27 Co 124/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Jany Aulické, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného s evidovanou adresou trvalého pobytu Anonymizováno o zaplacení Anonymizováno Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky , Anonymizováno, Kč s 8,05% úroky z prodlení , datum, do zaplacení a co do 8,05% úroků z prodlení z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, , potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , Anonymizováno, Kč s 8,05% úroky z prodlení , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V řízení zahájeném , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím z titulu třech smluv o úvěru.K prvnímu nároku žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně – , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, , uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. 5682536883, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , Anonymizováno, Kč, z něhož byla částka , Anonymizováno, Kč použita na úhradu předchozích úvěrů žalovaného poskytnutých dle smluv uzavřených s původní věřitelkou (, Anonymizováno, Kč + , Anonymizováno, Kč + , Anonymizováno, Kč). Zbývající část úvěru ve výši , Anonymizováno, Kč žalovaný vyčerpal , datum, . Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Žalovaný na úhradu dluhu z této smlouvy zaplatil celkem , Anonymizováno, Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky , Anonymizováno, Kč (zůstatek úvěru), úroků ve výši , Anonymizováno, Kč, úroků z úroků ve výši , Anonymizováno, Kč, úroků z prodlení (od , datum, do , datum, ) ve výši , Anonymizováno, Kč, 14,53% úroků z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení a 18,05% (zákonných) úroků z prodlení z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení.Druhý nárok žalobkyně uplatnila z titulu smlouvy o úvěru č. 5768423863, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně – , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, , dne , datum, a na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , Anonymizováno, Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Žalovaný na tuto smlouvu uhradil pouze , Anonymizováno, Kč. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení částky , Anonymizováno, Kč (zůstatek úvěru), úroků ve výši , Anonymizováno, Kč, úroků z úroků ve výši , Anonymizováno, Kč, úroků z prodlení (od , datum, do , datum, ) ve výši , Anonymizováno, Kč, 19,9% úroků z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení a 8,05% (zákonných) úroků z prodlení z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení.Třetí nárok žalobkyně uplatnila z titulu smlouvy o úvěru č. 5774980893, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně – , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, , dne , datum, a na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , Anonymizováno, Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným byl úvěr zesplatněn k , datum, . Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy uhradil celkem , Anonymizováno, Kč. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení částky , Anonymizováno, Kč (zůstatek úvěru), úroků ve výši , Anonymizováno, Kč, úroků z úroků ve výši , Anonymizováno, Kč, úroků z prodlení (od , datum, do , datum, ) ve výši , Anonymizováno, Kč, 18,9% úroků z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení a 8,05% (zákonných) úroků z prodlení z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení.Pohledávky ze shora uvedených smluv byly původní věřitelkou postoupeny žalobkyní smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Žalovaný byl o postoupení informován doporučeně zaslaným dopisem z , datum, .

2. V podání ze dne , datum, (č. l. 110-115) žalobkyně doplnila skutková tvrzení k otázce, jakým způsobem původní věřitelka splnila své povinnosti vyplývající z § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Současně opravila skutková tvrzení týkající se zápočtu jednotlivých plateb žalovaného a v návaznosti na to provedla i opravu žalobního petitu.

3. V reakci na poučení soudu podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. při prvním jednání ve věci žalobkyně dále doplnila žalobu podáním ze dne , datum, (č. l. 150-152). Upřesnila svá tvrzení s ohledem na platby provedené v rámci insolvenčního řízení vedeného na žalovaného. Uvedla, že na smlouvu o úvěru č. 5682536883 (úvěr , Anonymizováno, Kč) bylo zaplaceno celkem , Anonymizováno, Kč. Na úvěrovou smlouvu č. 5768423863 (úvěr , Anonymizováno, Kč) žalovaný zaplatil celkem , Anonymizováno, Kč a na úvěrovou smlouvu č. 5774980893 (úvěr , Anonymizováno, Kč) žalovaný zaplatil celkem , Anonymizováno, Kč.

4. Následně žalobkyně doložila doklady prokazující čerpání jednotlivých úvěrů žalovaným a při jednání sdělila v reakci na poučení soudu, že není schopna doplnit skutková tvrzení ani doložit důkazy (i) k plnění zákonných podmínek původní věřitelkou při uzavírání refinancovaných smluv, zejména skutečnosti, zda původní věřitelka posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného před jejich uzavřením a (ii) ani k poskytnutí peněžních prostředků dle těchto refinancovaných smluv.

5. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění stručně shrnul tvrzení žalobkyně a provedené listinné důkazy. Konstatoval, že pohledávky uplatněné žalobou byly dotčeny insolvenčním řízením vedeným na žalovaného jako dlužníka, nicméně usnesením ze dne , datum, , č. j. , insolvenční spisová značka, , Krajský soud v Brně, jako soud insolvenční, vzal na vědomí splnění oddlužení, avšak nepřiznal žalovanému osvobození ve smyslu § 414 insolvenčního zákona. K tomu insolvenční soud uvedl, že dlužník dosud nepodal odůvodněnou žádost o osvobození a v insolvenčním řízení nesplnil zákonnou podmínku 30% uspokojení nezajištěných věřitelů, a proto o osvobození či neosvobození dlužníka od placení zbývajících pohledávek nerozhodoval. Soud věc právně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen“ ZSÚ-III“). S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), tedy zda původní věřitelka splnila svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Dospěl k závěru, že smlouva (správně zřejmě smlouvy – pozn. odvol. soudu) uzavřená mezi žalobkyní (správně zřejmě původní věřitelkou – pozn. odvol. soudu) a žalovaným je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru je zakotvena v § 86 odst. 1 ZSÚ-III a nebyla ze strany žalobkyně ani přes výzvu k doplnění žaloby a poučení soudu při jednání doložena. Soud proto uzavřel, že žalobkyně (správně zřejmě původní věřitelka – pozn. odvol. soudu) povinnost vyplývající ze zákona, tedy na základě dostatečných informací s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelsky úvěr, nesplnila. Dále soud uvedl, že i pokud by aspekt posouzení úvěruschopnosti byl hypoteticky zhodnocen jako souladný se zákonem, bylo by následně nutno posuzovat platnost smluv – v mantinelech právního rámce k ochraně spotřebitele – z pohledu sjednané úrokové sazby. U všech tří úvěrových smluv se přitom jednalo o úrokové míry vícenásobně překračující úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ). Soud uzavřel, že za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, věc však bylo možno posoudit po právní stránce odlišně, a to jako bezdůvodné obohacení. V řízení bylo prokázáno, že na základě úvěrových smluv byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši , Anonymizováno, Kč, , Anonymizováno, Kč a , Anonymizováno, Kč, tedy prokazatelně vyplaceno , Anonymizováno, Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný na poskytnuté úvěry uhradil , Anonymizováno, Kč, , Anonymizováno, Kč a , Anonymizováno, Kč, tedy celkem , Anonymizováno, Kč. Soud dospěl k závěru, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného je tím vyloučeno. V této souvislosti soud zdůraznil, že při určení výše bezdůvodného obohacení lze vycházet výhradně z částek fakticky žalovanému na základě předmětných úvěrových smluv vyplacených. Naproti tomu nelze vycházet z částek, které žalovanému vyplaceny nebyly, aniž by bylo současně tvrzeno a prokazováno A) faktické vyplacení těchto prostředků k vypořádání jiných závazků žalovaného vůči třetí osobě, resp. B) pokud se jedná o řetězené spotřebitelské úvěry od téhož poskytovatele, tvrzena a prokazována 1) zákonnost těchto dříve poskytnutých úvěrů, anebo alternativně 2) faktické bezdůvodného obohacení z těchto dříve poskytnutých úvěrů. Pokud by soud akceptoval, že o bezdůvodné obohacení žalovaného se jedná nejen v případech, kdy jsou mu skutečně vyplaceny peněžní prostředky, popřípadě kdy tyto jsou vyplaceny třetí osobě na plnění dluhu žalovaného vůči třetí osobě, ale že se o bezdůvodné obohacení jedná i v případech refinancování spotřebitelských úvěrů, dříve poskytnutých týmž poskytovatelem témuž spotřebiteli, aniž by bylo prokázáno, že tyto dřívější spotřebitelské úvěry byly poskytnuty v souladu se zákonem, mimo jiné na základě řádného posouzení úvěruschopnosti, mohlo by to vést až k obcházení zákona, spočívajícím v řetězení spotřebitelských úvěrů, které by však byly vyňaty z přezkumu úvěruschopnosti či jiných aspektů zákonnosti ze strany soudu. V obecné rovině za bezdůvodné obohacení lze považovat i finanční prospěch dlužníka, který byl započten na úhradu jeho dluhu, neboť podle § 2991 odst. 2 o. z. platí, že bezdůvodně se mimo jiné obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání tohoto bezdůvodného obohacení je ten, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. V projednávané věci bylo potřeba, aby žalobkyně prokázala, že částka , Anonymizováno, Kč (poskytnuta z úvěru ve výši , Anonymizováno, Kč na refinancování dřívějších dluhů žalovaného) byla skutečně vyplacena na úhradu zůstatku celkové dlužné částky žalovaného ze tří dříve uzavřených smluv, a to za současného prokázání zákonnosti či faktického bezdůvodného obohacení ve vztahu k těmto třem dříve uzavřeným smlouvám. Tuto povinnost žalobkyně nesplnila ani přes výzvu (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) při jednání , datum, . Soud vyzdvihl, že žalobkyni byl poskytnut nadstandardní prostor k doplnění skutkových tvrzení a důkazů odročením jednání a opakovanou výzvou. Soud proto uzavřel, že v projednávané věci lze při posuzování bezdůvodného obohacení žalovaného vycházet výhradně z částek skutečně žalovanému vyplacených. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle obsahu spisu však v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

6. Proti části I. výroku rozsudku podala žalobkyně včas odvolání s tím, aby byl změněn a byla jí přiznána částka , Anonymizováno, Kč s 8,05% (zákonnými) úroky z prodlení od , datum, do zaplacení a dále žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že nenapadá právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smluv. Nesouhlasí však s jeho závěrem, že bezdůvodné obohacení již bylo žalovaným v plném rozsahu zaplaceno. Za situace, kdy na úvěr ve výši , Anonymizováno, Kč byla zaplacena částka , Anonymizováno, Kč, činí bezdůvodné obohacení , Anonymizováno, Kč. V případě úvěru ve výši , Anonymizováno, Kč byla uhrazena částka , Anonymizováno, Kč a bezdůvodné obohacení žalovaného činí , Anonymizováno, Kč. Na úvěr ve výši , Anonymizováno, Kč byla uhrazena částka , Anonymizováno, Kč a bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí , Anonymizováno, Kč. Žalobkyně již v řízení před soudem prvního stupně řádně doložila, kolik bylo u každé z těchto smluv skutečně vyčerpáno a stejně tak tvrdila úhrady žalovaného na každou z těchto smluv. Je tedy nepochybné, že bezdůvodné obohacení činí částku , Anonymizováno, Kč, nicméně soud prvního stupně dospěl ke zcela nesprávnému závěru, že bezdůvodné obohacení je „přeplaceno“ a žalobu zamítl. Tento názor soudu je zcela nesprávný a nemá oporu v doložených listinách. V této souvislosti žalobkyně poznamenala, že se jedná o kontradiktorní řízení, žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní a nerozporoval, kolik bylo na základě jednotlivých smluv vyčerpáno a uhrazeno. Dále žalobkyně označila za důležitou skutečnost, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smluv o úvěru, ale již před podanou žalobou na základě výzvy k vrácení peněžitého dluhu. Již v žalobě žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl vyzván k plnění dluhu v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , které mu bylo odesláno , datum, . Nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí stanovené desetidenní lhůty se žalovaný , datum, dostal do prodlení. Následně byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, se stanovenou lhůtou k plnění do , datum, . Podle názoru žalobkyně měl žalovaný dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. Nadto v řízení před soudem prvního stupně žalovaný ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnost a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která mu byla ze strany žalobkyně poskytnuta. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit přitom nese právě žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu.

7. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné.

9. Odvolací soud v prvé řadě zdůrazňuje, že soud prvního stupně pochybil, pokud se žádným způsobem nevypořádal s „opravou“ žalobního petitu, tedy změnou žaloby, jak byla navrhována žalobkyní v podání ze dne , datum, . S ohledem na rozsah odvolání žalobkyně však odvolací soud považoval za nadbytečné se tímto pochybením dále zabývat, neboť odvolací návrh žalobkyně je obsažen již v původním žalobou uplatněném nároku. Případné rozšíření žaloby tedy nemá pro odvolací řízení význam.

10. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí pouze konstatoval, že provedl dokazování listinami vztahujícími se k postoupení žalobou uplatněných pohledávek, aniž by uvedl skutková zjištění z těchto listin a z nich vyplývající právní závěr, odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213 odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, , včetně přílohy č. 1 smlouvy – seznamu pohledávek a přílohy č. 7 smlouvy – potvrzení o zaplacení kupní ceny.

11. Dne , datum, společnost , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek specifikovaných v seznamu pohledávek tvořících přílohu č. 1 smlouvy. Současně se smluvní strany dohodly, že jednotlivé pohledávky přecházejí na postupníka po zaplacení kupní ceny. Z přílohy č. 1 – seznam pohledávek smlouvy o postoupení pohledávek se podává, že původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávky za žalovaným uplatněné žalobou (strana 6 a 7 této přílohy). Příloha č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, obsahuje prohlášení původní věřitelky, že kupní cena byla uhrazena v plné výši ke dni , datum, , tj. ve smluveném termínu.

12. Odvolací soud proto uzavřel, že došlo k řádnému postoupení pohledávek uplatněných žalobou na žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.) a žalobkyně je v projednávané věci aktivně legitimována.

13. Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku (insolvenční řízení vedené na žalovaného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, ) odvolací soud zjistil, že žalovaný nebyl osvobozen od placení zbývající části pohledávek ve smyslu § 414 zákona č. 182/2016 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Současně žalobkyně v průběhu řízení před soudem prvního stupně doplnila, jak bylo na jednotlivé smlouvy o úvěru v průběhu insolvenčního řízení plněno.

14. V daném případě měl soud prvního stupně smlouvy o úvěru, s ohledem na data jejich uzavření, posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a současně, s ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, podle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Byť soud prvního stupně nesprávně vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který na projednávané smlouvy nedopadá, a na jejich základě dospěl k závěru o jejich neplatnosti, žalobkyně v odvolání výslovně uvedla, že závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smluv nenapadá. Soudu prvního stupně vytýkala nesprávné posouzení věci s tím, že v případě smlouvy o úvěru č. 5682536883 chybně stanovil výši bezdůvodného obohacení, když nezohlednil skutečnost, že částka , Anonymizováno, Kč byla použita na refinancování žalovanému dříve poskytnutých úvěrů.

16. Odvolací soud proto podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o úvěru č. 5682536883 z , datum, , třemi doklady o čerpání úvěru, oznámením o postoupení pohledávky z , datum, , včetně podacího archu a předžalobní upomínkou z , datum, , včetně podacího lístku.

17. Ze smlouvy o úvěru č. 5682536883 ze dne , datum, se podává, že mezi , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, – úvěrující bankou a , jméno FO, – úvěrovaným klientem byl sjednán úvěr v celkové výši , Anonymizováno, Kč a dohodnuto, že tímto úvěrem budou splaceny konsolidované dluhy, a to kontokorent ve výši , Anonymizováno, Kč, splátkový úvěr ve výši , Anonymizováno, Kč a splátkový úvěr ve výši , Anonymizováno, Kč; na splacení výše uvedených konsolidovaných úvěrů tedy bude použita částka , Anonymizováno, Kč. Použití zbývajících prostředků úvěru je na uvážení klienta. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že úvěr a další dluhy žalovaného budou placeny inkasem z jím určeného účtu s tím, že částky budou strhávány inkasem z účtu č. 1649232003/0800 (splátkový účet). Rovněž bylo dohodnuto, že zbývající část poskytnutého úvěru bude převedena právě na tento účet.

18. Z dokladů o čerpání úvěru vyplývá, že z úvěrové smlouvy č. 5682536883 byla na účet č. 1649232003/0800 převedena částka , Anonymizováno, Kč a částky , Anonymizováno, Kč, , Anonymizováno, Kč a , Anonymizováno, Kč převedeny na účet č. 5647985843/0800. Úvěr ze smlouvy č. 5768423863 ve výši , Anonymizováno, Kč a úvěr ve výši , Anonymizováno, Kč z úvěrové smlouvy č. 5774980893 byly čerpány na účet 1649232003/0800.

19. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala, že v případě smlouvy o úvěru č. 5682536883 (úvěr , adresa, Kč) činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného , Anonymizováno, Kč. Ve vztahu k částce poskytnuté na refinancování předchozích dluhů žalovaného (, Anonymizováno, Kč) odvolací soud odkazuje na zcela přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení žalovaného proto soud prvního stupně správně vycházel pouze z částky , Anonymizováno, Kč, kterou žalovaný prokazatelně vyčerpal. Současně žalobkyně tvrdila, že žalovaný na svůj dluh z této smlouvy zaplatil celkem , Anonymizováno, Kč, a proto je nepochybné, že žalobkyni nárok z titulu bezdůvodného obohacení nesvědčí.

20. Pro úplnost odvolací soud dodává, že i v případě, kdy by byla při posuzování bezdůvodného obohacení žalovaného zohledněna rovněž částka , Anonymizováno, Kč (kontokorent), byly by finanční prostředky poskytnuté původní věřitelkou na základě smlouvy o úvěru č. 5682536883 stále nižší než částka zaplacená žalovaným z titulu této úvěrové smlouvy.

21. Za důvodný považuje odvolací soud nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení ve výši , Anonymizováno, Kč z titulu úvěrové smlouvy č. 5768423863 a ve výši , Anonymizováno, Kč z titulu úvěrové smlouvy č. 5774980893, tedy celkem , Anonymizováno, Kč (§ 2991 a § 2993 o. z.). Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, že částky zaplacené žalovaným v souvislosti s úvěrovou smlouvou č. 5682536883 je možno započítat na dluhy z dalších úvěrových smluv žalovaného, neboť na tyto dluhy žalovaný své plnění neposkytoval a s ohledem na svoji pasivitu v řízení neučinil žádný úkon směřující k započtení.

22. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Pro případ bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobkyně) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaný) musí plnit ve zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 OZ).

25. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, se podává, že původní věřitelka sdělila žalovanému, že z důvodu porušování podmínek smlouvy o úvěru č. 5682536883 využila svého práva a dluh postoupila nynější žalobkyni. Celková dlužná částka činí , Anonymizováno, Kč a žalovaný byl poučen, že nyní má povinnost hradit svůj dluh novému věřiteli. Podle poštovního podacího archu byla písemnost odeslána , datum, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ze všech tří úvěrových smluv s tím, že celkový dluh činí , Anonymizováno, Kč a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě do , datum, . Z podacího lístku vyplývá, že zásilka byla podána k přepravě , datum, .

26. V daném případě odvolací soud nepovažuje oznámení o postoupení pohledávky z , datum, za výzvu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., neboť se týká pouze smlouvy o úvěru č. 5682536883. Nadto se jednalo pouze o sdělení, že došlo k postoupení pohledávky a že nadále má žalovaný plnit novému věřiteli, aniž by byla stanovena lhůta k plnění. Výzvou k plnění je tedy až předžalobní upomínka z , datum, , v níž byla žalovanému sdělena výše dluhu a stanovena lhůta k plnění do , datum, .

27. Odvolací soud proto uzavřel, že po marném uplynutí lhůty k plnění se žalovaný dostal do prodlení a od , datum, je tedy povinen platit žalobkyni i úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.), kdy k tomuto dni činila výše úroků z prodlení 14,75 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

28. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , Anonymizováno, Kč s 8,05% úroky z prodlení , datum, do zaplacení.

29. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky , Anonymizováno, Kč s 8,05% úroky z prodlení , datum, do zaplacení a co do 8,05% úroků z prodlení z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do , datum, .

30. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět řízení, včetně žalobkyní požadovaného příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ) a dospěl k závěru, že v řízení byl úspěšnější žalovaný. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Rovněž v odvolacím řízení byl úspěšnější žalovaný. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v této fázi řízení nějaké náklady vznikly, žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.