22 Ad 2/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobkyně: K. Ž., nar. X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně brojila proti shora označenému rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 7. 2025, č. j. X, kterým byla žalobkyni snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně od 6. 9. 2025.

2. Správní orgán prvního stupně dospěl na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen IPZS) k závěru, že u žalobkyně došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k poklesu její pracovní schopnosti o 50%, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položka 7b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45% s navýšením dle § 3 odst. 2 cit. vyhl. vzhledem k vlivu postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace o 5% na celkem 50%.

3. Žalovaný dospěl v námitkovém řízení na základě posudku IPZS, odd. pro námitkové a odvolací řízení k závěru, že u žalobkyně došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k poklesu její pracovní schopnosti o 55%, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položka 7b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45% s navýšením dle § 3 odst. 2 cit. vyhl. vzhledem k vlivu postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace o 10% na celkem 55%.

II. Podání účastníků

4. Žalobkyně v podané žalobě brojila proti nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu vnitřní rozpornosti posudkového hodnocení; postrádá jasnou odpověď na otázku, jak může být osoba s nepředvídatelnými záchvaty spojenými s poruchami vědomí a paměti schopna soustavné výdělečné činnosti. Dále namítla, že nebyl úplně zjištěn skutkový stav, když sám posudkový orgán konstatoval, že mu nebyla předložena kompletní psychiatrická dokumentace; přesto posoudil zdravotní stav žalobkyně. Nesprávně podle ní byla aplikována vyhl. č. 359/2009 Sb., neboť její zdravotní stav odpovídá kap. V., položce 7c) vyhlášky, a tedy invaliditě III. stupně. Namítla i rozpornost posudku a libovůli posudkového orgánu při hodnocení záchvatů žalobkyně. O nedbalém a formálním postupu žalovaného svědčí i chybná identifikace žalobkyně, což podle ní zpochybňuje pečlivost při vedení řízení a při posouzení zdravotního stavu. Namítla, že její zdravotní stav má zásadní dopad na její každodenní aktivity, není schopna bezpečně opouštět byt, docházet do terapeutických programů atd.; závěr o zachování schopnosti soustavné výdělečné činnosti je podle ní zcela odtržen od reality.

5. Žalovaná ve svém vyjádření odkázala na lékařské posudky IPZS ze dne 26. 6. 2025 (prvostupňový) a ze dne 7. 11. 2025 (pro účely řízení o námitkách), dle kterých se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a invaliditu II. stupně. Uvedla, že v řízení o námitkách bylo přihlédnuto k nově doloženým nálezům a dokumentace byla dostatečná k posouzení zdravotního stavu žalobkyně, přesto ani v námitkovém řízení nebyla žalobkyně shledána invalidní pro invaliditu III. stupně. K žalobě uvedla, že žalobkyně nesouhlasí s medicínským posouzením, a proto navrhla důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR (PK MPSV), která je ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení soudního.

III. Posouzení věci krajským soudem

6. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Žaloba není důvodná.

7. Z obsahu správního spisu vyplývá, že ve správním řízení byly vyhotoveny posudky lékařem Institutu pro posuzování zdravotního stavu dne 26. 6. 2025 (prvostupňový) a ze dne 7. 11. 2025 v řízení o námitkách, které se lišily pouze zohledněním uplatnitelnosti žalobkyně na trhu práce dle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž oba se shodly na tom, že se jedná o DNZS s rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v podobě zdravotního postižení uvedeného kapitole V., položka 7b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45%. Závěrečným posudkem v námitkovém řízení došlo k navýšení o 10% na celkem 55%.

8. Krajský soud nechal vypracovat posudek PK MPSV, pracoviště Brno, (dále PK MPSV) -posudek ze dne 29. 4. 2026, který byl proveden u jednání soudu jako důkaz. PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise, lékaře z oboru psychiatrie a tajemníka. Žalobkyně nebyla jednání přítomna. S posudkovým závěrem byla písemně seznámena. Soud před jednáním zaslal stranám posudek na vědomí. PK MPSV vycházela při zpracování posudku z podkladové dokumentace, vč. pracovní anamnézy a doplnění zdravotních zpráv, a dospěla k závěru, že u žalobkyně se jedná o DNZS s rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v podobě zdravotního postižení uvedeného kapitole V., položka 7b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45% s navýšením dle § 3 odst. 2 cit. vyhl. vzhledem k vlivu postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace o 10% na celkem 55%.

9. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %.

10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám a dle shora citované úpravy za tímto účelem pověří k posouzení zdravotního stavu žalobce (pokud žalobní námitky tímto směrem míří) posudkovou komisi MPSV. Posudek této posudkové komise, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013–22).

11. V případě invalidity musí být z posudku vždy zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím, dále v něm musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav lze podřadit pojmu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, v jakém rozsahu v důsledku zdravotního postižení poklesla schopnost pracovní činnosti posuzovaného. Procentuální míru poklesu schopnosti pracovní činnosti podle charakteru zdravotního postižení pak komise hodnotí podle přílohy k právnímu předpisu, přičemž zdravotní postižení musí být zařazeno s ohledem na druh a intenzitu postižení pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy, a současně musí být objasněno, proč v rámci zde stanoveného rozpětí komise určila míru poklesu pracovní schopnosti v dané výši. Dále musí být zvážen i rozsah a závažnost dalšího nebo dalších zdravotních postižení pro možné zvýšení (nebo snížení) základního bodového ohodnocení a případně provedena i rámcová pracovní rekomandace (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 3 Ads 91/2012–19).

12. K tomu je třeba nejprve poznamenat, že při určení míry poklesu pracovní schopnosti nemá žalovaná žádný prostor pro správní uvážení. Jedná se o otázku posouzení zdravotního stavu (které závisí na využití odborných lékařských znalostí) dle kritérií zákona o důchodovém pojištění a vyhlášky o posuzování invalidity. V tomto ohledu je daná otázka předmětem plného soudního přezkumu za využití odborného podkladu v podobě posudku PK MPSV. Ostatně, pokud by tomu bylo jinak, meze přezkumu správního uvážení jsou mnohem užší – soud by správní uvážení nemohl nahradit vlastní úvahou a mohl by zkoumat pouze to, zda správní orgán při jeho aplikaci nevybočil z mezí stanovených ústavními principy, zejména zákazu libovůle, ochrany rovnosti a zákazu diskriminace a zachovávání lidské důstojnosti.

13. Žalovaná obecně nemá možnost jakkoliv hodnotit vhodnost právní úpravy a způsobu posuzování poklesu pracovní schopnosti dle vyhlášky o posuzování invalidity. Teoreticky není vyloučeno, aby krajský soud z určitých důvodů k některému ustanovení vyhlášky nepřihlédl, případně shledal dokonce rozpor zákona s ústavním pořádkem (a využil postupu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy), k tomu by však musely v konkrétní věci vést silné ústavně právní důvody, které v nyní projednávané věci soud nespatřuje.

14. Další podstatnou skutečností je, že soud je při hodnocení zákonnosti rozhodnutí žalovaného povinen vycházet ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání rozhodnutí správních orgánů (viz § 75 s. ř. s. – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2017, č. j. 6 Ads 316/2016–28, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 9 Ads 289/2019–39).

15. Soud se proto zabýval tím, zda byly splněny požadavky na posouzení zdravotního stavu PK MPSV při zohlednění skutkového stavu, který zde byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

16. Žalobkyně byla komisí posuzována jako administrativní pracovnice. Pokud jde o její účast u jednání komise, tak nebyla přítomna, v den jednání telefonicky i písemně omluvena svojí sestrou. Vzhledem k omluvě z jednání PK MPSV Brno prostudovala podkladovou dokumentaci, která byla dostatečná k projednání v nepřítomnosti a k přijetí posudkového závěru.

17. Při hodnocení vycházela z diagnostického souhrnu, dle kterého je u žalobkyně přítomna emočně nestabilní porucha osobnosti, periodická depresivní porucha a disociativní záchvaty psychogenní neepileptické na podkladě traumatizace v minulosti, dále žalobkyně trpí mentální bulimií a v minulosti spáchala pokus o tentamen suicidii.

18. Pro samotné posudkové hodnocení, které v závěru posudku provedla PK MPSV, jsou podstatné závěry vyplývající ze zdravotní dokumentace, se kterými byli účastníci seznámeni v rámci posudku. Soud je nepovažuje za nutné v úplnosti přebírat do písemného odůvodnění rozsudku, nicméně považuje za podstatné z nich zdůraznit několik skutečností, které našly odraz v závěru PK MPSV.

19. Pokud jde o neurologická vyšetření, tak ta proběhla u MUDr. K. v období o 10/2023 do 5/2025 s tím, že lékařka uvedla, že žalobkyně byla poprvé vyšetřena 11/2011, naposledy 10/2023, v 1/24 poslední kontakt s přítelem pacientky, který přišel na mobilu ukázat natočený záchvat, dle vyšetření v minulosti užívala žalobkyně LTG, VPA, LEV s efektem, ale s NU, léky vysazeny. Měla brát Trelemu 2x150mg, tuto nebere, má ji psanou od 5/21. Vhodnější by byl Lamictal, nebere příteli telefon, píšu tedy alespoň trelemu. Trelema 2x50 mg/týden, po týdnu 2x100 a po dalším týdnu 2x150mg. Doporučena kontrola zde za týden — nepřišla a od té doby nemáme s pacientkou kontakt. Poslední hospitalizace 2/2019. Pokud jde o uvedenou hospitalizaci, ta proběhla na l. neurologické klinice FNUSA Brno a žalobkyně byla na vlastní žádost propuštěna do ambulantní péče s neurologickým nálezem v mezích normy. Doporučeno ambulantně neuropsychologické vyšetření se zaměřením na kognitivní funkce a paměť (objektivizace krátkodobých poruch paměti), doporučen psychologický pohovor se zaměřením na psychogenní podíl obtíží, kompletní MR mozku.

20. Další neurologická vyšetření žalobkyně prováděl MUDr. P. 17. 7. 2025 a 18. 2. 2026. V 7/25 uvedl, že žalobkyně obj neurologicky při vědomí, spolupracuje, orientována, řeč bez fatické poruchy či dysartrie, preferuje znovu nenasazovat anti-epi.

21. Pokud jde o psychiatrická vyšetření, vycházela PK MPSV z nálezů MUDr. G. 10/ 2024 a 7/2025 a MUDr. Z. 4/2026 s tím, že po vyžádání dokumentace dne 15. 4. 2026 zaslána zpráva nové lékařky psychiatrie, bez objektivního vyšetření, jen souhrn z dostupné dokumentace. Součástí zpráv je i nález psychiatrické léčebny MUDr. B. z 8/2025, který dle PK MPSV obsahuje obecné shrnutí anamnestických obtíží a dosavadních psychiatrických vyšetření. Krom uvedeného odkázala komise i na nález MUDr. G. ze dne 18. 1. 2024, který obsahuje přepis závěru psychologického vyšetření Mgr. C. z 5. 4. 2023 22. Dokladováno je i vyšetření na urgentním příjmu — MUDr. S. P.

23. Pokud jde o samotné posudkové zhodnocení, tak PK MPSV dospěla k závěru, že u žalobkyně je hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu psychické onemocnění — emočně nestabilní porucha osobnosti, opakované disociativní záchvaty typu PNESA (neepileptické záchvaty psychogenně podmíněné), depresivní symptomatologie, v anamnéze bulimie.

24. Podle komise je žalobkyně sledována na psychiatrii, na nastavené medikaci při kontrolách plně orientována, kontakt navazuje ochotně, chování konvenční, dodržuje zásady společenského kontaktu, myšlení bradypsychické, katathymní: obsahově bez poruch, vnímání intaktní, forie subdepresivní až depresivní, bez tenze a anxiety, chronicky mentální bulimie, hypoprosexie, hypersomnie, emoční reaktivita nestabilní, suicidální ideace jsou trvale přítomné, bez aktuální tendence k realizaci.

25. K psychologickému posouzení odkázala komise na závěr psychologického vyšetření Mgr. C. z 5. 4. 2023, dle kterého je osobnost klientky hraničně organizovaná s chronicky negativním sebehodnocením a četnými potížemi v interpersonální oblasti. Zdroje pro zvládání běžné zátěže jsou značně limitované. Klientčin sebeobraz je výrazně narušený, je zde patrný i negativní vztah ke svému tělu (bulimie v anamnéze), introspekce je spojená s nepříjemným prožíváním ve smyslu depresivní a úzkostné symptomatiky. Klinicky jsou u klientky pozorovatelné tendence k impulzivitě. Nemá dostatek zdrojů pro projevování a prožívání emocí, v takových situacích se necítí dobře a snaží se jim raději vyhýbat, např. sociálním stažením. Při emočním zaplavení u klientky může docházet k celkovému snížení efektivity. V sociální oblasti není schopna tvořit podpůrné a vzájemné sytící vztahy, její vztahy mají spíše povrchní charakter, jsou bohaté na chaos a konflikty. Aktuální výkon klientky se pohybuje v pásmu vyššího průměru. Mnestické funkce a pozornost jsou intaktní, při exekutivně složitějších operacích je klientčin výkon snížen v důsledku impulzivity, naopak při jednoduchých, jasně strukturovaných úkolech pracuje efektivně.

26. Pokud jde o neurologické hledisko, tak komise dospěla k závěru, že se nejedná o stabilizovaný stav. Odkázala na hospitalizace na neurologické klinice a nedokončené navrhované neuropsychologické vyšetření k objektivizaci kognitivních funkcí z důvodu podpisu negativního reverzu. Od 1/24 je žalobkyně bez kontaktu s neurologickou klinikou, antiepileptika doporučena; tyto pravidelně dle dokumentace ale neužívá, stěžuje si na častější výskyt záchvatů. K vyšetření po záchvatech v roce 2025 uvedla, že dle objektivního vyšetření je žalobkyně bez patologie; EEG je negativní; při kontrole 2/26 je objektivní vyšetření, stran neurologie zcela normální. Udala 10 záchvatů. Medikace nadále není, bez zájmu posuzované.

27. PK MPSV k hodnocení stavu žalobkyně jako nestabilizovanému uvedla, že tato jednak přichází s odstupem několika dnů po anamnesticky udávaném záchvatu a jednak dle doložené dokumentace neužívá antiepileptika. Nejedná se tedy o kompenzovaný stav, tedy nemá pro posouzení charakter DNZS a tudíž udávané zhoršování množství záchvatů není objektivně hodnotitelné, zaléčené a zejména se nejedná z posudkového hlediska o stabilizovaný stav. Záchvaty nebyly nikdy dostatečně objektivizovány. Přestože udává, že vznikají v noci, může být v tomto akutním stavu volána RZP.

28. Z psychiatrického hlediska se jedná o poruchu osobnosti, stav údajně zhoršuje depresivní symptomatika — tato zvládána ambulantní léčbou, pokud není schopna stabilizace ambulantní léčbou je jistě na místě hospitalizace ke kompenzaci stavu. U diagnózy poruchy osobnosti je na místě především soustavná psychoterapie, tato není dokladována. PK tedy považuje za nutné dostatečnou léčbu a režimová opatření k tomu, aby zdravotní stav byl stabilizovaný a hodnotitelný. PK stanovuje KLP, kdy dává dostatečný časový prostor k objektivizaci všech výše uvedených skutečností a k zaléčení stavu.

29. PK MPSV ve shodě s námitkovým řízením dle jejího názoru velmi vstřícně konstatovala, že rozhodující příčinou DNZS s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je emočně nestabilní porucha osobnosti s depresivní symptomatikou dle kap. V, pol. 7b), pro které je stanovena míra poklesu 30-45%, hodnocena mírou poklesu 45% - tedy horní procentní hranicí a to se zohledněním všech zdravotních potíží s vysokou mírnou vstřícnosti. Tato navýšena o možných 10% z důvodu zařazení do zaměstnání.

30. V žádném případě nepřipadá v úvahu těžké postižení dle pol. 7c), neboť podle PK MPSV nebyl prokázán těžce narušený výkon většiny denních aktivit, nejedná se o psychopatologické projevy blížící se závažným duševním poruchám schizofrenního typu nebo závažným pudovým primitivním nezvládnutelným jednáním, nebyly dokladovány v průběhu několika let stavy s poskytnutím ústavní péče. Psychiatr sice konstatuje s poruchou osobnosti depresivní prožívání, nicméně ani tato situace z hlediska depresivní symptomatiky není léčena za hospitalizace, aby se dosáhlo stabilizace stavu. Posuzovaná si dle doložených odvolání dokáže velmi dobře vyřizovat svoje záležitosti s pádnou argumentací.

31. Posudkový závěr podle PK MPSV tedy zní, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V. položky 7b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které PK MPSV stanovuje míru poklesu pracovní schopnosti o 45% a tuto navyšuje o možných 10% pro zařazení do pracovního procesu. Konečnou míru poklesu pracovní schopnosti tedy PK MPSV stanovuje 55%. Zdravotní stav posuzované k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal druhému stupni invalidity.

32. K námitkám žalobkyně PK MPSV uvedla, že byla prostudována veškerá doložená i vyžádaná dokumentace, nicméně ani po výzvách nebyla doložena zdravotní karta psychiatra MUDr. G. a praktického lékaře. Posuzovaná byla zvána k jednání komise, omluvila se s tím, že v noci prodělala záchvat (opět anamnestická informace sestry). Zdravotní stav byl posudkově zhodnocen dle doložené dokumentace za účasti odborného lékaře v oboru psychiatrie.

33. Soud dospěl k závěru, že předložený posudek PK MPSV splňuje parametry kladené na něj ustálenou judikaturou správních soudů. Posudkové hodnocení je z hlediska relevantních zdravotních omezení žalobkyně úplné a z hlediska souladu posudkových závěrů také přesvědčivé.

34. Pokud jde o žalobní námitky, tak samotná žaloba obsahuje fakticky pouze nesouhlas s posouzením zdravotního stavu, resp. žalobkyně projevuje výhrady k obsahu posudků IPZS a k úplnosti zjištění jejího zdravotního stavu. Zdravotní posouzení Institutu posouzení zdravotního stavu je komplexně nahrazeno posouzením posudkové komise, ta nicméně dospěla ke stejnému posouzení zdravotního stavu. Soud konstatuje, že ani žalobkyně ani soud nejsou povoláni k subsumpci zdravotního stavu pod konkrétní položku vyhl. č. 359/2009 Sb., neboť v tomto směru je směrodatné posouzení zdravotního stavu odborným lékařem. V případě žalobkyně došlo ke shodě ve všech třech stupních posouzení jen s rozdílem zohlednění navýšení dle § 3 odst. 2 cit. vyhl. Soud neshledal v posouzení jak IPZS tak PK MPSV jakékoliv podstatné vnitřní rozpory nebo prvky libovůle. Zejména PK MPSV podrobně zdůvodnila neustálenost zdravotního stavu žalobkyně a důvody, pro které nelze zdravotní stav žalobkyně podřadit pod dle kap. V, pol. 7b) přílohy cit. vyhl. a soud neshledal důvody toto hodnocení zpochybňovat.

35. Pokud jde o tvrzené „závažné procesní vady“, tyto soud nepovažuje za nic jiného, než za běžné vady při vypracování listin. K tvrzenému skutečnému dopadu zdravotního stavu žalobkyně na její každodenní fungování odkazuje soud na obsah posudku PK MPSV a důvody, pro které byla stanovena kontrolní lékařská prohlídka, tj. stanovení doby pro stabilizaci zdravotního stavu žalobkyně při absolvování a dodržování léčebného režimu a dalších režimových opatření. Soud se ztotožňuje s PK MPSV, že, pokud žalobkyně nedodržuje léčebný režim, odmítá léčbu a nedodržuje režimová opatření, nelze její stav hodnotit jako stabilizovaný a objektivizovaný.

36. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, soud proto vycházel z jejích písemných podání.

37. Ve svém podání před jednáním žalobkyně namítla, že předmětný posudek vykazuje závažné vnitřní rozpory, selektivní hodnocení důkazů, opomenutí podstatných skutečností obsažených ve spise a závěry, které nejsou přesvědčivě odůvodněny. Posudková komise se nevypořádala s řadou zásadních námitek a na několika místech dospívá k závěrům, které jsou v přímém rozporu s dokumentací, kterou sama cituje.

38. Podle ustálené judikatury správních soudů musí být posudek úplný, logický, přesvědčivý a musí se vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi. Tyto požadavky předmětný posudek nesplňuje.

39. Soud k písemným výhradám žalobkyně předně konstatuje, že nelze jednotlivá vyjádření PK MPSV vytrhávat z celkového kontextu posudku a jeho vzájemných souvislostí. Jak soud uvedl výše klíčové závěry komise se týkají toho, že v případě neurologického stavu se nejedná o kompenzovaný stav, který nemá pro posouzení charakter DNZS, a tudíž udávané zhoršování množství záchvatů není objektivně hodnotitelné, zaléčené a zejména se nejedná z posudkového hlediska o stabilizovaný stav; v případě psychiatrického posouzení taktéž není zdravotní stav žalobkyně plně stabilizovaný a hodnotitelný.

40. Pokud jde o jednotlivé výhrady, soud nemá za to, že by byl posudek vnitřně rozporný. V případě nálezů ošetřujícího psychiatra MUDr. G. komise jasně uvedla, že lékař nedoložil svou dokumentaci, a proto vycházela z předložených nálezů. Ty samy o sobě ve svém souhrnu poskytují dle názoru soudu oporu pro závěry PK MPSV (hodnoceno ve smyslu toho, zda byly tyto nálezy hodnoceny a zda poskytují dostatečně ucelený podklad pro přijetí závěru PK MPSV, neboť soud není oprávněn k medicínskému hodnocení).

41. Ani PK MPSV nezpochybnila názor MUDr. G., že záchvaty zneschopňují žalobkyni na dobu několika týdnů a zcela tak znemožňují společenské či pracovní uplatnění klientky. Naopak PK MPSV se vyjádřila k tomu, že v tomto směru je nutné zohlednit nestabilizaci zdravotního stavu a nedokladování soustavné psychoterapie, tj. nevyčerpání možností nápravy zdravotního stavu žalobkyně.

42. PK MPSV nijak nezpochybnila význam závěru ošetřujícího lékaře (MUDr. G.), to ale neznamená, že je povinna ho převzít. Naopak. Podstatou posouzení zdravotního stavu v rámci posouzení invalidity posudkovými lékaři je základem hodnocení invalidity. Kdyby bylo úkolem PK MPSV přebírat názory odborných lékařů, pak by byl její význam zcela potlačen a k hodnocení invalidity by mohli být povoláni odborní lékaři, nikoliv lékaři posudkové služby. PK MPSV byla složena z poskudkového lékaře a odborného lékaře z oboru psychiatrie, její posouzení bylo provedeno proto v odpovídajícím složení komise. Zdůvodnění posudku považuje soud za dostatečně erudované a soud je přesvědčen, že PK MPSV dostatečřně vysvětlila, proč dospěla k závěru o invaliditě II. stupně. Žalobkyně se snaží vyvolávat dojem, jako by byla shledána komisí neinvalidní, to ale není pravda. Žalovaná, stejně jako PK MPSV dospěla pouze k závěru o snížení invalidity žalobkyně z III. na II. stupeň, tj. posudkoví lékaři se liší od ošetřujícího psychiatra „pouze“ ve stupni dotčení pracovní schopnosti žalobkyně, přičemž k posouzení míry poklesu pracovní schopnosti není povolán odborný lékař.

43. S uvedeným souvisí i námitka žalobkyně stran nesprávného tvrzení o absenci léčby a stabilizaci zdravotního stavu. Předně soud zdůrazňuje, že žalobkyně sama není povolána k hodnocení svého zdravotního stavu, stejně jako k tomu není povolán soud. Žalobkyně sice tvrdí, že před jednáním komise byly prostřednictvím e-mailu i datové schránky doloženy aktuální zdravotní zprávy, medikace, psychoterapeutická péče a další informace o průběhu léčby, nicméně z jí doložených podkladů žádná psychoterapeutická péče nevyplývá. Pokud jí byla poskytována MUDr. G. v rámci psychiatrických vyšetření, není o tom ve zdravotních zprávách žádná zmínka. PK MPSV tedy správně vyhodnotila, že psychoterapueutická péče není dokladována. Stejně tak medikace byla ve zprávách ošetřujícího lékaře, jak soud uvedl výše, uvedena bez dávkování, tj. není patrné, v jakém rozsahu je žalobkyně medikována. Není zpochybňována ani péče ve stacionáři, nicméně ani z toho nevyplývá, v jakém rozsahu je žalobkyni poskytována psychoterapie. PK MPSV není odpovědná za nedostatky předložené zdravotní dokumentace. Z posudku nevyplývá, že dojem absence léčby nebo nedostatečné spolupráce, pouze z něj neplynou závěry, které by žalobkyně nejspíše chtěla slyšet.

44. Stejně tak soud neshledal, že by komise zaměňovala absenci epilepsie s absencí závažnosti zdravotního stavu. Komise nijak nezpochybnila, že se u žalobkyně jedná o neepileptické záchvaty psychogenně podmíněné, avšak vycházela z výsledků hospitalizace, ze které žalobkyně na revers odešla s nedokončeným neuropsychologickým vyšetřením, dále z toho, že žalobkyně není v kontaktu s neurologickou klinikou, a z toho, že žalobkyně dlouhodobě neužívá doporučená antiepileptika. Funkční důsledky PK MPSV nezpochybňovala, resp. jejich existenci, nicméně jasně poukázala ve shodě se zdravotní dokumentací, že záchvaty nejsou objektivizovány, neprobíhá ze strany žalobkyně snaha o medikamentózní léčbu a nejsou dokladovány ani psychoterapie, k záchvatům není volána RZP (tudíž nejsou odborně dokladovány).

45. Závěr o nenaplnění kritérií položky 7c) dané kapitoly není nepřezkoumatelný. PK MPSV jasně uvedla, že není prokázán „těžce narušený výkon většiny denních aktivit, nejedná se o psychopatologické projevy blížící se závažným duševním poruchám schizofrenního typu nebo závažným pudovým primitivním nezvládnutelným jednáním, nebyly dokladovány v průběhu několika let stavy s poskytnutím ústavní péče. Psychiatr sice konstatuje s poruchou osobnosti depresivní prožívání, nicméně ani tato situace z hlediska depresivní symptomatiky není léčena za hospitalizace, aby se dosáhlo stabilizace stavu. Posuzovaná si dle doložených odvolání dokáže velmi dobře vyřizovat svoje záležitosti s pádnou argumentací.“ Sama žalobkyně neuvádí, tím méně dokladuje, duševní poruchy schizofrenního typu, závažné pudové primitivní nezvládnutelné jednání, nebo stavy s poskytnutím ústavní péče v průběhu několika let. Spor může být o otázku vykonávání většiny denních aktivit, nicméně i tomu PK MPSV konstatovala, že žalobkyně si je schopna vyřizovat své záležitosti sama. Závěr PK MPSV tak není neodůvodněný.

46. Pokud jde o neúčast žalobkyně u jednání komise, žalobkyně nijak nezpochybňuje to, že mohlo jednání komise proběhnout bez její přítomnosti. Důvody, proč se nedostavila k jednání, korespondují s kontextem jejího zdravotního stavu a soud nevnímá, že by byly jakkoliv redukovány nebo marginalizovány. Samotné důvody, proč se nedostavila k jednání PK MPSV nejsou pro přezkoumatelnost posudku podstatné, neboť, i kdyby představovaly změnu zdravotního stavu žalobkyně výrazně k horšímu, nemohly by být zohledněny, neboť se jedná o skutečnosti vzniklé až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

47. Soud nesouhlasí ani s tím, že by si PK MPSV vytvářela vlastní kritéria invalidity. V případě této námitky je podstatou tvrzení, že hospitalizace není zákonnou podmínkou přiznání invalidity III. stupně. Pokud jde o položku kapitolu V., položku 7c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., která v případě žalobkyně představuje procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovenou pro invaliditu III. stupně, tak z citované vyhlášky plyne: „těžké postižení, těžce narušen výkon většiny denních aktivit, funkčně významné poruchy osobnosti provázené jiným závažným duševním postižením, těžké narušení adaptability nebo stavy, kdy se psychopatologické projevy blíží jiným závažným duševním poruchám (simplexní schizofrenii, schizotypní poruše) nebo nezvládnutelná primitivní pudová jednání nebo stavy během poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu za účelem léčení poruchy (např. nebezpečné sexuální deviace), pokud uvedená léčba má trvat nebo trvá déle než jeden rok.“ Hospitalizace je tedy jedním z kritérií, která mohou představovat důvody pro přiznání invalidity III. stupně. PK MPSV tedy nevykročila z rámce citované vyhlášky.

48. Důvodné neshledal soud ani tvrzení o zásadním vnitřním rozporu posudku komise, který měl spočívat v současných tvrzeních o tom, že záchvaty nejsou dostatečně objektivizovány, zdravotní stav není stabilizovaný a chybí některé podklady, a zároveň v kategorickém závěru, že se u ní v žádném případě nejedná o III. stupeň invalidity. Žalobkyně namítá, že pokud sama komise tvrdí, že skutkový stav není dostatečně objasněn, nemůže z něj činit kategorické závěry v neprospěch žalobkyně. Soud k tomu konstatuje, že ze zjištěných skutečností ale nelze činit radikální závěr „z opatrnosti ve prospěch“ žalobkyně. Soud se ztotožňuje s PK MPSV, že shromážděné informace nesvědčí o tom, že současný stav žalobkyně (jakkoliv zatím nestabilizovaný a nedostatečně objektivizovaný) naplňuje kritéria položky 7c) dané kapitoly. Správně komise dospěla k závěru o nutnosti kontrolní lékařské prohlídky.

49. Založení další námitky na závěru PK MPSV, že „Posuzovaná si dle doložených odvolání dokáže velmi dobře vyřizovat svoje záležitosti s pádnou argumentací.“ je přesně tím vytrháváním jedné věty z kontextu posudku, na které upozorňoval soud výše. Na tento způsob argumentace není možné ze strany soudu věcně reagovat. Žalobkyně má samozřejmě pravdu v tom, že schopnost podat podání sama o sobě nijak nevypovídá o schopnosti pravidelného pracovního výkonu, adaptability, odolnosti vůči zátěži, stability výkonu ani schopnosti dlouhodobě fungovat v zaměstnání, nicméně toto samotné tvrzení není způsobilé zvrátit celkový kontext posudku PK MPSV. Je třeba zdůraznit, že citovaný závěr PK MPSV nebyl úhelným kamenem samotného posudku, ale pouze dílčí argumentací k (ne)naplnění kritérií položky 7c) dané kapitoly. Posudek tedy není vystavěn na skutkově nepravdivém předpokladu.

50. Soud neopomněl ani psychiatrickou zprávu MUDr. Z. Z. ze dne 16. 4. 2026 a potvrzení o docházce do Denního stacionáře Vyhlídka a probíhající léčbě. Obě listiny se ale týkají skutkového stavu po vydání žalobou napadeného rozhodnutí a nejsou proto pro toto řízení relevantní.

48. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, č. j. 6 Ads 23/2018-37, je posuzování míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, je úplný a přesvědčivý, případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena.

V. Závěr a náklady řízení

49. Krajský soud z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Výroky o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ex lege (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno, 22. červen 2026 Petr Sedlák v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.