27 Co 1/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 31 899,53 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2024, č. j. 19 C 61/2024-41,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 15% úroků z prodlení z částky 20 000 Kč od 4. 10. 2023 do 5. 10. 2023, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15% úroky z prodlení z částky 20 000 Kč od 6. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 6 021,50 Kč k rukám jejího zástupce , jméno FO, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném dne 8. 12. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 899,53 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 8. 11. 2022 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným. Na jejím základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku včetně úroků splatit v pravidelných 18měsíčních splátkách po 2 331 Kč. Žalovaný sjednané splátky nehradil, a proto předchůdkyně žalobkyně dluh ke dni 26. 2. 2023 zesplatnila (dluh činil částku 26 536,06 Kč), což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 ve spojení se společným prohlášením ze dne 31. 8. 2023 byla shora uvedená pohledávka společnosti , právnická osoba, . vůči žalovanému postoupena žalobkyni s účinností ke dni 29. 8. 2023. K uvedenému datu činila pohledávka 35 232,98 Kč. Žalovaný na dluh v době do zesplatnění ani následně neuhradil ničeho. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení částky 31 899,53 Kč (jedná se o dlužnou jistinu 20 000 Kč, úroky ke dni zesplatnění ve výši 4 307,06 Kč, poplatek za pojištění 858 Kč, smluvní pokutu vyčíslenou k datu 20. 10. 2023 ve výši 6 734,47 Kč) s 30% úroky z částky 20 000 Kč od 27. 2. 2023 do zaplacení a s 15% úroky z prodlení z částky 24 307,06 Kč od 9. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil.

3. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč (I. výrok) a žalobu zamítl co do částky 11 899,53 Kč, 15% úroků z prodlení z částky 24 307,06 Kč od 9. 3. 2023 do zaplacení a 30% úroků z částky 20 000 Kč od 27. 2. 2023 do zaplacení (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobkyně a uvedl skutková zjištění z předložených listinných důkazů. V prvé řadě konstatoval, že žalobkyně doložila svoji aktivní věcnou legitimaci. Vzal za prokázané, že dne 8. 11. 2022 účastníci, resp. právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč (k tomu došlo téhož dne převodem na účet žalovaného) a žalovaný se zavázal splatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s dohodnutými úroky v 18měsíčních splátkách po 2 331 Kč, tedy zaplatit celkem 41 958 Kč. Úroky ve výši 21 958 Kč činily 109,8 % z poskytnuté částky 20 000 Kč, při přepočtu za rok se jedná o 135,34 %. Soud konstatoval, že podle § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak podle 1802 o. z. by neměly smluvené úroky přesahovat úroky obvyklé, tj. v rozmezí cca 2 až 25 % z poskytnuté částky. Soud dovodil, že pokud byly sjednány úroky ve výši 135,34 % z poskytnuté částky, jedná se o neplatné ujednání podle § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o. z., neboť dohodnutá výše úroků mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v praxi peněžních ústavů. Dále soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním úvěrové smlouvy řádně neověřovala schopnost žalovaného splácet žádaný úvěr. Žalobkyně stran zaměstnání a příjmů vycházela z údajů sdělených žalovaným a takové zkoumání není dostačující, neboť nebyly zjištěny a ověřeny reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“), když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalovaného a smlouva o úvěru je tedy podle § 588 o. z. neplatná. Za situace, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho, soud žalovaného zavázal k úhradě této částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. Podle § 87 ZSÚ-III, jako speciální úpravy pro vypořádání bezdůvodného obohacení, soud nestanovil žalovanému povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení, neboť ten se v prodlení s nesplacenou jistinou dosud neocitl. Splatnost dlužné částky byla stanovena podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro nesoučinnost žalovaného nebylo možno zjistit jeho sociální a majetkové poměry. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil § 142 odst. 2 o. s. ř. Vyčíslil poměr úspěchu žalobkyně 43 %, žalovaného 56 % a uvedl, že úspěch obou stran byl téměř stejný, a proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. Žalobkyně podala odvolání proti části II. výroku rozsudku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 15% úroků z prodlení z částky 20 000 Kč od 4. 10. 2023 do zaplacení, a navrhla, aby v tomto rozsahu byl rozsudek změněn a jejímu nároku bylo vyhověno a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně konstatovala, že soud prvního stupně posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou z důvodu porušení povinností podle § 84-89 ZSÚ-III a přiznal jí vůči žalované pouze právo na vrácení bezdůvodného obohacení, avšak bez zákonných úroků z prodlení. Soud uzavřel, že právo na tento nárok z důvodu prodlení jí nenáleží. S tímto závěrem žalobkyně zásadně nesouhlasí, neboť je nepochybné, že žalovaný se dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Nárok na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.). Žalobkyně odvozuje splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení od výzvy k plnění obsažené v oznámení o postoupení pohledávky z 20. 9. 2023, odeslané téhož dne. Třetím dnem po odeslání se pak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného, následně počala plynout 10denní lhůta obsažená v předmětné výzvě. Žalovaný se tak ocitl k datu 4. 10. 2023 v prodlení.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, k jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z větší části důvodné.

7. Žalobkyně podaným odvoláním nenapadla skutková zjištění soudu prvního stupně ani jeho právní závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původní věřitelky před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok jen na vrácení bezdůvodného obohacení. Předmětem odvolacího řízení bylo pouze posouzení, zda vůbec (a od jakého data) žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2023, v němž žalobkyně poukazovala na smlouvu o postoupení pohledávek a žalovaného vyzvala k úhradě částky 35 232,98 Kč ve lhůtě do 10 dnů od obdržení dopisu. Podle podacího lístku byla doporučená zásilka žalovanému odeslána dne 20. 9. 2023 na adresu místa výběru splátek uvedenou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 8. 11. 2022 (, adresa, ).

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby ji druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobkyně) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaný) musí plnit bez zbytečného odkladu. K tvrzení žalobkyně, že žalovaný se dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení již dne 4. 10. 2023, odvolací soud uvádí, že výzva k plnění byla součástí oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2023 a sama žalobkyně stanovila lhůtu k plnění 10 dnů od obdržení výzvy. S ohledem na § 573 o. z. je domnělou dobou dojití pondělí 25. 9. 2023, když písemnost byla odeslána dne 20. 9. 2023 (středa). Poslední den žalobkyní stanovené lhůty k plnění připadl na čtvrtek 5. 10. 2023; ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, kdy k tomuto dni činila výše úroků z prodlení 15 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Doba plnění stanovená v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že při absenci platné dohody o splatnosti (v posuzované věci o přiměřené době k plnění) je třeba analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyjít z výzvy věřitele, kterou v tomto případě byla výzva z 20. 9. 2023 se stanovenou desetidenní dobou k plnění. Žalovaný netvrdil, že by v reakci na tuto výzvu sdělil žalobkyni, že stanovená doba plnění není přiměřená jeho možnostem; takovou námitku nevznesl ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně.

17. Podle názoru odvolacího soudu je nutno poslední větu § 87 odst. 1 ZSÚ-III a odst. 2 téhož ustanovení interpretovat komplexně (ve vzájemné souvislosti). Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V projednávané věci nebyl mezi účastníky řízení (v řízení před soudem prvního stupně, ale ani v době před zahájením řízení) spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele k navrácení jistiny, nastolen. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 ZSÚ-III směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný než on sám, potřebnými informacemi v tomto směru nedisponuje. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel (dlužník). Lze si jen stěží představit, že by soud měl v případě zcela pasivního dlužníka v řízení bez dalšího (tj. bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V projednávané věci žalovaný žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byl žalobkyní vyzván k plnění, nesdělil a žádné skutečnosti v tomto směru netvrdil ani v řízení před soudem prvního stupně. Spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobkyní v její výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak nastolen nebyl.

18. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný byl v průběhu celého řízení zcela pasivní, k jednání odvolacího soudu se nedostavil, nemohl být tedy poučen o nutnosti tvrdit a prokazovat, že doba plnění uvedená ve výzvě žalobkyně ze dne 20. 9. 2023 není či nebyla dobou přiměřenou jeho možnostem. Z důvodu absence tvrzení a důkazů ze strany žalovaného nelze než uzavřít, že po marném uplynutí žalobkyní stanovené lhůty deseti dnů po doručení výzvy (lhůta uplynula dne 5. 10. 2023) se žalovaný dostal do prodlení a je povinen spolu s vrácením jistiny platit žalobkyni i úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.). Výše zákonných úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 20 000 Kč od 6. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

20. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta co do 15% úroků z prodlení z částky 20 000 Kč od 4. 10. 2023 do 5. 10. 2023.

21. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci zohlednil i žalobkyní požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Úspěch žalovaného činí 50,69 % (částka 23 074,43 Kč), úspěch žalobkyně 49,31 % (částka 22 449,31 Kč), je tedy téměř shodný, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení bylo jen příslušenství (úroky z prodlení) jako samostatný předmět řízení. Žalobkyně byla neúspěšná jen v nepatrné části a náleží jí tak právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně za odvolací řízení sestávají z:- soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč,- odměny za dva úkony právní služby po 1 700 Kč [tarifní hodnota činí podle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) částku 15 000 Kč], a to za odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) a. t.,- dvou náhrad hotových výdajů, přičemž u odvolání se jedná o náhradu ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024, u jednání odvolacího soudu o náhradu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 871,50 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 6 021,50 Kč.

23. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před odvolacím soudem převážně úspěšnou žalobkyní a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo namístě přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).