klíčový význam dikce ust. § 82 odst. 2 správního řádu, v němž je mj. obligatorně zakotveno, že odvolání musí mít náležitosti uvedené v ust. § 37 odst. 2 správního řádu a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Z právě předestřené dikce ust. § 82 odst. 2 správního řádu vyplývá, že odvolání musí obsahovat jednak náležitosti uvedené v ust. § 37 odst. 2 správního řádu, tj. z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje, dále podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, popř. další náležitosti, které stanoví zákon, a dále podání musí obsahovat podpis osoby, která je činí, a jednak odvolání ve smyslu dikce ust. § 82 odst. 2 správního řádu musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Ust. § 82 odst. 2 správního řádu tedy hovoří o dvou typech povinných náležitostí odvolání, jimiž jsou jednak formální povinné náležitosti odvolání vyjmenované v ust. § 37 odst. 2 správního řádu, a jednak obsahové povinné náležitosti odvolání, které jsou definovány právě v ust. § 82 odst. 2 správního řádu. Zde je třeba doplnit, že jedinou obligatorní náležitost, kterou odvolání může postrádat, je rozsah, v jakém je rozhodnutí napadáno, neboť v ust. § 82 odst. 2 věta druhá správního řádu je výslovně stanoveno, že při absenci údaje o tom, v jakém rozsahu je rozhodnutí odvoláním napadáno, platí, že se odvolatel domáhá zrušení celého rozhodnutí. Podle ust. § 37 odst. 2 správního řádu platí, že nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. V předmětné věci podané odvolání žalobkyně na jednu stranu obsahovalo veškeré formální povinné náležitosti vyjmenované v ust. § 37 odst. 2 správního řádu vyjma údaje o tom, co se navrhuje, ovšem na druhou stranu, pokud se jedná o obsahové náležitosti odvolání zakotvené v ust. § 82 odst. 2 správního řádu vyjma údaje o tom, proti kterému rozhodnutí odvolání směřuje, zcela v něm absentovaly důvody, pro které je žalobkyní podáváno, tj. v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo a vedle toho v odvolání nebylo uvedeno, v jakém rozsahu je brojeno proti dotyčnému prvostupňovému rozhodnutí. Za daného skutkového stavu a výše předestřené právní úpravy bylo již povinností správního orgánu I. stupně v souladu s ust. § 37 odst. 3 správního řádu vyzvat žalobkyni, aby své blanketně koncipované odvolání doplnila o údaje, v jakém rozsahu napadá prvostupňové rozhodnutí, a především pak, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. V daném případě je přitom nesporné, že v intencích ust. § 37 odst. 3 správního řádu v návaznosti na ust. § 82 odst. 2 správního řádu správní orgán I. stupně nepostupoval, když ten po doručení žalobkyní podaného blanketního odvolání ze dne 21. 10. 2014 namísto toho pouze postoupil spis s odvoláním žalobkyně žalovanému. O důvodnosti předmětné žaloby svědčí i skutečnost, že toto procesní pochybení správního orgánu I. stupně nebylo zhojeno ani samotným žalovaným, a to postupem rovněž v intencích ust. § 37 odst. 3 správního řádu poté, co mu správní orgán prvního stupně dne 14. 11. 2014 postoupil blanketní odvolání žalobkyně a příslušný správní spis. Žalovaný po obdržení blanketního odvolání spolu se spisovým materiálem bez dalšího přikročil dne 5. 12. 2014 k vydání žalobou napadeného rozhodnutí. V tomto procesním postupu správního orgánu I. stupně a zejména pak žalovaného, když k němu došlo až po vydání prvostupňového rozhodnutí, soud shledává zásadní vadu řízení ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., která mohla mít za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný a potažmo správní orgán prvního stupně by měly mít na paměti, že blanketní odvolání nesplňuje-li náležitosti správního řádu ve smyslu ust. § 82 odst. 2 správního řádu, musí být před vlastním projednáním tohoto odvolání v souladu s ust. § 37 odst. 3 správního řádu učiněna ze strany správních orgánů výzva směřovaná k odvolateli k doplnění blanketního odvolání o obsahové povinné náležitosti odvolání, k tomuto účelu poskytnuté lhůtě. V opačném případě nejsou splněny podmínky pro meritorní přezkum dotyčného blanketního odvolání. Ve smyslu ust. § 82 odst. 2 věta druhá správního řádu sice platí, že při absenci údaje o tom, v jakém rozsahu je rozhodnutí odvoláním napadáno, se má za to, že odvolatel se domáhá zrušení celého rozhodnutí, nicméně vlastní důvody, proč je odvolání odvolatelem podáváno, nemůže být konstruováno odvolacím správním orgánem. Ani skutečnost, že odvolatel podávající blanketní odvolání příslušnému správnímu orgánu nesděluje, že hodlá v určité lhůtě své blanketní odvolání doplnit, nezbavuje správní orgán povinnosti před vydáním rozhodnutí o odvolání vyzvat ve smyslu ust. § 37 odst. 3 správního řádu odvolatele k doplnění důvodů, z jakých důvodů je podáváno odvolání, pokud toto doplnění ze strany odvolatele dosud učiněno nebylo. Výše uvedené přitom již vyslovil k této otázce Nejvyšší správní soud ve své judikatuře, když ve svém rozsudku ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009-53, www.nssoud.cz, dovodil, že „nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu z roku 2004, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 tohoto zákona tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.“ (srov. též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2007, č. j. 51 Ca 11/2007-19). Optikou shora učiněného náhledu je proto zřejmé, že vzhledem k výše uvedeným skutkovým a především pak právním okolnostem případu byl zdejší soud nucen vyhodnotit předmětnou žalobu jako důvodnou, neboť žalobou napadené rozhodnutí vzešlo z odvolacího řízení, které bylo zatíženo závažnou vadou řízení ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., která mohla mít za následek nezákonnost tohoto rozhodnutí žalovaného. Proto soud žalobou napadené rozhodnutí v souladu s ust. § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušil a současně ve smyslu ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. také rozhodl o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude podle ust. § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, náhradu nákladů řízení však nepožadovala, žalovanému nebylo možno přiznat právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 60 odst. 2 s.ř.s., náhradu nákladů řízení však ani neuplatnil.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Brně dne 8. prosince 2016 JUDr. Eva Lukotková, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová