27 CO 38/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , zastoupený advokátem titul . jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení 91 000 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku název soudu ze dne 8. 11. 2021, č. j. 29 C 303/2017-145,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady tohoto odvolacího řízení ve výši 12 197 Kč k rukám jeho zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se původní žalobce ([příjmení] [právnická osoba], sídlem [adresa]) po žalovaném zaplacení 91 000 Kč. K tomu uvedl, že dlužná částka představuje cenu 182 ks vstupenek na benefiční akci pořádanou původním žalobcem (dále jen„ žalobce“) dne [datum] v [anonymizováno] divadle [obec] (dále jen„ divadlo“) pod názvem„ Adventní koncert andělé a děti 2014“ (dále jen„ koncert“), když z uzávěrky za představení ze dne [datum] (vystavené divadlem pro žalobce) vyplývá, že cena jedné vstupenky činila 500 Kč. Vstupenky vyzvedl žalovaný, aniž by jejich cenu při převzetí na pokladně divadla uhradil, popř. zaplatil žalobci jako pořadateli koncertu. Dne [datum] žalovaný převzal 350 ks vstupenek, [datum] vrátil 44 ks vstupenek, [datum] vyzvedl 30 ks vstupenek, [datum] vyzvedl 28 ks vstupenek a dne [datum] dalších 18 ks vstupenek, celkem tedy vyzvedl 382 ks vstupenek. Žalobce jako pořadatel koncertu uzavřel [datum] s divadlem písemnou Dohodu o dočasném užívání nebytových prostor a zajištění dalších služeb (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě mělo divadlo poskytnout své prostory, zajistit technické zázemí a administrativní činnosti včetně tisku a prodeje vstupenek a poskytnout umělecké výkony velkého orchestru. Příjem z prodeje vstupenek měl být dle smlouvy výlučným příjmem žalobce a započten oproti úplatě náležející v souladu se smlouvou divadlu. Koncert byl pořádán pro [ulice] fond [anonymizováno], sídlem [adresa], a žalovaného, kteří dále vzájemně spolupracovali při zajištění jeho benefičního charakteru. V rámci spolupráce mezi žalobcem, žalovaným a Nadačním fondem [anonymizováno] bylo dohodnuto, že [ulice] fond [anonymizováno] a žalovaný budou mít pro své partnery a sponzory k dispozici celkem 200 ks vstupenek, které tak nepůjdou do prodeje prostřednictvím pokladny divadla. Zaměstnankyně žalovaného paní [jméno] [příjmení] však vyzvedla celkem 382 ks vstupenek, z nichž 200 ks bylo použito Nadačním fondem [anonymizováno] a žalovaným ke shora uvedeným účelům; 182 ks vstupenek vyzvedla nad rámec dohody, žalobce o tom neinformovala a tyto vstupenky použila výhradně ve prospěch žalovaného. Až na základě vyúčtování koncertu ze strany divadla (faktura [číslo] ze dne [datum]) žalobce zjistil, že prodej vstupenek nepokryl úplatu sjednanou ve smlouvě, neboť oproti předpokládanému počtu 200 ks vstupenek nevpuštěných do volného prodeje bylo bezplatně vyzvednuto celkem 382 ks vstupenek. Přitom k převzetí dalších 182 ks vstupenek žalovaný neměl žádné oprávnění ani pokyn od žalobce a je tedy nepochybné, že neoprávněně vyzvedl a ve svůj prospěch použil 182 ks vstupenek v celkové hodnotě 91 000 Kč. Smluvní vztah umožňující vydávání vstupenek existoval výhradně mezi divadlem a žalobcem, a proto pokud byly bezplatně vyzvednuty vstupenky jdoucí nad žalobcem akceptovaný počet 200 ks, měly být na pokladně divadla následně uhrazeny. Jakýkoliv jiný postup zakládá na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci vydat. Žalobce předpokládal, že neoprávněně vyzvednuté vstupenky budou žalovaným dodatečně uhrazeny a faktura vystavená divadlem bude o tuto úhradu ponížena, což se však nestalo. Dále žalobce poukázal na řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], v němž se divadlo jako žalobce domáhá vůči žalobci (prvnímu žalovanému), žalovanému (druhému žalovanému) a Nadačnímu fondu [anonymizováno] (třetímu žalovanému) zaplacení částky 91 500 Kč s příslušenstvím. Navrhl přerušení řízení do pravomocného ukončení tohoto sporu, s tím, že celá situace zčásti vznikla i zaviněním divadla, které nemělo pokyn k vydávání vstupenek žalovanému ani s ním nebylo v žádném smluvním vztahu.