22 A 83/2014

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou ve věci žalobce: M. F., zast. Mgr. Peterem Olejárem, advokátem, se sídlem Vinohrady 794/45, 639 00 Brno, adresa pro doručování Táboritská 1000/23 130 00 Praha 3, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 15. 5. 2014, vypravené dne 19. 5. 2014, č. j. KUZL 24986/2014, sp. zn. KUSP-24986/2014/PŽÚ/Do, takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 15. 5. 2014, vypravené dne 19. 5. 2014, č. j. KUZL 24986/2014, sp. zn. KUSP-24986/2014/PŽÚ/Do s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o vi n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.000 Kč.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Peterovi Olejárovi, advokátovi advokátní kanceláře Halva & Olejár, s.r.o., se sídlem Vinohrady 794/45, 639 00 Brno, adresa pro doručování: Táboritská 1000/23 130 00 Praha 3, se n e p ř i z n á v á odměna za zastupování žalobce. Odůvodnění:

I. Vymezení věci Včas podanou žalobou žalobce napadl rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 15. 5. 2014, vypravené dne 19. 5. 2014, č. j. KUZL 24986/2014, sp. zn. KUSP- 24986/2014/PŽÚ/Do, kterým bylo dle ust. § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zrušeno rozhodnutí Komise k projednávání přestupků města Kroměříž (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 7. 4. 2014, č. j. MeUKM/058472/2013, sp. zn. 01-C/058472/KPP-301/13-31 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) a řízení zastaveno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo podle ust. § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o přestupcích“), zastaveno řízení proti osobě M. F., …………….., pro podezření z přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, a to proto, že spáchání skutku, o němž se vedlo řízení, nebylo obviněnému prokázáno.

II. Shrnutí žalobních bodů Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 8. 2014 prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži a jejím následným doplněním na výzvu zdejšího soudu doručeným dne 12. 9. 2014 brojil žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a rozhodnutí žalovaného jako správního orgánu druhého stupně, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a řízení zastaveno. Podstata žalobní argumentace spočívá v tom, že zastavením řízení dle § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích a nezákonným přerušením řízení a nezákonným postoupením věci dle § 71 správního řádu ze strany správního orgánu prvního stupně mu byla způsobena vážná újma a byla porušena jeho ústavní, zákonná a lidská práva. Namítá, že vydané rozhodnutí správního orgánu prvního stupně trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným, neboť správní orgán na jedné straně konstatoval, že událost má znaky občanskoprávního sporu a na straně druhé rozhodl o tom, že spáchání skutku nebylo žalobci prokázáno. Dále poukázal na to, že správní orgán překročil svoji pravomoc a postupoval nesprávně, když nevyřešil předběžnou otázku v souladu s ust. § 57 správního řádu spočívající v posouzení, zda objednatel nepostupoval v rozporu se smlouvou o dílo a správní orgán tak měl využít institut § 2 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích a zastavit řízení dle ust. § 76 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Dále namítl, že správní orgán prvního stupně dospěl k rozhodnutí vadným řízením, kdy porušil princip rovnosti zbraní, neboť vyslechl výběrově více svědků na straně oznamovatele přestupku a pouze dva svědky na straně žalobce a že nesprávně vyhodnotil tyto svědecké výpovědi, kdy žalobce poukazuje obšírně na údajně křivé výpovědi svědků J. S., P. S., L. V. a M. Š., včetně jejich následků. V návaznosti na prvostupňové rozhodnutí namítl, že rozhodnutí žalovaného, je nezákonné, neboť nelze na jedné straně zastavit řízení s ohledem na uplynutí prekluzivní lhůty a na straně druhé označit postup správního orgánu prvního stupně za nezákonný ve vztahu k postupu správního orgánu po obdržení žádosti o zaslání spisu od Okresního soudu v Kroměříži, kdy řízení dle § 76 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích zastavil a následně po vrácení spisu od Okresního soudu v Kroměříži opět zahájil a následně zastavil dle § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Nezákonnost taktéž spatřoval v tom, že řízení bylo žalovaným navíc zastaveno i přes skutečnost, že jiné rozhodnutí o odvolání má význam pro náhradu škody. Další žalobní námitkou namítl, že žalovaný porušil v odvolacím řízení zásadu zákazu reformace in peius, která zakazuje odvolacímu orgánu změnit uloženou sankci v neprospěch obviněného, neboť správní orgán prvního stupně zastavil řízení dle § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích a žalovaný toto rozhodnutí změnil a řízení zastavil dle § 90 odst. 4 správního řádu, což je dle žalobce v neprospěch a poškodilo jej to. Na základě předestřených námitek žalobce navrhl soudu, aby rozhodnutí obou správních orgánů byla zrušena pro nezákonnost a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 29. 10. 2014 uvedl k obsahu podané žaloby, že žalobní námitky jsou nedůvodné. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí svůj postup řádně odůvodnil. V uvedené věci probíhalo nepřetržitě ode dne 26. 9. 2011 do 11. 4. 2013 trestní řízení, lhůta k projednání přestupku se tak na toto období přerušila a skončila dne 9. 4. 2014 (§ 20 zákona o přestupcích). Žalovaný obdržel odvolání žalobce společně se spisem správního orgánu prvního stupně dne 25. 4. 2014, tedy až po uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupku. Z tohoto důvodu mu nezbylo, než bez dalšího s odkazem na ust. § 90 odst. 4 správního řádu řízení zastavit, neboť nastala skutečnost, která zastavení řízení odůvodňovala. Vzhledem k tomu, že se jednalo o přestupek spočívající v narušení občanského soužití schválností dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, je otázka náhrady škody zmiňovaná žalobcem bezpředmětná. Vzhledem k výše uvedenému navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.

