22 Ad 31/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobkyně: B. R., nar. X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 10. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně brojila proti shora označenému rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 7. 2025, č. j. X, kterým byl žalobkyni odňat invalidní důchod dle § 56 odst. 1 písm. a) a dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně již není invalidní.

2. Správní orgán prvního stupně dospěl na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen IPZS) k závěru, že u žalobkyně došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k poklesu její pracovní schopnost o 30%, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole XI., odd. C, položka 4a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 % s navýšením dle § 3 odst. 1 cit. vyhl. vzhledem k dalším postižením zdravotního stavu o 10% na celkem 30%.

3. Žalovaný dospěl v námitkovém řízení na základě posudku IPZS, odd. pro námitkové a odvolací řízení k závěru, že u žalobkyně došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k poklesu její pracovní schopnosti pouze o 25%, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole XI., odd. C, položka 4a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20% s navýšením dle § 3 odst. 1 cit. vyhl. vzhledem k nízké míře psychiatrického postižení o 5% na celkem 25%.

II. Podání účastníků

4. Žalobkyně v podané žalobě vyjádřila nesouhlas s posouzením jejího zdravotního stavu s tím, že podle ní nebyly vzaty v potaz všechny rozhodné skutečnosti. Uvedla, že pracuje jako uklízečka na chráněném pracovním místě a vzhledem k těžkému psychickému onemocnění nemůže pracovat na otevřeném trhu práce. Odebráním invalidního důchodu přijde o zaměstnání a bude zcela bez příjmů. Má za to, že nadále se v jejím případě jedná o invaliditu I. stupně.

5. Žalovaná ve svém vyjádření odkázala na to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 15. 10. 2025, vypracovaného pro účely řízení o námitkách IPZS, který invaliditu žalobkyně posoudil tak, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, ale nikoliv o invaliditu. K žalobě uvedla, že žalobkyně nesouhlasí s medicínským posouzením, a proto navrhla důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR (PK MPSV), která je ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení soudního.

III. Posouzení věci krajským soudem

6. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Žaloba není důvodná. K nařízenému soudnímu jednání se žalobkyně nedostavila, soud tudíž vycházel z jejích písemných podání.

7. Z obsahu správního spisu vyplývá, že ve správním řízení byly vyhotoveny posudky lékařem Institutu pro posuzování zdravotního stavu dne 8. 7. 2025 (v prvostupňovém řízení – jednalo se o kontrolní posudek) a dne 15. 10. 2025 v řízení o námitkách, které se lišily pouze zohledněním dalších zdravotních obtíží žalobkyně dle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž oba se shodly na tom, že se jedná o DNZS s rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v podobě zdravotního postižení uvedeného v kapitole XI., odd. C, položka 4a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20%. Závěrečným posudkem v námitkovém řízení došlo k navýšení o 5% na celkem 25%.

8. Krajský soud nechal vypracovat posudek PK MPSV, pracoviště Brno, (dále PK MPSV) -posudek ze dne 16. 4. 2026, který byl proveden u jednání soudu jako důkaz. PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise, lékaře z oboru interního lékařství a tajemníka. Žalobkyně nebyla jednání přítomna, ačkoliv jí byla pozvánka zaslána a komise se jí pokoušela i telefonicky kontaktovat. S posudkovým závěrem nebyla seznámena. Soud před jednáním zaslal stranám posudek na vědomí. PK MPSV vycházela při zpracování posudku z podkladové dokumentace, vč. pracovní anamnézy a doplnění zdravotních zpráv, a dospěla k závěru, že u žalobkyně nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, tj. žalobkyně není invalidní.

9. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %.

10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám a dle shora citované úpravy za tímto účelem pověří k posouzení zdravotního stavu žalobce (pokud žalobní námitky tímto směrem míří) posudkovou komisi MPSV. Posudek této posudkové komise, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013–22).

11. V případě invalidity musí být z posudku vždy zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím, dále v něm musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav lze podřadit pojmu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, v jakém rozsahu v důsledku zdravotního postižení poklesla schopnost pracovní činnosti posuzovaného. Procentuální míru poklesu schopnosti pracovní činnosti podle charakteru zdravotního postižení pak komise hodnotí podle přílohy k právnímu předpisu, přičemž zdravotní postižení musí být zařazeno s ohledem na druh a intenzitu postižení pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy, a současně musí být objasněno, proč v rámci zde stanoveného rozpětí komise určila míru poklesu pracovní schopnosti v dané výši. Dále musí být zvážen i rozsah a závažnost dalšího nebo dalších zdravotních postižení pro možné zvýšení (nebo snížení) základního bodového ohodnocení a případně provedena i rámcová pracovní rekomandace (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 3 Ads 91/2012–19).

12. K tomu je třeba nejprve poznamenat, že při určení míry poklesu pracovní schopnosti nemá žalovaná žádný prostor pro správní uvážení. Jedná se o otázku posouzení zdravotního stavu (které závisí na využití odborných lékařských znalostí) dle kritérií zákona o důchodovém pojištění a vyhlášky o posuzování invalidity. V tomto ohledu je daná otázka předmětem plného soudního přezkumu za využití odborného podkladu v podobě posudku PK MPSV. Ostatně, pokud by tomu bylo jinak, meze přezkumu správního uvážení jsou mnohem užší – soud by správní uvážení nemohl nahradit vlastní úvahou a mohl by zkoumat pouze to, zda správní orgán při jeho aplikaci nevybočil z mezí stanovených ústavními principy, zejména zákazu libovůle, ochrany rovnosti a zákazu diskriminace a zachovávání lidské důstojnosti.

13. Žalovaná obecně nemá možnost jakkoliv hodnotit vhodnost právní úpravy a způsobu posuzování poklesu pracovní schopnosti dle vyhlášky o posuzování invalidity. Teoreticky není vyloučeno, aby krajský soud z určitých důvodů k některému ustanovení vyhlášky nepřihlédl, případně shledal dokonce rozpor zákona s ústavním pořádkem (a využil postupu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy), k tomu by však musely v konkrétní věci vést silné ústavně právní důvody, které v nyní projednávané věci soud nespatřuje.

14. Další podstatnou skutečností je, že soud je při hodnocení zákonnosti rozhodnutí žalovaného povinen vycházet ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání rozhodnutí správních orgánů (viz § 75 s. ř. s. – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2017, č. j. 6 Ads 316/2016–28, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 9 Ads 289/2019–39).

15. Soud se proto zabýval tím, zda byly splněny požadavky na posouzení zdravotního stavu PK MPSV při zohlednění skutkového stavu, který zde byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

16. Komise uvedla, že po prostudování posudkové dokumentace nenalezla žádné nové posudkové skutečnosti, které nebyly dříve zhodnoceny. Shrnula na podkladě posudkové dokumentace relevantní skutečnosti, a to především gastroenterologické. Neopomněla psychiatrické onemocnění v podobě anxiosně depresivní poruchy, reaktivně potencované, od 2/2022 na antidepresivní terapii, bez progrese; dle kontrolního vyšetření 3. 9. 2025 je žalobkyně lucidní, myšlení a vnímání bez poruch, vegetativní symptomatika. Komise dále zahrnula i alergologická vyšetření (poprvé vyšetřena 5/2023 chronická alergická rýma způsobená pylem, asthma bronchiale, spirometrie 13. 11. 2024 bez ventilační poruchy, kardiopulmonálně kompenzovaná) a neurologické vyšetření ze dne 4. 8. 2025 (cefalgie nemá charakter migrény, EEG vyšetření normální nález, bez epi projevů).

17. K samotné žalobkyni PK MPSV shrnula, že žalobkyně je 30letá žena se základním vzděláním, pracuje na zkrácený úvazek jako uklízečka. Je posuzována jako uklízečka. Funkční dopad DNZS zhodnotila v souladu s posudkovým závěrem IPZS Odd. pro námitkové a odvolací řízení LPS I tak, že u posuzované se jedná o DNZS ve smyslu ustanovení § 26 zákona č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, kdy rozhodující příčinou DNZS posuzované s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je idiopatický střevní zánět, ulcerózní kolitida, IBD – UC (Inflamatory Bowel Disease – Ulcerative Colitis). Dle doložené zdravotní dokumentace posuzovaná od 5/2023 v dlouhodobé remisi, bez relapsů, laboratorně bez zánětlivých markerů (CRP v normě), bez terapie kortikoidy, pouze na základní léčbě Pentaza (5ASA – protizánětlivý lék k základní léčbě idiopatických střevních zánětů, zejména ulcerózní kolitidy). Lékařskými zprávami doloženy občasné gastroenteritidy po dietní chybě bez prokázaného zhoršení ulcerózní kolitis. PK MPSV ČR Brno došla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ šlo u posuzované o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl idiopatický střevní zánět, ulcerózní kolitis, t.č. klidový nález do 30 cm MAYO 0 – vyhojení, v dlouhodobé remisi, stav uspokojivě dlouhodobě stabilizovaný, občasné zhoršení s průjmy, laboratorně mírná aktivita.

18. S ohledem na uvedené PK MPSV dospěla k závěru, že procentní míru poklesu pracovní schopnosti je třeba hodnotit dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ dle kapitoly XI, oddíl C, položka 4a ve výši 20% (rozpětí 10-20%). S ohledem na dokumentovaný stav zvolila horní hranici rozpětí. Vzhledem k psychiatrickému onemocnění posuzované navýšila procentní hodnocení o 5%. Celkový pokles pracovní schopnosti činí 25%. Další přidružená onemocnění mají malou posudkovou významnost, neboť nezpůsobují zásadní funkční poruchu.

19. K vyššímu hodnocení nebyl dle komise důvod, neboť zdravotní stav a pokles pracovní schopnosti posuzované nelze dle platné legislativy hodnotit podle kapitoly XI., oddíl C, položka 4b (rozpětí 30-40%) – středně těžké formy. Muselo by se jednat o časté průjmy, značné odchylky v laboratorních nálezech, výrazné změny endoskopické, rentgenové, radionuklidové, se značným snížením celkové výkonnosti. Odpovídající zdravotní stav nebyl u posuzované odbornými lékařskými zprávami doložen.

20. Pokud jde o žalobní námitky, tak samotná žaloba obsahuje fakticky pouze nesouhlas s posouzením zdravotního stavu. Zdravotní posouzení Institutu posouzení zdravotního stavu je komplexně nahrazeno posouzením posudkové komise, ta nicméně dospěla ke stejnému posouzení zdravotního stavu.

21. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, č. j. 6 Ads 23/2018-37, je posuzování míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý, případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena.

22. K otázce namítaných nezohledněných blíže nespecifikovaných skutečností soud konstatuje, že samotné posouzení zdravotního stavu je výhradně v rukou posudkové komise a soud není odborně způsobilý zdravotní stav žalobkyně posoudit. Při hodnocení úplnosti a přesvědčivosti zdravotního posudku ze soudního spisu vyplývá, že PK MPSV měla k dispozici veškeré zdravotní zprávy, které doložila žalobkyně k žalobě, a těmito zprávami se komise i zabývala. Hodnotila je zjevně v jejich souvislostech i s ohledem na vývoj zdravotního stavu žalobkyně v době po vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

23. Pokud jde o tvrzení, že žalobkyně nemůže pracovat na otevřeném trhu práce z důvodu těžkého psychiatrického onemocnění, to soud neshledal důvodné. PK MPSV se otázkou psychiatrického onemocnění žalobkyně zabývala, posoudila zdravotní stav žalobkyně s ohledem i na psychiatrické onemocnění a dospěla k závěru, že se nejedná o rozhodující příčinu DNZS žalobkyně a „pouze“ navýšila procentní pokles její pracovní schopnosti – zhodnotila zejména to, že u žalobkyně probíhá terapie, její stav je bez progrese, je lucidní a její myšlení a vnímání je bez poruch. Vycházela v tomto hodnocení ze zprávy odborného lékaře. Soud proto neshledal, že by podkladová dokumentace poskytovala oporu pro závěr, že se u žalobkyně jedná o těžké psychiatrické onemocnění.

24. Ke ztrátě zaměstnání v důsledku odebrání invalidního důchodu soud konstatuje, že žalobkyně pracuje dle svého tvrzení na chráněném pracovním místě. To je vyhrazeno osobám, které pobírají invalidní důchod nebo jsou vedeny jako osoby se zdravotním znevýhodněním (srov. § 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti). V případě žalobkyně IPZS v obou stupních správního řízení konstatoval, že žalobkyně má možnost požádat o status osoby zdravotně znevýhodněné (pokud to bude účelné). Námitka žalobkyně spočívající v obavě ze ztráty chráněného pracovního místa tedy není zcela důvodná, neboť chráněné pracovní místo žalobkyně může být zachováno a žalobkyně na něm může nadále pracovat jako osoba zdravotně znevýhodněná.

V. Závěr a náklady řízení

25. Krajský soud z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Výroky o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ex lege (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno, 22. červen 2026 Petr Sedlák v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.