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobu v celém rozsahu neuznává a považuje ji za nedůvodnou. Potvrdil, že [datum] se v [anonymizováno] divadle [obec] uskutečnil benefiční koncert pořádaný žalobcem. Původně byli spoluorganizátory koncertu žalovaný a [ulice] fond [anonymizováno], během jeho organizace však došlo k postoupení smlouvy (ústně uzavřená smlouva mezi původními organizátory a divadlem - pozn. odvol. soudu) na žalobce, který následně dne [datum] uzavřel s divadlem písemnou smlouvu. Podotkl, že uvedené skutečnosti vyplynuly z dokazování i v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], když rozsudek v uvedené věci byl potvrzen Krajským soudem v Brně, jako soudem odvolacím, v řízením vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. V době postoupení smlouvy z původních organizátorů na žalobce, jakož i v době podpisu písemné smlouvy, měl žalobce informace o průběžném plnění ze strany divadla a vyzvedávaných vstupenkách. Žalovaný zdůraznil, že vstupenky přebíral od divadla, tedy smluvního partnera žalobce, na základě seznamu míst v objednávce po řadách z [datum] a několika dodacích listů, a to vždy za„ cenu“ ve výši 0 Kč. Nemohl tak předpokládat, že po něm žalobce bude následně požadovat úhradu za vstupenky, které obdržel bezplatně pro sponzory a partnery zúčastněných nadačních fondů. Není pravdou, že by je vyzvedl bez právního důvodu, neboť je převzal v dobré víře od smluvního partnera žalobce, který za ně nepožadoval žádnou úplatu, což odpovídalo vzájemné dohodě všech zúčastněných stran. Žalobce byl s tímto postupem srozuměn a po celou dobu přípravy koncertu mu byl průběh vydávání vstupenek znám. Pokud snad existovala nějaká jiná dohoda o prodeji a vydávání vstupenek, ze které by se dalo dovozovat porušení smluvních povinností, pak by se jednalo o porušení smluvních povinností ze strany divadla, ale o tom žalovaný žádné informace nemá. Naopak čl. IV. odst. 1 písemné smlouvy přímo předpokládal, že divadlo zajistí prostřednictvím pokladny prodej pouze části vstupenek. Logicky tedy musela existovat (zbývající) část vstupenek určená pro bezplatný výdej pro sponzory. Skutečnost, že počet a způsob vydávání takových vstupenek nebyl v písemné smlouvě blíže konkretizován, nelze přičítat k tíží žalovanému. Stejně tak bylo v čl. V. odst. 5 písemné smlouvy sjednáno, že výtěžek z prodeje (blíže nespecifikované) části (!) vstupenek prodaných přes pokladnu divadla bude použit na částečnou (!) úhradu faktury vystavené divadlem. Žalobce tak musel být srozuměn s tím, že ze strany divadla bude vystavena faktura na doplatek úplaty sjednané v písemné smlouvě. Tvrzení žalobce, že existovala dohoda o rozdělení 200 ks vstupenek určených pro sponzory mezi žalovaného a [ulice] fond [anonymizováno], bylo předmětem dokazování již v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a ani v tomto řízení nebylo prokázáno; jako důkaz žalobce označil pouze účastnické výpovědi [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], kteří byli v předmětnou dobu jednateli žalobce. S ohledem na žalobcem tvrzené bezdůvodné obohacení je podstatné také to, že vstupenky vyzvednuté žalovaným byly svou podstatou bezúplatné, určené pro sponzory a partnery nadačních fondů, kterým byly také poskytnuty. Pokud by i tyto vstupenky, popř. jejich část, šly do prodeje prostřednictvím pokladny divadla, není zaručeno, že by se za žalobcem udávanou cenu vůbec prodaly a v jakém počtu. Žalovaný zdůraznil, že dle jeho přesvědčení žalobce vůbec neprokázal vznik bezdůvodného obohacení ani jeho výši. V kontextu celé spolupráce mezi žalobcem, žalovaným a Nadačním fondem [anonymizováno] při pořádání koncertu se jeví jako vysoce nepravděpodobné a nelogické, že by žalobce [datum], tedy pouhé tři dny před konáním koncertu, podepsal písemnou dohodu, aniž by si ověřil postup příprav, distribuci vstupenek a průběžné plnění smluvních povinností ze strany divadla. Podle názoru žalovaného se žalobce snaží vyhnout povinnosti uhradit svůj dluh vůči divadlu, k jehož úhradě již byl pravomocně zavázán. Navíc nelze odhlédnout od toho, že žalovaný v rámci dohody se žalobcem o vypořádání vztahů vyplývajících z pořádání koncertu uhradil žalobci na základě faktury [číslo] ze dne [datum] částku 73 518 Kč. Z opatrnosti žalovaný vznesl námitku promlčení a navrhl zamítnutí žaloby.

3. Usnesením ze dne 2. 10. 2018, č. j. 29 C 303/2017-41, soud prvního stupně vyhověl návrhu původního žalobce a v souladu s ust. § 107a o. s. ř. připustil, aby do řízení na jeho místo vstoupila [právnická osoba] & [právnická osoba], sídlem [adresa].

4. Soud prvního stupně nevyhověl návrhu žalobce na přerušení řízení a ve věci rozhodl (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 13. 1. 2020, č. j. 29 C 303/2017-112, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení (II. výrok).

5. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 3. 2021, č. j. 27 C 121/2020-137, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že mezi účastníky je nesporné, že žalobce i žalovaný byli srozuměni s tím, že žalovaný (bezplatně) vyzvedne na pokladně divadla vstupenky, které budou následně předány partnerům a sponzorům žalovaného a Nadačního fondu [anonymizováno]. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda součástí této dohody bylo ujednání, že takto může být vyzvednuto a dále předáno pouze 200 kusů vstupenek (jak tvrdí žalobce), či zda tento počet nebyl omezen, (jak tvrdí žalovaný). Za situace, že by žalobce neprokázal své tvrzení, že součástí dohody bylo i omezení co do počtu vstupenek, pak by žalovaný vstupenky určené pro partnery a sponzory vyzvedával v souladu s dohodou a žádnou povinnost z uzavřené dohody neporušil. Za situace, že by žalobce prokázal, že součástí dohody bylo i ujednání o počtu těchto vstupenek (200 kusů), pak by žalovaný vyzvednutím dalších 182 kusů vstupenek (nad rámec sjednaných 200 kusů), porušil povinnost z uzavřené smlouvy. Odvolací soud uzavřel, že v písemném odůvodnění rozsudku však soud prvního stupně žádný skutkový závěr neučinil a nepřezkoumatelné je i jeho právní hodnocení věci, když není zřejmé, zda soud prvního stupně žalobcem uplatněný nárok posuzoval jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení či nárok z titulu náhrady škody. Rozsudek proto zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Soud prvního stupně poté ve věci rozhodl (v pořadí druhým) odvoláním napadeným rozsudkem, kterým žalobu zamítl (I. výrok) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 54 886 Kč (II. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobce i obranu žalovaného a zopakoval skutková zjištění (s odkazem na první řízení ve věci a zejména na řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] – dále jen„ jiné řízení“). Vzal za prokázané, že [anonymizováno] divadlo [obec] (dále jen„ divadlo“), [ulice] fond [anonymizováno] a [ulice] fond [jméno] v říjnu 2014 uzavřeli ústně smlouvu, ve které se divadlo zavázalo poskytnout své prostory k dočasnému užívání, zajistit hudební doprovod koncertního pořadu orchestrem divadla a zajistit tisk a prodej části vstupenek prostřednictvím pokladny divadla (bez bližší specifikace jejich počtu) a nadační fondy se zavázaly zaplatit úhradu dle faktury. Dále bylo ujednáno, že tržby z prodeje části vstupenek prodaných prostřednictvím pokladny divadla budou započteny na částečnou úhradu faktury. V polovině listopadu 2014 nadační fondy z daňových důvodů postoupily svá práva a povinnosti ze smlouvy s divadlem na právního předchůdce žalobce. Divadlo a právní předchůdce žalobce dne [datum] uzavřeli smlouvu písemně a na jejím základě divadlo vyúčtovalo cenu za poskytnuté plnění, tržby z prodeje části vstupenek prodaných prostřednictvím pokladny započetlo na částečnou úhradu plnění a vyzvalo právního předchůdce žalobce k doplatku ve výši 91 500 Kč. V jiném řízení byla právnímu předchůdci žalobce uložena povinnost uvedenou částku divadlu zaplatit; vůči Nadačnímu fondu [anonymizováno] a Nadačnímu fondu [jméno] byla žaloba zamítnuta. Soud prvního stupně konstatoval, že je vázán pravomocným rozhodnutím soudu v jiném řízení a nebyl tak oprávněn skutek z tohoto jiného řízení znovu zjišťovat a právně posuzovat, a proto ho„ převzal“. Uvedl, že ve smlouvě ze dne [datum] bylo dohodnuto, že právní předchůdce žalobce obdrží od divadla hlášení tržeb za vstupenky prodané prostřednictvím pokladny divadla. Součástí smlouvy není ujednání o tom, že prostřednictvím pokladny divadla nebude prodáno právě 200 kusů vstupenek a že ty budou mezi nadační fondy rozděleny rovnoměrně. Dále soud uvedl skutková zjištění z výpovědi statutární zástupkyně žalovaného [jméno] [příjmení] a jednatelů původního žalobce [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] zhodnotil jako věrohodnou s tím, že zcela koresponduje i se záznamem z jednání ze dne [datum], z něhož vyplývá, že nadační fondy uzavřely smlouvu o„ rovnocenné spolupráci při zajištění koncertu, kdy vzhledem k tomu, že není ekonomicky srovnatelná, provedou po skončení koncertu vyúčtování aktiv a pasiv a na jejich úhradě, případně výnosu se budou podílet obě strany 50 %“. Dále ze shodných tvrzení účastníků i faktury vystavené [datum] vyplynulo, že dva měsíce po konání koncertu právní předchůdce žalobce vyúčtoval žalovanému částku 73 518 Kč (kterou žalovaný uhradil), a to za„ organizační práce se zajištěním koncertu“; součástí faktury nebyla část vstupenek, která nešla do prodeje prostřednictvím pokladny divadla. Naproti tomu za nevěrohodné soud označil výpovědi [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], a to na základě průběhu řízení, srovnání těchto výpovědí navzájem, jakož i srovnání těchto výpovědí s výpověďmi v jiném řízení. Podotkl, že ani v jiném řízení (které již bylo pravomocně skončeno) soud neshledal výpověď [titul]. [jméno] [příjmení] za věrohodnou. Dále soud poukázal na to, že z listinných důkazů i shodných tvrzení účastníků vyplynulo, že část vstupenek, která neměla jít do prodeje prostřednictvím pokladny divadla, ale měla být bezplatně k dispozici pro nadační fondy a použita pro jejich partnery a sponzory, bezplatně vyzvedl u divadla žalovaný prostřednictvím své zaměstnankyně [jméno] [příjmení]. Celkem žalovaný vyzvedl 382 kusů vstupenek, a to tak, že dne [datum] vyzvedl 350 kusů vstupenek, dne [datum] vrátil 44 kusů vstupenek (tj. 306 kusů). Následně [datum] žalovaný vyzvedl dalších 30 kusů vstupenek a celkový počet vzrostl na 336 kusů, dne [datum] vyzvedl dalších 28 kusů vstupenek a počet vzrostl na 364 kusů a konečně dne [datum] vyzvedl 18 kusů vstupenek. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu smlouvou uzavřenou mezi žalovaným a sponzorem o úhradě za 10 kusů vstupenek. K tomu uvedl, že předmětná smlouva se netýkala skutku, neboť způsob, jakým žalovaný použil část svých vstupenek pro partnery a sponzory je irelevantní a tento důkaz tak není způsobilý zpochybnit věrohodnost výpovědi [jméno] [příjmení]. Soud uzavřel, že mezi Nadačním fondem [anonymizováno], a Nadačním fondem [jméno] byla konkludentně uzavřena smlouva, neboť oba fondy byly srozuměny s tím, že tu bude část vstupenek, která nepůjde do prodeje prostřednictvím pokladny divadla, ale bude jim bezplatně k dispozici (pro jejich partnery a sponzory) a že tyto vstupenky bude vyzvedávat v divadle žalovaný prostřednictvím své zaměstnankyně (§ 1746 odst. 2 o. z. a § 1756 o. z.). Nikdy si však ve smlouvě neujednaly a ani nebyly srozuměny s tím, jaký bude počet těchto vstupenek a že budou rozděleny mezi nadační fondy rovnoměrně. V řízení bylo prokázáno, a mezi účastníky nesporné, že 93 kusů vstupenek použil [ulice] fond [anonymizováno] a zbývající vstupenky měl k dispozici [ulice] fond [jméno] (žalovaný). Vyzvednutím vstupenek a jejich použitím pro své partnery a sponzory však žalovaný neporušil žádnou povinnost ze smlouvy a právnímu předchůdci žalobce nevzniklo právo na náhradu škody ve výši 91 000 Kč. Otázkou, zda se vyzvednutím 182 kusů vstupenek žalovaný eventuálně na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně neobohatil, se soud dále nezabýval, neboť případný nárok z titulu bezdůvodného obohacení by již byl ke dni podání žaloby promlčen. Soud proto žalobu zamítl a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů předchozích řízení.

7. Proti rozsudku podal odvolání žalobce s tím, aby byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě změněn a žalobě v celém rozsahu vyhověno. Soudu prvního stupně vytkl, že neprovedl navržený důkaz, a to smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizováno] (§ 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř.), závěry soudu ohledně uzavření dohody o počtu bezplatných vstupenek označil za zcela nepřezkoumatelné (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a namítl, že na základě provedeného dokazování nelze objektivně dojít k závěru o vědomosti žalobce o vyzvednutí vstupenek jdoucích nad dohodnutý počet (200 kusů) před [datum], tj. přede dnem konání koncertu (§ 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.). Žalobce poukázal na to, že důvodem zamítnutí žaloby byl tentokrát závěr soudu prvního stupně o existenci oprávnění žalovaného k vyzvednutí neomezeného počtu vstupenek na základě dohody, kterou měli účastníci uzavřít někdy v průběhu tří měsíců v době od srpna do října 2014. Z rozsudku však není zřejmé, z jakých konkrétních důkazů soud k tomuto závěru dospěl. Nadto soud ani nebyl schopen přesně určit, kdy takto jednoduchá dohoda měla být uzavřena a vzal za prokázanou negativní skutečnost, tj. že žádná dohoda o počtu bezplatných vstupenek a jejich rozdělení mezi stranami uzavřena nebyla. Tato konstrukce soudu však fakticky znamená, že žalobce, kterému je na jiných místech odůvodnění rozsudku kladeno k tíži, že je podnikatelem a musí tedy jako podnikatel uvažovat, měl dle přesvědčení soudu uzavřít dohodu o nijak neomezeném a bezplatném přístupu žalovaného ke vstupenkám na koncert, které přitom měly být dle smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a divadlem jedinou hodnotou, která mohla být, kromě úhrady konečné faktury, užita k úhradě služeb poskytovaných divadlem. Žalobce je přesvědčen, že soud prvního stupně zcela pominul výtky obsažené v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu a jeho druhé rozhodnutí ve věci je tak stále nepřezkoumatelné. Nadále není zřejmé, jaké skutkové závěry vzal soud prvního stupně za prokázané a tato skutečnost nemůže být napravena tím, že se více zabýval věrohodností jednotlivých slyšených osob. Z odůvodnění rozsudku se jeví snaha soudu o znevěrohodnění výpovědí [titul]. [příjmení] a [titul] [příjmení] a naproti tomu zcela opačný přístup k výpovědi [jméno] [příjmení]. Nadto soud neprovedl důkaz smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a [právnická osoba] a. s., z níž vyplývá, že [jméno] [příjmení] vstupenky, které si žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce neoprávněně přivlastnil, dále velice výhodně zobchodovala. Z uvedené smlouvy totiž vyplývá, že [právnická osoba] a. s. fakticky prodala 10 vstupenek za 130 000 Kč. To vše v rozporu se zápisem ze dne [datum] zachycujícím dohodu právního předchůdce žalobce, Nadačního fondu [anonymizováno] a žalovaného o tom, že náklady a výnosy z koncertu budou neseny rovným dílem. Nicméně žalovaný příjmy z obchodu se vstupenkami, které právnímu předchůdci žalobce odcizil, do jakéhokoliv vyúčtování nezahrnul a zcela si je ponechal. Žalobce proto trvá na provedení tohoto důkazu, který má zásadní význam pro hodnocení důvěryhodnosti svědkyně [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně v průběhu celého řízení (a obsah odůvodnění rozsudku je toho důkazem) deklaroval jasnou snahu držet se již provedeného dokazování ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], které mylně považoval za řízení úzce související s nynějším řízením. V tomto jiném řízení však bylo jeho účastníkem na straně žalobce divadlo a na straně žalované: právní předchůdce nynějšího žalobce, [ulice] fond [anonymizováno] a [ulice] fond [jméno]. Z uvedeného plyne, že osoby podávající výpovědi v tomto jiném řízení své přednesy zaměřovaly na jiné skutečnosti než v nyní projednávané věci, a proto poměřovat věrohodnost výpovědí [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení] na základě toho, co uvedli (popřípadě odlišně) v jiném řízení a v nyní projednávané věci, je nesprávné a nezakládá závěr o jejich nevěrohodnosti. Rovněž není akceptovatelné konstatování soudu prvního stupně o tom, že něco z dokazování v jiném řízení či z jeho hodnocení„ převzal“. Soud je vázán, pokud je to pro jím projednávanou věc relevantní, výrokem rozhodnutí a cokoliv dalšího přebírat nemůže. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci nevznikl nárok z titulu náhrady škody a případným nárokem z titulu bezdůvodného obohacení se nezabýval s tím, že by již byl ke dni podání žaloby promlčen. Uvedený postup však žalobce považuje za nezákonný, neboť za situace, kdy soud nechce přiznat právo z titulu promlčení bezdůvodného obohacení, musí být ze strany soudu postaveno najisto, že zde takový nárok je a teprve následně může být posuzováno, zda je takový nárok případně již promlčen.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Je přesvědčen, že soud prvního stupně se v nyní posuzovaném rozsudku vypořádal se všemi výtkami uvedenými v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu. Soud provedl všechny účastníky řízení označené důkazy a správně z nich zjistil skutkový stav a stejně tak se řádným a přesvědčivým způsobem vypořádal s otázkou věrohodnosti jednotlivých vypovídajících osob. Následně řádně zdůvodnil závěr, že žalobce neprokázal, že by obsahem dohody uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byl počet a poměr vstupenek náležející té které smluvní straně. Pokud takovéto ujednání nebylo prokázáno (a žalovaný takovou dohodu soustavně popíral) je třeba uzavřít, že žalobce ohledně svého tvrzení neunesl břemeno důkazní. Nadto je žalovaný přesvědčen, že v řízení přímo vyšlo najevo, že strany ani nezamýšlely takové ujednání do dohody mezi nimi zahrnout. Z odůvodnění rozsudku je tak zřejmé, že nárok žalobce mohl být posouzen maximálně jako bezdůvodné obohacení, nicméně tento nárok byl ke dni podání žaloby promlčen.

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 2 o. s. ř., doplnil dokazování smlouvou o reklamě (bez data) uzavřenou mezi společností [právnická osoba], sídlem [adresa] (obstaratelem), v níž se žalovaný zavázal zajistit pro objednatele reklamu na benefičním koncertu„ Advent a andělé v [anonymizováno] divadle [obec]“, který se uskuteční v neděli [datum], a to v následujícím rozsahu: a) zveřejnění obchodního jména v galerii partnerů u vchodu, b) 10 vstupenek v ceně reklamy +10 vstupenek na raut, c) zveřejní loga partnera v programech koncertu, d) jmenování obchodního jména partnera moderátorem večera, e) osobní vystoupení partnera na pódiu [anonymizováno] scény [anonymizováno]. Objednatel se naproti tomu zavázal uhradit obstarateli za provedenou reklamu částku 130 000 Kč, která bude poukázána po podpisu smlouvy na uvedený účet obstaratele.

11. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pro soud je závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí (u zamítavého výroku je nutno posoudit výrok rozhodnutí v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí), tedy o otázku, která byla předmětem sporu. Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Řešení ostatních otázek, s nimiž se musel soud v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat, tak není pro soud v jiném řízení závazné. To ovšem neznamená, že soud může závěry učiněné v předchozím pravomocně skončeném soudním řízení zcela pominout. I když jimi není vázán ve smyslu § 159 odst. 4 o. s. ř., musí se vypořádat se skutkovými zjištěními a právními závěry, v jejichž hodnocení se od dříve vydaného pravomocného soudního rozhodnutí hodlá odchýlit.

12. Odvolací soud souhlasí s námitkou žalobce o nesprávnosti závěru soudu prvního stupně, že pravomocným rozhodnutím soudu v jiném řízení byl v tomto řízení vázán a nebyl tak oprávněn skutek z tohoto jiného řízení znovu zjišťovat a právně posuzovat, a proto ho„ převzal“. Současně však v nyní projednávané věci soud prvního stupně provedl dokazování nejen účastníky doloženými listinnými důkazy, ale i listinnými důkazy z připojeného spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a výslechy [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a na jejich základě dospěl ke shodným skutkovým zjištěním jako soud v jiném řízení.

13. Odvolací soud i přes doplněné dokazování souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o nevěrohodnosti výpovědi [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení] a věrohodnosti výpovědi [jméno] [příjmení]. Mezi účastníky bylo nesporné, že byli srozuměni s tím, že každý z nadačních fondů použije vstupenky, které nešly do prodeje přes pokladnu divadla, pro své sponzory a partnery a bylo pouze na jejich rozhodnutí, jakým způsobem tak učiní. Smlouva uzavřená mezi žalovaným a jeho partnerem (společností [právnická osoba]) tak podle názoru odvolacího soudu nesnižuje věrohodnost výpovědi [jméno] [příjmení]. Naproti tomu odvolací soud nesdílí názor žalobce, že případné„ odlišnosti“ ve výpovědích [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení] v jiném řízení a v nyní projednávané věci nevzbuzují pochybnosti o jejich věrohodnosti a jsou dány pouze tím, že každé z těchto řízení se týkalo odlišného skutku. K tomu odvolací soud zdůrazňuje, že v obou těchto řízeních byla ve své podstatě řešena totožná otázka, tedy existence dohody mezi Nadačním fondem [anonymizováno], potažmo právním předchůdcem žalobce a žalovaným (Nadačním fondem [jméno]) o tom, že žalovaný vyzvedne prostřednictvím [jméno] [příjmení] na pokladně divadla vstupenky pouze v počtu 200 kusů a tyto budou rovnoměrně rozděleny ve prospěch obou fondů. Nadto i v jiném řízení byla výpověď [titul]. [příjmení] shledána nevěrohodnou, jak ostatně konstatoval v odůvodnění svého rozhodnutí již soud prvního stupně. V této souvislosti odvolací soud vyzdvihuje, že žalobce k prokázání svého tvrzení, že mezi účastníky, resp. původně mezi Nadačním fondem [anonymizováno] a žalovaným (Nadačním fondem [jméno]), byla uzavřena dohoda v tom smyslu, že žalovaný může vyzvednout vstupenky pouze v počtu 200 kusů a tyto budou mezi fondy rozděleny rovnoměrně, navrhoval důkaz pouze výslechy [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení]. I za situace, že by odvolací soud dospěl k závěru, že rovněž výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] je nevěrohodná, nic by to nezměnilo na závěru, že žalobce neunesl břemeno důkazní a své tvrzení neprokázal. Za dané situace je tedy správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaný vyzvednutím vstupenek v počtu 382 kusů žádnou smluvní povinnost neporušil a žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, tak vůči žalovanému nárok z titulu náhrady škody nevznikl.

14. Rovněž není dán důvod pro posuzování nároku žalobce z titulu bezdůvodného obohacení. Za situace, kdy účastníci byli srozuměni s tím, že žalovaný bezplatně vyzvedne na pokladně divadla vstupenky, které budou následně předány partnerům a sponzorům žalovaného a Nadačního fondu [anonymizováno] a současně nebylo prokázáno, že by tímto způsobem žalovaný mohl vyzvednout pouze 200 kusů vstupenek, není zřejmé, jakým způsobem by se žalovaný vyzvednutím dalších 182 kusů vstupenek na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Pokud snad„ hypoteticky“ by bezdůvodné obohacení mělo spočívat ve skutečnosti, že žalovaný 182 kusů vstupenek„ zobchodoval“ a získané částky nezahrnul do vyúčtování se žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, pak uvedené skutečnosti nebyly v nyní projednávané věci tvrzeny ani prokazovány.

15. K námitce žalobce, že soud je nejprve povinen zabývat se nárokem samým a teprve poté námitkou promlčení, odvolací soud odkazuje na své předchozí rozhodnutí ve věci ze dne 15. 3. 2021, č. j. 27 Co 121/2020-137 (viz odst. 12 a 13 tohoto rozhodnutí). Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě uplatnění námitky promlčení je na soudu, aby se touto otázkou zabýval přednostně před posuzováním nároku samotného.

16. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správný potvrdil, včetně rozhodnutí o náhradě nákladů předchozích řízení.

17. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalovanému náklady tohoto odvolacího řízení sestávající z: -) odměny za dva úkony právní služby po 4 740 Kč (tarifní hodnota 91 000 Kč), a to za vyjádření k odvolání a účast ujednání, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), -) náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) náhrady za DPH (21 %) ve výši 2 117 Kč (§ 137 odst. 1. a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalovaného za toto odvolací řízení činí 12 197 Kč.

18. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva před soudy obou stupňů úspěšným žalovaným a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř.