27 Co 35/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , s evidovanou adresou trvalého pobytu Anonymizováno o zaplacení 185 601,57 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 10. 2023, č. j. 9 C 102/2023-119,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 8,5% úroků z prodlení z částky 116 520,67 Kč od 30. 7. 2022 do 1. 8. 2023, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8,5% úroky z prodlení z částky 116 520,67 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 1 755,50 Kč k rukám jeho zástupce , tituly před jménem, , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném 24. 3. 2023 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 185 601,57 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi jeho právním předchůdcem – společností , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, s tím, že se jednalo o úvěr neúčelový, poskytnutý dne 21. 3. 2019 jednorázovým převodem na běžný účet žalovaného. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli rovněž úroky ve výši 15,2 % a další poplatky za bankovní služby. Žalovaný se tedy zavázal uhradit 108 anuitních měsíčních splátek po 3 408,74 Kč a poplatek za pojištění ve výši 304 Kč měsíčně vždy k 13. dni kalendářního měsíce, počínaje 13. 4. 2019. Žalovaný uhradil celkem 83 479,33 Kč. Žalobce uplatnil žalobou nárok na zaplacení částky 185 601,57 Kč (jistina 181 365,57 Kč + poplatky 4 236 Kč), kapitalizovaných (zákonných) úroků z prodlení ve výši 7 990,88 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 17 175,12 Kč, 8,5% (zákonných) úroků z prodlení z částky 185 601,57 Kč, od 25. 6. 2022 do zaplacení a 15,2% úroků z částky 181 365,57 Kč od 17. 12. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavil.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 116 520,67 Kč (I. výrok) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (II. výrok). Dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 072 Kč (III. výrok). Konstatoval, že žalobce prokázal svoji aktivní věcnou legitimaci (viz žalobcem předložená smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 včetně přílohy č. 1 a oznámení o postoupení ze dne 29. 6. 2022). Vzal za prokázané, že původní věřitel – , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli 21. 3. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet „Expres půjčka“, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému na základě jeho žádosti částku 200 000 Kč, kterou žalovaný skutečně vyčerpal a následně na úhradu svého dluhu zaplatil pouze 83 479,33 Kč. Soud věc právně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-II“). V prvé řadě se zabýval otázkou, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Uzavřel, že původní věřitel porušil svoji povinnost vyplývající z § 9 ZSÚ-II, když v řízení nebylo prokázáno, že by učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.) a plnění poskytnuté žalovanému na jejím základě posuzoval podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Za situace, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 200 000 Kč, na kterou dosud uhradil pouze 83 479,33 Kč, je povinen vrátit částku 116 520,67 Kč. V této části proto žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, a to včetně nároku na zákonné úroky z prodlení, k čemuž poukázal na § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“) a závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022., sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. O náhradě nákladu řízení rozhodl podle § 142 o. s. ř., když žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 62 %, žalovaný v rozsahu 38 % a žalobci tak vznikl nárok na náhradu 24 % z celkových nákladů řízení.

4. Proti části II. výroku a proti III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladu řízení, podal odvolání žalobce. Navrhl, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 8,5% úroky z prodlení z částky 116 520,67 Kč od 30. 7. 2022 do zaplacení a nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. V prvé řadě namítl, že soud prvního stupně aplikací § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věc nesprávně právně posoudil. Smlouva o úvěru byla uzavřena 21. 3. 2019, tedy za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a předchozí zákon na souzenou věc nedopadá. Dále soudu vytkl, že nijak neodůvodnil, proč mu nepřiznal nárok na zákonné úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení, byť je nepochybné, že žalovaný se v důsledku neplnění svých smluvních povinností dostal do prodlení. Nárok na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.) a žalobce požaduje pouze úroky z prodlení v zákonné výši. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele Žalobce již v žalobě tvrdil a prokázal, že žalovaný byl vyzván k plnění dluhu novému věřiteli – žalobci v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2022, kterému bylo odesláno 14. 7. 2022. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí stanovené desetidenní lhůty se žalovaný dostal počínaje dnem 30. 7. 2022 do prodlení a od tohoto data vznikl žalobci nárok na zákonné úroky z prodlení. Dále podotkl, že v řízení bylo rovněž prokázáno, že upomínal žalovaného o zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 13. 2. 2023 a žaloba byla podána až v březnu 2023. Žalovaný tak měl dostatečný prostor pro vrácení minimálně poskytnuté jistiny, což však neučinil. Poslední platba ze strany žalovaného byla uhrazena 12. 4. 2022. Žalobce dále zdůraznil, že žalovaný v řízení před soudem prvního stupně netvrdil, ani neprokázal, že by neměl možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní nese on sám. Závěrem žalobce poukázal na hlavní funkci úroků z prodlení, tj. zákonem předpokládanou sankci pro případ, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Připomenul i druhou funkci úroků z prodlení, tedy funkci kompenzační, zajišťující, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi, které mu měl dlužník vrátit.

5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z větší části důvodné.

7. Žalobce podaným odvoláním nenapadl skutková zjištění soudu prvního stupně ani jeho závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti věřitele před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, v důsledku čehož vznikl žalobci pouze nárok na vrácení bezdůvodného obohacení, byť v odvolání správně namítl, že soud prvního stupně v souvislosti s otázkou posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nesprávně odkazoval na § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V době uzavření smlouvy již byl účinný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Předmětem odvolacího řízení bylo tedy jen posouzení, zda vůbec (a od jakého data) žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby ji druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

14. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o úvěru, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 6. 2022 včetně podacího lístku a předžalobní upomínkou z 13. 2. 2023 včetně podacího lístku.

15. Ve smlouvě o úvěru s pojištěním schopnosti splácet „Expres půjčka“ uzavřené 21. 3. 2019 mezi původním věřitelem – , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO, (bankou) a žalovaným (klientem) je uvedena adresa trvalého bydliště žalovaného , adresa, p. , adresa, . Podle čl. V. odst. 5 věta druhá smlouvy klient je povinen banku neprodleně informovat o jakékoliv změně komunikačních údajů s tím, že změna těchto údajů je vůči bance účinná od pracovního dne následujícího po dni, kdy banka obdrží uvedenou informaci, a to na kontaktní adresu banky, kterou je její sídlo. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2022 původní věřitel informoval žalovaného o uzavření smlouvy o postoupení pohledávek dne 14. 6. 2022 s tím, že věřitelem pohledávky ze smlouvy č. 0228497703 je nadále společnost , Jméno žalobce, ., na jejíž účet má hradit veškerá svá plnění na úhradu dluhu. Podle podacího lístku byla doporučená zásilka žalovanému odeslána na adresu dle smlouvy, uvedenou rovněž v záhlaví oznámení o postoupení pohledávky, a to dne 14. 7. 2022. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 2. 2023 právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 253 490,54 Kč, a to ve lhůtě do 28. 2. 2023. Podle podacího lístku byla doporučená zásilka odeslána žalovanému 13. 2. 2023 na adresu , adresa, , která byla rovněž uvedena v záhlaví předžalobní upomínky.

16. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil, že by žalobci (v souladu se smluvním ujednáním) oznámil změnu adresy uvedené ve smlouvě. Žalobce sdělil, že na adresu , adresa, byla zásilka zaslána žalovanému zřejmě z toho důvodu, že tuto adresu žalovaný uvedl v souvislosti se smlouvou o běžném účtu uzavřenou s původním věřitelem.

17. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat se plnění, vázáno na výzvu plnění a dlužník (žalovaný) musí plnit bez zbytečného odkladu. Odvolací soud však nepovažuje oznámení o postoupení pohledávky z 29. 6. 2022 za výzvu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., neboť se jednalo pouze o sdělení o změně v osobě věřitele a sdělení kontaktních a platebních údajů nového věřitele. Předžalobní upomínka z 13. 2. 2023 pak byla žalovanému zaslána na adresu odlišnou od adresy uvedené ve smlouvě a nebylo prokázáno, že by si žalovaný tuto zásilku skutečně převzal. Žalobce sám pak netvrdil ani nedokládal, že by žalovaný o doručování na odlišnou adresu požádal a nelze tak vzít ani za prokázané, že se tato výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. V daném případě tak byl žalovaný vyzván k plnění až žalobou, která mu byla soudem doručována na evidovanou adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Zásilka byla uložena 27. 7. 2023 a žalovaný byl vyzván k jejímu vyzvednutí. V projednávaném věci odvolací soud považuje za lhůtu „bez zbytečného odkladu“ lhůtu tří pracovních dnů a od 2. 8. 2023 je tak žalovaný v prodlení s plněním svého dluhu. Výše úroků z prodlení k tomuto datu činila 15 % (§ 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.), nicméně žalobce uplatnil nárok na úroky z prodlení pouze ve výši 8,5 %.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Doba plnění stanovená v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že při absenci platné dohody o splatnosti (v posuzované věci o přiměřené době k plnění) je třeba analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyjít z výzvy k plnění, kterou v tomto případě byla žaloba, na kterou žalovaný nijak nereagoval a po celou dobu řízení, před soudy obou stupňů, jak již bylo shora uvedeno, zůstal pasivní. Žalovaný tedy nikdy netvrdil, jaká doba k plnění je ne/přiměřená jeho možnostem; žádnou námitku v tomto směru nevznesl.

21. Podle názoru odvolacího soudu je nutno poslední větu § 87 odst. 1 ZSÚ-III a odst. 2 téhož ustanovení interpretovat komplexně (ve vzájemné souvislosti). Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V projednávané věci nebyl mezi účastníky řízení (v řízení před soudem prvního stupně, ale ani v době před zahájením řízení) spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele k navrácení jistiny, nastolen. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 ZSÚ-III směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám, potřebnými informacemi v tomto směru nedisponuje. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel (dlužník). Lze si jen stěží představit, že by soud měl, například v případě zcela pasivního dlužníka, řízení bez dalšího (rozuměj bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaný žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byl žalobcem vyzván k plnění, nesdělil a žádné skutečnosti v tomto směru netvrdil ani v řízení před soudem prvního stupně. Spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak nastolen nebyl.

22. Odvolací soud proto uzavřel, že po marném uplynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“ po doručení žaloby se žalovaný dostal do prodlení a je tedy povinen platit žalobci i úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.).

23. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 8,5% úroky z prodlení z částky 116 520,67 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení.

24. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta co do 8,5% úroků z prodlení z částky 116 520,67 Kč od 30. 7. 2022 do 1. 8. 2023.

25. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět řízení ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně žalobcem požadovaného příslušenství (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) a dospěl k závěru, že v řízení před soudem prvního stupně byl žalobce úspěšný v rozsahu 42 %, žalovaný v rozsahu 58 % a žalovanému tak vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v řízení před soudem prvního stupně jakékoliv náklady vznikly, odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný v rozsahu 61 %, jeho neúspěch představuje 39 % a žalobci tak vznikl nárok na náhradu 22 % nákladů odvolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z:- soudního poplatku za odvolání ve výši 2 477 Kč,- odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč, a to za odvolání, podle § 9 odst. 1, § 7 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění platném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif I“),- odměny za jeden úkon právní služby ve výši 2 300 Kč, a to za účast u jednání odvolacího soudu, podle § 9 odst. 1, § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif II“),- náhrady za jeden režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I,- náhrady za jeden režijní paušál ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu II,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 955,50 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 7 979,50 Kč, z nichž bylo přiznáno 22 %, tj. 1 755,50 Kč.