22 Ad 1/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobkyně: M. H., nar. X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně brojila proti shora označenému rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 5. 2025, č. j. X. Žalobkyně byla po posouzení nadále shledána invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Nejde již o invaliditu třetího stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) cit. zákona, ale jde o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) cit. zákona.

2. Správní orgány shodně dospěly na základě zdravotních posudků k závěru, že u žalobkyně došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k poklesu její pracovní schopnost o 60%, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položka 4d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.

II. Podání účastníků

3. Žalobkyně v podané žalobě brojila proti tomu, že posudkový lékař činil závěr bez toho, aniž by podrobně zkoumal její aktuální psychický stav, a jelikož nebyla na jednání přizvána, nemohl si lékař učit představu o jejím zdravotním stavu. Podle ní lékař nehodnotil typ, rozsah a tíži psychických příznaků, četnost a trvání poruchy a somatické příznaky, které výrazně ovlivňují schopnost a možnost žalobkyně vykonávat denní aktivity. Posudkový lékař nevzal v úvahu ani to, že její stav se po vydání prvotního rozhodnutí zhoršil; její zdravotní stav i při aktivní léčbě neumožňuje zapojení do pracovního života s ohledem na nepravidelné ataky. Primární projevy jsou spojeny se sekundárními následky, dlouhotrvající stav ji extrémně fyzicky i psychicky vyčerpávají. Bere léky, dochází na terapie, v budoucnu by se ráda zapojila alespoň do omezeného pracovního procesu (chráněná dílna), ale doposud i při běžných jednáních potřebuje „asistenční osobu“. Napadeným rozhodnutím došlo k razantnímu zhoršení zdravotního stavu.

4. Žalovaná ve svém vyjádření odkázala na to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 30. 9. 2025, vypracovaného pro účely řízení o námitkách IPZS, který invaliditu žalobkyně posoudil tak, že se u žalobkyně jedná o invaliditu II. stupně a míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na 60%. Napadené rozhodnutí bylo opřeno o psychiatrický nález ze dne 22. 4. 2025, dle kterého došlo u žalobkyně ke zlepšení stavu. Žalovaná neshledala proběhlé řízení za nesprávné, posudkové řízení za neobjektivní, nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku. Rozhodnutí o námitkách je dostatečně odůvodněno, jsou uvedeny a konkretizovány všechny lékařské zprávy, včetně nových doložených zpráv k řízení o námitkách, z nichž ČSSZ vycházela, jakož i posudková rozvaha; zdravotní dokumentace byla pro posouzení a vyhotovení posudku zcela dostačující, závěr posudku vycházející z objektivně zjištěného zdravotního stavu byl převzat do odůvodnění rozhodnutí o námitkách, posouzení proběhlo dle platné vyhlášky o invaliditě a v souladu se zákonem č. 155/1995 Sb. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti, týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků, významné pro posudkový závěr.

5. Žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaného replikou, ve které setrvala na svých námitkách. V replice odkázala na nezhodnocení možnosti podřazení jejího zdravotního stavu pod kap. V., položku 5d) vyhl. č. 359/2009 Sb.

III. Posouzení věci krajským soudem

6. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Žaloba není důvodná.

7. Z obsahu správního spisu vyplývá, že lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, byl v prvostupňovém řízení dne 13. 5. 2025 vyhotoven posudek o invaliditě, dle něhož se u žalobkyně jedná o DNZS a invaliditu II. stupně s poklesem její pracovní schopnost o 60%, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položka 4d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 %. V námitkovém řízení byl lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, pracoviště pro námitkové řízení, dne 30. 9. 2025 vyhotoven posudek o invaliditě se shodným výsledkem.

8. Krajský soud nechal vypracovat posudek PK MPSV, pracoviště Brno, (dále PK MPSV) -posudek ze dne 20. 4. 2026, který byl proveden u jednání soudu jako důkaz. PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise, lékaře z oboru psychiatrie a tajemníka. Žalobkyně nebyla jednání přítomna – z jednání se omluvila, s posudkovým závěrem nebyla seznámena Soud před jednáním zaslal stranám posudek na vědomí. PK MPSV vycházela při zpracování posudku z podkladové dokumentace, vč. pracovní anamnézy a doplnění zdravotních zpráv, a dospěla k závěru, že u žalobkyně šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, ne však více než 69%, tj. žalobkyně je invalidní a jde o invaliditu II. stupně.

9. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %.

10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám a dle shora citované úpravy za tímto účelem pověří k posouzení zdravotního stavu žalobce (pokud žalobní námitky tímto směrem míří) posudkovou komisi MPSV. Posudek této posudkové komise, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013–22).

11. V případě invalidity musí být z posudku vždy zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím, dále v něm musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav lze podřadit pojmu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, v jakém rozsahu v důsledku zdravotního postižení poklesla schopnost pracovní činnosti posuzovaného. Procentuální míru poklesu schopnosti pracovní činnosti podle charakteru zdravotního postižení pak komise hodnotí podle přílohy k právnímu předpisu, přičemž zdravotní postižení musí být zařazeno s ohledem na druh a intenzitu postižení pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy, a současně musí být objasněno, proč v rámci zde stanoveného rozpětí komise určila míru poklesu pracovní schopnosti v dané výši. Dále musí být zvážen i rozsah a závažnost dalšího nebo dalších zdravotních postižení pro možné zvýšení (nebo snížení) základního bodového ohodnocení a případně provedena i rámcová pracovní rekomandace (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 3 Ads 91/2012–19).

12. K tomu je třeba nejprve poznamenat, že při určení míry poklesu pracovní schopnosti nemá žalovaná žádný prostor pro správní uvážení. Jedná se o otázku posouzení zdravotního stavu (které závisí na využití odborných lékařských znalostí) dle kritérií zákona o důchodovém pojištění a vyhlášky o posuzování invalidity. V tomto ohledu je daná otázka předmětem plného soudního přezkumu za využití odborného podkladu v podobě posudku PK MPSV. Ostatně, pokud by tomu bylo jinak, meze přezkumu správního uvážení jsou mnohem užší – soud by správní uvážení nemohl nahradit vlastní úvahou a mohl by zkoumat pouze to, zda správní orgán při jeho aplikaci nevybočil z mezí stanovených ústavními principy, zejména zákazu libovůle, ochrany rovnosti a zákazu diskriminace a zachovávání lidské důstojnosti.

13. Žalovaná obecně nemá možnost jakkoliv hodnotit vhodnost právní úpravy a způsobu posuzování poklesu pracovní schopnosti dle vyhlášky o posuzování invalidity. Teoreticky není vyloučeno, aby krajský soud z určitých důvodů k některému ustanovení vyhlášky nepřihlédl, případně shledal dokonce rozpor zákona s ústavním pořádkem (a využil postupu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy), k tomu by však musely v konkrétní věci vést silné ústavně právní důvody, které v nyní projednávané věci soud nespatřuje.

14. Další podstatnou skutečností je, že soud je při hodnocení zákonnosti rozhodnutí žalovaného povinen vycházet ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání rozhodnutí správních orgánů (viz § 75 s. ř. s. – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2017, č. j. 6 Ads 316/2016–28, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 9 Ads 289/2019–39).

15. Soud se proto zabýval tím, zda byly splněny požadavky na posouzení zdravotního stavu PK MPSV při zohlednění skutkového stavu, který zde byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

16. Posudek rekapituluje jednotlivé zdravotní zprávy žalobkyně, vč. psychiatrického nálezu, který je datován až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Posudkové zhodnocení je založené na zdravotních zprávách žalobkyně, k objektivnímu vyšetření žalobkyně u jednání komise nedošlo, neboť žalobkyně se z jednání komise omluvila.

17. Podle posudkové komise jsou zdravotní obtíže žalobkyně hodnoceny na základě zdravotní dokumentace k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla úzkostně depresívní porucha těžkého stupně s podstatným omezením výkonu denních aktivit, nikoliv neschopností jejich výkonu nebo jejich těžkým narušením. Stav zvládán v režimu ambulantní léčby, bez nutnosti hospitalizace.

18. PK MPSV shrnula v posudkovém hodnocení jednak vzdělání žalobkyně, dále její pracovní praxi a rozvoj jejích psychických obtíží a dalších zdravotních komplikací. K současnému zdravotnímu stavu uvedla, po hospitalizaci v 12/2023 je žalobkyně již bez dokumentované nutnosti hospitalizace, sledována a léčena v rámci ambulantní psychiatrické péče. S odkazem na psychiatrické vyšetření MUDr. Z. 4/2025 uvedla, že došlo u žalobkyně ke křehké stabilizaci psychického stavu – úzkostně depresívní propady nejsou tak výrazné, tyto stavy zvládá poněkud lépe při medikaci, ale také se získanou korektivní zkušeností. Stav žalobkyně nebyl prověřen pracovní zátěží, MUDr. Z. odkázal na vhodné zapojení v rámci chráněného pracoviště, nikoliv však v plném pracovním rozsahu. Podle MUDr. Z. je žalobkyně dle objektivního vyšetření s přiléhavým kontaktem, v popředí jsou somatické obtíže vyvolávající úzkostné prožívání, sklony k vyhýbavému chování a jednání, disponovaná osobnost.

19. Dále PK MPSV odkázala na zprávu téhož lékaře z 7/2025, dle které po snížení invalidity ze st. 3 na st. 2 došlo u žalobkyně k propadu v jejím zdravotním stavu s návratem úzkostně depresívní symptomatologie, s větší somatizací, v současné době není schopna se zaměstnat, neboť se dostala pod tlak, což je situace, kterou těžko snáší, proto vhodné po event. kompenzaci zkusit zapojení nejprve brigádní formou.

20. Posudková komise hodnotila i další zdravotní obtíže žalobkyně, a to počínající otoky distální třetiny bérců, bez zjištěné závažné patologie v oblasti hlubokého nebo povrchového žilního systému, bez trofických defektů na končetinách, poslední doložená kontrola na odborném pracovišti je z roku 2024; dále dyspeptické potíže - rovněž zvažovány jako polékové, sono břicha provedeno v r. 2024 s nálezem jaterní steatózy, bez jiné patologie, bez průkazu závažných posunů v oblasti laboratorních parametrů, bez dokladovaných dalších kontrol a léčby na odborném pracovišti, stav výživy nyní stav dobrý 170 cm 86 kg, v minulosti udávána mentální anorexie, nyní bez průkazu poruchy příjmu stravy a bez průkazu poruchy výživy, hmotnost nyní zvýšena; v oblasti pohybového aparátu bez průkazu závažné patologie - ganglion na pravém zápěstí z roku 2023 bez funkčního dopadu a bolesti levého kolena z roku 2023 bez funkčního dopadu, pohybový rozsah kolena dobrý, dle nálezu možná běžná zátěž. Jiná patologie na pohybovém aparátu dokumentována nebyla, nejsou parézy na končetinách ani jiná závažná neurologická porucha, končetiny jsou schopny plnit svoji dynamickou i opěrnou funkci. Páteř bez průkazu závažné statodynamické poruchy. Interní stav bez známek závažné orgánové nedostatečnosti. Smyslové funkce bez průkazu patologie, umožňují přiměřenou orientaci. Z karty praktického lékaře další komorbidity nezjištěny.

21. Zdravotní stav žalobkyně byl proto posudkovou komisí hodnocen k datu vydání napadeného rozhodnutí jako smíšená úzkostně depresívní porucha s fobickými prvky, která ošetřujícím lékařem hodnocena jako těžká a stran posudkového závěru PKMPSV Brno hodnotila jako postižení těžké s omezením výkonu většiny denních aktivit.

22. Pokud jde o snížení stupně invalidity, posudková komise uvedla, že žalobkyně byla hodnocena III. stupněm invalidity v době bezprostřední po dlouhodobé hospitalizaci psychiatrické 11/2021-3/2022 a při kontrolní lékařské prohlídce byla po další byť krátkodobé hospitalizaci v 12/2023. Naopak k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně již v dlouhodobé ambulantní péči, tj. od r. 2023 bez nutnosti hospitalizace, resp. bez nutnosti ústavní péče. Dále nebyla u posuzované prokázána ztráta nebo zvlášť těžké narušení v oblasti denních aktivit – žalobkyně je mobilní, je plně orientována všemi kvalitami, s dostatečným kontaktem. Žalobkyně je podle PK MPSV tedy schopna sociálního kontaktu. Nemá projevy závažné mánie, nejsou projevy psychotické. Stran pracovního zapojení jednoznačně vyplývá, že není schopna pracovního zatížení v plném úvazku, nicméně i ošetřujícím lékařem připuštěna vhodnost pracovního zapojení v rámci např. chráněného pracovního prostředí. Žalobkyně má středoškolské vzdělání, pro snížení stresu např. z nového nebo neznámého prostředí a z více lidí by byla vhodnost využití pracovního zapojení z domácího prostředí - např. formou homeworkingu. Dle poslední zprávy psychiatra z 3/2026 při omluvě posuzované z jednání uváděno, že pokus o brigádu selhal, nicméně podle PK MPSV ze zprávy z 4/2025 vyplývá, že tento poslední pokus byl realizován před 2 roky – tedy v roce 2023.

23. S ohledem na uvedené PK MPSV dospěla k závěru, že procentní míru poklesu pracovní schopnosti je třeba hodnotit dle přílohy k vyhlášce 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ dle kap. V., pol. 4d) ve výši 60% s tím, že pro další navýšení nebyl shledán podklad ve zdravotním stavu. Dnem změny invalidity je 13. 5. 2025.

24. Hodnocení zdravotní stavu žalobkyně ze strany PK MPSV splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Ze strany soudu je lze konstatovat, že závěr PK MPSV plně odpovídá textaci vyhl. č. 359/2009 Sb., která v kap. V. pol. 4 rozlišuje pod písm. d) těžké postižení - depresivní epizody těžké bez psychotických příznaků, chronické, léčebně rezistentní deprese nebo závažné mánie, rychlé cyklování, krátké remise, ultrarychlé změny, opakovaný výskyt depresivních epizod s občasnými hypomanickými nebo manickými epizodami, vedoucími k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, výkon většiny denních aktivit podstatně omezen, a pod písm. e) zvláště těžké postižení - depresivní epizoda těžká a chronická nebo závažná mánie, často s psychotickými příznaky, nutnost opakovaného poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, závažné narušení výkonu téměř všech denních aktivit.

25. Soud konstatuje, že v podřazení stavu žalobkyně pod položku 4d) nevidí žádnou svévoli, naopak PK MPSV jasně uvedla, že v případě žalobkyně probíhá toliko ambulantní léčba, tj. není splněno kritérium nutnosti opakovaného poskytování ústavní péče, stejně tak PK MPSV hodnotila i výkon denních aktivit žalobkyně a ve vazbě na zdravotní nálezy MUDr. Z. i povahu samotného onemocnění žalobkyně.

26. Pokud jde o žalobní námitky, tak samotná žaloba obsahuje fakticky pouze nesouhlas s posouzením zdravotního stavu. Zdravotní posouzení Institutu posouzení zdravotního stavu je komplexně nahrazeno posouzením posudkové komise, ta nicméně dospěla ke stejnému posouzení zdravotního stavu. Jak soud uvedl výše, posouzení ze strany PK MPSV splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi, tudíž není na soudu, aby toto odborné posouzení přehodnocoval.

27. V replice odkázala žalobkyně na nezhodnocení možnosti podřazení jejího zdravotního stavu pod kap. V., položku 5d) vyhl. č. 359/2009 Sb. V uvedené položce jsou hodnoceny Poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy - úzkostné a fobické poruchy, generalizovaná úzkostná porucha, sociální fobie, specifické fobie, smíšené úzkostně-depresivní poruchy, obsedantně kompulzivní porucha, reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení, posttraumatická stresová porucha, disociativní porucha, porucha somatoformní, neurastenie, a konkrétně pod položkou 5d) je vedeno těžké postižení - obsedantně kompulzivní porucha s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, těžké narušení společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit.

28. K tomu soud předně konstatuje, že podle PK MPSV k podřazení pod tuto položku zjevně nebyl důvod, u žalobkyně nebyla diagnostikována obsedantně-kompulsivní porucha, natož aby jí pro toto onemocnění byla poskytována ústavní péče.

29. Žalobkyně se sice z jednání soudu omluvila, nicméně k posudku zaslala soudu obsáhlé výhrady. Námitky, které takto písemně uvedla, neshledal soud důvodné.

30. Předně k tomuto podání soud musí konstatovat, že stav žalobkyně byl zkoumán k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí, tj. ke dni 20. 10. 2025, a proto nelze v této věci s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s. zohledňovat nálezy vydané po tomto datu, tedy ani žalobkyní opakovaně odkazovaný nález MUDr. Z. z 3/2026.

31. Pokud jde o jednotlivé výhrady k posudku, tak soud nedospěl k závěru, že by PK MPSV závěry MUDr. Z. neakceptovala nebo bagatelizovala. Posudkový závěr vychází z toho, že stav žalobkyně byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí zvládán v režimu ambulantní léčby bez nutnosti hospitalizace, což odpovídá nálezům MUDr. Z. a což zároveň vylučuje naplnění položky e) dané kapitoly - zvláště těžké postižení - depresivní epizoda těžká a chronická nebo závažná mánie, často s psychotickými příznaky, nutnost opakovaného poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, závažné narušení výkonu téměř všech denních aktivit; kde je opakované poskytování ústavní péče jedním z předpokladů. Soud proto nedospěl k závěru o důvodnosti této námitky.

32. Soud naopak souhlasí se žalobkyní v tom, že PK MPSV opomněla zjištění MUDr. Z., který uvedl ve zprávě z 31. 7. 2025, že poslední brigádní pokus selhal před cca dvěma měsíci. Zároveň ale to nepovažuje soud za důvod, proč by neshledal posudek PK MPSV použitelným, případně vyžadoval jeho doplnění. Ze zprávy MUDr. Z. plyne, že žalobkyně selhala při pokusu o pracovní zapojení mimo domov – v prostředí lidí, přičemž PK MPSV odkazovala na možnost pracovní aktivity z domova. Odůvodnění snížení výše invalidního důchodu s ohledem na změnu léčby – z ústavní na primárně ambulantní, v tomto směru zůstává tím podstatným. Pokud jde o odkaz na zprávu MUDr. Z. ze 4/2025, skutečně neodkazuje na selhání v práci před dvěma lety, pravděpodobně zaměněno za formulaci „Poslední hodnocení proběhlo v r. 2023“. Jak soud uvedl, nepovažuje toto izolované pochybení za dostatečně závažné k zrelativizování závěrů posudkové komise. PK MPSV nepopřela, že žalobkyně není schopna pracovního zatížení v plném úvazku, nicméně vycházela z doporučení ošetřujícího lékaře k postupnému zapojení do pracovního procesu.

33. Další otázkou je soustavná psychologická nebo psychoterapeutická péče o žalobkyni. Soud se shoduje s PK MPSV, že z doložených podkladů nevyplývá, že by žalobkyně podstupovala soustavnou psychologickou nebo psychoterapeutickou péči. Nelze zpochybnit, že žalobkyně pravidelně navštěvuje svého psychiatra, nicméně z jeho zpráv nijak nevyplývá, že by jí byla psychiatrem poskytovaná psychologická nebo psychoterapeutická péče. Naopak je patrné, že MUDr. Z. poskytuje žalobkyni především odbornou lékařskou pomoc a předepisuje potřebné léky. Psychiatrickou péči nelze zaměňovat s péčí psychologickou nebo psychoterapeutickou, která nebyla v případě žalobkyně jakkoliv doložena ani tvrzena. Na nutnost psychoterapeutické péče odkazoval i MUDr. Z. v své zprávě z 4/2023.

34. Navýšení dávek medikace, na které ve svém vyjádření k jednání žalobkyně odkazuje, nevyplývá z žádné ze zpráv MUDr. Z., který setrvale dávkování medikace ve svých zprávách neuvádí. Nelze proto vyčítat PK MPSV, že tuto skutečnost nezohlednila. Nadto ani z vyjádření žalobkyně není patrné, kdy k navýšení dávek medikace došlo. Z formulace „Medikace v poslední době vzhledem ke zhoršení zdravotního stavu doznala navýšení dávek.“ lze důvodně usuzovat, že se tak stalo až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a tudíž tato skutečnost není pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí relevantní.

35. Pokud jde o vyjádření praktické lékařky (uváděné mezi lékařskými nálezy), je evidentní, že PK MPSV ho sice konstatovala, ale při posudkovém zhodnocení vycházela z karty praktického lékaře, nikoliv z nálezu, tj. z objektivních vyšetření, které lékařka provedla. Osobní vztah žalobkyně a praktické lékařky je pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně irelevantní. Posudková komise zjevně při hodnocení vycházela primárně z nálezů MUDr. Z.

36. Nesouhlas se závěrem posudku s odkazem na psychiatrický nález z 3/2026 nemůže být s ohledem na vše výše uvedené (a zejm. na § 75 odst. 1 s. ř. s.) důvodný. Případné zhoršení zdravotního stavu žalobkyně v době po vydání žalobou napadeného rozhodnutí není důvodem pro zrušení tohoto rozhodnutí. Na zhoršení zdravotního stavu může žalobkyně reagovat novou žádostí o změnu výše invalidního důchodu.

IV. Závěr a náklady řízení

37. Krajský soud z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Výroky o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ex lege (§ 60 odst. 2 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno, 25. května 2026 Petr Sedlák, v. r. samosoudce