IV. Shrnutí relevantních skutečnosti zjištěných ze správního spisu Soud konstatuje, že ve správním spise pod č. j. MeUKM/030678/2013 se nachází oznámení o postoupení trestní věci od Okresního soudu v Kroměříži (dále též „OS Kroměříž“), doručené dne 15. 5. 2013 spolu s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 11. 4. 2013. Přílohou byl trestní spis OS Kroměříž, sp. zn. 1 T 18/2012. Dne 23. 5. 2013 vydal správní orgán prvního stupně příkaz o uložení pokuty za přestupek, proti kterému podal žalobce odpor (doručen 3. 6. 2013), který dne 7. 6. 2013 doplnil. Dne 10. 6. 2013 byl správním orgánem sepsán protokol o nahlížení do spisu žalobcem. Dne 13. 6. 2013 předvolal správní orgán prvního stupně žalobce spolu se svědky J. S., P. S., M. Š., L. V., J. P. k nařízenému ústnímu jednání ve věci na den 9. 7. 2013. Dne 19. 6. 2013 obdržel správní orgán omluvu jednoho ze svědků Ptáčníka z nařízeného jednání. Následně dne 24. 6. 2013 obdržel správní orgán žádost od OS Kroměříž o vrácení trestního spisu z důvodů podání mimořádného opravného prostředku - dovolání žalobcem. Dne 26. 6. 2013 postoupil správní orgán spis OS Kroměříž dle § 71 písm. a) zákona o přestupcích. Téhož dne rozhodl správní orgán o zastavení řízení dle § 76 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích. Dne 27. 6. 2013 sepsal správní orgán úřední záznam o telefonickém oznámení zrušení nařízeného ústního jednání, a to žalobci a svědkům. Dne 1. 7. 2013 zaslal ještě písemné vyrozumění žalobci a 22. 7. 2013 svědku J. S. Dne 18. 11. 2013 obdržel správní orgán od žalobce vyjádření ve věci. Dne 16. 12. 2013 zaslal správní orgán žalobci vyrozumění o zastavení řízení, o kterém bylo rozhodnuto dne 26. 6. 2013. Dne 6. 1. 2014 obdržel správní orgán od OS Kroměříž vyjádření žalobce k rozhodnutí o zastavení řízení vydané dne 26. l6. 2013. Dne 9. 1. 2014 byl sepsán protokol o nahlížení do spisu žalobcem. Dále soud konstatuje, že ve správním spisu pod č. j. MeUKM/058472/2013 se nachází opětovné oznámení o postoupení trestní věci od OS Kroměříž, doručené dne 23. 9. 2013 ve spojení s usnesením Krajského soudu Brno, pobočka Zlín ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. 6To 6/2013 a s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 7Tdo 777/2013 z důvodu podání dovolání, které však bylo odmítnuto, jako zjevně neopodstatněné. Přílohou byl tedy opětovně trestní spis, sp. zn. 1 T 18/2012 OS Kroměříž. Následně dne 30. 9. 2013 správní orgán prvního stupně oznámil zahájení řízení a předvolání k ústnímu jednání na den 14. 11. 2013 žalobci a předvolal dále svědky J. S., P. S., L. V. a M. Š. Dne 4. 11. 2013 pořídil správní orgán protokol o nahlížení do spisu žalobcem. Dne 14. 11. 2013 se konalo nařízené ústní jednání za účasti žalobce, jeho zmocněnce a předvolaných svědků. Žalobce doložil téhož dne do spisu svoji písemnou výpověď. Správní orgán 14. 11. 2013 vydal usnesení o dožádání k provedení úkonu Úřad městské části Praha – Dolní Měcholupy (dále též „dožádaný správní orgán“) za účelem výslechu svědkyně R. F. Toto usnesení bylo doplněno na žádost dožádaného správního orgánu dne 14. 1. 2014. Dne 10. 12. 2013 zažádal žalobce správní orgán o přepis zvukového záznamu svědecké výpovědi pana S. Správní orgán zaslal žalobci vyrozumění, že přepis zvukového záznamu vyhotovovat nebude a toto své stanovisko odůvodnil. Dne 9. 1. 2014 byl sepsán protokol o nahlížení do spisu žalobcem. Dne 13. 1. 2014 obdržel správní orgán od žalobce dodatek k odporu ve věci projednávaného přestupku a dne 16. 1. 2014 výpověď k věci. Ve dnech 24. 2. 2014 a 25. 2. 2014 byla za využití institutu dožádání dle § 13 správního řádu vyslechnuta dožádaným správním orgánem svědkyně F. Dne 10. 3. 20014 předvolal správní orgán žalobce a svědka Ing.

V. N. k nařízenému ústnímu jednání na den 27. 3. 2014. Dne 12. 3. 2014 byl pořízen protokol o nahlížení do spisu zmocněnkyní žalobce (viz plná moc ze dne 11. 3. 2014). Dne 27. 3. 2014 proběhlo nařízené ústní jednání za účasti žalobce a předvolaného svědka. Dne 7. 4. 2014 vydal správní orgán rozhodnutí ve věci, jímž řízení zastavil dle § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání dne 22. 4. 2014. Správní orgán prvního stupně předložil dne 23. 4. 2014 své stanovisko k odvolání spolu se správním spisem žalovanému. O odvolání rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 5. 2014, které je předmětem tohoto soudního přezkumu.

V. Soud vycházel z následujících skutečností, úvah a právních závěrů Žaloba byla podána včas (ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále též „s.ř.s.“), osobami oprávněnými (ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.), jde o žalobu přípustnou (ust. § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). V souladu s ust. § 75 odst. 1, § 2 s.ř.s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. Žaloba je důvodná. Krajský soud úvodem předesílá, že rozhodnutím, proti němuž žalobce brojí, nebylo rozhodováno in meritum o přestupku žalobce, ale šlo o rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí prvostupňového správního orgánu zrušeno a řízení zastaveno z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupku jak ukládá ustanovení § 20 zákona o přestupcích. Soud konstatuje, že rozhodnutí odvolacího orgánu o zrušení a zastavení řízení dle § 90 odst. 4 správního řádu nebylo rozhodnutím, v němž by se správní orgán věcně zabýval odvolacími námitkami. Lhůta stanovená k projednání přestupku dle zákona o přestupcích je prekluzivní. Podle ustanovení výše citovaného přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. V této jednoroční lhůtě od spáchání přestupku musí rozhodnutí o přestupku nabýt právní moci. Správní orgán musí k prekluzi přihlížet v úřední povinnosti. Procesním důsledkem zániku odpovědnosti ve smyslu § 20 odst. 1 zákona o přestupcích je, že správní orgán nemůže řízení o přestupku zahájit a v řízení již zahájeném pokračovat, a to bez ohledu na to, zda okolnost, která je důvodem zániku odpovědnosti, nastala v řízení prvostupňovém nebo v řízení odvolacím. Podle § 76 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích správní orgán řízení o přestupku zastaví, jestliže v něm zjistí, že odpovědnost za přestupek zanikla. Soud se tedy zabýval otázkou, zda prekluze skutečně u daného přestupku nastala či nikoliv. Ze správního spisu vyplynulo, že proti žalobci bylo vedeno přestupkové řízení pro podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, kterého se měla dopustit ve dnech od 8. 9. 2011 do 23. 9. 2011, tak, že dne 8. 9. 2011 v blíže nezjištěných večerních hodinách v Kroměříži na ul. ….. č.p. …. u bytu č. …. ve druhém patře domu, coby jednatel firmy Foltýn s.r.o., která v tomto bytě od října 2009 prováděla rekonstrukci celého bytu a který měl od vstupních dveří bytu půjčené klíče k neomezenému vstupu do bytu majitele bytu J. S., z důvodu odstoupení J. S. od smlouvy o dílo dne 8. 9. 2011 záměrně vyměnil vložku zámku vstupních dveří bytu s cílem zamezit vstupu do bytu dalším osobám, včetně samotného majitele, kdy majitel o výměně zámku nijak neinformoval a ani mu nepředal klíč k novému zámku, na žádosti k předání nových klíčů od bytu nijak nereagoval, kdy dne 9. 9. 2011 odmítal majitele bytu vpustit dovnitř a byt otevřel až po přivolání Policie ČR a po opakovaných výzvách, kdy ale i tak odmítal klíče od bytu předat majiteli a byt opustit, přičemž dne 12. 9. 2011 opět odmítl otevřít byt a majitele vpustit dovnitř, byt otevřel po dalším přivolání Policie ČR, kdy předání klíčů od bytu podmiňoval tím, aby majitel bytu podepsal předávací protokol k bytu, ve kterém by stvrdil, že dílo - rekonstrukce bytu – bylo provedeno řádně a že zdržení bylo zaviněno objednatelem J. S., navíc měl podpisem uznat další částku k zaplacení ve výši 273.443 Kč, ačkoliv dohodnutá částka za celou rekonstrukci bytu ve výši 600.043 Kč byla firmě Foltýn s.r.o., ve výši 600.000 Kč již uhrazena. Tento stav trval do 22. 9. 2011 a proto J. S. si dne 22. 9. 2011 kolem 9.00 hod. nechal vyměnit vložku zámku vstupních dveří bytu, nicméně už na druhý den 23. 9. 2011 kolem 9.00 hod. byl zámek obviněným opět záměrně vyměněn a majitel se opět nemohl do svého bytu dostat. O této výměně majitele opět nijak neinformoval a ani mu nepředal klíč k novému zámku. Ze spisového materiálu lze tedy konstatovat, že skutek, o kterém se vedlo řízení, se stal ve dnech 8. 9. 2011 až 23. 9. 2011. Lhůta k projednání přestupku začala tedy běžet dnem 24. 9. 2011. Dne 26. 9. 2011 byly proti žalobci zahájeny úkony v trestním řízení, jak vyplynulo ze spisu. Trestní řízení dle žalovaného běželo nepřetržitě až do dne 11. 4. 2013, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, č. j. 6 To 6/2013- 413, kterým byl zrušen rozsudek OS Kroměříž, č. j. 1 T 18/2012-350 a věc byla postoupena k projednání správnímu orgánu prvního stupně. Žalovaný je tedy toho názoru, že lhůta k projednání přestupku se v souladu s ust. § 20 odst. 2 zákona o přestupcích přerušila na období od 26. 9. 2011 do 11. 4. 2013, a zbývající část roční lhůty k projednání přestupku uplynula proto dne 9. 4. 2014 (od spáchání skutku, jeho posledního dne 23. 9. 2011 do zahájení úkonů trestního řízení 26. 9. 2011 uplynuly 2 dny, po té se lhůta pro projednání přestupku přerušila). Žalovaný obdržel odvolání žalobce společně se spisem správního orgánu prvního stupně dne 25. 4. 2014, tedy až po uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupku. Z tohoto důvodu s odkazem na ust. § 90 odst. 4 správního řádu řízení zastavil, neboť dle jeho názoru nastala skutečnost, která zastavení řízení odůvodňovala, tj. prekluze lhůty pro projednání přestupku v souladu s ust. § 20 zákona o přestupcích. Pokud jde o určení okamžiku ukončení trestního řízení, tak v daném případě bylo dle žalovaného trestní řízení ukončeno pravomocným rozhodnutím výše zmíněného KS Brno, pobočka Zlín a následné řízení vedené u Nejvyššího soudu o podaném dovolání už nemělo na běh prekluzivní lhůty vliv, neboť řízení o dovolání je řízením o mimořádném opravném prostředku a není již samotným či pokračujícím řízením trestním. S tímto názorem žalovaného se však soud neztotožnil, a to z důvodu toho, že soud má za to, že i řízení před Nejvyšším soudem v dané věci je považováno za trestní řízení ve smyslu § 12 odst. 10 trestního řádu, jehož doba se nezapočítává do běhu lhůty pro projednání přestupku (srov. § 20 odst. 2 zákona o přestupcích). Soud v této souvislosti poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 8 Tdo 575/2015, ve kterém Nejvyšší soud vyslovil názor, že „Jestliže odvolací soud rozhodne o tom, že se věc podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. postoupí jinému orgánu, jímž by mohl být čin obviněného posouzen jako přestupek nebo kárné provinění (§ 222 odst. 2 tr. ř.), mohou obviněný nebo státní zástupce proti takovému rozhodnutí podat dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Proto i po dobu, než oprávněným osobám uplyne lhůta k podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. ř., anebo do doby, než dovolací soud o podaném dovolání rozhodne, je stále vedeno trestní řízení ve smyslu § 12 odst. 10 tr. ř., jehož doba trvání se nezapočítává do běhu lhůty pro projednání přestupku (srov. § 20 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů S účinností zákona č. 209/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, tj. v odpovídající části od 1. 