27 CO 180/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného s evidovanou adresou trvalého pobytu adresa , o zaplacení 25 875,46 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19. 5. 2021, č. j. 4 C 50/2021-39

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 850 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 16 150 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 8,05% úroků z prodlení z částky 16 150 Kč od 15. 6. 2018 do 22. 3. 2021, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 912,12 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném 30. 10. 2020 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 25 875,46 Kč s kapitalizovanými (zákonnými) úroky z prodlení ve výši 2 287,41 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 2 473,07 Kč, s 8,05% (zákonnými) úroky z prodlení z částky 18 273,91 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a 28% úroky z částky 18 273,91 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce – společnost [právnická osoba], [obec a číslo], [IČO], uzavřel se žalovaným 29. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejím základě téhož dne žalovanému poskytl v hotovosti 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 17 114 Kč (úroky 3 448 Kč, odměna za zpracování 2 000 Kč a poplatek za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti 11 666 Kč) v 60 týdenních splátkách po 619 Kč; poslední splátka byla splatná 23. 12. 2017. Žalovaný však naposledy splátku uhradil 29. 11. 2016 a ke dni 9. 4. 2017 činila dlužná jistina 18 731,45 Kč a dlužný poplatek 15 782,55 Kč. Následně žalovaný uhradil ještě 1 250 Kč. Dále žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy splnil povinnost dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce původní věřitel žalobci postoupil smlouvou ze dne 14. 6. 2018, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem z téhož dne. Za dobu do postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem 3 850 Kč, od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby neuhradil ničeho a dluží tak na jistině 18 273,91 Kč a na poplatku 7 601,55 Kč.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud prvního stupně věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když žalobce svoji neúčast na jednání omluvil.

3. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12 300 Kč (I. výrok) a žalobu zamítl co do částky 13 575,46 Kč s kapitalizovanými (zákonnými) úroky z prodlení ve výši 2 287,41 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 2 473,07 Kč, s 8,5% úroky z prodlení z částky 18 273,91 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a 28% úroky z částky 18 273,91 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). V odůvodnění shrnul skutková tvrzení žalobce a uvedl zjištění z provedených důkazů. Věc právně posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ-II“). Konstatoval, že v daném případě žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele a jednou z podmínek platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle § 1 ZSÚ-II rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že původní věřitel svoji povinnost řádně nesplnil, a proto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 ZSÚ-II). K tomu odkázal i na rozhodnutí SDEU ve věci sp. zn. C [číslo]. Vzal za prokázanou aktivní legitimaci žalobce i skutečnost, že původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Uzavřel, že žalovaný zaplatil celkem 7 700 Kč a jeho dluh vůči žalobci z titulu bezdůvodného obohacení činí 12 300 Kč (§ 2991 a 2993 o. z.). V tomto rozsahu shledal žalobu za důvodnou a ve zbývající části žalobu včetně požadovaného příslušenství jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byl přibližně stejný, a proto žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

4. Dne 18. 6. 2021 podal žalobce odvolání proti části II. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Současně navrhl vydání opravného usnesení ve vztahu k I. výroku rozsudku s ohledem na administrativní chybu spočívající v absenci řádné specifikace sazby úroků z prodlení. Podotkl, že žalobou požadoval přiznání úroků z prodlení ve výši 8,05 %. Vyslovil přesvědčení, že mu vznikl nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 16 150 Kč s 8,5% úroky z prodlení od 15. 6. 2018 do zaplacení, oproti soudem přiznanému nároku na bezdůvodné obohacení pouze ve výši 12 300 Kč. Soudu prvního stupně vytkl, že dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění o plnění žalovaného v celkové výši 7 700 Kč; tato skutečnost neplyne ani z tvrzení žalobce ani z jím předložených důkazů. Naopak v návrhu na vydání elektrického platebního rozkazu výslovně uvedl, že žalovaný do data postoupení pohledávky uhradil celkem 3 850 Kč a za dobu od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby již nezaplatil ničeho.

5. Odvolací soud posoudil podání žalobce podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) jako odvolání směřující do části II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 3 850 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 16 150 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.

6. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z větší části důvodné.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování částí listinných důkazů, a to smlouvou o zápůjčce, tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku, předžalobní upomínkou včetně podacího lístku a výpisem ze základního registru ohledně bydliště žalovaného.

9. Dne 29. 10. 2016 uzavřela společnost [právnická osoba], [obec a číslo], [IČO], se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 17 114 Kč, tj. celkem 37 114 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách po 619 Kč. Ve smlouvě je uvedena pouze jediná adresa [adresa]. Z tabulky umoření vyhotovené 1. 7. 2018 vyplývá, že žalovaný uhradil 28. 11. 2016 částku 2 600 Kč a dne 15. 6. 2017 částku 1 250 Kč, tj. celkem 3 850 Kč, a způsob zápočtu těchto plateb. Dopisem ze dne 14. 6. 2018 původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky a současně ho vyzval k úhradě dluhu ve výši 36 910,80 Kč do 10 dnů od data jeho doručení. V záhlaví dopisu je uvedena adresa žalovaného [ulice a číslo], [PSČ] [obec] a dle podacího lístku byla zásilka 13. 7. 2018 podána k odeslání na tuto adresu. Právní zástupce žalobce dopisem z 12. 3. 2020 vyzval žalovaného k úhradě částky 42 292,53 Kč nejpozději do 19. 3. 2020. Výzva byla dle podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 žalovanému odeslána na adresu [adresa], uvedenou i v záhlaví dopisu. Z výpisu ze základního registru vyplývá, že žalovaný nikdy neměl zapsán trvalý pobyt na adrese [adresa], ani tuto adresu nikdy neměl zapsánu jako adresu doručovací. Od 17. 10. 2012 (dosud) má žalovaný zapsán trvalý pobyt na adrese [adresa] (adresa úřadu).

10. Na základě zopakovaného dokazování odvolací soud shledal za důvodnou námitku žalobce, že mu vznikl nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 16 150 Kč a nikoliv pouze ve výši 12 300 Kč (jak uzavřel soud prvního stupně), neboť z provedených důkazů se podává, že žalovaný zaplatil žalobci jen částku 3 850 Kč, nikoliv 7 700 Kč.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

13. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaný) musí plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.).

14. V projednávané věci uplatnil žalobce nárok na úroky z prodlení od 15. 6. 2018 do zaplacení, odvolací soud však ani na základě zopakovaného dokazování nemá za prokázané, že by žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k plnění, neboť obě výzvy byly žalovanému zaslány na adresu, která není uvedena ve smlouvě a nejedná se ani o evidovanou adresu trvalého pobytu žalovaného či adresu doučovací.

15. Žalobce ani po poučení odvolacího soudu žádné další důkazy v tomto směru nepředložil.

16. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3607/2019) lze za kvalifikovanou upomínku (žádost věřitele o plnění) považovat i podání žaloby na zaplacení pohledávky. Z tohoto úhlu pohledu představuje žaloba hmotněprávní jednání účastníka řízení učiněné vůči soudu, které je účinné i vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli (§ 41 odst. 3 o. s. ř.). V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž konstatoval, že„ od uvedených právních názorů se dovolací soud neodklání ani v poměrech právní úpravy obsažené s účinností od 1. 1. 2014 v novém občanském zákoníku, zejména pak v § 1958 odst. 2 o. z.“.

17. V projednávané věci byla žaloba žalovanému zaslána na adresu [obec a číslo], a protože adresát nebyl zastižen, byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí dne 11. 3. 2021 a adresátu zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Po uplynutí úložní doby byla zásilka vrácena zpět soudu.

18. Je nepochybné, že žalovaný měl objektivně možnost vyzvednout si - na základě oznámení příslušné pošty - zásilku obsahující žalobu a seznámit se s jejím obsahem, a tedy i s (v žalobě obsaženou) žádostí o plnění. Žalovanému tak již dne 22. 3. 2021 (po uplynutí desetidenní úložní doby) vznikla povinnost uspokojit pohledávku žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení ve lhůtě„ bez zbytečného odkladu“. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s plněním svého závazku, a proto odvolací soud shledal důvodný požadavek žalobce na zaplacení 8,05% úroků z prodlení z částky 16 150 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení.

19. Podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odvolací soud změnil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 3 850 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 16 150 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení.

20. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta co do 8,05 % úroků z prodlení z částky 16 150 Kč od 15. 6. 2018 do 22. 3. 2021.

21. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení, když žalobcem požadované příslušenství kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) a dospěl k závěru, že žalobce byl úspěšný v rozsahu 32,7 % a žalovaný v rozsahu 67,3 %. Žalovanému tak vzniklo právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v průběhu řízení před soudem prvního stupně jakékoliv účelně vynaložené náklady vznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný v rozsahu 61 %, jeho neúspěch představuje 39 % a žalobci tak vzniklo právo na náhradu 22 % z celkových nákladů odvolacího řízení. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: - soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč, - odměny za dva úkony právní služby po 1 000 Kč, a to za podané odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), - náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, - vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 546 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 4 146 Kč, z nichž bylo přiznáno 22 %, tj. 912,12 Kč.

23. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatnění či bránění práva v odvolacím řízení převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu odvolacího řízení. Současně odvolací soud neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř.