27 CO 126/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného s evidovanou adresou pobytu obec a číslo , PSČ obec , o zaplacení 20 086,01 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 29. 4. 2021, č. j. 22 C 1/2021-26

I. Odvolání žalobce se co do 8,25% úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] s 8,25% úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši [částka] k rukám jeho zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně [datum], ve spojení s jeho upřesněním doručeným [datum], domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení [částka] s 9% (zákonnými) úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty [částka]. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce – společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému téhož dne poskytnut v hotovosti úvěr ve sjednané výši [částka]; převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru původní věřitel postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], [IČO], která je následně smlouvou ze dne [datum] postoupila žalobci, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek v místě jeho bydliště splatit ve 14 pravidelných splátkách; poslední měla být uhrazena [datum]. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když sjednané splátky řádně a včas nehradil a na základě smlouvy nyní dluží celkem [částka]. V souladu s čl. V smlouvy žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši [částka], tj. 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum]; s ohledem na § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru žalobce uplatnil žalobou nárok na smluvní pokutu pouze ve výši [částka]. Dále žalobce uvedl, že původní věřitel řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Následně žalobce vyslovil souhlas s tím, aby žalovanému bylo umožněno uhradit dlužnou částku v 10 pravidelných měsíčních splátkách.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem vyhlášeným [datum].

4. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s 8,25% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení (I. výrok) a žalobu zamítl co do částky [částka], smluvní pokuty [částka], 9% úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, 9% úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a rozdílu mezi 9% a 8,25% úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). V odůvodnění zrekapituloval skutková tvrzení žalobce a uvedl zjištění z provedených důkazů. Vzal za prokázanou aktivní legitimaci žalobce a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] a žalovaným byla [datum] uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)), na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy sjednanou částku [částka]. Naproti tomu se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky ve výši [částka], úhradou za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a inkasním poplatkem ve výši [částka] (celkem [částka]) vrátit ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Dle žádosti o úvěr (podepsané žalovaným) pobíral žalovaný invalidní důchod a jeho celkové příjmy, zahrnující rovněž sociální dávky, činily [částka] (viz oznámení o výši důchodu ze dne [datum]). Výdaje žalovaného činily [částka] měsíčně na bydlení (mělo se jednat o vlastní bydlení) a [částka] na dopravu, jídlo a osobní náklady. Protože žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel, soud věc posuzoval i dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ-III“), zejména § 86 a§ 87, z nichž plyne povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (spotřebitele). Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nedostál a uvedená smlouva je proto neplatná. Žalovaný tak byl od počátku povinen z titulu bezdůvodného obohacení vrátit pouze poskytnuté peněžní prostředky ve výši [částka] (§ 2993 o. z.). Soud uzavřel, žalovaný měl zaplatit celkem [částka], a protože se žalobce domáhal žalobou zaplacení částky [částka], je zřejmé, že žalovaný zaplatil [částka] a zbývá mu tak uhradit [částka]. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, a to včetně nároku na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. Při stanovení počátku prodlení žalovaného vycházel z předžalobní upomínky odeslané [datum], která byla (v souladu se zákonnou domněnkou zakotvenou v § 573 o. z.) žalovanému doručena [datum] a žalovaný tak byl povinen plnit [datum]. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení S ohledem na počátek prodlení vznikl žalobci nárok na úroky z prodlení jen ve výši 8,25 %, nikoliv v požadované výši 9 %; v rozdílu proto soud žalobu rovněž zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že v řízení v převážném rozsahu úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.

5. Proti části II. výroku rozsudku soudu prvního stupně podal včas odvolání žalobce s tím, aby žalobě bylo vyhověno i co do částky [částka] s 8,25% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení a bylo mu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ohradil se proti závěru soudu prvního stupně, že žalovaný na svůj dluh již zaplatil [částka], neboť žalovaný ve skutečnosti neuhradil ničeho. Žalobce zdůraznil, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní, se žalobcem ani se soudem nekomunikoval, svůj dluh nijak neřešil, ke svým závazkům se nehlásil a v řízení na svou obranu neuvedl žádné rozhodné skutečnosti, ani neoznačil žádné důkazy. V řízení přitom bylo prokázáno, že částku [částka] žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Naproti tomu žádné důkazy, z nichž by vyplývaly jakékoliv hotovostní úhrady či bezhotovostní platby uskutečněné žalovaným ve prospěch žalobce nebo jeho právního předchůdce k dispozici nejsou. Úvaha soudu prvního stupně o provedených úhradách ze strany žalovaného je zcela nepodložená a neodůvodněná, vyplývá pouze z údaje o celkové výši dluhu v konfrontaci s výší žalované částky a nemá oporu v procesně relevantních tvrzeních účastníků. Soud prvního stupně vůbec nevzal v úvahu, že žalobce jako věřitel může u soudu vymáhat celou pohledávku anebo pouze její část. Jde o právo věřitele, který nemusí své stanovisko nijak speciálně vysvětlovat ani zdůvodňovat. Je zásadně na samotném dlužníkovi, aby v rámci své obrany v občanském soudním řízení prokazoval, zda, kdy, v jaké výši a jakou formou realizoval plnění ve prospěch věřitele na úhradu svého dluhu. Z pouhé okolnosti, že věřitel uplatnil v občanském soudním řízení méně, než kolik by podle uzavřené smlouvy vůči dlužníkovi uplatnit mohl, nelze v žádném případě dovozovat, že v rozsahu, v němž věřitel svůj nárok u soudu nevznesl, se jedná o nárok, který neexistuje, respektive o nárok, který dříve zanikl, ať již splněním dluhu nebo jinak. Na podporu své argumentace žalobce poukázal na (k odvolání doložená) rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, Krajského soudu v Ostravě a Krajského soudu v Hradci Králové.

6. Žalovaný se k podanému odvolání nijak nevyjádřil.

7. Dříve, než odvolací soud přistoupil k projednání odvolání žalobce, zabýval se posouzením, zda je v celém rozsahu přípustné. Podaným odvoláním se žalobce domáhal přiznání částky [částka] s 8,25% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobou však uplatnil požadavek na úroky z prodlení pouze z částky [částka], pravomocně mu byl přiznán nárok na 8,25% úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (viz I. výrok rozsudku soudu prvního stupně) a zamítnuty úroky z prodlení z částky [částka] (viz II. výrok rozsudku soudu prvního stupně). Nárok na úroky z prodlení z částky [částka] nebyl žalobou uplatněn, odvoláním napadeným rozsudkem o něm nebylo (a ani nemohlo být) rozhodováno a žalobci tak nevznikla (a ani nemohla vzniknout) žádná újma na jeho právech. Odvolací soud proto podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání žalobce co do 8,25% úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení odmítl, neboť k jeho podání nebyl žalobce oprávněn (subjektivně legitimován).

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo ve zbývajícím rozsahu podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

9. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

10. Stejně tak odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a současně je nutno na daný smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný v daném vztahu vystupoval jako spotřebitel.

11. Soud prvního stupně smlouvu o úvěru shledal jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, a proto žalobou uplatněný nárok posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení, když poskytnutí peněžních prostředků ve výši [částka] žalovanému bylo prokázáno. Proti uvedenému závěru soudu prvního stupně žalobce v podaném odvoláním nijak nebrojil.

12. Při vypořádání vztahu z neplatné smlouvy soud prvního stupně postupoval podle § 2993 o. z. a na základě porovnání tvrzení žalobce o výši dlužné částky [částka] a částky [částka], k jejímuž zaplacení se žalovaný v úvěrové smlouvě zavázal, uzavřel, že žalovaný již zaplatil [částka] a neuhrazena tak zůstala jistina ve výši [částka]. To však žalobce netvrdil.

13. Odvolací soud připomíná, že účastníci mají povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Okruh takových skutečností je určován hypotézou hmotněprávní normy, jíž se sporný právní vztah řídí; tato norma určuje jednak rozsah důkazního břemene, tj. okruh skutečností, které musí být jako rozhodné prokázány, jednak nositele důkazního břemene, a to v závislosti na tom, jak vymezuje práva a povinnosti účastníků hmotněprávního vztahu. Tvrdí-li účastník rozhodné skutečnosti, tedy splní-li povinnost tvrzení, je následně zatížen povinností důkazní, tj. povinností označit důkazy potřebné k prokázání tvrzení, na kterých zakládá uplatněné právo nebo obranu proti němu (§ 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 o. s. ř.).

14. Ze znění § 2395 a násl. o. z. je nepochybné, že ve sporu o zaplacení dluhu z úvěru tíží úvěrujícího (žalobce) povinnost tvrdit, že s úvěrovaným (žalovaným) uzavřel smlouvu o úvěru, že podle této smlouvy poskytl peněžní prostředky a že úvěrovaný řádně a včas nezaplatil. Z takto vymezeného břemene tvrzení vyplývá pro úvěrujícího povinnost označit důkazy k prokázání toho, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě poskytl peněžní prostředky (břemeno důkazní). Důkazní břemeno ohledně existence právní skutečnosti, která měla za následek zánik dluhu, leží na úvěrovaném (žalovaném).

15. V projednávané věci žalobce v návrhu na zahájení řízení netvrdil, kterou pohledávku omezil (zda jistinu či náklady úvěru), v podaném odvolání však zdůraznil, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho a nezaplacena tak zůstala celá jistina ve výši [částka].

16. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s 8,25% úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

17. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 47,99 %, žalovaný v rozsahu 52,01 %, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Neúspěch žalobce v odvolacím řízení spočívá pouze v poměrně nepatrné části (odmítnutí odvolání), a proto žalobci vznikl nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], -) odměny za jeden úkon právní služby ve výši [částka] (tarifní hodnota [částka]), a to za podané odvolání, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), -) náhrady za jeden režijní paušál ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši [částka] (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí [částka].

19. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před odvolacím soudem v převážném rozsahu úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu odvolacího řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř.