27 CO 8/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení 111 320 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 7. 2021, č. j. 9 C 112/2018-286,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 17 748,39 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 111 320 Kč se zákonnými úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. K tomu uvedl, že účastníci v minulosti ([datum]) uzavřeli smlouva o obchodním zastoupení, ukončenou výpovědí žalovaného ze dne [datum]. Dne [datum] žalovaný oslovil žalobce emailem, v němž vymezil podmínky pro možnou další obchodní spolupráci a umožnil mu nabízet osivo Eurocorn subjektům označeným jako: [příjmení] [jméno] [obec], Sassaroli [obec] a Marytu agri (společnost [právnická osoba], [IČO], dále jen„ Marytu agri“). Na tento email žalobce reagoval [datum] a podmínky další obchodní spolupráce přijal. V odpovědi z [datum] žalovaný sdělil, že provize žalobce bude vždy 500 Kč z každého prodaného pytle osiva. V návaznosti na tento smluvní vztah žalobce dne [datum] vystavil fakturu č. 2017, kterou žalovanému vyúčtoval provizi za prodej osiva Eurocorn ve výši 111 320 Kč (vč. DPH), splatnou [datum], s odkazem na přílohu, podle níž šlo o následující dodávky: [příjmení] [jméno] [obec], 38 pytlů po 500 Kč, provize 19 000 Kč, Sassaroli [obec], 35 pytlů po 500 Kč, provize 17 500 Kč, Marytu agri, 185 pytlů po 300 Kč (poskytnuta sleva), provize 55 500 Kč. Žalovaný předmětnou fakturu nezaplatil a nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne [datum] (doručenou [datum]).

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Popřel uzavření nové smlouvy se žalobcem i pravost žalobcem předložené e-mailové komunikace s tím, že s textem emailových zpráv lze snadno manipulovat. Namítl, že žalobce ani netvrdí, co mělo být obsahem předmětné smlouvy, jaká konkrétní práva a povinnosti smluvních stran. Podle jeho názoru žalobce neprokázal uzavření smlouvy a pro případ, že by soud dospěl k opačnému závěru, namítl, že žalobce neprokázal dodání zboží zákazníkům, jeho původ od žalovaného, převzetí bez výhrad, absenci reklamace.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného odmítl námitky ohledně pravosti předložené emailové komunikace; je přesvědčen, že z jejího textu je zcela zřejmé, jaký smluvní vztah si účastníci sjednali. Odkázal na katalog pro rok 2017 nazvaný„ kuřice, řepka, žito, čirok“, kde je na zadní straně uveden jako člen Eurocorn týmu pro oblast severní Moravy. Předložil kupní smlouvu uzavřenou [datum] mezi žalovaným jako dodavatelem a [jméno] [příjmení] [IČO], sídlem [adresa], že v závěru smlouvy je uvedeno, že tuto uzavřel (zprostředkoval) žalobce, dále s totožným obsahem kupní smlouvu uzavřenou [datum] mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], [IČO], na 185 pytlů osiva kukuřice. Zdůraznil, že žalovaný o těchto smlouvách musel vědět, neboť je jejich účastníkem a sám je jako smluvní strana podepsal.

4. Žalovaný namítl, že uvedení jména žalobce v katalogu pro rok 2017 nedokládá obsah ujednání mezi účastníky, ani to, že by žalobce v daném období vykonával jakoukoliv zprostředkovatelskou činnost, za niž by mu vznikl nárok na provizi. Uvedl, že katalog na rok 2017 se užíval k prodeji již na podzim roku 2016. Připustil, že zamýšlel spolupracovat se žalobcem, v roce 2016 probíhala v tomto ohledu mezi stranami komunikace, k uzavření smlouvy v měsíci říjnu 2016 v podobě tvrzené žalobcem však nedošlo. Žalovaný nicméně z ekonomických důvodů nepřistoupil k přetisku všech katalogů (1 300 kusů). Pokud jde o tři kupní smlouvy předkládané žalobcem, žalovaný potvrdil, že v době platnosti katalogu pro rok 2017 obchodoval s paní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Marytu agri. Tato spolupráce však probíhala na základě telefonické dohody, kdy sám žalovaný se na jednotlivé subjekty obracel a uzavřel s nimi příslušné smlouvy. Poukázal na to, že Ing. [jméno] [příjmení], jednatelka a společnice Marytu Agri, byla v daném období družkou žalobce a vyslovil domněnku, že žalobce se o předmětných prodejích dozvěděl, obrátil se na žalovaného s tím, že jmenované subjekty preferují písemné vyhotovení smlouvy a sám iniciativně tyto smlouvy připravil k podpisu dle formulářového vzoru žalovaného, aby je následně předal kupujícím. Žalovaný neměl důvod žalobci nevěřit, smlouvy podepsal a vrátil žalobci, aby je předal kupujícím. Zdůraznil, že v jeho smluvních vzorech se nikdy nevyskytovala doložka o tom, kdo uzavření smlouvy zprostředkoval, kdo se na něm podílel. Taková doložka nebyla obsažena ani v dokumentech zaslaných mu žalobcem k podpisu; text byl dopsán až ex post samotným žalobcem, aniž by o tom měl žalovaný povědomí. Žalobce se na uzavření smluv nijak nepodílel a nemůže nárokovat provizi.

5. Při jednání soudu prvního stupně [datum] žalovaný namítl nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce. Potvrdil (po provedení důkazu předžalobní výzvou ze dne [datum]), že mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobce na Marytu agri dne [datum], byla mu doručena i smlouva o postoupení pohledávky. Namítl však, že mu nebyla doručena smlouva, na jejímž základě měla být pohledávka postoupena zpět žalobci. K tomu žalobce předložil listinu – dohodu o vypořádání vzájemných právních vztahů a narovnání uzavřenou mezi žalobcem a Marytu agri dne [datum] s tím, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla absolutně neplatná a žalovanému tak nebylo co oznamovat.

6. U téhož jednání žalovaný předložil vytištěnou emailovou korespondenci mezi účastníky od [datum] do [datum] s námitkou, že email z [datum] je jiného znění než email ze stejného data předložený žalobcem. Nato žalobce popřel pravost žalovaným předložené emailové komunikace.

7. Soud vyslechl svědky ([jméno] Sassaroli, [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení]) a ustanovil Ing. [jméno] [příjmení] znalcem z oboru kybernetika, jehož úkolem bylo posoudit pravost záznamů emailové komunikace mezi účastníky řízení zachycené ve spise na čl. 71-74 (záznam komunikace předložený žalobcem) a na čl. 86-90 (záznam komunikace předložený žalovaným), zejména pak zprávy odeslané z adresy [adresa], October 11, 2016 8:47 AM“ s předmětem„ Re: spolupráce“, respektive zjistit skutečný pravý obsah této zprávy.

8. Znalec podal znalecký posudek č. [tel. číslo] ze dne [datum] s následujícím závěrem: Z hlediska umístění mailu na serveru [webová adresa] je autentická zpráva odeslána z adresy [email] na adresu [email], v kopii na adresu j. [email] s datem odeslání„ Tuesday, October 11, 2016 8:47 AM“ s předmětem„ Re: spolupráce“, doložená žalobcem, a stažená při znalosti přístupových údajů za asistence soudního znalce ze serveru [webová adresa]. Tuto zprávu nebylo možno před jejím stažením modifikovat, jak ve hlavičce, tak v těle zprávy. Zpráva je uložena chronologicky dle data přijetí na serveru [webová adresa]. Zpráva stažená ze serveru je co do obsahu textu identická (ne však po stránce formátování) s doloženou zprávou ve spisu čl. 71-74 žalobcem. <i>Zpráva, doložená žalovaným do spisu čl. 86-90, byla přeposlána z nějakého důvodu z adresy [email] [datum] na adresu [email] a poté vytištěna, a text je možno před přeposláním, jakkoliv modifikovat. Pravost či nepravost zprávy nelze ověřit, poněvadž technika, kde byly zprávy uloženy, již ve firmě [právnická osoba] neexistuje a jediným dostupným důkazem je pouze korespondence ze spisu čl. 86-90 v listinné podobě.</i> 9. Poté soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 111 320 Kč s 8,05% (zákonnými úroky z prodlení) od [datum] do zaplacení (I. výrok) a dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 95 180,27 Kč (II. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobce, obranu žalovaného, uvedl podrobná skutková zjištění z provedených listinných důkazů a z výpovědí svědků. Konstatoval, že mezi účastníky bylo nesporné uzavření smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum] ukončené písemnou výpovědí žalovaného ze dne [datum]. I po ukončení smluvního vztahu však mezi účastníky probíhala vzájemná spolupráce a prostřednictvím emailové korespondence žalovaný navrhl žalobci a Ing. [jméno] [příjmení] pokračování spolupráce, a to ve vztahu k odběratelům AGRICOOP [obec], [příjmení] [jméno] [obec], Sassaroli [obec], ŠZP [obec] a Marytu agri, za provizi 500 Kč z každého prodaného pytle, což oba akceptovali. Dále konstatoval, že účastníci předložili dvě různé verze emailové zprávy s datem a časem odeslání [datum], 8:47 hod., přičemž jen verze předložená žalovaným obsahovala časovou limitaci nabídky žalovaného, podle níž bude provize vyplacena pouze v případě objednávek předložených do konce roku 2016. S odkazem na závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o obchodním zastoupení (§ 2483 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) ve znění komunikace předložené žalobcem (bez časového omezení objednávek osiva). Uzavřel, že byť nová smlouva o obchodním zastoupení nebyla uzavřena v písemné formě, nelze ji, s ohledem na to, že již došlo k plnění, považovat za neplatnou (§ 582 odst. 1 o. z.) Z výpovědí svědků bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce zprostředkoval uzavření v žalobě uvedených kupních smluv, při osobním jednání s odběrateli dohodl odrůdu osiva, množství a cenu a zajistil jejich podpis. Žalovaný akceptoval žalobcem předložené návrhy smluv (podepsal je a odeslal zpět odběratelům), čímž došlo ke zhojení nedostatku formy ve smyslu § 582 odst. 2 o. z. Smlouvy byly splněny, žalovaný dodal odběratelům objednané osivo a ti mu uhradili kupní cenu. Žalobci tak vznikl nárok na dohodnutou provizi ve výši vyúčtované fakturou č. 2017 ze dne [datum], splatnou [datum], jejíž doručení žalovaný nezpochybňoval. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dluhu přiznal soud žalobci i zákonné úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury (§ 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Jako nedůvodnou soud posoudil námitku žalovaného o nedostatku aktivní legitimace žalobce, neboť byla vyvrácena dohodou o vypořádání vzájemných právních vztahů a narovnání uzavřenou mezi žalobcem a Marytu agri dne [datum]; strany v ní konstatovaly, že považují smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] za absolutně neplatnou a dohodly se, že výlučným vlastníkem pohledávky ve výši 111 320 Kč (z faktury č. 2017) je žalobce. Jestliže žalovaný tvrdil, že mu nikdy nebylo oznámeno postoupení pohledávky zpět na žalobce, pak nejpozději při jednání [datum], kdy byl proveden důkaz dohodou o narovnání, mu ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. bylo postoupení pohledávky zpět na žalobce prokázáno. Soud zdůraznil, že z dohody jednoznačně vyplývá vůle obou stran, aby se vlastníkem pohledávky stal žalobce. K námitce žalovaného, že dodávka osiva pro Marytu agri nebyla určena pro tuto společnost, ale přímo pro žalobce (proto žalobce nemá právo na provizi), soud nepřihlížel s tím, že ji žalovaný uplatnil až po koncentraci řízení. K tomu v odůvodnění uvedl, že žalovaný si byl dobře vědom, že objednávka Marytu agri v roce 2017 byla co do množství osiva zcela výjimečná, tyto informace měl jednoznačně již před prvním jednáním ve věci, rovněž měl informaci o osobním vztahu mezi žalobcem a svědkyní [příjmení] [příjmení] (jednatelkou Marytu agri). Nepochybně se mohl informovat, z jakého důvodu byla objednávka v roce 2017 výjimečná co do počtu a proč v roce 2018 bylo objednáno pouze 10 pytlů osiva. Objednávku přijal, osivo dodal a domáhal se zaplacení kupní ceny. Předmětnou námitku tak mohl alespoň v obecné podobě uplatnit dříve, než nastala koncentrace řízení. Soud proto neprovedl žalovaným navržený doplňující výslech svědkyně [příjmení] [příjmení] a výslech svědkyně [příjmení] (matky žalobce). Dále soud dodal, že pokud bylo osivo dodáno Marytu agri, stala se tato společnost jeho vlastníkem; jestliže se mělo údajně následně dostat do dispozice žalobce proti vůli společnosti, bylo na ní, aby se ho domáhala. Na vztah mezi žalobcem a žalovaným založeným smlouvou o obchodním zastoupení by tato skutečnost neměla žádný dopad. O nákladech řízení soud rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

10. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný s tím, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně rozsudek změnil a žalobu zamítl. Namítl, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k některým nesprávným skutkovým zjištěním, která mohla mít vliv na rozhodnutí ve věci samé a pochybil co do právní kvalifikace zjištěného skutkového stavu. Zejména ve vztahu k dodávce osiva Marytu agri nevzal v potaz výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení], že nakoupené osivo nebylo použito pro potřeby společnosti, ale využil je sám žalobce pro své potřeby, případně k dalšímu obchodování. Takto zjištěný skutkový stav nelze vykládat jako naplnění zprostředkovatelské smlouvy, na jejímž základě mělo žalobci vzniknout právo na jakoukoliv provizi. Konstatoval, že účastníci se ani v minulosti nikdy nedohodli na tom, že bude-li osivo kupovat sám žalobce či osoba jím ovládaná, měl by nárok na faktickou slevu odpovídající výši provize; odkazoval na § 2450 o. z. Nesouhlasil s názorem soudu, že jeho námitka byla uplatněna až po koncentraci řízení, neboť nešlo ani o novou námitku či obranu, ale pouze o právní výklad zjištěného skutkového stavu (k němuž měl dospět sám soud). Zopakoval svoji dosavadní obranu s tím, že uzavření smlouvy nebylo prokázáno. Připustil, že v minulosti spolu účastníci obchodovali, avšak k ukončení spolupráce došlo výpovědí žalovaného. Z emailové komunikace, kterou vzal soud za pravou, vyplývá, že o případném zprostředkování prodeje osiva žalovaný jednal s p. [jméno] [příjmení], jemuž adresoval své zprávy a ten mu odpovídal; žalobce se do předmětné konverzace nijak nezapojoval, nebyla mu určena jakákoliv nabídka, ani neprovedl akceptaci. Za nesprávný považoval rovněž závěr soudu o aktivní věcné legitimaci žalobce na základě až v řízení předložené dohody o vypořádání vzájemných vztahů a narovnání uzavřené mezi žalobcem a Marytu agri. Podle jeho názoru jde o nicotné právní jednání, z něhož není seznatelná vůle jednajících osob. Z pohledu práva je narovnání dohodou účastníků závazkového právního vztahu, kterou odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují novými. Nelze se dohodnout o tom, že dřívější právní jednání smluvních stran bylo absolutně neplatné. Poukázal na to, že dohoda o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla perfektním právním jednáním, které vyvolalo právní účinky, a to postoupení pohledávky ze žalobce na Marytu agri a žalobce netvrdil (ani nenavrhoval důkazy), že by tato smlouva měla být neplatná a z jakých důvodů. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že aktivní věcná legitimace žalobce je dána, měla by tato skutečnost musí mít vliv minimálně na úroky z prodlení a na náhradu nákladů řízení.

11. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Ztotožnil se s právními i skutkovými závěry soudu; odvolání hodnotil pouze jako slovní polemiku s rozhodnutím a s úvahami soudu. Zdůraznil, že soud provedl podrobné důkazní řízení, na jehož základě učinil přiléhavé skutkové a právní závěry.

12. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

13. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování předžalobní výzvou ze dne [datum] a výpisem pošty (sledování zásilek), z něhož se podává, že doporučená zásilka byla žalovanému dodána [datum].

14. V předžalobní výzvě ze dne [datum] zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 111 320 Kč, vyúčtované fakturou č. 2017 ze dne [datum], splatné [datum], s tím, že jde o provizi za prodej osiva kukuřice Eurocorn následujícím subjektům: [příjmení] [jméno] [obec] – 38 pytlů po 500 Kč, provize 19 000 Kč, Sassaroli [obec] - 35 pytlů po 500 Kč, provize 17 500 Kč, Marytu agri – 185 pytlů po 300 Kč, provize 55 500 Kč (zde byla poskytnuta sleva). Předžalobní výzva dále obsahuje údaj o tom, že žalobce jako postupitel dne [datum] uzavřel v písemné formě smlouvu o postoupení pohledávky [číslo] 2017 s Marytu agri (smlouva o postoupení pohledávky byla žalovanému doručena). Následně byla [datum] v písemné formě uzavřena mezi žalobcem a Marytu agri dohoda, podle níž se výlučným vlastníkem pohledávky 111 320 Kč s příslušenstvím stal žalobce. Lhůta k úhradě dluhu byla stanovena do 10 dnů od obdržení výzvy na účet uvedený ve faktuře č. 2017 s upozorněním na podání žaloby po jejím marném uplynutí.

15. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval otázkou aktivní legitimace žalobce a námitku žalovaného o nedostatku aktivní legitimace na straně žalobce neshledal za důvodnou. Žalovaný v řízení potvrdil, že mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobce na [právnická osoba] agri (sdělení zástupce žalovaného při jednání [datum]). O tom, že pohledávku nabyl zpět, žalobce informoval žalovaného minimálně v předžalobní výzvě ze dne [datum]. Soud prvního stupně provedl k důkazu listinu – dohodu o vypořádání vzájemných právních vztahů a narovnání, uzavřenou mezi žalobcem a Marytu agri dne [datum] a z jejího obsahu (§ 555 o. z.) jasně vyplývá vůle účastníků, aby pohledávkou v celkové výši 111 320 Kč s příslušenstvím za Ing. [jméno] [příjmení] z faktury č. 2017 ze dne [datum] disponoval nadále pouze žalobce; nejde tedy o zdánlivé (nicotné) právní jednání, jak namítá žalovaný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2862/2019, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud nemá pochybnosti ani o určitosti či srozumitelnosti tohoto právního jednání (§ 553 odst. 1 o. z.) Odvolací soud akcentuje také zásadní zásadu vyjádřenou v § 574 o. z., podle níž je na třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než jako neplatné; zdůrazňovanou v judikatuře Ústavního soudu již v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 625/03 ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1783/11 ze dne [datum] a další dostupné na [webová adresa]).

16. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

17. V posuzované věci bylo v řízení prokázáno, že pohledávkou, jež je předmětem tohoto sporu, disponuje žalobce, žalovaný ani netvrdil (tedy ani neprokazoval), že by se zprostil své povinnosti plněním [právnická osoba] agri. Změna v osobě věřitele pak nemá vliv na úroky z prodlení, když předmětem postoupení byla pohledávka včetně příslušenství (§1880 odst. 1 o. z.).

18. Odvolací soud se dále ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění jeho rozhodnutí.

19. Za nesprávné však považuje právní hodnocení věci soudem prvního stupně, tzn. že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení a nedostatek písemné formy byl zhojen faktickým jednáním žalovaného.

20. Podle § 2445 o. z., smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

21. Podle § 2447 o. z., provize je splatná dnem uzavření zprostředkované smlouvy; byla-li tato smlouva uzavřena s odkládací podmínkou, je provize splatná až splněním podmínky.

22. Podle § 2450 o. z., zprostředkovatel nemá právo na provizi a na úhradu nákladů, byl-li v rozporu se smlouvou činný také pro druhou stranu zprostředkovávané smlouvy.

23. V projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zprostředkování, o čemž svědčí emailová komunikace žalovaného (předložená žalobcem) adresovaná nejen [jméno] [příjmení], ale i žalobci, zejména email žalovaného ze dne [datum] a [datum], v němž byla současně žalovaným deklarována i výše provize 500 Kč z každého prodaného pytle (bez časového omezení). Pravost emailové komunikace byla prokázána znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] č. [tel. číslo]. Rovněž bylo prokázáno (výslechy svědků a kupními smlouvami), že žalobce zprostředkoval uzavření kupních smluv na prodej osiva se [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Marytu agri. Žalovaný jako dodavatel kupní smlouvy podepsal, osivo dodal a odběratelé mu zaplatili. Ostatně prodej výhradně těmto subjektům si vymínil sám žalovaný v emailové komunikaci. Nárok žalobce na provizi v celkové výši 111 320 Kč včetně nároku na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968 a § 970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) je tak zcela důvodný.

24. Podle § 2450 o. z., zprostředkovatel nemá právo na provizi a na úhradu nákladů, byl-li v rozporu se smlouvou činný také pro druhou stranu zprostředkovávané smlouvy.

25. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou námitku žalovaného, že žalobce v případě uzavření kupní smlouvy s Marytu agri jednal v rozporu s § 2450 o. z. V řízení bylo prokázáno, že smlouvu na prodej osiva uzavřela [právnická osoba] agri zastoupená jednatelkou a rovněž uhradila kupní cenu. V řízení nevyšlo najevo, že by obsah smluvních ujednání mezi žalobcem a žalovaným obsahoval zákaz vymezený v § 2450 o. z. Ani kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a jeho odběrateli neobsahují žádné omezení ohledně dalšího nakládání s osivem. Pokud se osivo odkoupené [právnická osoba] agri následně dostalo do dispozice žalobce, nemá to na provizi žalobce vliv. Z tohoto důvodu také odvolací soud souhlasí s postupem soudu prvního stupně, který nedoplňoval dokazování výslechem Ing. [příjmení] a neprovedl výslech matky žalobce; nebylo proto ani třeba zabývat se námitkou, zda byl návrh na další výslechy svědků v rozporu se zásadou koncentrace řízení.

26. Vzhledem k uvedenému odvolací soud podle § 219 o. s. ř. věcně správný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a to včetně II. výroku o nákladech řízení (viz 29. až 31. odstavec rozsudku soudu prvního stupně).

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1. o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný, je proto povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení, které sestávají z: - odměny za dva úkony právní služby po 5 580 Kč (tarifní hodnota 111 320 Kč), a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), - náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, - náhrady za ztrátu času za šest půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, - náhrady cestovného ve výši 2 308,09 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu osobním vozidlem [registrační značka] na trase [obec] - [obec] a zpět (zpáteční cesta 286 km) při průměrné spotřebě 6,96 l benzínu na 100 km, ceně 41,20 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 5,20 Kč km podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., -) náhrady za DPH (21 %) ve výši 3 080,30 Kč (§ 137 odst. 1 a 3). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení tak činí 17 748,39 Kč 28. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatnění či bránění práva v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř.