27 CO 147/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného s evidovanou adresou pobytu ulice a číslo , PSČ obec , o zaplacení částky 18 650 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 18. 5. 2021, č. j. 5 C 85/2021-18,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 261,12 Kč rukám jeho zástupce JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V řízení zahájeném 25. 9. 2020 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 18 650 Kč s kapitalizovanými (zákonnými) úroky z prodlení ve výši 986,08 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 2 007,41 Kč, s 9,75% (zákonnými) úroky z prodlení z částky 14 505,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 19,31% úroky z částky 14 505,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. K tomu uvedl, že se jedná o nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené 20. 1. 2018 mezi jeho právním předchůdcem – společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným, na jejímž základě původní věřitel v den podpisu smlouvy poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy úroky ve výši 3 200 Kč (úroková sazba 19,31 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v šedesáti týdenních splátkách po 480 Kč (poslední splátka 16. 3. 2019). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a za celou dobu trávní smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky žalobci uhradil pouze 10 150 Kč, z toho 1 494,37 Kč na jistinu, 3 200 Kč na úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, 3 200 Kč na poplatek za administrativní činnost a 2 255,63 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Poslední platba byla uhrazena 2. 7. 2018. Pohledávka ze smlouvy byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 29. 11. 2019, o čemž byl žalovaný písemně informován. Ke dni postoupení (29. 11. 2019) činila pohledávka 20 650 Kč a sestávala z dlužné jistiny ve výši 14 505,63 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 144,37 Kč. Následně již žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou se dlužná jistina nadále úročí sjednanými úroky ve výši 19,31 % (čl. 1 smlouvy) a 9,75% (zákonnými) úroky z prodlení.

2. Dále žalobce poměrně podrobně popsal způsob posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.

3. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil.

4. Soud prvního stupně postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 18 650 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 986,08 Kč a 9,75% úroky z prodlení z částky 14 505,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (I. výrok) a žalobu zamítl co do kapitalizovaných úroků ve výši 2 007,41 Kč a 19,31% úroků z částky 14 505,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (II. výrok). Dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč (III. výrok). Konstatoval, že žalobce doložil svoji aktivní legitimaci. Dále dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla 20. 1. 2018 platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle jen „o. z.“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 16 000 Kč. Její převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Soud dospěl k závěru, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žádný důvod neplatnosti neshledal ani pokud jde o sjednanou odměnu za administrativní činnost a odměnu za hotovostní inkaso splátek. Žalobu však neshledal důvodnou v rozsahu žalobcem požadovaných úroků. Poukázal na to, že úroky byly ve smlouvě sjednány pevnou částkou a takto sjednané úroky byly žalobci již částečně zaplaceny a částečně přiznány. Dodal, že z žádného ustanovení smlouvy a smluvních podmínek nevyplývá, že by smluvní úroky měly být sjednány nad rámec smlouvy po splatnosti úvěru a uzavřel, že tento žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání, ani jej nelze dovodit z hmotného práva, a proto žalobu v této části zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.

5. Proti II. výroku rozsudku podal žalobce odvolání. Se zamítnutím žaloby co do nárokovaných úroků vyslovil zásadní nesouhlas a navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil, žalobě i v tomto rozsahu vyhověl a přiznal mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poukázal na to, že úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy nepožadoval, neboť ty žalovaný v době před podáním žaloby zcela zaplatil. Trval na tom, že ve smlouvě byly sjednány úroky ve výši 19,31 % ročně (viz čl. 1 smlouvy) v závislosti na sjednané době trvání splátkového kalendáře, v daném případě tedy u šedesáti týdenních splátek činila úroková sazba 32,15 % ročně, nicméně žalobce se rozhodl požadovat úroky v nižší než sjednané sazbě, a to ve výši 19,31 % ročně. Doba trvání smlouvy byla vymezena v čl.

6. Dodal, že úroky byly sjednány na základě § 2393 odst. 1 o. z. za předpokladu, že splátkový kalendář bude ze strany žalovaného splácen řádně ve sjednané výši a včas (čl. 1 smlouvy). Jelikož však žalovaný sjednané splátky řádně a včas nezaplatil, úročí se neuhrazená jistina i po ukončení splátkového kalendáře, tj. až do doby jejího úplného zaplacení. Zdůraznil, že úroky představují cenu peněz (odměnu za užívání peněžních prostředků), s nimiž nemá věřitel možnost až do jejich vrácení disponovat, je tedy logické, že tato úplata věřiteli náleží až do úplného zaplacení jistiny. Z ustálené judikatury navíc dle žalobce vyplývá, že úroky i úroky z prodlení mohou být věřitelem požadovány vedle sebe. Dále poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 27 Co 32/2021-68 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. 23 Co 63/2021-46, s tím, že v obdobných věcech se soudy s názorem žalobce plně ztotožnily a oprávněnost nároku žalobce na úroky až do zaplacení jistiny jednoznačně potvrdily.

6. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] která byla dne 20. 1. 2018 uzavřena mezi společností [právnická osoba], sídlem [adresa], (věřitelem) a žalovaným (zákazníkem). Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti (čl. 1 smlouvy) ve výši 16 000 Kč, kdy sjednané peněžní prostředky byly žalovanému předány při podpisu smlouvy (čl. 1 smlouvy). V čl. 1 smlouvy je stanoveno trvání spotřebitelského úvěru slovy:„ Smlouva se uzavírá na dobu určitou v délce 60 týdnů“. Článek 1.4 smlouvy se věnuje zápůjční úrokové sazbě a zní:„ Zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy. Zápůjční úroková sazba činí v případě smlouvy na 45 týdnů (45 splátek) 35,53 % p. a.; v případě smlouvy na 60 týdnů (60 splátek) 32,15 % p. a.; a v případě smlouvy na 78 týdnů (78 splátek) 21,27 % p. a. Úroková sazba není navázána na žádný index či referenční úrokovou sazbu“. V čl. 1 smlouvy je sjednán závazek žalovaného zaplatit věřiteli administrativní poplatek za celou dobu trvání smlouvy ve výši 20 % z výše jistiny. Článek 1.6 smlouvy se týká doplňkových služeb. Žalovaný v jeho rámci požádal o hotovostní inkaso splátek, a za to se zavázal zaplatit za celou dobu trvání smlouvy odměnu ve výši 40 % z výše jistiny (v případě smlouvy na 60 týdnů). Článek 1.7 smlouvy upravuje poplatek pro případ, že si zákazník zvolí doplňkovou službu životní pojištění. Článek 1.8 smlouvy sumarizuje částku, kterou měl žalovaný zaplatit za předpokladu řádného a přesného splácení spotřebitelského úvěru (celková částka 28 800 Kč sestávající z jistiny 16 000 Kč, úroků 3 200 Kč, administrativního poplatku 3 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 6 400 Kč). RPSN byla ve smlouvě uvedena ve výši 206,15 % (čl. 1 smlouvy). Článek 2.6 je nazván„ Doba trvání spotřebitelského úvěru“ a zní:„ Tato smlouva se uzavírá na dobu určitou, určenou počtem týdnů podle článku 1. smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru dle této smlouvy (přijetí peněžních prostředků zákazníkem) až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy smlouva zaniká doručením odstoupení druhé smluvní straně“. Oddíl 3 smlouvy upravuje„ Právo zákazníka na předčasné splacení“. Oddíl 4 smlouvy upravuje„ Právo zákazníka na odstoupení od smlouvy“, v oddílu 5 jsou upraveny„ Následky nesplácení spotřebitelského úvěru“. Zániku smlouvy se věnuje oddíl 6, dle jeho čl. 6„ Smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran“. Otázkou odstoupení od smlouvy se zabývá čl. 6 a otázkou ukončení smlouvy dohodou účastníků čl.

6. Oddíl 7 smlouvy stanoví další povinnosti zákazníka a dále obsahuje jeho prohlášení vyžadovaná právními předpisy. Oddíl 8 zahrnuje nutná poučení a prohlášení v souvislosti s ochranou osobních údajů. Oddíl 10 smlouvy obsahuje„ Závěrečná ustanovení“, následují data a podpisy jak žalovaného, tak osoby jednající jménem původního věřitele.

9. Žalobce ve svých žalobních tvrzeních uvedl, že žalovaný úroky dle smlouvy již zcela zaplatil v rámci plateb zaplacených před postoupením pohledávek žalobci původním věřitelem.

10. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Dle § 2393 odst. 1 o. z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

13. Dle § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

14. Na vztah mezi žalobcem a žalovaným dále dopadají ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ-III“).

15. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ-III, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který smlouvu uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným podřadil pod ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) Smlouvu je třeba podřadit pod ustanovení upravující zápůjčku (§ 2390 a násl. o. z.), která je současně tzv. spotřebitelským úvěrem (§ 9 odst. 1 ZSÚ-III), neboť žalovaný tuto smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Obecná právní teorie smlouvu o zápůjčce řadí mezi tzv. reálné kontrakty (smlouva vznikla přenecháním předmětu zápůjčky vydlužiteli), zatímco smlouvu o úvěru řadí mezi tzv. konsensuální kontrakty (vzniká souhlasným projevem vůle účastníků smlouvu uzavřít).

18. Vzhledem k odvolací námitce žalobce řešil odvolací soud otázku, zda je žalovaný jako vydlužitel povinen platit žalobci jako právními nástupci zapůjčitele úroky z nezaplacené jistiny i v době„ po ukončení splátkového kalendáře“. Odvolací soud v posuzovaném případě souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že taková dohoda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena nebyla a že taková povinnost pro žalovaného nevyplývá ani z hmotného práva. Smlouva v čl. 1 jednoznačně stanoví, že je uzavírána na dobu určitou, a to v délce šedesáti týdnů. Tímto ujednáním je zcela jednoznačně stanovena doba trvání smlouvy – nejedná se o žádný splátkový kalendář, jak se ve svém odvolání snaží prosadit žalobce. Článek 1.4 smlouvy pak zcela jasně hovoří o závazku vydlužitele (zákazníka, žalovaného) zaplatit zapůjčiteli za poskytnutí spotřebitelského úvěru úroky stanovené fixní sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy – v posuzovaném případě po dobu šedesáti týdnů ve výši 32,15 %. V čl. 1 smlouvy je pak výše úroků konkrétně vyčíslena částkou 3 200 Kč.

19. Nelze souhlasit se žalobcem, že doba trvání smlouvy byla stanovena v čl. 6, když čl. 1 smlouvy jasně stanoví, že je uzavírána na dobu určitou v délce šedesáti týdnů. Článek 2.6 smlouvy poté opakuje, že smlouva je uzavírána na dobu určitou s odkazem na počet týdnů uvedených v čl. 1 smlouvy. Pokud je v čl. 2 dále uváděno (vysvětlováno), že„ trvá … až do vypořádání veškerých závazků…“, je takové vysvětlení logicky vnitřně rozporné ve vztahu k jednoznačnému projevu vůle zachycenému v čl. 1 smlouvy. Stejnou vnitřní rozpornost vykazuje i čl. 6 smlouvy, který zní„ Smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran“. Smlouva, která je uzavřena na dobu určitou, skončí bez dalšího uplynutím sjednané doby (není-li z jiného přípustného důvodu ukončena dříve), a to bez ohledu na to, zda jsou jednotlivé závazky z ní splněny (vypořádány) či nikoliv. V posuzovaném případě to samozřejmě neznamená, že by žalovaný nebyl povinen dluhy ze smlouvy, které dosud nesplnil (vrátit jistinu a zaplatit odměnu za inkaso splátek v hotovosti), uhradit. S jejich splněním je i po uplynutí doby, na kterou byla smlouva uzavřena, v prodlení a ponese příslušné následky (§ 1968 a násl. o. z.).

20. Jelikož tedy ze smluvních ujednání nevyplývá, že by žalovaný byl povinen platit za poskytnuté peněžní prostředky úroky i v době po ukončení smlouvy - jednoznačně uzavřené na dobu určitou - je správný závěr soudu prvního stupně, který žalobci úroky nepřiznal a odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. jeho rozhodnutí o zamítnutí žaloby (II. výrok rozsudku) potvrdil.

21. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (III. výrok rozsudku), odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, když nesouhlasí s jeho závěrem, že tyto mají být posouzeny dle § 142 odst. 3 o. s. ř. (tzv. nepatrný neúspěch úspěšnější strany v řízení). Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení před soudem prvního stupně; vycházel přitom z hodnoty předmětu řízení stanoveného jako součet žalobou uplatněných částek s příslušenstvím, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 27 833,67 Kč, byl úspěšný v rozsahu 21 712,96 Kč (78 %) a jeho neúspěch představuje částka 6 120,71 Kč (22 %). Žalobci tak vzniklo právo na náhradu 56 % celkových nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně sestávají z: -) soudního poplatku ve výši 800 Kč, -) odměny za zastupování advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), -) náhrady za tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, -) vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 2 252 Kč, z nichž bylo přiznáno 56 %, tj. 1 261,12 Kč. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudem prvního stupně úspěšnějším žalobcem a současně neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto by byl povinen nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v této fázi řízení jakékoliv účelně vynaložené náklady vznikly, odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.