22 Ad 52/2012

Rubrum

22Ad 52/2012 – 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou v právní věci žalobce JUDr. B.Z., bytem …………………….., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o zvýšení starobního důchodu, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14.8.2012, č. j. …………………., takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 14.8.2012, č. j. ………………….. žalovaná podle § 88 odst. 8 zák. č. 582/1991 Sb., a § 90 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., zamítla námitky a rozhodnutí ČSSZ č.j. 471 010 049 ze dne 26.4.2012 potvrdila. Potvrzeným rozhodnutím ČSSZ zvýšila účastníkovi řízení starobní důchod podle § 56 odst. 1 písm. d) ve spojení s písm. b) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o důchodovém pojištění) od 9.4.2012 na částku 13.647 Kč měsíčně. V podaných námitkách ze dne 21.6.2012 účastník řízení uvedl, že napadené rozhodnutí vychází z právního předpisu, který porušil zásadu rovnosti v právech. Cítí se pobíráním zvýšené výše starobního důchodu podle § 34 odst. 4 znevýhodněn oproti osobám taktéž pracujícím, ale nepobírající starobní důchod, kterým se ale za 90 kalendářních dní zvyšuje výše starobního důchodu o 1,5% výpočtového základu. Žalovaná vycházela při posuzování námitek z toho, že si účastník řízení dne 28.3.2012 podal žádost o úpravu starobního důchodu z důvodu nepřetržitého výkonu jeho výdělečné činnosti vykonávané současně s pobíráním starobního důchodu vypláceného dosud v plné výši. Výkon výdělečné činnosti dosáhl dne 8.4.2012 délky dvou let a účastník řízení žádal, aby byla výše starobního důchodu upravena podle § 34 odst. 4 a důchod byl od nároku vyplácen v plné výši. Žalovaná dále odůvodnila napadené rozhodnutí citací ust. § 34 odst. 4 pokračování 2 22Ad 52/2012 zákona o důchodovém pojištění a konstatovala, že v případě účastníka řízení nejde o situaci upravenou v ust. § 34 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, neboť pobírá starobní důchod a má příjem z výdělečné činnosti. Při výpočtu výše starobního důchodu musí žalovaná postupovat výlučně podle zákonných právních předpisů, nikoliv jinak. Není kompetentní k posouzení, zda tyto předpisy jsou pro účastníka řízení diskriminující či nikoliv. Proto rozhodla o námitkách, tak jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. V žalobě žalobce namítá, že se žalovaná nijak nevypořádala s obsahem námitek, ani se o to nepokusila, pouze konstatovala, že rozhodla podle platného zákona, jehož zněním se musí řídit. Žalobce je však přesvědčen, že právní předpis, o který žalovaná opírá své rozhodnutí je pro něj diskriminující, neboť porušuje zásadu rovnosti v právu. Starobní důchod mu byl zvýšen z důvodu podle ust. § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, které ho však znevýhodňuje oproti osobám, které po vzniku nároku na starobní důchod nadále pracují a starobní důchod nepobírají a jimž je výpočtový základ za 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti zvýšen o 1,5%, za rok tudíž o 6%. Nerovnost v právech existuje v situaci, kdy obě skupiny výdělečně činných starobních důchodců odvádějí z dosažených příjmů stejnou výši pojistného na sociálním zabezpečení. Tato nerovnost je ve výslovném rozporu s ústavní zásadou rovnosti občanů v právech a povinnostech. Navrhl soudu přerušit řízení a věc předložit Ústavnímu soudu s návrhem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb. Jinak navrhl soudu, aby po věcném a právním posouzení případu napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí prvostupňového zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že se v napadené rozhodnutí plně vypořádala s uplatněnými námitkami, neboť žalobce jiné námitky a výhrady neuvedl. Při přepočtu výše důchodu postupovala podle platné právní úpravy v zákonu, který lze na žalobcům případ aplikovat tj. ust. § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Pokud by rozhodla podle § 34 odst. 2, i když žalobce pobírá starobní důchod porušila byl tímto postupem platný zákon a neoprávněně a nezákonně by žalobce zvýhodnila oproti jiným pojištěncům. Možnost přepočtu důchodu při současném jeho pobírání v plné výši a výkonu výdělečné činnosti po nároku byla nově zakotvena od 1.1.2010 zákonem č. 306/2008 Sb. Při zvýšení procentní výměry důchodu se vychází ze stavu, na základě něhož byl vyplácený důchod vyměřen, výše nových vyměřovacích základů a odvedeného pojistného není podstatná. Pracující důchodci jsou zabezpečeni příjmem z výdělečné činnosti i důchodem a je proto logické, že není přepočet důchodu u této kategorie důchodců tak výhodný jako u těch pracujících, kteří se vzdali výplaty důchodu a jsou zabezpečeni jen příjmem. Pokud by měli pracující důchodci pobírající důchod a příjem stejný nárok na následnou úpravu důchodu, pak ti, co mají jen příjem by byli rovněž diskriminování a nerovni vůči této skupině osob, neboť pobírají pouze příjem a jsou znevýhodněni. Žalovaná postupovala při úpravě a přepočtu starobního důchodu žalobce zcela v souladu s platným zákonem. K otázce zásady rovnosti a zákazu diskriminace vyjádřeným v Listině žalovaná podotkla, že rovnost je kategorie relativní a zásadě rovnosti je třeba rozumět tak, že právní rozlišování v přístupu k určitým právům nesmí být projevem libovůle a neplyne z ní závěr, že by každému muselo být přiznáno jakékoliv právo. Určitá zákonná úprava nemůže být sama o sobě označena za porušení principu rovnosti. Žalovaná se domnívá, že na případ žalobce nedopadá namítaná nerovnost a diskriminace. Pokud soud rozhodne o předložení věci k Ústavnímu soudu k posouzení, žalovaná nemá vůči tomuto postupu námitky. Z obsahu podaných námitek proti prvostupňovému rozhodnutí ČSSZ a potažmo žaloby plyne pro soud posoudit, zda žalovaná rozhodla o žádosti žalobce o úpravu starobního důchodu z důvodu nepřetržitého výkonu jeho výdělečné činnosti vykonávané současně pokračování 3 22Ad 52/2012 s pobíráním starobního důchodu vypláceného dosud v plné výši rozhodnutím ze dne 28.3.2012 v souladu se zákonem, resp. zda právní úprava zakotvená v ust. § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění je diskriminační pro skupinu občanů pobírající starobní důchod a vykonávající nepřetržitý výkon výdělečné činnosti oproti těm, kteří po vzniku nároku na starobní důchod tento nepobírají, ale nadále vykonávají výdělečnou činnost. Na prvý případ dopadá ust. § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, na druhý případ ust. § 34 odst.

2. Žalobce spatřuje zjevnou nerovnost v právech na zvyšování starobního důchodu v situaci, kdy obě skupiny výdělečně činných starobních důchodců odvádějí z dosažených příjmů stejnou výši pojistného na sociální zabezpečení a tuto nerovnost vidí v rozporu s ústavní zásadou rovnosti občanů v právech a povinnostech. Po posouzení věci soud však v případě žalobce zjevnou nerovnost v právu na zvyšování jeho starobního důchodu neshledal. Žalobce opomněl, že náleží do skupiny starobních důchodců již pobírajících starobní důchod, tzn. čerpá finanční prostředky z důchodového systému, kdežto občané, kterým vznikl nárok na starobní důchod, ale tento důchod nepobírají a nadále vykonávají výdělečnou činnost, z důchodového systému žádné finanční prostředky nečerpají. Pokud se žalobce rozhodl požádat o přiznání starobního důchodu, který mu byl přiznán a je vyplácen v plné výši a nadále vykonává výdělečnou činnost, nemůže se domáhat zvýšení svého starobního důchodu stejně jako ti, kteří starobní důchod nepobírají, ale pouze nadále vykonávají výdělečnou činnost, protože by šlo o diskriminaci a nerovnost vůči osobám, které jsou zabezpečeny pouze příjmem. V postupu žalované soud neshledal porušení zásady nerovnosti, či zákazu diskriminace, neboť zákonná úprava v ust. § 34 odst. 2 a § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění nezvýhodňuje skupinu osob proti jiné a nepředstavuje porušení principu rovnosti. Soud proto řízení v této věci nepřerušil a nepředložil ji Ústavnímu soudu s návrhem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., a posoudil žalobu jako nedůvodnou a ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítá. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 2 s.ř.s., podle něhož úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 13. května 2014 JUDr. Milada Haplová samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová