27 Co 123/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A , sídlem Adresa žalobce A , zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , s evidovanou adresou trvalého pobytu Bílovice 70, 687 12 Bílovice, o zaplacení 118 556,97 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 27. 5. 2024, č. j. Jméno žalobce B 80/2024-78,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 15% úroků z prodlení z částky 105 043,40 Kč od 1. 10. 2023 do 28. 12. 2023, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 105 043,40 Kč od 29. 12. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 9 268,10 Kč k rukám jeho zástupce JUD. , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 11 372,60 Kč k rukám jeho zástupce JUD. , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném 31. 1. 2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 118 556,97 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce – , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dříve , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která k 1. 1. 2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, .), uzavřel se žalovaným 29. 6. 2022 smlouvu o půjčce č. 2206298179, na jejímž základě žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 127 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 24,1 % ročně a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splatit v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 5 181 Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným původní věřitel přistoupil k zesplatnění ke dni 17. 7. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023 původní věřitel s účinností ke dni 1. 9. 2023 pohledávku ze smlouvy postoupil žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 137 623,50 Kč (bez příslušenství) a sestávala z dlužné jistiny 117 028,97 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 528 Kč, úroků splatných ke dni 17. 7. 2023 ve výši 17 417,82 Kč a úroků z prodlení k témuž dni ve výši 1 648,71 Kč. Žalobou uplatnil žalobce nárok rovněž na pokračující zákonné úroky z prodlení z částky 118 556,97 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení a 24,1% úroky z částky 117 028,97 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení. Následně žalobce doplnil skutková tvrzení k otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem před uzavřením smlouvy a sdělil, že do zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil celkem 21 956,60 Kč. Následně již ze strany žalovaného žádná úhrada neproběhla.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavil.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 105 043,40 Kč (I. výrok) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (II. výrok). Dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 587,50 Kč (III. výrok). Konstatoval, že žalobce prokázal svoji aktivní věcnou legitimaci (viz žalobcem předložená smlouva o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023, včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek a oznámení o postoupení ze dne 15. 9. 2023). Vzal za prokázané, že na základě smlouvy č. 2206298179 uzavřené dne 29. 6. 2022 byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 127 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu spolu s úroky sjednanými ve výši 24,1 % ročně zaplatit v 36měsíčních splátkách po 5 181 Kč. Uhradil však pouze částku 21 956,60 Kč. Soud věc právně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“). S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele se v prvé řadě zabýval otázkou, zda původní věřitel a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), tedy zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Uzavřel, že původní věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a smlouva je proto absolutně neplatná (§ 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 ZSÚ-III). Současně bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 127 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil pouze 21 956,60 Kč. Dále soud uvedl, že vztah mezi účastníky posoudil jako speciální vypořádání z neplatné smlouvy podle § 87 ZSÚ-III. K tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a konstatoval, že poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací dlužník – spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Soud proto nepřiznal žalobci ani nárok na úroky z prodlení. Konstatoval, že postup podle § 87 ZSÚ-III vyžaduje zjištění možností žalovaného jistinu vracet. V projednávané věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem dluh hradit, se nevyjádřil, a proto soud uložil povinnost k úhradě podle § 160 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal ve sporu úspěšnějšímu žalobci právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení.

4. Proti části II. výroku a proti III. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Navrhl, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 105 043,40 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení a nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. Zdůraznil, že žalovaný se dostal do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, a proto je zcela opodstatněný jeho nárok na zaplacení úroků z prodlení. Nárok na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.) a žalobce požaduje pouze úroky z prodlení v zákonné výši. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. Žalobce již tvrdil a prokázal, že žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu žalobci jako novému věřiteli v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2023, které mu bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla ke splnění dluhu poskytnuta, se žalovaný dne 1. 10. 2023 dostal do prodlení. Dále žalobce podotkl, že v řízení bylo rovněž prokázáno, že upomínal žalovaného o zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 13. 12. 2023 a její odeslání do sféry dispozice žalovaného prokázal podacím lístkem , právnická osoba, . , jméno FO, byla podána v lednu 2024 a žalovaný tak měl dostatečný prostor pro vrácení minimálně poskytnuté jistiny, což však neučinil. Poslední platba ze strany žalovaného proběhla 14. 12. 2022. Žalobce dále zdůraznil, že žalovaný v řízení před soudem prvního stupně netvrdil, ani neprokázal, že by neměl možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní nese on sám. Závěrem žalobce poukázal na hlavní funkci úroků z prodlení, tj. zákonem předpokládanou sankci pro případ, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Připomenul i druhou funkci úroků z prodlení, tedy funkci kompenzační, zajišťující, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi, které mu měl dlužník vrátit.

5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z větší části důvodné.

7. Žalobce podaným odvoláním nenapadl skutková zjištění soudu prvního stupně ani jeho závěr o neplatnosti smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, v důsledku čehož vznikl žalobci pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

8. Předmětem odvolacího řízení bylo tedy jen posouzení, zda vůbec (a od jakého data) žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení.

9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 573 o. z., má se za to, že došla zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, tak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování výpisy z účtu žalovaného vedeného , právnická osoba, /, právnická osoba, . za červenec až listopad 2022, vyrozuměním o postoupení pohledávky z 15. 9. 2023, včetně odesílacího archu a předžalobní upomínkou z 13. 12. 2023, včetně podacího lístku.

13. Ve výpisech z účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného Equabank/, právnická osoba, . za období od července do listopadu 2022 je uvedena adresa žalovaného , adresa, .

14. Ve vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2023 původní věřitel – , právnická osoba, . informoval žalovaného, že svoji pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce na refinancování č. 2206298179 postoupil novému věřiteli – společnosti , Jméno žalobce A, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO žalobce A, , na jehož účet má ode dne doručení vyrozumění poukazovat veškeré úhrady dluhu. Dále původní věřitel sdělil žalovanému, aby se ohledně konkrétní výše dluhu a bankovního spojení obrátil na nového věřitele. Podle odesílacího archu byla zásilka žalovanému odeslána na adresu , adresa, , uvedenou rovněž v záhlaví vyrozumění o postoupení pohledávky, a to dne 17. 7. 2023. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 12. 2023 právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 156 657,23 Kč ve lhůtě do 28. 12. 2023. Podle podacího lístku byla doporučená zásilka odeslána žalovanému 13. 12. 2023 na adresu , adresa, , která byla rovněž uvedena v záhlaví předžalobní upomínky.

15. Pro případ bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat se plnění, vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaný) musí plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.).

16. V daném případě odvolací soud nepovažuje vyrozumění o postoupení pohledávky z 15. 9. 2023 za výzvu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., neboť se jednalo pouze o sdělení o změně v osobě věřitele s tím, že ohledně informací o výši dluhu a bankovních údajů se má žalovaný obrátit již na nového věřitele. Výzvou k plnění je až předžalobní upomínka z 13. 12. 2023, která byla žalovanému odeslána téhož dne. V této výzvě byla žalovanému sdělena výše dluhu a stanovena lhůta k plnění do 28. 12. 2023; ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, kdy k tomuto dni činila výše úroků z prodlení 15 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Doba plnění stanovená v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že při absenci platné dohody o splatnosti (v posuzované věci o přiměřené době k plnění) je třeba analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyjít z výzvy k plnění, kterou v tomto případě byla předžalobní upomínka z 13. 12. 2023. Žalovaný nikdy netvrdil, jaká doba k plnění je ne/přiměřená jeho možnostem; žádnou námitku v tomto směru nevznesl.

20. Podle názoru odvolacího soudu je nutno poslední větu § 87 odst. 1 ZSÚ-III a odst. 2 téhož ustanovení interpretovat komplexně (ve vzájemné souvislosti). Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V projednávané věci nebyl mezi účastníky řízení (v řízení před soudem prvního stupně, ale ani v době před zahájením řízení) spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele k navrácení jistiny, nastolen. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 ZSÚ-III směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný než on sám, potřebnými informacemi v tomto směru nedisponuje. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel (dlužník). Lze si jen stěží představit, že by soud měl, například v případě zcela pasivního dlužníka, řízení bez dalšího (rozuměj bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaný žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byl žalobcem vyzván k plnění, nesdělil a žádné skutečnosti v tomto směru netvrdil ani v řízení před soudem prvního stupně ani v řízení odvolacím. Spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak nastolen nebyl.

21. Odvolací soud proto uzavřel, že po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené do 28. 12. 2023 se žalovaný dostal do prodlení a je tedy povinen platit žalobci i úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.).

22. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 105 043,40 Kč od 29. 12. 2023 do zaplacení.

23. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta co do 15% úroků z prodlení z částky 105 043,40 Kč od 1. 10. 2023 do 28. 12. 2023.

24. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět řízení ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně žalobcem požadovaného příslušenství (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) a dospěl k závěru, že v řízení před soudem prvního stupně byl žalobce úspěšný v rozsahu 63 %, jeho neúspěch představuje 37 % a žalobci tak vznikl nárok na náhradu 26 % nákladů řízení. Náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně sestávají z:- soudního poplatku ve výši 4 743 Kč,- odměny za čtyři úkony právní služby po 5 860 Kč, a to za převzetí věci, předžalobní upomínku, podání žaloby a účast u jednání soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění platném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif I“),- náhrady za čtyři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I,- náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 400 Kč (čtyři půlhodiny po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu I,- cestovného ve výši 500,20 Kč za cestu k jednání soudu 27. 5. 2024 na trase , adresa, a zpět (zpáteční cesta 64 km) vozidlem tov. zn. Hyundai při průměrné spotřebě 5,8 l pohonných hmot na 100 km, ceně 38,20 Kč/1 l PHM a sazbě základní 5,60 Kč/1 km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšenou o DPH (21 %) ve výši 5 363,44 Kč.Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 35 646,64 Kč, z nichž bylo přiznáno 26 %, tj. 9 268,10 Kč. Odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, posoudil jako neúčelný náklad sepis podání za dne 4. 4. 2024, neboť se jednalo o doplnění žaloby na výzvu soudu, přitom žalobce je v řízení od počátku zastoupen advokátem a potřebná skutková tvrzení tak měla být uvedena již v žalobě.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět řízení ke dni svého rozhodnutí, včetně žalobcem požadovaného příslušenství. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný v rozsahu 87 %, jeho neúspěch představuje 13 % a žalobci tak vznikl nárok na náhradu 74 % nákladů odvolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z:- soudního poplatku za odvolání ve výši 3 076 Kč,- odměny za dva úkony právní služby po 4 260 Kč, a to za odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7, § 8 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu I a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif II“),- náhrady za jeden režijní paušál ve výši 300 Kč (odvolání) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I.,- náhrady za jeden režijní paušál ve výši 450 Kč (účast u jednání) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu II,- náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 300 Kč (dvě půlhodiny po 150 Kč) dle § 14 odst.1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu II,- cestovného ve výši 589 Kč za cestu k jednání soudu 14. 8. 2025 na trase , adresa, a zpět (zpáteční cesta 70 km) vozidlem reg. zn. , SPZ, při průměrné spotřebě 7,2 l benzinu Natural 95 na 100 km, ceně 35,80 Kč/1 l PHM a sazbě základní 5,80 Kč/1 km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 2 133,39 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 15 368,39 Kč, z nichž bylo přiznáno 74 %, tj. 11 372,60 Kč.

26. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).