27 Co 148/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , s evidovanou adresou trvalého pobytu náměstí Jméno žalovaného B . Anonymizováno , o zaplacení částky 185 110,48 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 30. 5. 2024, č. j. 9 C 212/2023-115,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části IV. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 17 285 Kč s 15% úroky z prodlení od 27. 1. 2023 do zaplacení, a v VII. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V řízení zahájeném dne 17. 5. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 185 110,48 Kč s příslušenstvím zahrnující tři, níže uvedené, nároky.

2. K prvnímu nároku žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným 4. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Na jejím základě poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 86 485 Kč [tj. jistinu a částku 50 485 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 40 374 Kč (úroková sazba 22,68 % ročně), odměny za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 611 Kč] v hotovosti ve 30měsíčních splátkách po 2 883 Kč; poslední splátka byla stanovena na 4. 9. 2022. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 30. 11. 2020 a celkem zaplatil pouze 3 700 Kč. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na částku 79 994,48 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 5 407,19 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 2 099,79 Kč, 8,25% úroky z prodlení z částky 33 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s 22,68% úroky z částky 33 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

3. K druhému nároku žalobkyně uvedla, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla dne 18. 12. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , dle které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem 77 218 Kč [(tj. jistinu a částku 38 218 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy o úvěru ve výši 22 914 Kč (úroková sazba 25,14 % ročně) a odměny za zpracování úvěru ve výši 15 304 Kč] v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 3 218 Kč; poslední splátka byla splatná dne 18. 12. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 30. 11. 2020 a celkem zaplatil 12 200 Kč. Část poskytnutého úvěru ve výši 17 285 Kč byla použita na splacení dřívějšího úvěru žalovaného. Jednalo se o dluh ze smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 27. 5. 2919, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 22 000 Kč a byla zcela doplacena dne 18. 12. 2019 (ze smlouvy č. , Anonymizováno, ). Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na částku 65 018 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 5 223,93 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 8 037,29 Kč, 8,25% úroky z prodlení z částky 31 881,56 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s 25,14% úroky z částky 31 881,56 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

4. Ke třetímu nároku žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 53 613 Kč [tj. jistinu a částku 26 613 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání úvěrové smlouvy ve výši 15 864 Kč (úroková sazba 25,23 % ročně) a odměny za zpracování úvěru ve výši 10 749 Kč] v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 2 234 Kč; poslední splátka byla stanovena na 16. 10. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 30. 11. 2020 a celkem zaplatil 13 515 Kč. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na částku 40 098 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 3 303,73 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 5 991,39 Kč, 8,25% úroky z prodlení z částky 20 162,63 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s 25,23% úroky z částky 20 162,63 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

5. Všechny shora uvedené pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, a to s účinností k 16. 12. 2022. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem.

6. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavil.

7. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 300 Kč s 15% úroky z prodlení od 27. 1. 2023 do zaplacení (I. výrok) a žalobu zamítl co do částky 47 694,48 Kč, 22,68% úroků z částky 33 000 Kč od 5. 9. 2022 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení z částky 33 000 Kč od 30. 12. 2020 do 26. 1. 2023 a z částky 700 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení (II. výrok). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 515 Kč s 15% úroky z prodlení od 27. 1. 2023 do zaplacení (III. výrok) a žalobu zamítl co do částky 55 503 Kč, 25,14% úroků z částky 31 881,56 Kč od 19. 12. 2021 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení z částky 31 881,56 Kč od 30. 12. 2020 do 26. 1. 2023 a z částky 22 366,56 Kč za období od 27. 1. 2023 do zaplacení (IV. výrok). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 485 Kč s 15% úroky z prodlení od 27. 1. 2023 do zaplacení (V. výrok) a žalobu zamítl co do částky 26 613 Kč, 25,23% úroky z částky 20 162,63 Kč od 17. 10. 2021 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení z částky 20 162,63 Kč od 30. 12. 2020 do 26. 1. 2023 a z částky 6 677,63 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení (VI. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (VII. výrok). V odůvodnění, Anonymizováno, zrekapituloval tvrzení žalobkyně a uvedl skutková zjištění z předložených listinných důkazů. Zhodnotil všechny tři uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru (č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, ) a podle jejich obsahu je posoudil jako smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Konstatoval, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěrů žalovanému nepostupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚIII“), když řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením ani jedné z těchto smluv. Následkem je neplatnost všech uvedených smluv (§ 87 odst. 1 ZSÚ-III), k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (viz např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 702/20, bod 31. odůvodnění). Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni pouze peněžní prostředky, které mu předchůdkyně žalobkyně poskytla a o které se žalovaný bezdůvodně obohatil, ponížené o provedené úhrady žalovaného (§ 2993 o. z.). Na základě smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 4. 3. 2020 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 36 000 Kč, na kterou uhradil 3 700 Kč a bezdůvodné obohacení žalovaného tak představuje částka 32 300 Kč (I. výrok). V souladu se smlouvou č. , Anonymizováno, ze dne 18. 12. 2019 poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 21 715 Kč, na kterou uhradil 12 200 Kč a bezdůvodné obohacení žalovaného tak představuje částka 9 515 Kč (III. výrok). Na základě úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 16. 10. 2019 poskytla žalobkyně žalovanému částku 27 000 Kč, na niž uhradil 13 515 Kč a bezdůvodné obohacení žalovaného tak představuje částka 13 485 Kč (V. výrok). Splatnost všech těchto přiznaných částek soud odvíjel od listiny označené „oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 16. 12. 2022, která byla žalovanému doporučeně odeslána dne 13. 1. 2023 a doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 16. 1. 2023 (§ 573 o. z.). Soud uzavřel, že splatnost pohledávky nastala uplynutím stanovené desetidenní lhůty po obdržení dopisu ve smyslu § 605 odst. 1 o. z., tedy dne 26. 1. 2023 (čtvrtek). Od data 27. 1. 2023 je žalovaný s úhradou dluhu v prodlení. Ke dni 27. 1. 2023 činila zákonná výše úroků z prodlení 15 %, a proto soud shledal důvodný rovněž požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení (§ 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Ve vztahu k nároku ze smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 18. 12. 2019 soud dále uvedl, že žalobkyně neprokázala své tvrzení o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 39 000 Kč; v řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 21 715 Kč. Žalobkyně totiž neprokázala své tvrzení, že část poskytnutého úvěru ve výši 17 285 Kč byla použita na úhradu jiného (dřívějšího) dluhu žalovaného vůči předchůdkyni žalobkyně, a to dluhu ze smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 27. 5. 2919. Žalobkyně přitom byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání, že dluh z refinancované (dřívější) smlouvy existoval, jaký byl obsah této smlouvy, jak byla ověřována úvěruschopnost a rovněž poskytnutí tvrzených prostředků dle této dřívější smlouvy. Současně soud žalobkyni poučil o následcích nesplnění této výzvy v podobě možného neúspěchu ve sporu (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Ani přes dané poučení žalobkyně nepředložila smlouvu ani smluvní podmínky, a proto nebylo možno zjistit obsah smluvního vztahu. Stejně tak nepředložila důkazy k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením uvedené smlouvy ani poskytnutí částky 22 000 Kč žalovanému. Soud provedl k důkazu pouze sdělení předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) ohledně uzavřené smlouvy, jejího postupu při ověřování úvěruschopnosti a výpisem ze systému této společnosti ohledně PIN kódu žalovaného. Nicméně zhodnotil, že se jednalo pouze o tvrzení předchůdkyně žalobkyně, žádné důkazy předloženy nebyly. U jednání 30. 5. 2024 soud tento svůj názor žalobkyni sdělil a opětovně ji poučil o následcích neunesení důkazního břemene (částečný neúspěch v řízení). Po tomto poučení žalobkyně žádné další důkazy nenavrhla. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně existenci smlouvy č. , Anonymizováno, (a zejména její konkrétní obsah) a tedy ani dluh žalovaného z této smlouvy neprokázala. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že neúspěch žalobkyně byl vyšší než její úspěch, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

8. Proti části IV. výroku rozsudku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 17 285 Kč s 15% úroky z prodlení od 27. 1. 2023 do zaplacení, podala odvolání žalobkyně. Navrhla, aby byl rozsudek v tomto rozsahu změněn a jejímu nároku vyhověno a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Konstatovala, že soud prvního stupně posoudil smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné z důvodu porušení povinností podle § 84 až 89 ZSÚ-III a přiznal jí vůči žalovanému pouze právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uvedla, že podaným odvoláním nenapadá právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smluv. Podle jejího názoru však soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že se žalovaný u smlouvy č. , Anonymizováno, obohatil pouze o částku 9 515 Kč. Dne 18. 12. 2019 byla mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o zápůjčce č. , Anonymizováno, , ve které se mj. uvádí, že „Provident touto smlouvou poskytuje zápůjčku (celkovou výši spotřebitelského úvěru) v částce 39 000 Kč.“ Dále se ve smlouvě uvádí: „Část: Refinancování spotřebitelského úvěru: V případě zaškrtnutí tohoto pole bude spotřebitelský úvěr, resp. jeho část, podle smlouvy použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , která činí celkem 17 285 Kč. Zákazníkovi je tak vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky podle předchozí věty, tedy částka ve výši 21 715 Kč“. Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že bezdůvodné obohacení představuje celkovou částku poskytnutou žalovanému, nikoliv pouze částku vyplacenou žalovanému tzv. „na ruku“. Je nepochybné, že žalovaný obdržel celkem 39 000 Kč, a nikoliv pouze částku 21 715 Kč, jak zcela mylně uvádí soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku. Obohacením je potřeba rozumět celkový finanční prospěch žalovaného, tedy i ten, který byl „započten“ na úhradu dluhu žalovaného, přestože tato část nebyla reálně vyplacena „na ruku“ žalovaného.

9. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, k jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil.

10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

11. S ohledem na rozsah odvolání se odvolací soud zabýval pouze posouzením, zda se žalovaný v souvislosti se smlouvou č. , Anonymizováno, ze dne 18. 12. 2019 obohatil jen o částku 9 515 Kč (částka 21 715 Kč poskytnutá předchůdkyní žalobkyně mínus částečné úhrady provedené žalovaným ve výši 12 200 Kč) jak uzavřel soud prvního stupně, či se obohatil o částku 26 800 Kč (částka 39 000 Kč poskytnutá předchůdkyní žalobkyně mínus částečné úhrady provedené žalovaným ve výši 12 200 Kč), jak namítá žalobkyně.

12. Pokud jde o částku 17 285 Kč, která měla být započtena na dluh žalovaného z předchozího úvěrového vztahu s předchůdkyní žalobkyně (smlouva č. , Anonymizováno, ), je odvolací soud toho názoru, že aby mohla být žalobkyni rovněž přiznána, je nutné, aby žalobkyně (vzhledem k postavení žalovaného jako spotřebitele) prokázala oprávněnost tohoto svého nároku, jinými slovy řečeno, platnost uzavření předchozí smlouvy o úvěru, a to zejména z pohledu § 87 odst. 1 ZSÚ–III. Pokud by totiž tato skutečnost prokázána nebyla a soud žalobkyni tento nárok bez dalšího přiznal, jednalo by se fakticky o obcházení zákona. Je nepřípustné, aby si původní věřitelka tímto způsobem případně „zajišťovala“ úhradu i těch pohledávek, na jejichž úhradu jí v důsledku neplatnosti předchozí (refinancované) smlouvy nárok vůbec nevznikl.

13. Žalobkyně byla soudem prvního stupně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání, že dluh z refinancované (dřívější) smlouvy č. , Anonymizováno, existoval, byla vyzvána, nechť tvrdí a prokáže obsah tohoto smluvního vztahu, ověření úvěruschopnosti žalovaného před jejím uzavřením a také poskytnutí tvrzených prostředků dle této. Současně soud žalobkyni poučil o následcích nesplnění výzvy v podobě možného neúspěchu ve sporu (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Ani přes toto poučení žalobkyně k uvedeným skutečnostem, tj. k existenci a obsah smlouvy, a tedy i existenci dluhu z této smlouvy, tvrzení ani důkazy řádně nedoplnila. Soud prvního stupně za dané situace dospěl k závěru, že u smlouvy č. , Anonymizováno, byla žalovanému poskytnuta pouze částka 21 715 Kč.

14. S ohledem na výše uvedené odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni náleží právo na vydání bezdůvodné obohacení toliko ve výši 9 515 Kč (21 715 Kč mínus 12 200 Kč).

15. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části IV. výroku, i v VII. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, potvrdil.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, a proto by byla povinna nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v průběhu odvolacího řízení jakékoliv účelně vynaložené náklady vznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.