27 CO 20/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení , bytem adresa , o zaplacení 325 030 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2021, č. j. 262 C 24/2020-69,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 76 268 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 24 006 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 325 030 Kč s 10% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. K tomu uvedl, že dne [datum] uzavřel jako zájemce se žalovaným jako zprostředkovatelem smlouvu o složení blokovacího depozita v souvislosti s prodejem části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], která měla být oddělena na základě geometrického plánu, k jehož zajištění (stejně jako i dalších potřebných dokumentů a smluv) se žalovaný ve smlouvě zavázal. Současně se účastníci v této smlouvě dohodli, že smlouva o budoucí smlouvě kupní bude s prodávajícími uzavřena nejpozději do [datum]. Na základě smlouvy z [datum] žalobce uhradil žalovanému na stanovený účet blokovací depozitum (provizi) ve výši 325 030 Kč (268 620 Kč + DPH). Smlouva o smlouvě budoucí kupní byla s prodávajícími uzavřena až [datum], k uzavření kupní smlouvy a převodu pozemku však již nedošlo vůbec, a to z důvodů na straně žalovaného (zprostředkovatele) a prodávajících, neboť se jim nepodařilo zajistit souhlas stavebního úřadu s dělením pozemku a nebylo vydáno územní rozhodnutí. Protože do sjednaného data [datum] nebyly splněny podmínky pro uzavření kupní smlouvy, zanikla i smlouva o budoucí kupní smlouvě. Dne [datum] byl žalobce kontaktován právní zástupkyní žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] s nabídkou na odkup celé nemovitosti, o to však neměl zájem. Je tak zřejmé, že žalovaný nesplnil své povinnosti dle smlouvy o složení blokovacího depozita, a proto ho žalobce dopisem z [datum] vyzval k vrácení složeného blokovacího depozita. Žalovaný nejprve svůj závazek uznával s tím, že potřebuje rozložit jeho splatnost do dvou až tří měsíčních splátek; následně účastníci ještě projednávali i možnost vše vyřešit jiným stavebním projektem. Poté však žalovaný své stanovisko změnil s tím, že je ochoten vrátit pouze část zaplacené částky, tzn. poníženou o částku 124 500 Kč (na pokrytí nákladů, které mu vznikly). To žalobce odmítl a následně ještě formálně od smlouvy o složení blokovacího depozita odstoupil.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nárok uplatněný žalobcem neuznává, smlouva datovaná [datum] o složení blokovacího depozita nebyla nikdy uzavřena, neboť žalobce ji nepodepsal. K tomu doplnil, že oba jednatelé žalobce jsou cizími státními příslušníky, v dané době nebyli přítomni v České republice a smlouva nebyla nikdy podepsána ani elektronickou formou a nebyla nikdy doručena zpět žalovanému. Žalobce uhradil pouze provizi, tj. smluvní odměnu za zprostředkování příležitostí koupit pozemek dle řádně vystaveného daňového dokladu [číslo] na částku 325 030 Kč vč. DPH. Dle sdělení jeho účetní si žalobce uvedenou částku přiznal a nárokoval v řádném daňovém přiznání k DPH a v kontrolním hlášení za období 12/ 2018 a částka 56 410,20 Kč (DPH) byla žalobci vrácena finančním úřadem na bankovní účet. Provize byla dohodnuta na úhradu nákladů vzniklých při procesu realizace příležitosti koupit pozemek v k. ú. [obec], zejména k vypracování geometrického plánu, smluv atd. Žalovaný v rámci tohoto procesu několikrát jednal s tehdejším starostou obce i dalšími osobami, opakovaně navštívil příslušný stavební úřad atd. V souvislosti s uvedenou činností tedy vystavil řádný daňový doklad [číslo] na částku 325 030 Kč vč. DPH splatný [datum] a žalobce částku uhradil převodem na účet. Žalovaný poukázal na to, že sám žalobce uvedl, že smlouva o budoucí kupní smlouvě byla uzavřena, byť se zpožděním, nicméně již nesdělil, že k jejímu uzavření ve sjednaném termínu do [datum] nedošlo z důvodů na jeho straně (k podpisu smlouvy bylo zapotřebí podpisu obou tehdejších jeho jednatelů). Právní zástupkyně žalovaného [příjmení] [příjmení] smlouvu o smlouvě budoucí kupně vypracovala a doručila do sféry všech účastníků již [datum], nicméně žalobce reagoval až koncem února 2019 a k samotnému podpisu došlo teprve [datum]. K tvrzení žalobce o platném uzavření smlouvy o složení blokovacího depozita žalovaný odkázal na čl. V. odst. 3 této smlouvy. Dále podotkl, že žalobce zvažoval i možnost koupě celého pozemku a z tohoto důvodu a na základě jeho pokynu bylo odkládáno podání žádosti o dělení pozemku. Nadto ze strany žalobce mnohdy přicházela protichůdná stanoviska jednotlivých jednatelů. Je tedy nepochybné, že to byl žalobce, kdo zavinil prodlení s podáním žádosti na příslušný stavební úřad. Začátkem června 2019 byl žalobce důrazně upozorněn a požádán o součinnost k vyplnění příslušných formulářů k podání žádosti o souhlas ke stavebnímu úřadu a k územnímu rozhodnutí, na což však nijak nereagoval. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce o koupi pozemku ztratil zájem. To vyplývá i z toho, že jednatel žalobce v doprovodu syna druhého jednatele na podzim 2019 žalovanému sdělil, že již na nákupu nemovitosti netrvají a končí spolupráci. Jakékoliv jiné řešení situace žalobce odmítl. Žalovaný je přesvědčen, že on sám neporušil žádné ujednání a byl to naopak žalobce, kdo zavinil a znemožnil uzavření kupní smlouvy.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem žalobě v celém rozsahu vyhověl (I. výrok) a žalovanému uložil rovněž povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 82 451 Kč (II. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobce i obranu žalovaného a uvedl skutková zjištění z jednotlivých provedených důkazů. Dospěl k závěru, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o složení blokovacího depozita v souvislosti s prodejem věcí nemovitých (§ 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), a to na dobu určitou do podpisu smlouvy o smlouvě budoucí kupní, nejpozději však do [datum] (čl. V. odst. 1 smlouvy). Žalobce se zavázal uhradit do [datum] žalovanému za účelem zahájení jednání a přípravy smluvních dokumentů vedoucích ke koupi (ve smlouvě specifikované) nemovitosti tzv. blokovací depozitum ve výši 325 030 Kč. Naproti tomu se žalovaný zavázal zajistit vypracování geometrického plánu, souhlasného prohlášení o shodě na průběhu hranic pozemků, územního rozhodnutí o dělení pozemku od příslušného stavebního úřadu. Dále zajistit vypracování smlouvy o smlouvě budoucí, kupní smlouvy, smlouvy o úschově, návrhu na vklad u příslušného katastrálního úřadu a předání nemovitosti (čl. IV. odst. 3 smlouvy). V čl. V. odst. 2 smlouvy se účastníci dohodli, že v případě neuzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní nejpozději v poslední den účinnosti smlouvy (tj. [datum]) je žalovaný povinen na výzvu vrátit žalobci blokovací depozitum, a to do pěti pracovních dnů od výzvy. V čl. V. odst. 3 smlouvy si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši odpovídající blokovacímu depozitu pro případ porušení povinností ze strany žalobce, a to neposkytnutí potřebné součinnosti nutné pro převod nemovitosti, nepřistoupení k podpisu smlouvy o smlouvě budoucí nejpozději v den účinnosti této smlouvy, porušení povinností stanovených v čl. IV. této smlouvy. Soud konstatoval, že mezi účastníky bylo nesporné zaplacení částky 325 030 Kč a žalobce prokázal, že k jejímu vrácení (ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy) žalovaného vyzval přípisem z [datum], doručeným žalovanému téhož dne, kterým současně od smlouvy o složení blokovacího depozita odstoupil. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že smlouva o smlouvě budoucí kupní byla uzavřena teprve dne [datum] – nikoliv tedy před [datum], jak si účastníci dohodli - pozbyla smlouva o složení blokovacího depozita účinnosti ke dni [datum], a to bez ohledu na to, zda později k uzavření (a zániku) smlouvy o smlouvě budoucí kupní došlo či nikoliv. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci na výzvu částku odpovídající blokovacímu depozitu. Pro úplnost soud podotkl, že s ohledem na zánik závazku ze smlouvy o složení blokovacího depozita uplynutím sjednané doby nemohlo následné odstoupení žalobce od této smlouvy vyvolat žádné právní účinky. Námitku žalovaného, že smlouva o složení blokovacího depozita nebyla uzavřena z důvodu absence podpisu žalobce, neshledal soud za důvodnou. Žalobcem předložené vyhotovení smlouvy obsahuje podpisy obou smluvních stran a žalovaný (který se nedostavil k jednání – pozn. odvol. soudu) nezpochybnil pravost ani obsahovou správnost této smlouvy a nepředložil ani její odlišné vyhotovení. Za relevantní soud nevzal ani tvrzení žalovaného, že částka 325 030 Kč zaplacená žalobcem byla ve skutečnosti provizí za zprostředkování příležitosti koupit pozemek, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by si účastníci poskytnutí provize jako odměny za zprostředkování sjednali. Naopak z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že žalobce uvedenou částku složil podle smlouvy o složení blokovacího depozita za účelem v této smlouvě uvedeným, tj. za účelem„ zablokování“ specifikovaných nemovitostí po dobu přípravy smluvní dokumentace související s jejich prodejem, tedy k zajištění, že žalovaný jako zprostředkovatel nebude po sjednanou dobu nabízet nemovitost k prodeji dalším zájemcům. Dále soud uzavřel, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ve vztahu ke své argumentaci o neposkytnutí součinnosti ze strany žalobce. S ohledem na neomluvenou neúčast u jednání nemohl být soudem o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazy poučen. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, včetně nároku žalobce na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). S odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal ve sporu zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

4. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání s tím, aby byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neprovedl navržené důkazy, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pro případ, že by smlouva o složení blokovacího depozita byla skutečně řádně a platně uzavřena, poukázal na čl. V. odst. 5 této smlouvy a zopakoval, že již v prvním vyjádření ve věci uvedl, že smlouva o smlouvě budoucí kupní byla do sféry všech účastníků doručena [datum] a byl to právě žalobce, kdo až do konce února roku 2019 nereagoval a z tohoto důvodu došlo k jejímu podpisu teprve [datum], tedy téměř o čtyři měsíce později, než bylo sjednáno. S ohledem na (byť opožděné) uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní je žalovaný přesvědčen, že v té době měl žalobce o koupi předmětných nemovitostí zájem. Nicméně pouze v důsledku nedostatečné součinnosti žalobce nedošlo k uzavření kupní smlouvy. Byl to právě žalobce, kdo neustále odkládal podání žádosti o dělení pozemku příslušnému stavebnímu úřadu, když uvažoval o koupi předmětného pozemku jako celku. Ze strany žalovaného byl opakovaně upozorňován na potřebnou součinnost, avšak bezvýsledně. Pokud soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalovaný nekonkretizoval, v čem mělo neposkytnutí součinnosti spočívat, pak tato tvrzení byla obsažena již v prvním vyjádření k žalobě. Dále žalovaný zopakoval, že vystavil řádný daňový doklad - fakturu č. 0212 2018 na částku 268 620 Kč + DPH (56 410,20 Kč) splatný [datum]. Bezhotovostním převodem této částky na sjednaný účet došlo ke konkludentnímu jednání ze strany žalobce, který v té době musel vědět, že se nejedná o plnění dle smlouvy o složení depozita, ale na základě jiného právního titulu, a to daňového dokladu - faktury, jejímž obsahem byla specifikace účelu platby. Je tedy nepochybné, že se účastníci dohodli na poskytnutí provize jako odměny za zprostředkování. K tomu žalovaný znovu zdůraznil, že částku odpovídající DPH žalobce přiznal a nárokoval v řádném daňovém přiznání k DPH, nicméně soud tento důkaz neprovedl, byť žalovaný je přesvědčen, že se jedná o důkaz neopomenutelný a v důsledku tohoto postupu soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Provize, kterou žalobce zaplatil, byla dohodnuta za účelem úhrady nákladů spojených s procesem realizace příležitosti koupit specifikovaný pozemek. Žalobcem zaplacené finanční prostředky byly použity za účelem hladkého průběhu převodního procesu vlastnického práva k nemovitosti na žalobce, a to nejen na základě výše uvedeného právního důvodu, nýbrž také na základě hlediska zásad slušnosti a zvyklosti soukromého práva, kdy žalobce si musel být vědom, že část takto deponovaných finančních prostředků bude využita na účelně vynaložené náklady spojené s převodem nemovitosti.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Zdůraznil, že obrana žalovaného je v podstatě opakováním již tvrzeného, byť nyní poněkud upozaďuje argument, že smlouva o složení blokovacího depozita nebyla vůbec platně uzavřena. K jejímu uzavření však došlo, a právě na jejím základě žalobce uhradil částku 325 030 Kč. Za zcela účelovou označil konstrukci žalovaného, že přes existenci smlouvy o složení blokovacího depozita z [datum] nebyla platba na základě žalovaným téhož dne vystavené faktury platbou sjednaného depozita, ale blíže neurčených nákladů za služby. Uvedená skutečnost z ničeho nevyplývá a žalobci není zřejmé, proč by měl jako zájemce o koupi nemovitosti hradit zprostředkovateli jakékoliv náklady. Toto své účelové tvrzení žalovaný ani nijak nedoložil. Navíc argumentaci, že nešlo o blokovací depozitum, ale o úhradu nákladů, popírá i sám žalovaný, když v emailu z [datum] uvedl, že jeho náklady měly činit 124 500 Kč. Je tedy otázkou, proč trvá na zamítnutí celé žaloby a není ochoten zaplatit ani daný rozdíl. Žalobce trvá na tom, že od počátku měl zájem pouze o koupi části předmětného pozemku a za tímto účelem měl žalovaný zajistit jeho rozdělení. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, nebyl naplněn původní účel, a tedy podmínky pro uzavření kupní smlouvy. Žalobce se důrazně ohradil proti tomu, že by neposkytl žalovanému potřebnou součinnost. Již jen z toho důvodu, že byl v pozici kupujícího, nemohl podávat žádné žádosti na stavební či katastrální úřad. Svá tvrzení o neposkytnutí součinnosti žalovaný ani nijak nedoložil. Jediným problémem bylo to, že žalovaný nedokázal zajistit rozdělení pozemku.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování fakturou [číslo] kterou žalovaný (dodavatel) vyúčtoval žalobci (odběrateli) částku 268 620 Kč bez DPH, tj. 325 030 Kč vč. DPH. Faktura byla vystavena [datum] s datem splatnosti [datum] a obsahuje text:„ Fakturujeme Vám za zprostředkování prodeje části pozemku, který je vyznačený v územním plánu obce Rebešovice, jako pozemek (plocha bydlení – bydlení venkovského charakteru) parc. [číslo] orná půda, o výměře 8 143 m², zapsaný na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Rebešovice, okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov. Faktura je opatřena razítkem a nečitelným podpisem za žalovaného a nečitelným podpisem u textu„ převzal“.

8. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci a pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění jeho rozhodnutí. Shodně se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že faktura není návrhem žalovaného na uzavření smlouvy, ale pouze výzvou k plnění; v daném případě výzvou k plnění sjednaného ve smlouvě o blokovacím depozitu ze dne [datum] O tom ostatně svědčí i datum vystavení faktury shodné s datem smlouvy, totožná výše vyúčtované částky i datum splatnosti. Rovněž jsou ve smlouvě i faktuře uvedeny totožné nemovitosti a i smlouva obsahuje pojem„ provize“ (viz text„ blokovací depozitum (provize) ve výši 268 620 Kč + DPH 21 % 56 410 Kč“).

9. Protože pro rozhodnutí ve věci není relevantní, zda žalobce ze zaplacené částky 325 030 Kč uplatnil odpočet DPH, odvolací soud z důvodu nadbytečnosti zamítl žalovaným navrhovaný důkaz daňovým přiznáním žalobce k DPH za rok 2018.

10. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil. I. výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný.

11. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změnil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neboť přepočítal soudem prvního stupně přiznanou náhradu nákladů řízení a dospěl k odlišnému výsledku. V řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšnému žalobci vznikl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, které sestávají z: -) soudního poplatku ve výši 16 252 Kč, -) odměny za čtyři úkony právní služby po 9 620 Kč, a to za převzetí věci, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci a účast ujednání soudu [datum], dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písmeno a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), -) odměny za jeden úkon právní služby (v rozsahu jedné poloviny) ve výši 4 810 Kč, a to za jednoduchou předžalobní výzvu k plnění, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, -) náhrady za ztrátu času ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. 4 810 Kč, a to za dostavení se k jednání [datum], které bylo odročeno bez projednání věci, dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu, -) náhrady za pět režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 10 416 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 76 268 Kč.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalobci náklady řízení v plné výši. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: -) odměny za dva úkony právní služby po 9 620 Kč, a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu, -) náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) náhrady za DPH (21 %) ve výši 4 166 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 24 006 Kč.

13. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k žalobou vymáhané částce. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř.