27 Co 117/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , s evidovanou adresou trvalého pobytu Anonymizováno o zaplacení 525 795,24 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2024, č. j. 104 C 4/2023-78,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 11,75% úroky z prodlení z částky 488 542,51 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 11,75% úroků z prodlení z částky 488 542,51 Kč od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2022, potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 39 856,32 Kč k rukám jeho zástupce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 32 383,16 Kč k rukám jeho zástupce , tituly před jménem, , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném dne 5. 9. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 525 795,24 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedl, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 8. 2021 mezi , právnická osoba, . a žalovanou poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 119měsíčních splátkách po 6 683 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 9. 2021, poslední splátka ve výši 5 712 Kč měla být uhrazena dne 21. 7. 2031. Vzhledem k tomu, že splátky úvěru řádně a včas nesplácela ani přes opakované upomínky a výzvy k úhradě, byl celý úvěr včetně příslušenství zesplatněn. Žalobce dále uvedl, že původní věřitel před uzavřením smlouvy řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, když zhodnotil informace poskytnuté žalovanou, která sdělila, že je svobodná, žije u rodičů a je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, v. o. s. a její průměrná mzda činila 20 679 Kč. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 2022, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 16. 3. 2022. Žalobce uplatnil žalobou nárok na dlužnou jistinu ve výši 521 419,23 Kč, poplatky ve výši 4 376,01 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 10 098,72 Kč, 11,75% úroky z prodlení z částky 525 795,24 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, 9,99% úroky z částky 513 019,93 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení a 9,99% úroky z částky 8 399,30 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila.

3. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 488 542,51 Kč (I. výrok), žalobu zamítl co do částky 37 252,73 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 10 098,72 Kč, 11,75% úroků z prodlení z částky 525 795,24 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, 9,99% úroků z částky 513 019,93 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení a 9,99% úroků z částky 8 399,30 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení (II. výrok) a zavázal žalovanou nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17 784,41 Kč (III. výrok). Vzal za prokázané, že dne 20. 8. 2021 právní předchůdce žalobce – , právnická osoba, . a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“)], na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč; naproti tomu žalovaná uhradila pouze 11 457,49 Kč. , právnická osoba, . následně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 16. 3. 2022. Soud citoval § 86 a 87 ZSÚ-III a z úřední povinnosti se zabýval splněním povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a posoudil vztah účastníků podle § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce částku 500 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod a podle § 2992 odst. 2 o. z. tak získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Pokud žalovaná zaplatila celkem částku 11 457,49 Kč, činí bezdůvodné obohacení na její straně 488 542,51 Kč, které je povinna žalobci vydat. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků z prodlení a úroků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť dospěl k závěru, že s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl. Ve vztahu k požadavku žalobce na úroky z prodlení dále uvedl, že vycházel zejména z § 87 ZSÚ-III, kdy, s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu k plnění určí soud. Uzavřel, že v tomto ohledu se žalovaná zatím nemohla dostat do prodlení a nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a ve sporu úspěšnějšímu žalobci přiznal právo na náhradu poměrné části nákladů řízení.

4. Žalobce podal odvolání proti části II. výroku rozsudku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 11,75% úroků z prodlení z částky 488 542,51 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení. Navrhl, aby byl v tomto rozsahu rozsudek změněn a žalované byla uložena povinnost zaplatit 11,75% úroky z prodlení z částky 488 542,51 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení a byla mu přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Žalobce konstatoval, že soud prvního stupně posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou z důvodu porušení povinností podle § 84-89 ZSÚ-III a přiznal mu vůči žalované pouze právo na vrácení bezdůvodného obohacení, avšak bez zákonných úroků z prodlení. Žalobce nesouhlasí s odůvodněním soudu prvního stupně, neboť žalované nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy, ale daleko dříve, již před podáním žaloby, a to na základě výzvy žalobce k vrácení peněžitého dluhu. Žalobce odvozuje splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení od výzvy k plnění obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 3. 2022. Písemnost byla žalované zaslána 16. 3. 2022, třetím dnem se dostala do sféry její dispozice a následně počala plynout desetidenní lhůta v této výzvě obsažená a žalovaná je v prodlení k datu 1. 4. 2022. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž tyto skutečnosti musí tvrdit spotřebitel, který jediný zná své možnosti a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a prokázal. Současně žalobce zdůraznil funkci zákonných úroků z prodlení, které jsou sankcí za to, že dlužník nesplní svou povinnost řádně a včas a dále mají také kompenzovat věřiteli, že nemůže disponovat svými penězi.

5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavila.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z větší části důvodné.

7. Žalobce podaným odvoláním nenapadl skutková zjištění soudu prvního stupně ani jeho právní závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, v důsledku čehož vznikl žalobci nárok jen na vydání bezdůvodného obohacení. Předmětem odvolacího řízení bylo pouze posouzení, zda vůbec (a od jakého data) žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování relevantní částí listinných důkazů předložených žalobcem. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 3. 2022 žalobce informoval žalovanou o postoupení pohledávky, sdělil jí celkovou dlužnou částku a uvedl, že má povinnost dluh hradit novému věřiteli. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 15. 6. 2022 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 569 422,55 Kč do 30. 6. 2022; dle podacího lístku byla doporučená zásilka žalované odeslána dne 15. 6. 2022 na doručovací adresu: , adresa, uvedenou ve smlouvě o úvěru ze dne 20. 8. 2021.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby ji druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaná) musí plnit bez zbytečného odkladu. K tvrzení žalobce, že žalovaná se dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení již dne 1. 4. 2022, odvolací soud uvádí, že výzva k plnění nebyla součástí oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 3. 2022 a prodlení žalované tak od uvedeného oznámení odvozovat nelze. Avšak následně byla žalovaná vyzvána žalobcem k plnění předžalobní výzvou ze dne 15. 6. 2022, kde žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a současně stanovil lhůtu k plnění do 30. 6. 2022; žalované byla tato výzva doporučeně odeslána na doručovací adresu dne 15. 6. 2022.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Doba plnění stanovená v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že při absenci platné dohody o splatnosti (v posuzované věci o přiměřené době k plnění) je třeba analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyjít z výzvy věřitele, kterou v tomto případě byla výzva z 15. 6.2022 se stanovenou dobou k plnění do 30. 6. 2022. Žalovaná netvrdila, že by v reakci na tuto výzvu sdělila žalobci, že stanovená doba plnění není přiměřená jejím možnostem; takovou námitku nevznesla ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně.

17. Podle názoru odvolacího soudu je nutno poslední větu § 87 odst. 1 ZSÚ-III a odst. 2 téhož ustanovení interpretovat komplexně (ve vzájemné souvislosti). Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V projednávané věci nebyl mezi účastníky řízení (v řízení před soudem prvního stupně, ale ani v době před zahájením řízení) spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalované jako spotřebitelky k navrácení jistiny, nastolen. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 ZSÚ-III směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám, potřebnými informacemi v tomto směru nedisponuje. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel (dlužník). Lze si jen stěží představit, že by soud měl v případě zcela pasivního dlužníka v řízení bez dalšího (rozuměj bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V projednávané věci žalovaná žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byla žalobcem vyzvána k plnění, nesdělila a žádné skutečnosti v tomto směru netvrdila ani v řízení před soudem prvního stupně. Spor o to, zda doba plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak nastolen nebyl.

18. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná byla v průběhu celého řízení zcela pasivní, ani k jednání odvolacího soudu se nedostavila, nemohla být tedy poučena o nutnosti tvrdit a prokazovat, že doba plnění uvedená ve výzvě žalobce ze dne 15. 6. 2022 není či nebyla dobou přiměřenou jejím možnostem. Z důvodu absence tvrzení a důkazů ze strany žalované nelze než uzavřít, že po marném uplynutí žalobcem stanovené lhůty do 30. 6. 2022 se žalovaná dostala do prodlení a je povinna spolu s vrácením jistiny platit žalobci i úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.), a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. K prvnímu dni prodlení činily úroky z prodlení 15 %, avšak žalobce uplatnil nárok na úroky z prodlení pouze ve výši 11,75 %.

19. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 11,75% úroky z prodlení z částky 488 542,51 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení.

20. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta co do 11,75% úroků z prodlení z částky 488 542,51 Kč od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2022.

21. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět řízení ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) na částku 769 901,43 Kč; žalobce byl úspěšný v rozsahu 77,33 % (595 329,20 Kč), neúspěšný v rozsahu 22,67 % (174 572,23 Kč) a má tak právo na 54,66 % celkových nákladů. Náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně sestávají z:- soudního poplatku za odvolání ve výši 21 032 Kč,- odměny za čtyři úkony právní služby po 10 420 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), a to za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby a účast u jednání,- čtyř náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 9 004,80 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 72 916,80 Kč, z nichž bylo přiznáno 54,66 %, tj. 39 856,32 Kč. Jako neúčelný náklad odvolací soud posoudil doplnění žaloby z 7. 3. 2023, když veškeré zde uváděné skutečnosti byly žalobci známy již v době podání žaloby, a v této také měly být uvedeny, a proto odměnu za tento úkon žalobci nepřiznal.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení bylo jen příslušenství (úroky z prodlení) jako samostatný předmět řízení, které odvolací soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), žalobce byl úspěšný v rozsahu 92,44 % (174 572,23 Kč), neúspěšný v rozsahu 7,56 % (14 311,61 Kč) a má tak právo na 84,88 % svých nákladů. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z:- soudního poplatku za odvolání ve výši 14 351 Kč,- odměny za dva úkony právní služby po 9 460 Kč [tarifní hodnota činí podle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) částku 287 018,70 Kč], a to za odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) a. t.,- dvou náhrad hotových výdajů, přičemž u odvolání se jedná o náhradu ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024, u jednání odvolacího soudu o náhradu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 4 130,70 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 38 151,70 Kč, z nichž bylo přiznáno 84,88 %, tj. 32 383,16 Kč.

23. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo namístě přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).