27 CO 150/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa, zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., sídlem adresa, proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa, o zaplacení 30 250 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 21. 6. 2021, č. j. 3 C 28/2021-50,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9,75% úroky z prodlení z částky 11 550 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 3 178 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném 25. 9. 2020 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 22 750 Kč s úroky z prodlení ve výši 1 320,31 Kč a úroky ve výši 3 281,27 Kč, s 9,75% úroky z prodlení z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2011 do zaplacení a s 23,72% úroky z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce – společnost právnická osoba, IČO, uzavřel 21. 11. 2017 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které žalované poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit 58 týdenních splátek po 450 Kč; splatnost poslední splátky byla stanovena na 1. 1. 2019. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná uhradila pouze 3 350 Kč. Dále se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 7 500 Kč s úroky z prodlení ve výši 713,34 Kč a úroky ve výši 1 906,68 Kč, s 9% úroky z prodlení z částky 5 776,01 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 23,72% úroky z částky 5 776,01 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce - společnost právnická osoba, IČO, uzavřel 5. 6. 2017 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl žalované v hotovosti v den podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit 58 týdenních splátek po 300 Kč; splatnost poslední splátky byla stanovena na 16. 7. 2018. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná uhradila 9 900 Kč. Pohledávky z obou úvěrových smluv původní věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, o čemž byla žalovaná informována písemným oznámením ze dne 29. 11. 2019. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen pro nedoručitelnost žalované; žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila a nedostavila se ani k nařízenému jednání. Soud prvního stupně po provedeném dokazování rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

2. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 11 750 Kč s 9,75% úroky z prodlení z částky 100 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení a s 9% úroky z prodlení z částky 5 776,01 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení (I. výrok). Žalobu zamítl co do částky 18 500 Kč s úroky ve výši 1 906,68 Kč, s 23,72% úroky z částky 5 776,01 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úroky ve výši 3 281,27 Kč, s 23,72% úroky z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 713,34 Kč, s 9% úroky z prodlení z částky 5 776,01 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019, s úroky z prodlení ve výši 1 320,31 Kč, s 9,75% úroky z prodlení z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a s 9,75% úroky z prodlení z částky 14 900 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). V odůvodnění zrekapituloval skutková tvrzení žalobce a uvedl zjištění z jednotlivých provedených důkazů. V prvé řadě vzal za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce. Dospěl k závěru, že mezi účastníky, resp. právním předchůdcem žalobce a žalovanou, došlo k uzavření smluv o zápůjčce (§ 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) s tím, že smluvní vztahy mezi účastníky je třeba posuzovat rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ-III“). S odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ-III se soud zabýval otázkou, zda žalobce před uzavřením obou smluv posoudil úvěruschopnost žalované; k tomu uvedl argumentaci odůvodňující závěr o absolutní neplatnosti smlouvy v případě porušení povinnosti vyplývající z § 86 ZSÚ-III. Konstatoval, že žalobce v řízení netvrdil ani nenavrhl dostatečné důkazy k prokázání skutečnosti, že jeho právní předchůdce postupoval v souladu s § 86 ZSÚ-III a úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy řádně posoudil. S ohledem na omluvenou neúčast při jednání nemohl žalobce v tomto směru poučit (§ 118a odst. 3 o. s. ř.). Soud uzavřel, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní ohledně splnění povinnosti vyplývající z § 86 ZSÚ-III a dospěl k závěru o absolutní neplatnosti obou smluv (§ 87 odst. 1 ZSÚ-III) s tím, že odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek (§ 580 a 588 o. z.). Nároky žalobce proto posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Vzal za prokázané, že na základě smlouvy číslo žalobce poskytl žalované 15 000 Kč, žalovaná zaplatila pouze 3 350 Kč a nadále tak dluží 11 650 Kč. Na základě smlouvy číslo žalobce poskytl žalované 10 000 Kč, žalovaná uhradila 9 900 Kč a nadále tak dluží 100 Kč. V tomto rozsahu (11 650 Kč + 100 Kč) soud shledal žalobu za důvodnou, a to včetně nároku žalobce na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968 a § 1970 o. z.). Uvedl, že pohledávky žalobce se staly splatnými na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.); v projednávané věci žalobce výzvu k plnění odeslal 13. 12. 2019, v souladu s § 573 o. z. byla zásilka žalované doručena 18. 12. 2019 a stanovená lhůta k plnění tak uplynula 30. 12. 2019. Dnem následujícím se žalovaná dostala do prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by ve věci úspěšnější žalované jakékoliv náklady vznikly.

3. Proti části II. výroku rozsudku soudu prvního stupně podal včas odvolání žalobce a navrhl, aby odvolací soud rozsudek v tomto rozsahu změnil a žalované uložil povinnost zaplatit 9,75% úroky z prodlení z částky 11 550 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení. Poukázal na to, že soud prvního stupně dospěl k závěru o neplatnosti obou smluv s tím, že v souvislosti se smlouvou číslo žalobci vznikl nárok na vrácení částky 11 650 Kč včetně úroků z prodlení, nicméně žalobci přiznal nárok na úroky z prodlení pouze z částky 100 Kč.

4. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

6. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním hodnocením věci, a proto pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

7. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Ve vztahu k nároku žalobce uplatněnému z titulu smlouvy číslo z 21. 11. 2017 soud prvního stupně uzavřel, že na jejím základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaná uhradila pouze 3 350 Kč a žalobci tak vznikl nárok na vrácení částky 11 650 Kč. Současně dovodil, že žalovaná je v prodlení s plněním svého dluhu, a to od 31. 12. 2019. I přes tyto přijaté závěry však soud prvního stupně žalobci z jeho žalobou uplatněného požadavku na 9,75% úroky z prodlení z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení přiznal pouze nárok na 9,75% úroky z prodlení z částky 100 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, aniž by tento svůj závěr jakkoliv odůvodnil.

10. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci rovněž 9,75% úroky z prodlení z částky 11 550 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení (z částky 100 Kč již byly úroky z prodlení žalobci přiznány I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně).

11. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení před soudem prvního stupně byla úspěšnější žalovaná, protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované jakékoliv účelně vynaložené náklady vznikly, soud žádnému z účastníku právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný a vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: -) soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč, -) odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč, a to za podané odvolání, dle § 7 ve spojení s 8 odst. 2 věta za středníkem a § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), -) náhrady za jeden režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 písm. advokátního tarifu, -) vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 378 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 3 178 Kč.

13. Uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před odvolacím soudem zcela úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu odvolacího řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Proti I. výroku tohoto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak. Proti II. a III. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).