10. 2015, § 20 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.). Z tohoto důvodu může soud prvního stupně po rozhodnutí odvolacího soudu o postoupení věci jinému orgánu podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. tomuto orgánu předložit věc se spisem teprve tehdy, až oprávněným osobám uplyne lhůta k podání dovolání, anebo o podaném dovolání rozhodne dovolací soud.“ Tento právní názor je přiléhavý i na souzenou věc. Z výše uvedeného vyplývá, že lhůta k projednání přestupku se v souladu s ust. § 20 odst. 2 zákona o přestupcích nepřerušila v daném případě pouze na období od 26. 9. 2011 do 11. 4. 2013, ale lhůta k projednání přestupku se přerušila až do vydání usnesení Nejvyššího soudu o podaném dovolání, tj. do 21. 8. 2013 a zbývající část roční lhůty k projednání přestupku uplynula proto až dne 19. 8. 2014, nikoliv jak uvedl ve svém rozhodnutí žalovaný dne 9. 4. 2014. Jestliže tedy žalovaný obdržel odvolání žalobce společně se spisem správního orgánu prvního stupně dne 25. 4. 2014, měl rozhodnout v meritu věci a vypořádat se se všemi odvolacími námitkami obsaženými v podaném odvolání žalobce a nikoliv rozhodnout dle § 90 odst. 4 správního řádu, tak jak to žalovaný učinil. Žalovaný tak postupoval v rozporu se zákonem, když řízení zastavil. Takto nesprávně aplikované ustanovení § 20 zákona o přestupcích mělo dle názoru zdejšího soudu za následek nezákonné rozhodnutí, neboť žalovaný nepokračoval v meritorním projednávání přestupku, nezabýval se veškerými odvolacími námitkami žalobce a v důsledku výše uvedeného pochybení nevydal o odvolání žalobce meritorní rozhodnutí, ale pouze rozhodnutí procesního charakteru. Tím že se žalovaný nezabýval přestupkem po skutkové stránce, jedná se o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. S ohledem na tuto skutečnost zdejší soud shledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Přezkoumávané rozhodnutí nebylo vydáno v souladu s právními předpisy a žalovaný nesprávně vyhodnotil prekluzivní lhůtu k projednání přestupku. Soud konstatuje, že s ohledem na shora řečené, námitky, kterými žalobce míří k průběhu správního řízení a co do skutkového stavu přestupku, jsou v tomto soudním řízení irelevantní a soud se ve svém přezkumu omezil pouze na otázku, zda nastala prekluze daného přestupku či nikoliv, neboť by jinak předjímal rozhodnutí ve věci samé. Což není v daném případě na místě. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud rozhodl tak, že napadené rozhodnutí zrušil pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.). Soud současně vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.). S ohledem na skutečnost, že uvedená vada řízení ovlivnila průběh a výsledky přestupkového řízení bude na žalovaném, jak se vypořádá s odvolacími námitkami žalobce v odvolání uvedenými a rozhodne ve věci samé. Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud v tomto zrušujícím rozsudku jak uvedeno shora, vyslovil (ust. § 78 odst. 5 s.ř.s.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti s ním. Z obsahu spisu vyplývá, že v řízení úspěšnému žalobci vznikly náklady řízení za zaplacení soudního poplatku ve výši 3.000 Kč. Dále ze spisu vyplývá, že žalobci byl usnesením zdejšího soudu, č. j. 22 A 83/2014-131 ustanoven zástupce Mgr. Peter Olejár, advokát Advokátní kanceláře Halva & Olejár, s. r. o., se sídlem Vinohrady 794/45, 639 00 Brno, adresa pro doručování Táboritská 1000/23 130 00 Praha 3. Vzhledem k tomu, že zástupce učinil ve věci pouze jedno podání procesního charakteru, zdejší soud mu odměnu za zastupování žalobce nepřiznal. Žalovaný je povinen tedy žalobci na nákladech řízení nahradit částku 3.000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Brně dne 31. října 2016 JUDr. Eva Lukotková, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová