27 CO 22/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení 384 281 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 10. 2021, č. j. 4 C 354/2015-252 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 22. 3. 2022, č. j. 4 C 54/2015-272,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady předchozích řízení ve výši 57 516,74 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady tohoto odvolacího řízení ve výši 13 533,78 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 384 281 Kč z titulu nezaplacené ceny díla podle smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla výroba a dodávka dřevěných EURO oken a dveří (podle cenové nabídky č. VO41222 ze dne [datum]). Dílo bylo žalovanému řádně předaného [datum]. Sjednanou cenu díla žalobce vyúčtoval zálohovou fakturou [číslo] na částku 100 000 Kč (která byly uhrazena), žalovaný dosud nezaplatil fakturu [číslo] na částku 56 240 Kč vystavenou [datum] a splatnou [datum] a fakturu [číslo] na částku 328 041 Kč vystavenou dne [datum] a splatnou [datum]. Při jednání [datum] dále žalobce uplatnil nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužné částky od [datum] (den následující po dni splatnosti poslední faktury) do zaplacení.

2. Žalovaný uvedl, že žalobce dílo realizoval jako subdodávku, když žalovaný (zhotovitel) měl uzavřenu smlouvy o dílo ze dne [datum] s městem Mikulovem (objednatel) jako investorem. Poukázal na to, že žalobce měl podle smlouvy uzavřené mezi účastníky dílo dokončit a předat již [datum]. Ve smlouvě si účastníci sjednali smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z ceny díla za každý den prodlení s předáním. V článku 9.6 smlouvy se žalobce zavázal kromě smluvní pokuty uhradit i náhradu škody. Žalobce dokončil a předal dílo až [datum], čímž se dostal do prodlení o délce 133 dnů a žalovanému tak vznikl nárok na smluvní pokutu 0,5 % denně z částky 490 081 Kč od [datum] do 24. 7. 215 ve výši 325 904 Kč. Tuto částku započetl proti pohledávce žalobce na zaplacení ceny díla. Po zápočtu zbývala k úhradě částka 58 377 Kč, na kterou žalovaný započetl svoji pohledávku z titulu náhrady škody. K tomu uvedl, že ve smlouvě o dílo uzavřené s městem Mikulovem dne [datum] byla dohodnuta smluvní pokuta 0,2 % denně z ceny díla za každý den prodlení s dokončením a předáním díla. V důsledku prodlení žalobce se dostal žalovaný do prodlení s předáním díla o 26 dní, za což město Mikulov vyúčtovalo smluvní pokutu 375 134 Kč a započetlo ji proti nároku žalovaného na úhradu ceny díla. Částku 375 134 Kč tedy považuje žalovaný za škodu a její část ve výši 58 377 Kč započetl proti zbývající části pohledávky žalobce na úhradu ceny díla.

3. Soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 2. 10. 2018, č. j. 4 C 354/2015-145, který byl k odvolání žalovaného rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2021, č. j. 47 Co 246/2018-202, v části I. výroku co do částky 85 764,17 Kč se zákonnými úroky z prodlení od [datum] do zaplacení změněn a žaloba v tomto rozsahu zamítnuta (I. výrok). V části I. výroku co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 240 139,83 Kč byl rozsudek potvrzen (II. výrok). Ve zbývající části I. výroku, tj. co do částky 58 377 Kč a zákonných úroků z prodlení z částky 298 516,83 Kč od [datum] do zaplacení, a ve II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (III. výrok). Odvolací soud konstatoval, že žalovaný v nalézacím řízení uplatnil k započtení část svého nároku (ve výši 58 377 Kč) z titulu náhrady škody oproti nároku žalobce na úhradu ceny díla. Soud prvního stupně, s ohledem na svůj odlišný právní názor, se však žalovaným tvrzeným nárokem nezabýval. Odvolací soud proto soudu prvního stupně uložil, aby provedl dokazování a zjistil, zda a v jaké výši vznikl žalovanému nárok na náhradu škody vůči žalobci a aby učinil závěr, zda je v tomto rozsahu (58 377Kč) žaloba důvodná či nikoliv. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení od [datum] do zaplacení z částky 298 516,83 Kč (tj. žalovaná částka 384 281 Kč po odečtení zamítnuté částky 85 764,17 Kč) soud prvního stupně žalobě vyhověl, aniž by vysvětlil, z jakého důvodu byl žalovaný v prodlení od [datum]; v tomto rozsahu proto odvolací soud rozsudek zrušil pro nepřezkoumatelnost.

4. Poté soud prvního stupně (v pořadí druhým) odvoláním napadeným rozsudkem zamítl žalobu co do částky 58 377 Kč s 8,05% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení (I. výrok). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 8,05% úroky z prodlení z částky 240 139,83 Kč od [datum] do [datum] (II. výrok) a povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 59 107 Kč (III. výrok). Doplňujícím rozsudkem zamítl žalobu co do 8,05% úroků z prodlení z částky 240 139,83 Kč od [datum] do [datum] (I. výrok doplňujícího rozsudku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku (II. výrok doplňujícího rozsudku). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobce, obranu žalovaného a dosavadní průběh řízení, včetně závěrů rozsudku odvolacího soudu, a uvedl skutková zjištění z provedených důkazů. Právní vztah mezi účastníky posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“); citoval § [číslo], § 1968, § 1982, § 1987 odst. 1 a § 2048 o. z. Konstatoval, že při svém rozhodování vycházel ze závěru odvolacího soudu, že žalobce byl v prodlení s dokončením a předáním díla žalovanému v době od [datum] do [datum]. Vzal za prokázané, že ve smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky dne [datum] byl žalobce jako subdodavatel seznámen s tím, že předmět smlouvy (výroba a dodávka dřevěných eurooken a dveří) tvoří část celého díla, tj. stavby penzionu podle smlouvy o dílo uzavřené [datum] mezi žalovaným jako zhotovitelem a investorem - městem Mikulov jako objednatelem a že žalovaný seznámil žalobce s termíny a podmínkami provádění tohoto díla i s tím, že porušením podmínek sjednaných v jejich vzájemné smlouvě může zapříčinit vznik škody žalovaného podle smlouvy uzavřené s městem Mikulov. Dále vzal za prokázané, že mezi žalovaným a městem Mikulov byla v čl. 9 smlouvy o dílo sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % z celkové ceny díla (8 028 357 Kč) v případě nedodržení smluveného termínu předání ([datum]) z důvodů, které nebyly na straně objednatele. V dohodě o započtení pohledávek ze dne [datum] došlo k zápočtu pohledávky města Mikulov za žalovaným z titulu smluvní pokuty ve výši 375 134 Kč (za prodlení s předáním dokončeného díla za dobu 26 dnů od [datum] do [datum]) proti nároku žalovaného na zaplacení ceny díla. Z odporu žalovaného z [datum] proti elektronickému platebnímu rozkazu soudu prvního stupně ze dne [datum] vzal soud za prokázané započtení pohledávky žalovaného ve výši 58 377 Kč představované splatným nárokem na náhradu škody, která žalovanému vznikla v důsledku prodlení žalobce s předáním díla, díky čemuž se žalovaný dostal do prodlení s předáním celého díla městu [obec], oproti nároku žalobce. Soud uzavřel, že žalovanému vznikl nárok na náhradu škody vůči žalobci, když v řízení bylo postaveno najisto, že žalobce byl v prodlení s dokončením a předáním díla žalovanému o 34 dnů (a při uzavření smlouvy jej žalovaný upozornil na smluvní podmínky vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a městem Mikulov) a současně bylo prokázáno, že žalovaný byl v prodlení s dokončením a předáním celého díla městu [obec] v délce 26 dnů. Mezi městem Mikulov a žalovaným došlo k vzájemnému zápočtu pohledávek, když město Mikulov započetlo svou splatnou pohledávku ze smluvní pokuty za prodlení s předáním a dokončením díla proti pohledávce žalovaného na cenu díla. Nárok žalovaného v částce 58 377 Kč je tedy důvodný a pokud žalovaný tento nárok započetl proti nároku žalobce na doplatek ceny díla, pak tento zanikl. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl. Pokud jde o nárok na zákonné úroky z prodlení z částky 240 139,83 Kč, soud vzal za prokázané, že mezi stranami byla dohodnuta postupná úhrada ceny díla dle faktur vystavovaných měsíčně na základě skutečně provedených prací odsouhlasených objednatelem, se splatností 30 dnů od doručení faktury (čl. VII. bod 7.2 smlouvy). Faktury, které byly předmětem tohoto sporu ([číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]), byly vystaveny v souladu s čl. VII. smlouvy, nejednalo se o konečnou fakturu podle čl. VII. bodu 7. 3 smlouvy. Z emailové komunikace vyplynulo, že byly zaslány žalovanému (opětovně) [datum], a proto (při splatnosti 30 dnů) byl žalovaný v prodlení se zaplacením ceny díla nejpozději od [datum]. Na základě pravomocného rozsudku odvolacího soudu zaplatil žalovaný dne [datum] žalobci přisouzenou jistinu 240 139,83 Kč; prodlení žalovaného tak trvalo od [datum] do [datum] a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. (správně odst. 2 – pozn. odvol. soudu) podle procesního úspěchu účastníků s tím, že žalobce byl úspěšný v 62,5 %, žalovaný v 37,5 % a žalobci tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 25 %.

5. Proti části II. výroku rozsudku a proti III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, podal odvolání žalovaný. Uvedl, že část pohledávky žalobce (přiznané II. výrokem rozsudku soudu prvního stupně) - 8,05 % úroky z prodlení z částky 240 139,83 Kč za období od [datum] do [datum] (kapitalizované na 58 099 Kč) - zanikla v důsledku započtení ze dne [datum] (žalobci i jeho právnímu zástupci doručeno téhož dne). Uvedl, že ze své pohledávky za žalobcem z titulu náhrady škody v celkové výši 375 134 Kč již dříve započetl částku 58 377 Kč (viz odst. 2) a k úhradě tak zůstala částka 316 757 Kč. Tento nárok mohl uplatnit poprvé nejpozději [datum] a k jeho promlčení tak došlo [datum]. Obě pohledávky se však v období od [datum] do [datum] kryjí, a proto mohl k započtení použít část své pohledávky ve výši 58 099 Kč oproti nároku žalobce na 8,05% (zákonné) úroky z prodlení z částky 240.139,83 Kč od [datum] do [datum]. Dále žalovaný navrhl, aplikaci § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení s tím, aby soud jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků, neboť i žalobce má velký podíl na vzniku sporu, když tvrdošíjně setrvával na svých stanoviscích a odmítal se dohodnout, přestože je zřejmé, že k porušení práv a povinností ze smlouvy o dílo docházelo u obou účastníků. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek v části II. výroku změnil tak, že žalobu co do 8,05 % úroků z prodlení z částky 240 139,83 Kč od [datum] do [datum] zamítne.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku v odvoláním napadeném rozsahu. Namítl promlčení pohledávky započítávané žalovaným a nesplnění podmínek pro započtení. Zdůraznil, že již v řízení před soudem prvního stupně měly být tvrzeny a prokázány okolnosti vzniku započítávané pohledávky, což se nestalo, proto k zápočtu nedošlo. Odmítl návrh žalovaného na aplikaci § 150 o. s. ř. při rozhodnutí o nákladech řízení s tím, že zde nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021 sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, v němž se Nejvyšší soud zabýval možnostmi započtení pohledávky po vyhlášení rozhodnutí soudu.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011).

9. Vzhledem k odvolacím námitkám žalovaného odvolací soud podle § 213 odst. 4. o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 2. o. s. ř. doplnil dokazování listinou – zápočtem pohledávek ze dne [datum], který žalovaný adresoval žalobci a v kopii také jeho právnímu zástupci (a doručil je oběma do datových schránek dne [datum]). Žalovaný v tomto zápočtu konstatoval, že dluží žalobci 8,05% úroky z prodlení z částky 240 139,83 Kč, mj. za období od [datum] do [datum] ve výši 58 099 Kč a proti tomuto nároku započítává část své pohledávky z titulu náhrady škody (částku 58 099 Kč z původního celkového nároku 375 134 Kč, z něhož již dříve započetl částku 58 377 Kč).

10. V právní větě rozsudku ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020 zveřejněném pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud vyslovil: Žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 písm. f) o. s. ř. skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce, to platí bez zřetele k tomu, že odvolací soud bude o této obraně žalovaného rozhodovat ve skutečnosti v jediné instanci. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je (musí být) spojen s nepřípustným uplatněním těch skutečností, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky. Jestliže odvolací soud nepřihlédne v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, k jednostrannému hmotněprávnímu úkonu, jímž žalovaný uplatnil vůči žalobci (mimo soud) svou pohledávku k započtení proti žalobou vymáhané pohledávce, proto, že účastníci řízení tuto skutečnost v odvolacím řízení neuplatnili (§ 212a odst. 3 o. s. ř.), nebo proto, že posouzení důvodnosti započtení je spojeno s nepřípustným uplatněním dalších skutečností nebo důkazů (§ 205a, § 211a o. s. ř.), je tím současně deklarováno, že k zániku pohledávek takovým kompenzačním projevem nedošlo.

11. Ve smyslu výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu poučil odvolací soud při jednání žalovaného, že v době zápočtu, tedy dne [datum], nebyla jeho pohledávka splatná, nemohla být tedy způsobilá k započtení. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele (v tomto případě nárok žalovaného na náhradu škody) nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky a takový kompenzační projev účinků nenabude ani v okamžiku, kdy se pohledávka později stane splatnou. Podmínka splatnosti započítávané pohledávky přitom není splněna ani tehdy, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň v ní učiní projev započtení této pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 204/2003, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedené závěry se uplatní i za úpravy občanského zákoníku platné a účinné od 1. 1. 2014, neboť platí (srov. § 1982 o. z.), že účinek zániku závazku nastává okamžikem, kdy se obě pohledávky stanou způsobilými k započtení, přičemž nesplatnou pohledávku proti splatné jednostranně započíst nelze a nelze tak učinit ani pro futuro (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1534/2018).

12. Zástupce žalovaného v reakci na poučení odvolacího soudu uvedl, že podle jeho názoru byla jeho pohledávka uplatněná k započtení splatná, neboť již v průběhu řízení před soudem prvního stupně vyzýval žalobce k její úhradě; odkázal na své vyjádření ze [datum].

13. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný doručil dne [datum] prostřednictvím svého zástupce soudu prvního stupně podání datované [datum], v němž (kromě zápočtu smluvní pokuty vzniklé ze vzájemného smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovaným ze smlouvy o dílo ze dne [datum]) uvedl, že proti nároku žalobce na úhradu ceny díla započítává v rozsahu 58 377 Kč pohledávku z titulu náhrady škody, která mu vznikla v důsledku pozdního předání díla městu [obec]. Tento kompenzační projev však odvolací soud s odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1534/2018, rovněž nepovažuje za účinný, neboť ani v tomto případě žalovaný (jak ostatně sám potvrdil při jednání odvolacího soudu) žalobce k úhradě pohledávky na náhradu škody dříve nevyzval (pohledávka tak není způsobilá k započtení), učinil pouze samotný úkon započtení.

14. Zástupce žalovaného při jednání odvolacího soudu dále uvedl, že jeho listinu (zápočet z [datum]) lze považovat za výzvu k úhradě a„ do protokolu započítává“ svoji pohledávku ve výši 58 099 Kč (popsanou v zápočtu) proti nároku žalobce na 8,05% úroky z prodlení z částky 240 139,83 Kč od [datum] do [datum].

15. Odvolací soud uzavřel, že ani tímto způsobem nemohlo dojít (a nedošlo) k zániku pohledávky žalobce kompenzačním projevem žalovaného a nelze k němu v odvolacím řízení přihlížet, neboť je spojen s nepřípustným uplatněním skutečností týkajících se důvodu vzniku, výše a splatnosti pohledávky žalovaného (na náhradu škody) užité k započtení. Tato otázka nebyla v řízení před soudem prvního stupně vůbec řešena; z odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku není zřejmé, že by se soud prvního stupně zabýval přezkumem pohledávky žalovaného na náhradu škody (ačkoliv mu to uložil odvolací soud v rozsudku ze dne 11. 3. 2021, č.j. 47 Co 246/2018-202); omezil se pouze na konstatování že„ žalovaná započetla část své splatné pohledávky představované náhradou škody v částce 58 377 Kč, která jí vznikla tím, že se dostala do prodlení s předáním díla objednateli městu [obec] v délce trvání 26 dní v důsledku prodlení žalobkyně s dokončením a předáním díla žalované, oproti pohledávce žalobkyně představované nedoplatkem ceny za dílo ve stejné výši“. Absentují však skutková tvrzení a důkazy k otázce příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalobcem a vznikem škody. V řízení před soudem prvního stupně nebylo předmětem dokazování, že (zda) jedinou příčinou prodlení žalovaného s předáním díla městu [obec] (a důvodem pro vyúčtování smluvní pokuty) bylo výhradně prodlení žalobce s předáním subdodávky. Těmito otázkami by se musel zabývat odvolací soud, což by však bylo spojeno s nepřípustným uplatněním dalších skutečností nebo důkazů (§ 205a o. s. ř.). Na projednávanou věc a popsanou procesní situaci tak dopadají závěry výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020 a ke kompenzačnímu projevu žalovaného nelze přihlížet.

16. Pokud jde o posouzení věci samé, proti závěru soudu prvního stupně, že byl v prodlení s úhradou částky 240 139,83 Kč od [datum] do [datum], žalovaný ničeho nenamítal. Soud prvního stupně odůvodnil počátek prodlení od [datum] podle smluvního ujednání v článku VII. bodu 7.2 smlouvy a nebylo sporu o tom, že k úhradě samotné jistiny došlo [datum]. S jeho posouzením se odvolací soud ztotožňuje, a proto rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části II. výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změnil III. výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů předchozích řízení. Žalobce byl úspěšný v 62,5 %, neúspěšný v 37,5 %, podle § 142 odst. 2 o. s. ř. má proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 25 % Náklady žalobce za první řízení před soudem prvního stupně sestávají z: -) soudního poplatku za žalobu 15 372 Kč, -) odměny za devět úkonů právní služby po 9 860 Kč (tarifní hodnota 384 281 Kč), a to za přípravu a převzetí věci, žalobu, vyjádření k odporu ze dne [datum], další vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], účast u tří jednání u soudu prvního stupně ([datum], [datum] a [datum]), podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), -) odměny za jeden úkon právní služby (v rozsahu jedné poloviny) ve výši 4 930 Kč, a to za předžalobní výzvu, která neobsahovala základní skutkový a právní rozbor, podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, -) náhrady za deset režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) náhrady za ztrátu času ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. 4 930 Kč za účast u jednání dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci, podle § 7 a § 14 odst. 2 advokátního tarifu, -) náhrady za ztrátu času za 32 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, -) náhrady cestovného 2 x 2 083,53 Kč, ke dvěma jednáním soudu prvního stupně ([datum] a [datum]) osobním vozidlem [registrační značka] na trase [obec] – [obec] a zpět (zpáteční cesta 2 x 355 km) při průměrné spotřebě 6,96 l benzinu na 100 km, ceně 29,70 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 3,80 Kč km podle vyhlášky č. 385/2015 Sb., -) náhrady cestovného ve výši 2 x 2 174,31 Kč ke dvěma jednáním u soudu prvního stupně ([datum] a [datum]) osobním vozidlem [registrační značka] na trase [obec] – [obec] a zpět (zpáteční cesta 2 x 355 km) při průměrné spotřebě 6,96 l benzinu na 100 km, ceně 30,50 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 4 Kč km podle vyhlášky č. 463/2017 Sb. Soud nepřiznal žalobci odměnu za vyjádření ze dne [datum], neboť toto bylo pouze doplněním vyjádření ze dne [datum]. Náklady žalobce za první odvolací řízení sestávají z: -) odměny za čtyři úkony právní služby po 9 860 Kč (tarifní hodnota 384 281 Kč), a to za vyjádření k odvolání žalovaného ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast u dvou jednání odvolacího soudu [datum] a [datum], podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), g) a k) advokátního tarifu, -) náhrady za čtyři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) náhrady za ztrátu času za 16 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, -) náhrady cestovného 2 x 2 249,54 Kč ke dvěma jednáním odvolacího soudu ([datum] a [datum]) osobním vozidlem [registrační značka] na trase [obec] – [obec] a zpět (zpáteční cesta 2 x 355 km) při průměrné spotřebě 6,96 l benzinu na 100 km, ceně 27,80 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 4,40 Kč km podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. Náklady žalobce za druhé řízení před soudem prvního stupně sestávají z: -) odměny za tři úkony právní služby po 3 460 Kč (tarifní hodnota 58 377 Kč), a to za vyjádření ze dne [datum] a účast u dvou jednání u soudu prvního stupně dne [datum] a [datum], podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, -) náhrady za tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) náhrady za ztrátu času za 16 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, -) náhrady cestovného 2 x 2 249,54 Kč ke dvěma jednáním soudu prvního stupně ([datum] a [datum]) osobním vozidlem [registrační značka] na trase [obec] – [obec] a zpět (zpáteční cesta 2 x 355 km) při průměrné spotřebě 6,96 l benzinu na 100 km, ceně 27,80 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 4,40 Kč km podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. Všechny výše uvedené náklady za předcházející řízení s výjimkou soudního poplatku byly navýšeny o DPH (21 %) ve výši 37 261,12 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Celkové náklady žalobce za předcházející řízení činí 230 066,95 Kč, z nichž bylo přiznáno 25 %, tj. 57 516,74 Kč.

18. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný, žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: -) odměny za dva úkony právní služby po 3 460 Kč (tarifní hodnota 58 099 Kč), a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu [datum], podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, -) náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) náhrady za ztrátu času za 8 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, -) náhrady cestovného ve výši 2 864,94 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu osobním vozidlem [registrační značka] na trase [obec] – [obec] a zpět (zpáteční cesta 355 km) při průměrné spotřebě 6,96 l benzinu na 100 km, ceně 41,20 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 5,20 Kč km podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., -) náhrady za DPH (21 %) ve výši 2 348,84 Kč (podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení tak činí 13 533,78 Kč.

19. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatnění či bránění práva v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř.