22 Ad 4/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem v právní věci žalobce: J. S., nar. X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Terezou Blahovou sídlem Aloise Krále 2640/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. MPSV-2025/227571-923, sp. zn. SZ/MPSV-2025/174927-923, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. 11. 2025, č. j. MPSV- 2025/227571-923, sp. zn. SZ/MPSV-2025/174927-923, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Terezy Blahové, advokátky se sídlem Aloise Krále 2640/10, Prostějov.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Olomouci ze dne 13. 8. 2025, č. j. 107356/25/PV, sp. zn. 6192-25-PV (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“). Tím byl žalobci dle § 34 a § 35 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“) přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“, a to ode dne 1. 6. 2025 do 30. 6. 2028.

II. Žaloba

2. Žalobce v žalobě namítá, že žalovaný postupoval ryze formalisticky a pouze převzal zhodnocení Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „PK MPSV“), aniž zohlednil další v průběhu řízení zjištěné skutečnosti; ignoroval přitom okolnosti popsané v lékařských zprávách. Žalobce trpí dlouhodobě farmakorezistentní fokální epilepsií, obsedantně kompulzivní poruchou a lehkou mentální retardací. V důsledku těchto poruch u něj dochází k opakovaným a nepředvídatelným záchvatům, po nichž je významně dezorientován a fakticky hrozí, že bez doprovodu by mohl způsobit v důsledku své dezorientace újmu jak sobě, tak i dalším osobám, pokud by u něj došlo k záchvatu. Poruchy u něj způsobují, že bezprostředně po záchvatu není schopen orientace v exteriéru bez doprovodu dalších osob. Vyžaduje nad sebou neustálý dohled.

3. Při posuzování jeho zdravotního stavu zkoumal žalovaný především omezení schopnosti pohyblivosti, ačkoli stěžejní je u něj omezení orientace, která je problematická a riziková. Správní orgán konstatoval, že zdravotní stav žalobce je zásadně léčebně ovlivnitelný a má nastavenou vhodnou medikaci; z předložených lékařských zpráv ovšem vyplývá, že medikace u něj není efektivní a nepřispívá ke zlepšení zdravotního stavu. Žalobce má za to, že jeho situace je obdobná zdravotnímu stavu popsanému v odst. 2 písm. m) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb.; jeho zdravotní postižení tudíž lze podřadit pod kategorii podstatného omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení odůvodňující přiznání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“. Posudkoví lékaři žalovaného dospěli k absolutně rozdílným závěrům oproti ošetřujícím lékařům žalobce, kteří jsou podrobně seznámeni s jeho zdravotním stavem. Žalobce nadto upozorňuje, že nebyl žádnou z posudkových komisí pozván ke zhlédnutí.

4. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za jeho základ, nemá oporu ve spise, je s ním v rozporu a nevysvětluje, proč nebylo přihlédnuto ke zprávám ošetřujících lékařů.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že PK MPSV měla k dispozici dostatečnou zdravotní dokumentaci žalobce, jeho zdravotní stav zhodnotila komplexně. Dospěla přitom k závěru, že u něj nebylo diagnostikováno těžší psychické nebo smyslové postižení, které by omezovalo jeho psychickou, zrakovou nebo sluchovou orientaci. Posudková komise měla žalobcem odkazované zprávy jeho ošetřujících lékařů při svém hodnocení k dispozici. Žalovaný plně respektuje odborné nálezy uvedené v těchto zprávách a nijak je nezpochybňuje; pro posouzení zdravotního stavu v oblasti sociálního zabezpečení je však kompetentní pouze PK MPSV. Ta v nynější věci vycházela z podkladové dokumentace, která byla dostatečná pro jednání v nepřítomnosti žalobce. Podle ustálené judikatury není osobní přítomnost posuzované osoby vždy nutná. Žalovaný je přesvědčen, že náležitě zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Napadené rozhodnutí dle něj vychází z obsahu spisu a ve věci nejsou dány jakékoli rozpory.

6. Žalobce v replice konstatoval, že žalovaný ve svém vyjádření fakticky převzal odůvodnění napadeného rozhodnutí, pročež odkazuje na svoji žalobu, jejíž nosné argumenty zopakoval. Uzavřel, že trvá na tom, že napadené rozhodnutí je nezákonné a současně nepřezkoumatelné, neboť nekoresponduje s jím předloženými lékařskými zprávami a závěry jeho ošetřujících lékařů.

IV. Posouzení věci krajským soudem

7. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) a je přípustná. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

8. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); současně ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

9. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Podle § 34 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb. má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se posuzuje podle § 9 odst. 3 téhož zákona.

11. Podle § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (průkaz TP) osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru.

12. Podle § 34 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb. má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.

13. Způsob zkoumání naplnění podmínek pro přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením rozvíjí § 34b zákona č. 329/2011 Sb., podle něhož se při posuzování schopnosti pohyblivosti a orientace hodnotí zdravotní stav a funkční schopnosti fyzické osoby. Funkčními schopnostmi se rozumí tělesné, smyslové a duševní schopnosti, znalosti a dovednosti nezbytné pro schopnost pohyblivosti a orientace. Výčet zdravotních stavů, jež lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace ve smyslu citovaného zákona, je obsažen v příloze č. 4 prováděcí vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 388/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též „vyhláška č. 388/2011 Sb.“ či „prováděcí vyhláška“). Nejedná se přitom o výčet uzavřený, neboť § 34b odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb. výslovně stanoví, že za poruchu pohyblivosti a orientace lze pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením považovat i takový zdravotní stav, který není uveden v prováděcí vyhlášce. V takovém případě je nezbytné hodnotit, kterému ze zdravotních stavů uvedených v prováděcí vyhlášce funkční postižení odpovídá nebo je s ním funkčními důsledky srovnatelné.

14. Podle přílohy č. 4 odst. 1 prováděcí vyhlášky lze za podstatné omezení schopnosti orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení orientace považovat mimo jiné stavy spojené s často se opakujícími poruchami vědomí nebo závrativými stavy [písm. h)] a psychické postižení s opakujícími se poruchami komunikace a orientace v exteriéru [písm. j)].

15. Podle přílohy č. 4 odst. 2 prováděcí vyhlášky lze za podstatné omezení schopnosti orientace na úrovni těžkého funkčního postižení orientace považovat mimo jiné psychické postižení s často se opakujícími závažnými poruchami komunikace a orientace v exteriéru [písm. m)].

16. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 25. 6. 2025 žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. V průběhu řízení před prvostupňovým správním orgánem byl Institutem posuzování zdravotního stavu (dále též „IPZS“) vyhotoven posudek o zdravotním stavu žalobce ze dne 30. 7. 2025, č. j. LPS/2025/1993-PV_CSSZ. Jeho závěr byl, že se v případě žalobce jedná o osobu se středně těžkým postižením pohyblivosti a orientace ve smyslu § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., přičemž se u něj jedná o zdravotní stav, který není uveden v příloze č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., ale svým funkčním postižením odpovídá nebo je srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v odst. 1 písm. h) dané přílohy k vyhlášce. Následně prvostupňový správní orgán žalobci přiznal nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením „TP“.

17. V odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce uvedl, že je dlouhodobě léčen pro farmakorezistentní fokální epilepsií; záchvaty se u něj vyskytují téměř každý den (v domácím sledování 10x měsíčně), trvají přibližně jeden a půl minuty a jsou nepředvídatelné, mohou vzniknout kdykoli během dne, včetně situací jako je chůze, pobyt venku, hygiena, jídlo či běžné denní aktivity. Žalobce je proto výrazně omezen v pohyblivosti a orientaci v prostoru, a to nejen během záchvatu, ale i po něm (kdy je dezorientován, má krátkodobý výpadek paměti a únavu). To jej zásadně omezuje a působí mu to ohrožení na bezpečnosti i životě. Je proto u něj nezbytný neustálý dohled jiné osoby. Žalobce současně předložil nové lékařské zprávy a požádal o přehodnocení přiznaného stupně průkazu zdravotního postižení na ZTP, případně ZTP/P.

18. Ze zprávy lékařky dětské neurologie MUDr. I. K. ze dne 18. 8. 2025 vyplývá, že u žalobce byla „zkoušena různá medikace, nebyl zásadní efekt, proto odeslán do centra pro léčbu epilepsie do Brna, zde byl opakovaně hospitalizován. (…) Záchvaty má stále okolo 10 do měsíce, po záchvatu prolonogvaná dezorientace, přetrvává zvýšená únava, ospalost, je větší potřeba spánku. Dále v péči psychiatrie pro obsedantně kompulsivní syndrom, lehký mentální deficit. Problematický je pohyb mimo domov, vzhledem k frekvenci záchvatů je vysoké riziko úrazů – nebezpečí pádu s následným poraněním, srážce s dopravními prostředky, ale i dezorientace. Nutný doprovod druhé osoby, sám není schopen cestování veřejnou dopravou. Nutný dohled i doma, v případě záchvatu hrozí poranění.“ Ve zprávě je konstatován závěr, že „t. č. stav není uzavřen, záchvaty jsou nekompenzované a výrazně ovlivňují kvalitu života. Lehký mentální definit. Chlapec vyžaduje soustavný dohled, vždy při pohybu mimo domov.“ 19. Ve zprávě dětské psychiatričky MUDr. M. W. ze dne 19. 8. 2025 se uvádí, že u žalobce je diagnostikována obsedantně kompulsivní porucha a lehká mentální retardace.

20. Zpráva o ambulantním vyšetření na Klinice dětské neurologie – neurologické ambulanci Fakultní nemocnice Brno vyhotovené MUDr. O. H. dne 25. 9. 2025 konstatuje, že žalobce je pacientem „s lehkou mentální retardací, těžkou obsedantně kompulsivní poruchou a refrakterní epilepsií, tzn. s opakovanými nepředvídatelnými záchvaty, nereagující na dosavadní terapii (tč. v předchirurgické přípravě). V základních denních činnostech je soběstačný, v orientaci však významná alternace, nutnost doprovodu v outdoorovém prostředí, městské hromadné dopravě atd., současně zvýšení riziko úrazu v rámci záchvatů. Z těchto důvodů podporuji přiznání sociálních výhod v nejvyšší možné míře dle platné legislativy ČR.“ 21. V průběhu odvolacího správního řízení vyhotovila PK MPSV dne 14. 10. 2025 posudek o zdravotním stavu žalobce ev. č. SZ/2025/2198-BR-12. Posudková komise zasedla ve složení předseda komise z oboru posudkové lékařství, další lékař z oboru psychiatrie a tajemnice. Žalobce ani jeho zákonná zástupkyně (matka) nebyli jejímu jednání přítomni, žalobce nebyl zhlédnut. PK MPSV dospěla k závěru (shodnému jako IPZS), že jde o osobu se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. Nejde o osobu se zvlášť těžkým nebo úplným funkčním postižením anebo s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace ve smyslu § 34 odst. 3 nebo 4 zákona č. 329/2011 Sb. U žalobce jde o zdravotní stav neuvedený v příloze č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., ale svým funkčním postižením odpovídá nebo je srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v odst. 1 písm. h) dané přílohy k vyhlášce. Nejde o zdravotní stav uvedený v odst. 2 a 3 přílohy č. 4 prováděcí vyhlášky, ani o zdravotní stav, který mu odpovídá či je s ním srovnatelný.

22. Posudek PK MPSV obsahuje výčet podkladné dokumentace (mezi nimiž jsou výslovně uvedeny také všechny tři shora shrnuté lékařské zprávy, tj. MUDr. I. K. ze dne 18. 8. 2025, MUDr. M. W. ze dne 19. 8. 2025 a MUDr. O. H. ze dne 25. 9. 2025). Diagnostický souhrn u žalobce tvoří fokální farmakorezistentní epilepsie dlouhodobě nekompenzovaná, intelekt snížený do pásma podprůměru a obsedantně kompulsivní porucha.

23. V rámci posudkového zhodnocení PK MPSV uvádí, že ve zdravotnické dokumentaci není doložena porucha funkce horních nebo dolních končetin ve smyslu těžkých paretických postižení, těžkých poruch velkých kloubů či jiné těžké funkční poruchy. Není doloženo těžké omezení funkce dvou končetin, těžké omezení hybnosti kyčelních nebo kolenních kloubů na obou dolních končetinách, není doložena ztráta opěrné funkce dolních končetin. Není doloženo paretické postižení dolních končetin nebo postižení páteře s těžkými parézami končetin. Není zdokumentováno posudkově významné postižení zraku, sluchu ani přítomnost těžké mentální retardace či demence nebo jiného závažného duševního postižení s dopadem na orientační a komunikační schopnosti. Posuzovaný není limitován kardiální nebo dechovou nedostatečností. PK MPSV výslovně sdělila, že přihlížela i nálezům, které nebyly součástí spisové dokumentace v rámci prvoinstančního posouzení. K odvolací argumentaci žalobce a obsahu jím předložených lékařských zpráv konstatovala pouze to, že „nezpochybňuje, že se z hlediska medicínského jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který posuzovaného chlapce limituje. Z posudkového hlediska ovšem nebylo prokázáno, že by funkční omezení vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu dosahovalo těžkého, zvlášť těžkého nebo úplného funkčního omezení pohyblivosti nebo orientace v rozsahu daném platnou právní normou. PK MPSV při posuzování nemůže postupovat individuálně a zohledňovat jiné skutečnosti než zdravotní stav posuzované osoby“ (srov. str. 4 posudku, toliko na níž je uvedeno hodnocení zdravotního stavu žalobce).

24. K posudku PK MPSV se žalobce vyjádřil podáním ze dne 24. 10. 2025. Uvedl, že trvá na tom, že jeho zdravotní stav odpovídá přiznání vyššího stupně průkazu, a to ZTP nebo ZTP/P. Zdůraznil, že s ohledem na svou diagnózu (epilepsii, mentální retardaci) není schopen samostatného pohybu ve venkovním prostředí; cesta pro něj představuje vysoké riziko pádu, dezorientace a záchvatu. V lékařské zprávě ze dne 25. 9. 2025 se jasně uvádí, že má významně narušenu schopnost orientace v exteriéru a mimo domov vyžaduje doprovod. Přiznání průkazu TP považuje za neodpovídající jeho skutečnému zdravotnímu stavu.

25. Napadeným rozhodnutím následně žalovaný zamítl odvolání žalobce, přičemž do jeho odůvodnění v zásadě převzal skutečnosti uvedené v posudku PK MPSV.

26. Soud v prvé řadě konstatuje, že pokud jde o správnost zjištěného zdravotního stavu, jedná se o odbornou medicínskou otázku, kterou si nemůže soud a v zásadě ani správní orgán posoudit pro nedostatek odpovídající odborné kvalifikace sám, a proto se musí spoléhat na posudky předkládané k tomu kvalifikovanými odborníky - posudkovými lékaři. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení či důchodového pojištění. Ani těmto odborným posudkům však nemůže správní orgán či soud slepě věřit, nýbrž je musí hodnotit jako každý jiný důkaz. Posudkový závěr musí být vždy náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení nároku na příslušný průkaz osoby se zdravotním postižením závisí především [srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20].

27. V posudku je nutno zhodnotit nejenom celkový zdravotní stav, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry ohledně splnění v zákoně stanovených kritérií pro přiznání průkazu osoby zdravotně postižené. Posudek je ve správním a následně v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, a proto se klade zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek lze považovat za úplný a přesvědčivý jen v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným žalobcem a tyto své posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku způsobující jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48, ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003-61, č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004-58). Posudek se musí vypořádat se všemi relevantními podklady a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodit závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Ads 156/2014-28). V případě rozporných závěrů musí být tyto rozpory přesvědčivě vysvětleny (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014-37).

28. Mezi účastníky řízení v nynější věci v zásadě není sporu o to, jakými zdravotními postiženími žalobce trpí. Diagnostický souhrn uvedený v napadeném rozhodnutí, resp. v posudku PK MPSV, odpovídá tomu, co o svém zdravotním stavu uvádí sám žalobce (a to jak v žalobě, tak v podáních učiněných průběhu správního řízení): trpí dlouhodobě nekompenzovanou farmakorezistentní fokální epilepsií, těžkou obsedantně kompulzivní poruchou a lehkou mentální retardací. Žalovaný (PK MPSV) nezpochybnil ani to, že u žalobce dochází (zdokumentováno nejméně 10x do měsíce) k opakovaným a nepředvídatelným záchvatům, které vedou k jeho dezorientaci.

29. Sporná je však otázka, jak závažné jsou dopady těchto postižení na schopnost orientace žalobce. Podle žalovaného se u něj jedná toliko o středně těžké funkční postižení orientace podle § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. Žalobce naopak tvrdí, že jde nejméně o těžké funkční postižení podle § 34 odst. 3, případně o zvlášť těžké funkční postižení orientace dle § 34 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb. Již v průběhu správního řízení žalobce zdůrazňoval, že právě v důsledku svých záchvatů je výrazně omezen v pohyblivosti a zejména v orientaci ve vnějším prostoru, a to nejen během samotného záchvatu, ale i po něm (kdy je dezorientován, má krátkodobý výpadek paměti a únavu). Tvrdil, že z jím doložených lékařských zpráv vyplývá, že s ohledem na svou diagnózu není schopen samostatného pohybu ve venkovním prostředí.

30. Pakliže žalobce tímto způsobem vyjádřil své obtíže, bylo na žalovaném, resp. PK MPSV, aby důkladně posoudili závažnost předestřených potíží a jejich vliv na jeho schopnost orientace; své závěry přitom měli řádně odůvodnit. Posudková komise se však k těmto námitkám nijak nevyjádřila. Konstatovala pouze, že žalobce nemá zdokumentovanou poruchu funkce horních nebo dolních končetin či poruchu páteře (což ovšem v řízení žalobce nikdy ani netvrdil). Pokud jde o orientaci, PK MPSV uvedla pouze tolik, že „není dokumentované posudkově významné postižení zraku, sluchu ani přítomnost těžké mentální retardace či demence nebo jiného závažného duševního postižení s dopadem na orientační a komunikační schopnosti.“ K žalobcem tvrzeným a z doložených lékařských zpráv vyplývajícím častým epileptickým záchvatům, ani jejich vlivu na žalobcovu schopnost orientace, se posudková komise naprosto nijak nevyjádřila. Stejně tak neuvedla, zda (a případně proč) nepředstavuje ve svém souhrnu kombinace těžké obsedantně kompulsivní poruchy a lehké mentální retardace „psychické postižení“ ve smyslu přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb.

31. PK MPSV bez dalšího vysvětlení uzavřela, že žalobcův zdravotní stav je svým funkčním dopadem srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v odst. 1 písm. h) přílohy č. 4 prováděcí vyhlášky. Na otázku, proč tomu je zrovna tak, a nemůže tomu být jinak (čehož se opakovaně dovolává žalobce), nenabízí posudek žádné odpovědi (srozumitelné a přezkoumatelné vysvětlení).

32. Posudkové komisi je též namístě vytknout absenci zdůvodnění rozdílů mezi jednotlivými v úvahu připadajícími zdravotními stavy popsanými v příloze č. 4 prováděcí vyhlášky, konkrétně v odst. 1 písm. h) „stavy spojené s často se opakujícími poruchami vědomí nebo závrativými stavy“ a písm. j) „psychické postižení s opakujícími se poruchami komunikace a orientace v exteriéru“ [tj. středně těžké postižení] a odst. 2 písm. m) „psychické postižení s často se opakujícími závažnými poruchami komunikace a orientace v exteriéru“ [tj. těžké postižení]. PK MPSV měla objasnit, zda se u žalobce s ohledem na jeho diagnózu (těžká obsedantně kompulsivní porucha a lehká mentální retardace) jedná o psychické postižení, případně jakou jeho intenzitu je třeba považovat za nezbytnou pro jeho hodnocení jako středně těžkého a těžkého. V tomto smyslu absentuje vysvětlení konkrétního obsahu obecně definovaných posudkových kritérií a jejich konfrontace s informacemi plynoucími ze shromážděných lékařských zpráv. Ze zjištěných skutečností vyplývá, že žalobce má v důsledku svého nepříznivého zdravotního stavu obtíže projevující se opakovanými nepředvídatelnými záchvaty způsobujícími poruchu orientace. Za této situace musí žalovaný (PK MPSV) při stanovení toliko středně těžkého funkční omezení objasnit, proč omezení plynoucí ze zdravotního stavu žalobce nedosahovala úrovně těžkého postižení, a to zejména dle odst. 2 písm. m) přílohy č. 4 prováděcí vyhlášky, na nějž žalobce poukazuje. Z napadeného rozhodnutí by proto mělo vyplývat, proč v konkrétním případě zjištěný nepříznivý zdravotní stav žalobce spočívající v poruchách orientace nedosahuje intenzity „psychického postižení s často se opakujícími závažnými poruchami komunikace a orientace v exteriéru“. To se ovšem v řešené věci nestalo.

33. Mají-li být posudkové závěry přesvědčivé, je třeba, aby se PK MPSV podrobněji zabývala faktickou schopností žalobce orientovat se v exteriéru a 1/ objasnila, co se rozumí „postižením s často se opakujícími závažnými poruchami komunikace a orientace v exteriéru“ a 2/ vysvětlila, zda lze (a případně proč nelze) i přes popsané problémy žalobce jeho zdravotní stav pod tyto pojmy podřadit.

34. Soud nadto zdůrazňuje, že dle obecné charakteristiky uvedené v § 34 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb. platí, že těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a „v exteriéru má značné obtíže“. V tomto ohledu je současně nezbytné se náležitě vypořádat s obsahem žalobcem předložených lékařských zpráv, dle nichž je vzhledem k frekvenci záchvatů pohyb žalobce mimo domov problematický, pročež žalobce vždy při něm vyžaduje soustavný dohled (zpráva dětské neuroložky MUDr. I. K. ze dne 18. 8. 2025); žalobce má v orientaci významnou alternaci a je dána nutnost jeho doprovodu v outdoorovém prostředí (zpráva dětského neurologa MUDr. O. H. ze dne 25. 9. 2025). Ze smyslu a účelu relevantních ustanovení zákona č. 329/2011 Sb. (zejm. § 34b odst. 3 až 5) je přitom zcela jednoznačně patrné, že záměrem zákonodárce nebylo vymezit taxativně a bez možnosti dalšího rozšiřování okruh zdravotních postižení, pro které může být přiznán některý z průkazů osob se zdravotním postižením, ale naopak položit důraz na funkční posuzování zdravotního stavu žadatelů s možností zohlednění i diagnóz nepředvídaných prováděcí vyhláškou (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2017, č. j. 33 A 51/2015-44).

35. Je třeba zopakovat, že soud jako „poučený laik“ nemá dostatečné znalosti pro komplexní uchopení odborné problematiky a je zejména na PK MPSV, aby její závěry v tomto směru byly pro soud odpovídajícím a přesvědčivým vodítkem (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. 2 Ads 17/2017-15). Jelikož se zpravidla v řízení o přiznání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením jedná o rozhodující důkaz, posudkové závěry se z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti musí vypořádat se všemi případnými skutečnostmi či důkazy, které vyšly v řízení najevo a kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Posudek posudkové komise však v nyní projednávané věci neobsahuje žádnou individuální reakci na skutečnosti uváděné žalobcem v jeho odvolání (epileptické záchvaty způsobující často se opakující závažné poruchy orientace v exteriéru). Nevysvětluje, z jakých důvodů nemůže zdravotní stav žalobce vyplývající z předložené dokumentace naplňovat kritérium těžkého funkčního postižení pohyblivosti nebo orientace ve smyslu § 34 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb. Posudek posudkové komise nereaguje na prima facie relevantní argumentaci žalobce, a soudu proto není zřejmé, v čem byla odvolací argumentace žalobce nedůvodná a z jakých důvodů jím uváděné skutečnosti nesvědčí pro závěr o těžkém (případně zvlášť těžkém) funkčním postižení orientace.

36. Lze tedy shrnout, že v posudku PK MPSV nebylo obsaženo přesvědčivé zdůvodnění závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá (pouze) středně těžkému funkčnímu postižení podle § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. Soud proto shledal, že posudek PK MPSV, o nějž se bez dalšího opřel žalovaný v napadeném rozhodnutí, není dostatečně odůvodněn. Z toho vyplývá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Soud dodává, že o obdobné skutkové a právní otázce pojednává rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2023, č. j. 42 Ad 5/2023-53, z jehož závěrů v nynější věci přiměřeně vycházel.

37. Krajský soud se nemohl podrobněji zabývat tou častí námitek, ve kterých žalobce popisoval svůj zdravotní stav, neboť (jak již bylo výše uvedeno) není příslušný posuzovat obsahovou správnost závěrů posudkové komise, a tedy hodnotit zdravotní stav žalobce. Jím uváděné skutečnosti budou muset být předmětem zkoumání v opakovaném řízení. Stejně tak se soud nemohl v tomto řízení zabývat ani námitkami, které souvisely s jeho odkázaností na pomoc další osoby, neboť ta je předmětem zkoumání v případě příspěvku na péči, nikoliv v tomto řízení.

V. Závěr a náklady řízení

38. S ohledem na shora uvedené krajský soud dle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm bude žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). V navazujícím řízení bude na žalovaném, aby se s pomocí PK MPSV vypořádal s argumentací žalobce a vysvětlil, způsobem i pro poučeného laika srozumitelným, zda a proč obtíže uváděné žalobcem (ne)naplňují parametry těžkého funkčního postižení orientace.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V souzené věci byl žalobce úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení.

40. Za účelně vynaložené náklady žalobce v tomto řízení považoval krajský soud mimosmluvní odměnu jeho zástupce. Ta sestává z celkem dvou úkonů právní služby: 1/ převzetí a příprava zastoupení, 2/ sepis žaloby. Za oba tyto úkony činí odměna 4 620 Kč [§ 7 bod 5, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“)]. K tomu je nutné připočíst paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony po 450 Kč [§ 13 odst. 4 AT]. Úkon spočívající v podání repliky soud neshledal účelně vynaloženým nákladem, neboť v replice byl pouze opakován obsah žaloby. Odměna zástupce žalobce v souhrnu činí 10 140 Kč. Advokát není plátcem DPH. Soudní poplatek žalobce nehradil. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno, 25. května 2026 Petr Sedlák, v. r. samosoudce