27 CO 20/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa, zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení, sídlem adresa, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa, zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení, bytem adresa, o zaplacení 325 030 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2021, č. j. 262 C 24/2020-69,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 76 268 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Ing. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 24 006 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Ing. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném datum domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 325 030 Kč s 10% úroky z prodlení od datum do zaplacení. K tomu uvedl, že dne datum uzavřel jako zájemce se žalovaným jako zprostředkovatelem smlouvu o složení blokovacího depozita v souvislosti s prodejem části pozemku parc. číslo v k. ú. obec, která měla být oddělena na základě geometrického plánu, k jehož zajištění (stejně jako i dalších potřebných dokumentů a smluv) se žalovaný ve smlouvě zavázal. Současně se účastníci v této smlouvě dohodli, že smlouva o budoucí smlouvě kupní bude s prodávajícími uzavřena nejpozději do datum. Na základě smlouvy z datum žalobce uhradil žalovanému na stanovený účet blokovací depozitum (provizi) ve výši 325 030 Kč (268 620 Kč + DPH). Smlouva o smlouvě budoucí kupní byla s prodávajícími uzavřena až datum, k uzavření kupní smlouvy a převodu pozemku však již nedošlo vůbec, a to z důvodů na straně žalovaného (zprostředkovatele) a prodávajících, neboť se jim nepodařilo zajistit souhlas stavebního úřadu s dělením pozemku a nebylo vydáno územní rozhodnutí. Protože do sjednaného data datum nebyly splněny podmínky pro uzavření kupní smlouvy, zanikla i smlouva o budoucí kupní smlouvě. Dne datum byl žalobce kontaktován právní zástupkyní žalovaného příjmení jméno příjmení s nabídkou na odkup celé nemovitosti, o to však neměl zájem. Je tak zřejmé, že žalovaný nesplnil své povinnosti dle smlouvy o složení blokovacího depozita, a proto ho žalobce dopisem z datum vyzval k vrácení složeného blokovacího depozita. Žalovaný nejprve svůj závazek uznával s tím, že potřebuje rozložit jeho splatnost do dvou až tří měsíčních splátek; následně účastníci ještě projednávali i možnost vše vyřešit jiným stavebním projektem. Poté však žalovaný své stanovisko změnil s tím, že je ochoten vrátit pouze část zaplacené částky, tzn. poníženou o částku 124 500 Kč (na pokrytí nákladů, které mu vznikly). To žalobce odmítl a následně ještě formálně od smlouvy o složení blokovacího depozita odstoupil.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nárok uplatněný žalobcem neuznává, smlouva datovaná datum o složení blokovacího depozita nebyla nikdy uzavřena, neboť žalobce ji nepodepsal. K tomu doplnil, že oba jednatelé žalobce jsou cizími státními příslušníky, v dané době nebyli přítomni v České republice a smlouva nebyla nikdy podepsána ani elektronickou formou a nebyla nikdy doručena zpět žalovanému. Žalobce uhradil pouze provizi, tj. smluvní odměnu za zprostředkování příležitostí koupit pozemek dle řádně vystaveného daňového dokladu číslo na částku 325 030 Kč vč. DPH. Dle sdělení jeho účetní si žalobce uvedenou částku přiznal a nárokoval v řádném daňovém přiznání k DPH a v kontrolním hlášení za období 12/ 2018 a částka 56 410,20 Kč (DPH) byla žalobci vrácena finančním úřadem na bankovní účet. Provize byla dohodnuta na úhradu nákladů vzniklých při procesu realizace příležitosti koupit pozemek v k. ú. obec, zejména k vypracování geometrického plánu, smluv atd. Žalovaný v rámci tohoto procesu několikrát jednal s tehdejším starostou obce i dalšími osobami, opakovaně navštívil příslušný stavební úřad atd. V souvislosti s uvedenou činností tedy vystavil řádný daňový doklad číslo na částku 325 030 Kč vč. DPH splatný datum a žalobce částku uhradil převodem na účet. Žalovaný poukázal na to, že sám žalobce uvedl, že smlouva o budoucí kupní smlouvě byla uzavřena, byť se zpožděním, nicméně již nesdělil, že k jejímu uzavření ve sjednaném termínu do datum nedošlo z důvodů na jeho straně (k podpisu smlouvy bylo zapotřebí podpisu obou tehdejších jeho jednatelů). Právní zástupkyně žalovaného příjmení příjmení smlouvu o smlouvě budoucí kupně vypracovala a doručila do sféry všech účastníků již datum, nicméně žalobce reagoval až koncem února 2019 a k samotnému podpisu došlo teprve datum. K tvrzení žalobce o platném uzavření smlouvy o složení blokovacího depozita žalovaný odkázal na čl. V. odst. 3 této smlouvy. Dále podotkl, že žalobce zvažoval i možnost koupě celého pozemku a z tohoto důvodu a na základě jeho pokynu bylo odkládáno podání žádosti o dělení pozemku. Nadto ze strany žalobce mnohdy přicházela protichůdná stanoviska jednotlivých jednatelů. Je tedy nepochybné, že to byl žalobce, kdo zavinil prodlení s podáním žádosti na příslušný stavební úřad. Začátkem června 2019 byl žalobce důrazně upozorněn a požádán o součinnost k vyplnění příslušných formulářů k podání žádosti o souhlas ke stavebnímu úřadu a k územnímu rozhodnutí, na což však nijak nereagoval. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce o koupi pozemku ztratil zájem. To vyplývá i z toho, že jednatel žalobce v doprovodu syna druhého jednatele na podzim 2019 žalovanému sdělil, že již na nákupu nemovitosti netrvají a končí spolupráci. Jakékoliv jiné řešení situace žalobce odmítl. Žalovaný je přesvědčen, že on sám neporušil žádné ujednání a byl to naopak žalobce, kdo zavinil a znemožnil uzavření kupní smlouvy.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem žalobě v celém rozsahu vyhověl (I. výrok) a žalovanému uložil rovněž povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 82 451 Kč (II. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobce i obranu žalovaného a uvedl skutková zjištění z jednotlivých provedených důkazů. Dospěl k závěru, že účastníci dne datum uzavřeli smlouvu o složení blokovacího depozita v souvislosti s prodejem věcí nemovitých (§ 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), a to na dobu určitou do podpisu smlouvy o smlouvě budoucí kupní, nejpozději však do datum (čl. V. odst. 1 smlouvy). Žalobce se zavázal uhradit do datum žalovanému za účelem zahájení jednání a přípravy smluvních dokumentů vedoucích ke koupi (ve smlouvě specifikované) nemovitosti tzv. blokovací depozitum ve výši 325 030 Kč. Naproti tomu se žalovaný zavázal zajistit vypracování geometrického plánu, souhlasného prohlášení o shodě na průběhu hranic pozemků, územního rozhodnutí o dělení pozemku od příslušného stavebního úřadu. Dále zajistit vypracování smlouvy o smlouvě budoucí, kupní smlouvy, smlouvy o úschově, návrhu na vklad u příslušného katastrálního úřadu a předání nemovitosti (čl. IV. odst. 3 smlouvy). V čl. V. odst. 2 smlouvy se účastníci dohodli, že v případě neuzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní nejpozději v poslední den účinnosti smlouvy (tj. datum) je žalovaný povinen na výzvu vrátit žalobci blokovací depozitum, a to do pěti pracovních dnů od výzvy. V čl. V. odst. 3 smlouvy si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši odpovídající blokovacímu depozitu pro případ porušení povinností ze strany žalobce, a to neposkytnutí potřebné součinnosti nutné pro převod nemovitosti, nepřistoupení k podpisu smlouvy o smlouvě budoucí nejpozději v den účinnosti této smlouvy, porušení povinností stanovených v čl. IV. této smlouvy. Soud konstatoval, že mezi účastníky bylo nesporné zaplacení částky 325 030 Kč a žalobce prokázal, že k jejímu vrácení (ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy) žalovaného vyzval přípisem z datum, doručeným žalovanému téhož dne, kterým současně od smlouvy o složení blokovacího depozita odstoupil. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že smlouva o smlouvě budoucí kupní byla uzavřena teprve dne datum – nikoliv tedy před datum, jak si účastníci dohodli - pozbyla smlouva o složení blokovacího depozita účinnosti ke dni datum, a to bez ohledu na to, zda později k uzavření (a zániku) smlouvy o smlouvě budoucí kupní došlo či nikoliv. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci na výzvu částku odpovídající blokovacímu depozitu. Pro úplnost soud podotkl, že s ohledem na zánik závazku ze smlouvy o složení blokovacího depozita uplynutím sjednané doby nemohlo následné odstoupení žalobce od této smlouvy vyvolat žádné právní účinky. Námitku žalovaného, že smlouva o složení blokovacího depozita nebyla uzavřena z důvodu absence podpisu žalobce, neshledal soud za důvodnou. Žalobcem předložené vyhotovení smlouvy obsahuje podpisy obou smluvních stran a žalovaný (který se nedostavil k jednání – pozn. odvol. soudu) nezpochybnil pravost ani obsahovou správnost této smlouvy a nepředložil ani její odlišné vyhotovení. Za relevantní soud nevzal ani tvrzení žalovaného, že částka 325 030 Kč zaplacená žalobcem byla ve skutečnosti provizí za zprostředkování příležitosti koupit pozemek, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by si účastníci poskytnutí provize jako odměny za zprostředkování sjednali. Naopak z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že žalobce uvedenou částku složil podle smlouvy o složení blokovacího depozita za účelem v této smlouvě uvedeným, tj. za účelem„ zablokování“ specifikovaných nemovitostí po dobu přípravy smluvní dokumentace související s jejich prodejem, tedy k zajištění, že žalovaný jako zprostředkovatel nebude po sjednanou dobu nabízet nemovitost k prodeji dalším zájemcům. Dále soud uzavřel, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ve vztahu ke své argumentaci o neposkytnutí součinnosti ze strany žalobce. S ohledem na neomluvenou neúčast u jednání nemohl být soudem o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazy poučen. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, včetně nároku žalobce na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). S odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal ve sporu zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

4. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání s tím, aby byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neprovedl navržené důkazy, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pro případ, že by smlouva o složení blokovacího depozita byla skutečně řádně a platně uzavřena, poukázal na čl. V. odst. 5 této smlouvy a zopakoval, že již v prvním vyjádření ve věci uvedl, že smlouva o smlouvě budoucí kupní byla do sféry všech účastníků doručena datum a byl to právě žalobce, kdo až do konce února roku 2019 nereagoval a z tohoto důvodu došlo k jejímu podpisu teprve datum, tedy téměř o čtyři měsíce později, než bylo sjednáno. S ohledem na (byť opožděné) uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní je žalovaný přesvědčen, že v té době měl žalobce o koupi předmětných nemovitostí zájem. Nicméně pouze v důsledku nedostatečné součinnosti žalobce nedošlo k uzavření kupní smlouvy. Byl to právě žalobce, kdo neustále odkládal podání žádosti o dělení pozemku příslušnému stavebnímu úřadu, když uvažoval o koupi předmětného pozemku jako celku. Ze strany žalovaného byl opakovaně upozorňován na potřebnou součinnost, avšak bezvýsledně. Pokud soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalovaný nekonkretizoval, v čem mělo neposkytnutí součinnosti spočívat, pak tato tvrzení byla obsažena již v prvním vyjádření k žalobě. Dále žalovaný zopakoval, že vystavil řádný daňový doklad - fakturu č. 0212 2018 na částku 268 620 Kč + DPH (56 410,20 Kč) splatný datum. Bezhotovostním převodem této částky na sjednaný účet došlo ke konkludentnímu jednání ze strany žalobce, který v té době musel vědět, že se nejedná o plnění dle smlouvy o složení depozita, ale na základě jiného právního titulu, a to daňového dokladu - faktury, jejímž obsahem byla specifikace účelu platby. Je tedy nepochybné, že se účastníci dohodli na poskytnutí provize jako odměny za zprostředkování. K tomu žalovaný znovu zdůraznil, že částku odpovídající DPH žalobce přiznal a nárokoval v řádném daňovém přiznání k DPH, nicméně soud tento důkaz neprovedl, byť žalovaný je přesvědčen, že se jedná o důkaz neopomenutelný a v důsledku tohoto postupu soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Provize, kterou žalobce zaplatil, byla dohodnuta za účelem úhrady nákladů spojených s procesem realizace příležitosti koupit specifikovaný pozemek. Žalobcem zaplacené finanční prostředky byly použity za účelem hladkého průběhu převodního procesu vlastnického práva k nemovitosti na žalobce, a to nejen na základě výše uvedeného právního důvodu, nýbrž také na základě hlediska zásad slušnosti a zvyklosti soukromého práva, kdy žalobce si musel být vědom, že část takto deponovaných finančních prostředků bude využita na účelně vynaložené náklady spojené s převodem nemovitosti.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Zdůraznil, že obrana žalovaného je v podstatě opakováním již tvrzeného, byť nyní poněkud upozaďuje argument, že smlouva o složení blokovacího depozita nebyla vůbec platně uzavřena. K jejímu uzavření však došlo, a právě na jejím základě žalobce uhradil částku 325 030 Kč. Za zcela účelovou označil konstrukci žalovaného, že přes existenci smlouvy o složení blokovacího depozita z datum nebyla platba na základě žalovaným téhož dne vystavené faktury platbou sjednaného depozita, ale blíže neurčených nákladů za služby. Uvedená skutečnost z ničeho nevyplývá a žalobci není zřejmé, proč by měl jako zájemce o koupi nemovitosti hradit zprostředkovateli jakékoliv náklady. Toto své účelové tvrzení žalovaný ani nijak nedoložil. Navíc argumentaci, že nešlo o blokovací depozitum, ale o úhradu nákladů, popírá i sám žalovaný, když v emailu z datum uvedl, že jeho náklady měly činit 124 500 Kč. Je tedy otázkou, proč trvá na zamítnutí celé žaloby a není ochoten zaplatit ani daný rozdíl. Žalobce trvá na tom, že od počátku měl zájem pouze o koupi části předmětného pozemku a za tímto účelem měl žalovaný zajistit jeho rozdělení. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, nebyl naplněn původní účel, a tedy podmínky pro uzavření kupní smlouvy. Žalobce se důrazně ohradil proti tomu, že by neposkytl žalovanému potřebnou součinnost. Již jen z toho důvodu, že byl v pozici kupujícího, nemohl podávat žádné žádosti na stavební či katastrální úřad. Svá tvrzení o neposkytnutí součinnosti žalovaný ani nijak nedoložil. Jediným problémem bylo to, že žalovaný nedokázal zajistit rozdělení pozemku.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování fakturou číslo kterou žalovaný (dodavatel) vyúčtoval žalobci (odběrateli) částku 268 620 Kč bez DPH, tj. 325 030 Kč vč. DPH. Faktura byla vystavena datum s datem splatnosti datum a obsahuje text:„ Fakturujeme Vám za zprostředkování prodeje části pozemku, který je vyznačený v územním plánu obce Rebešovice, jako pozemek (plocha bydlení – bydlení venkovského charakteru) parc. číslo orná půda, o výměře 8 143 m², zapsaný na listu vlastnictví číslo pro katastrální území a obec Rebešovice, okres okres, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov. Faktura je opatřena razítkem a nečitelným podpisem za žalovaného a nečitelným podpisem u textu„ převzal“.

8. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci a pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění jeho rozhodnutí. Shodně se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že faktura není návrhem žalovaného na uzavření smlouvy, ale pouze výzvou k plnění; v daném případě výzvou k plnění sjednaného ve smlouvě o blokovacím depozitu ze dne datum O tom ostatně svědčí i datum vystavení faktury shodné s datem smlouvy, totožná výše vyúčtované částky i datum splatnosti. Rovněž jsou ve smlouvě i faktuře uvedeny totožné nemovitosti a i smlouva obsahuje pojem„ provize“ (viz text„ blokovací depozitum (provize) ve výši 268 620 Kč + DPH 21 % 56 410 Kč“).

9. Protože pro rozhodnutí ve věci není relevantní, zda žalobce ze zaplacené částky 325 030 Kč uplatnil odpočet DPH, odvolací soud z důvodu nadbytečnosti zamítl žalovaným navrhovaný důkaz daňovým přiznáním žalobce k DPH za rok 2018.

10. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil. I. výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný.

11. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změnil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neboť přepočítal soudem prvního stupně přiznanou náhradu nákladů řízení a dospěl k odlišnému výsledku. V řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšnému žalobci vznikl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, které sestávají z: -) soudního poplatku ve výši 16 252 Kč, -) odměny za čtyři úkony právní služby po 9 620 Kč, a to za převzetí věci, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci a účast ujednání soudu datum, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písmeno a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), -) odměny za jeden úkon právní služby (v rozsahu jedné poloviny) ve výši 4 810 Kč, a to za jednoduchou předžalobní výzvu k plnění, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, -) náhrady za ztrátu času ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. 4 810 Kč, a to za dostavení se k jednání datum, které bylo odročeno bez projednání věci, dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu, -) náhrady za pět režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 10 416 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 76 268 Kč.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalobci náklady řízení v plné výši. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: -) odměny za dva úkony právní služby po 9 620 Kč, a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu, -) náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) náhrady za DPH (21 %) ve výši 4 166 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 24 006 Kč.

13. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k žalobou vymáhané částce. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Proti I. výroku tohoto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak. Proti rozsudku v části týkající se výroků o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).