27 CO 150/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , o zaplacení 30 250 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 21. 6. 2021, č. j. 3 C 28/2021-50,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9,75% úroky z prodlení z částky 11 550 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 3 178 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném 25. 9. 2020 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 22 750 Kč s úroky z prodlení ve výši 1 320,31 Kč a úroky ve výši 3 281,27 Kč, s 9,75% úroky z prodlení z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2011 do zaplacení a s 23,72% úroky z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce – společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel 21. 11. 2017 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalované poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit 58 týdenních splátek po 450 Kč; splatnost poslední splátky byla stanovena na 1. 1. 2019. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná uhradila pouze 3 350 Kč. Dále se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 7 500 Kč s úroky z prodlení ve výši 713,34 Kč a úroky ve výši 1 906,68 Kč, s 9% úroky z prodlení z částky 5 776,01 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 23,72% úroky z částky 5 776,01 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce - společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel 5. 6. 2017 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované v hotovosti v den podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit 58 týdenních splátek po 300 Kč; splatnost poslední splátky byla stanovena na 16. 7. 2018. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná uhradila 9 900 Kč. Pohledávky z obou úvěrových smluv původní věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, o čemž byla žalovaná informována písemným oznámením ze dne 29. 11. 2019. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen pro nedoručitelnost žalované; žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila a nedostavila se ani k nařízenému jednání. Soud prvního stupně po provedeném dokazování rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

2. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 11 750 Kč s 9,75% úroky z prodlení z částky 100 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení a s 9% úroky z prodlení z částky 5 776,01 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení (I. výrok). Žalobu zamítl co do částky 18 500 Kč s úroky ve výši 1 906,68 Kč, s 23,72% úroky z částky 5 776,01 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úroky ve výši 3 281,27 Kč, s 23,72% úroky z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 713,34 Kč, s 9% úroky z prodlení z částky 5 776,01 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019, s úroky z prodlení ve výši 1 320,31 Kč, s 9,75% úroky z prodlení z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a s 9,75% úroky z prodlení z částky 14 900 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). V odůvodnění zrekapituloval skutková tvrzení žalobce a uvedl zjištění z jednotlivých provedených důkazů. V prvé řadě vzal za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce. Dospěl k závěru, že mezi účastníky, resp. právním předchůdcem žalobce a žalovanou, došlo k uzavření smluv o zápůjčce (§ 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) s tím, že smluvní vztahy mezi účastníky je třeba posuzovat rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ-III“). S odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ-III se soud zabýval otázkou, zda žalobce před uzavřením obou smluv posoudil úvěruschopnost žalované; k tomu uvedl argumentaci odůvodňující závěr o absolutní neplatnosti smlouvy v případě porušení povinnosti vyplývající z § 86 ZSÚ-III. Konstatoval, že žalobce v řízení netvrdil ani nenavrhl dostatečné důkazy k prokázání skutečnosti, že jeho právní předchůdce postupoval v souladu s § 86 ZSÚ-III a úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy řádně posoudil. S ohledem na omluvenou neúčast při jednání nemohl žalobce v tomto směru poučit (§ 118a odst. 3 o. s. ř.). Soud uzavřel, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní ohledně splnění povinnosti vyplývající z § 86 ZSÚ-III a dospěl k závěru o absolutní neplatnosti obou smluv (§ 87 odst. 1 ZSÚ-III) s tím, že odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek (§ 580 a 588 o. z.). Nároky žalobce proto posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Vzal za prokázané, že na základě smlouvy [číslo] žalobce poskytl žalované 15 000 Kč, žalovaná zaplatila pouze 3 350 Kč a nadále tak dluží 11 650 Kč. Na základě smlouvy [číslo] žalobce poskytl žalované 10 000 Kč, žalovaná uhradila 9 900 Kč a nadále tak dluží 100 Kč. V tomto rozsahu (11 650 Kč + 100 Kč) soud shledal žalobu za důvodnou, a to včetně nároku žalobce na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968 a § 1970 o. z.). Uvedl, že pohledávky žalobce se staly splatnými na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.); v projednávané věci žalobce výzvu k plnění odeslal 13. 12. 2019, v souladu s § 573 o. z. byla zásilka žalované doručena 18. 12. 2019 a stanovená lhůta k plnění tak uplynula 30. 12. 2019. Dnem následujícím se žalovaná dostala do prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by ve věci úspěšnější žalované jakékoliv náklady vznikly.

3. Proti části II. výroku rozsudku soudu prvního stupně podal včas odvolání žalobce a navrhl, aby odvolací soud rozsudek v tomto rozsahu změnil a žalované uložil povinnost zaplatit 9,75% úroky z prodlení z částky 11 550 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení. Poukázal na to, že soud prvního stupně dospěl k závěru o neplatnosti obou smluv s tím, že v souvislosti se smlouvou [číslo] žalobci vznikl nárok na vrácení částky 11 650 Kč včetně úroků z prodlení, nicméně žalobci přiznal nárok na úroky z prodlení pouze z částky 100 Kč.

4. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

6. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním hodnocením věci, a proto pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

7. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Ve vztahu k nároku žalobce uplatněnému z titulu smlouvy [číslo] z 21. 11. 2017 soud prvního stupně uzavřel, že na jejím základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaná uhradila pouze 3 350 Kč a žalobci tak vznikl nárok na vrácení částky 11 650 Kč. Současně dovodil, že žalovaná je v prodlení s plněním svého dluhu, a to od 31. 12. 2019. I přes tyto přijaté závěry však soud prvního stupně žalobci z jeho žalobou uplatněného požadavku na 9,75% úroky z prodlení z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení přiznal pouze nárok na 9,75% úroky z prodlení z částky 100 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, aniž by tento svůj závěr jakkoliv odůvodnil.

10. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci rovněž 9,75% úroky z prodlení z částky 11 550 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení (z částky 100 Kč již byly úroky z prodlení žalobci přiznány I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně).

11. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení před soudem prvního stupně byla úspěšnější žalovaná, protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované jakékoliv účelně vynaložené náklady vznikly, soud žádnému z účastníku právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný a vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: -) soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč, -) odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč, a to za podané odvolání, dle § 7 ve spojení s 8 odst. 2 věta za středníkem a § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), -) náhrady za jeden režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 písm. advokátního tarifu, -) vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 378 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 3 178 Kč.

13. Uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před odvolacím soudem zcela úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu odvolacího řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř.