22 Az 10/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobkyně: T. T. L. N. (X), nar. X, státní příslušnost X bytem X zastoupená zmocněncem X, sídlem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2026, č. j. OAM-405/ZA-ZA11-ZA18- 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. O náhradě nákladů tlumočníka bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně napadla shora označené rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť žádost posoudil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.

II. Vyjádření účastníků

2. V podané žalobě brojila žalobkyně především proti tomu, že z rozhodnutí neplyne, proč byla její žádost zamítnuta, neboť napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, zmatečné a žalovaný v něm směšuje skutečnosti, které žalobkyně uvedla. Dále namítla, že nedošlo k dostatečnému zjištění skutkového stavu a žalovaný si neopatřil dostatečné podklady pro své rozhodnutí. Skutkové závěry nejsou proto správné. K tomu odkázala na podmínky stanovené § 68 zákona 500/2004 Sb., správního řádu, a § 2 odst. 4 téhož zákona a judikaturu Nejvyššího správního soudu k zákazu libovůle a doporučení Výboru ministrů Rady Evropy. Dále namítla, že se žalovaný měl zabývat možností udělení azylu z humanitárních důvodů dle § 14 zákona o azylu, neboť dostatečně popsala, že její osobní situace v zemi původu je důvodem pro jeho udělení.

3. V podané žalobě navrhla žalobkyně, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek. Tento návrh odůvodnila mimo jiné i tím, že návratem do vlasti by byla vystavena přímému ohrožení v důsledku výhrůžek, které jsou předmětem její žádosti, a zároveň, že bez přiznání mezinárodní ochrany je vystavena riziku nuceného návratu do Vietnamu, kde čelí vážným bezpečnostním hrozbám a možnému pronásledování na základě odlišné sexuální orientace.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobkyně v průběhu správního řízení uvedla, opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí. K hlavnímu důvodu žádosti – sporům její rodiny se sousedy ve Vietnamu, konstatoval, že konflikty soukromoprávního či sousedského charakteru nepředstavují bez dalšího pronásledování ve smyslu azylového práva. Žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by tvrzené výhrůžky byly motivovány některým se zákonem relevantních důvodů, tedy rasou, národností, náboženstvím, politickým přesvědčením či příslušností k určité sociální skupině. Současně netvrdila, že by se v případě problémů nemohla obrátit na příslušné orgány své země původu za účelem ochrany svých práv. Přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalobkyně již v roce 2025 podala žádost o mezinárodní ochranu, která byla pravomocně zamítnuta, přičemž ani v nyní posuzované věci neuvedla nové relevantní skutečnosti, které by odůvodňovaly odlišné rozhodnutí ve věci.

III. Posouzení věci

5. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání.

6. Žaloba není důvodná.

7. Předně soud konstatuje, že ve věci první žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu rozhodoval ve věci vedené pod sp. zn. 22 Ad 10/2025 a její žalobu zamítl. Nyní podaná žaloba (s výjimkou návrhu na přiznání odkladného účinku) je krom změny odkazu na porušené ustanovení zákona o azylu slovo od slova stejná, včetně odkazu na již zrušený institut humanitárního azylu. Samotná žaloba fakticky nijak nereaguje na obsah žalobou napadeného rozhodnutí nebo obsah správního spisu, jedná se o zcela formální a formalizované podání a spíše, než o vážně míněnou snahu o ochranu práv žalobkyně, se jedná o obstrukční podání k prodloužení azylového řízení.

8. Žalobkyně ve věcné části podané žaloby (v žalobních bodech) nijak nerozporuje závěry žalovaného o tom, že jí nově uváděné skutečnosti mohla a měla uvést v řízení o v pořadí první žádosti. Částečně „skrývá“ věcnou argumentaci do části žaloby, výslovně označené jako návrh na přiznání odkladného účinku.

9. Pokud jde o řízení o druhé žádosti o mezinárodní ochranu, tak v poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobkyně uvedla, že je státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, národnost X, ateistka, svobodná, bezdětná, bez politického přesvědčení, nikdy nebyla politicky aktivní ani nebyla členem politické strany nebo skupiny. Ve vlasti naposledy bydlela v X, z Vietnamu vycestovala v roce 2008 do ČR za účelem podnikání, vrátila se pouze jednou na dovolenou. Má platný cestovní doklad, podnikatelské vízum měla od roku 2008, zapomněla si ho prodloužit, od té doby pobývá v ČR nelegálně. Je zdravá, nebyla trestně stíhaná ani odsouzená. Důvodem druhé žádosti je spor její rodiny ve Vietnamu se sousedy, kteří její rodině vyhrožují. Tyto problémy trvají asi od června 2024, v předcházející žádosti (rok 2025) tento důvod neuvedla, protože tehdy čekala, jak se situace rodiny ve Vietnamu vyřeší.

10. Při seznámení s podklady žalobkyně nic dalšího neuvedla.

11. Žalovaný krom azylového příběhu žalobkyně vycházel z listiny Vietnam – Informace OAMP ze dne 23. 5. 2025 – Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, stav květen 2025; a z rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany ze dne 11. 3. 2025, č. j. OAM-107/ZA-ZA11-HA15-2025.

12. S ohledem na uvedené posoudil soud žalobkyní uplatněné žalobní námitky.

13. Napadeným rozhodnutím žalovaný posoudil opakovanou žádost žalobce jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Neshledal důvody pro nové posouzení žádosti žalobce.

14. S ohledem na to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 10. 4. 2026, rozhodoval soud podle právní úpravy platné v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

15. Podmínky přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu stanovuje § 11a odst. 1 zákona o azylu. Při hodnocení, zda je opakovaná žádost přípustná, musí žalovaný posoudit, zda (a) cizinec uvedl (nebo se objevily) nové skutečnosti nebo zjištění, které (b) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a (c) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

16. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu pak platí, že se v případě nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

17. Unijní základ tohoto ustanovení představuje čl. 40 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále též „procedurální směrnice“), který upravuje tzv. následné žádosti. V odst. 2 umožňuje členským státům nejprve provést předběžné posouzení, zda se objevily nebo zda žadatel předložil nové skutečnosti nebo zjištění týkající se posouzení, zda lze žadatele uznat za osobu požívající mezinárodní ochrany podle kvalifikační směrnice. Musí se jednat o nové skutečnosti nebo zjištění, které významně zvyšují pravděpodobnost uznání žadatele za osobu požívající mezinárodní ochrany (odst. 3). Zároveň podle odst. 4 tohoto ustanovení mohou členské státy rozhodnout o dalším posuzování žádosti, pouze pokud dotyčný žadatel nemohl v předchozím řízení bez vlastního zavinění uvést skutečnosti uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, zejména při využití svého práva na účinný opravný prostředek podle článku 46.

18. Podle čl. 42 odst. 2 procedurální směrnice mohou členské státy ve vnitrostátním právu stanovit pravidla pro předběžné posouzení podle článku 40. Tato pravidla mohou, mimo jiné (a) uložit dotyčnému žadateli povinnost, aby uvedl skutečnosti a předložil důkazy, které odůvodňují nové řízení, a (b) povolit, aby proběhlo předběžné posouzení pouze na základě písemného podání bez osobního pohovoru.

19. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí obsahovat odůvodnění o tom, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, bod 19).

20. Napadené rozhodnutí všem těmto požadavkům vyhovuje.

21. K otázce, zda žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že žalobkyně změnila své důvody, pro které by jí měla být udělena mezinárodní ochrana. V první žádosti tvrdila, že důvodem žádosti je vůle řádně žít a pracovat v ČR (ČR neopustila ani po vydání výjezdních příkazů v roce 2024 a 2025, neboť zde chce žít a pracovat a je tu od roku 2008; v pohovoru výslovně uvedla, že neměla ve Vietnamu nikdy žádné problémy, nic by jí v případě návratu nehrozilo a souhlasila s tím, že vycestovala pouze z ekonomických důvodů). V druhé žádosti oproti tomu tvrdila, že důvodem druhé žádosti je spor její rodiny ve Vietnamu se sousedy, kteří její rodině vyhrožují; tyto problémy trvají asi od června 2024 a v předcházející žádosti (rok 2025) tento důvod neuvedla, protože tehdy čekala, jak se situace rodiny ve Vietnamu vyřeší.

22. Podmínka nových důvodů je tedy splněna 23. Splněna již ale není druhá podmínka, a to, že pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti. Ze samotného vyjádření žalobkyně plyne, že problémy její rodiny předcházely podání žádosti v roce 2025 a že je ona sama vědomě neuvedla. Důvod, proč tak neučinila není podstatný.

24. Soud ze správního spisu zjistil, že žalovaný ověřoval, zda nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z listiny Vietnam – Informace OAMP ze dne 23. 5. 2025 – Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, stav květen 2025, taková změna nevyplývá.

25. Soud má tak za to, že žalovaný splnil podmínky na něj kladené a správně posoudil žádost žalobkyně jako nedůvodnou.

26. Soud nad rámec uvedeného považuje za vhodné se vyjádřit i ke skutečnostem, které uvedla žalobkyně v návrhu na přiznání odkladného účinku a které by bylo možné považovat za věcné důvody pro udělení mezinárodní ochrany, neboť dle § 11a odst. 1 zákona o azylu v dotčeném znění platilo, že podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

27. Předně soud považuje za vhodné uvést, že námitky, které jsou uvedeny výlučně ve vztahu k odkladnému účinku bez vazby na žalobní body, nemohou představovat samostatné žalobní body (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2017, č. j. 1 Azs 341/2017-22). Soud má tak za to, že skutečnosti uvedené v části žaloby označené jako „Žádost o přiznání odkladného účinku“ by bylo možné odmítnout bez dalšího, nicméně s ohledem na obsah žádosti a správního spisu má soud za to, že je vhodné se i pro budoucnost vyjádřit k věcné podstatě jejích námitek.

28. Pokud jde o tvrzené sousedské spory, tak i v případě, že by je bylo možné považovat za včasné a řádně uplatněné námitky (což nelze), nenaplnily by podmínky § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť, jak zcela případně ve vyjádření uvedl žalovaný, tak konflikty soukromoprávního či sousedského charakteru nepředstavují bez dalšího pronásledování ve smyslu azylového práva. Žalobkyně neuvedla ve vztahu k uvedeným sporům nic bližšího, tudíž nic nenasvědčuje tomu, že by tvrzené spory byly motivovány některým se zákonem relevantních důvodů, tedy rasou, národností, náboženstvím, politickým přesvědčením či příslušností k určité sociální skupině. Soud souhlasí se žalovaným i v tom, že žalobkyně nijak relevantně netvrdila, proč by se v případě návratu do vlasti nemohla obrátit na příslušné orgány své země původu za účelem ochrany svých práv, pokud by na ní byly tyto sousedské spory vztaženy.

29. Zcela nově se v žalobě objevuje bez jakéhokoliv dalšího odůvodnění či ozřejmění námitka možného pronásledování z důvodu odlišné sexuální orientace. Jelikož toto nikdy žalobkyně nezmiňovala v jakémkoliv řízení, jedná se o skutečnost tzv. uplatněnou v pozdní fázi řízení a navíc nedostatečně konkrétně k tomu, aby mohla být náležitě posouzena. Soud k této skutečnosti proto není povinen přihlížet (srov. rozsudek SDEU ze dne 4. 10. 2018 ve věci C- 652/16, Ahmedbekova). Krom toho Nejvyšší správní soud opakovaně neshledal, že by osoby s odlišnou sexuální orientací čelily ve Vietnamu pronásledování (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2024, č. j. 2 Azs 23/2024-36, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2017, č. j. 9 Azs 197/2017-28, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2011, č. j. 9 Azs 5/2011-68).

30. Pokud jde o tvrzené neposouzení možnosti udělení humanitárního azylu žalobkyně zjevně nereflektuje čl. I bod 36 zákona č. 314/2025 Sb., kterým byl zrušen dosavadní § 14 zákona o azylu, tj. ustanovení zakotvující možnost udělení národního humanitárního azylu, a to s účinností od 1. 10. 2025. Žádost žalobkyně byla podána dne 7. 4. 2026 a rozhodnuto o ní bylo dne 10. 4. 2026.

31. S ohledem na to, že žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu až poté, co byl zrušen institut humanitárního azylu, neshledal soud v postupu žalovaného, který se možností poskytnutí humanitárního azylu nezabýval, žádnou nezákonnost, neboť v době rozhodování nemohl žalovaný k tomuto kroku přistoupit.

32. Zcela nedůvodné jsou námitky, které směřují proti nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, resp. proti tomu, že by žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav. Napadené rozhodnutí se zcela dostatečně vypořádává s azylovým příběhem žalobkyně. Žalovaný se s její žádostí vyrovnal zcela dostatečně, jasně uvedl, proč žalobkyni nesvědčí azylově relevantní důvody, a jeho rozhodnutí v žádném případě nepředstavuje projev libovůle. S ohledem na azylový příběh žalobkyně si obstaral žalovaný dostatek relevantních podkladů a napadené rozhodnutí adekvátně v souladu se zákonem odůvodnil.

IV. Závěr a náklady řízení

33. Krajský soud z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nebyla úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie. Brno 26. 6. 2026 Petr Sedlák v. r. samosoudce