27 Co 9/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 485 908,28 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 8. 2024, č. j. 8 C 77/2024-68,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 15% úroků z prodlení z částky 326 701,31 Kč od 10. 9. 2023 do 28. 11. 2023, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 326 701,31 Kč od 29. 11. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 10 882,40 Kč k rukám jeho zástupce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 36 201,35 Kč k rukám jeho zástupce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném 1. 2. 2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 485 908,28 Kč s kapitalizovanými (zákonnými) úroky z prodlení ve výši 36 729,35 Kč, s 15% (zákonnými) úroky z prodlení z částky 485 908,28 Kč od 23. 8. 2023 do zaplacení a s 4,48% úroky z částky 485 732,28 Kč od 27. 10. 2022 do zaplacení. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce – , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO, , uzavřel se žalovaným 9. 11. 2017 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. číslo , č. účtu, , Anonymizováno, , na jejímž základě se zavázal poskytnout žalovanému úvěr na bydlení ve výši 500 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut ke smlouvě o stavebním spoření č. , č. účtu, . Pro fázi překlenovacího úvěru byly ve smlouvě sjednány úroky ve výši 4,48 % ročně, měsíční splátka činila 1 870 Kč, s tím, že žalovaný byl povinen ukládat měsíčně na spoření minimálně částku 1 500 Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným, který nehradil splátky řádně a včas, původní věřitel v souladu se smlouvou vyzval žalovaného k jednorázovému splacení celého dluhu ke dni 26. 10. 2022. K témuž dni v případě překlenovacího úvěru došlo k převodu zůstatku stavebního spoření na úvěrové konto. Pohledávky ze smlouvy původní věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023 s účinností ke dni 21. 8. 2023, o čemž byl žalovaný informován doporučeným dopisem ze dne 25. 8. 2023. Od postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Dlužná částka je tvořena zůstatkem poskytnutého úvěru ve výši 485 732,28 Kč a poplatky ve výši 176 Kč. Následně žalobce doplnil skutková tvrzení k otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem před uzavřením smlouvy. Dále sdělil, že na poskytnutý překlenovací úvěr žalovaný uhradil pouze 97 240 Kč a současně původní věřitel na úhradu dlužné částky použil zůstatek stavebního spoření žalovaného v celkové výši 76 058,69 Kč.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní. K žalobě se nevyjádřil a k jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavil.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 326 701,31 Kč (I. výrok) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Konstatoval, že žalobce prokázal svoji aktivní věcnou legitimaci (viz žalobcem předložená smlouva o postoupení pohledávek č. 01/2023 a oznámení o postoupení ze dne 24. 8. 2023 odeslané žalovanému 25. 8. 2023). Vzal za prokázané, že žalobce (správně původní věřitel – pozn. odvol. soudu) a žalovaný uzavřeli 9. 11. 2017 smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření reg. číslo , č. účtu, , Anonymizováno, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr na bydlení ve výši 500 000 Kč. Soud věc právně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZÚ-III“). S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele se v prvé řadě zabýval platností smlouvy o úvěru, tedy otázkou, zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Uzavřel, že původní věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a smlouva je proto absolutně neplatná (§ 580 a § 588 věta první o. z.). Nárok žalobce tedy posuzoval jako bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč, žalovaný ve splátkách uhradil částku 97 240 Kč a dále původní věřitel k úhradě dluhu použil zůstatek spoření žalovaného ve výši 76 058,69 Kč. Soud dospěl k závěru, že z titulu bezdůvodného obohacení je důvodný nárok žalobce ve výši 326 701,31 Kč. Dále konstatoval, že s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nebyly mezi účastníky, resp. mezi původním věřitelem a žalovaným, sjednány úroky ani jiné poplatky, a proto v tomto rozsahu žalobu zamítl. Současně neshledal důvodný ani nárok žalobce na úroky z prodlení v zákonné výši. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Uvedl, že § 87 ZSÚ-III lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru (vedle sankce absolutní neplatnosti smlouvy) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené (tímto) rozsudkem, kterou soud shledal za přiměřenou ve smyslu § 87 ZSÚ-III. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr jejich úspěchu a neúspěchu ve věci byl téměř shodný.

4. Proti části II. výroku a proti III. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Navrhl, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 15% (zákonné) úroky z prodlení z částky 326 701,31 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení a nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. Zdůraznil, že žalovaný se dostal do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, a proto je zcela opodstatněný jeho nárok na zaplacení úroků z prodlení. Nárok na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.) a žalobce požaduje úroky z prodlení v zákonné výši. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. Žalobce již tvrdil a prokázal, že žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2023, která mu bylo odesláno 25. 8. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla ke splnění dluhu poskytnuta, se žalovaný dne 10. 9. 2023 dostal do prodlení. Dále žalobce podotkl, že v řízení bylo rovněž prokázáno, že upomínal žalovaného o zaplacení dluhu i předžalobní upomínkou ze dne 14. 11. 2023 a její odeslání do sféry dispozice žalovaného prokázal podacím lístkem České pošty s.p. Žaloba byla podána v únoru 2024 a žalovaný tak měl dostatečný prostor pro vrácení minimálně poskytnuté jistiny, což však neučinil. Poslední platba ze strany žalovaného proběhla 15. 3. 2022. Žalobce dále zdůraznil, že žalovaný v řízení před soudem prvního stupně netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní nese on sám. Závěrem žalobce poukázal na hlavní funkci úroků z prodlení, tj. zákonem předpokládanou sankci pro případ, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Připomenul i druhou funkci úroků z prodlení, tedy funkci kompenzační, zajišťující, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi, které mu měl dlužník vrátit.

5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil, k jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z větší části důvodné.

7. Žalobce podaným odvoláním nenapadl skutková zjištění soudu prvního stupně ani jeho závěr o neplatnosti smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, v důsledku čehož vznikl žalobci pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

8. Předmětem odvolacího řízení bylo tedy jen posouzení, zda vůbec (a od jakého data) žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení.

9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 573 o. z., má se za to, že došla zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, tak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou reg. číslo , č. účtu, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , oznámením o postoupení pohledávky z 24. 8. 2023 včetně listiny: sledování zásilek a předžalobní upomínkou z 13. 11. 2023, včetně podacího lístku.

13. Ve smlouvě o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. číslo , č. účtu, , Anonymizováno, je v záhlaví žalovaný označen jménem a příjmením a rodným číslem s uvedenou adresou: , adresa, . Podle Části D. čl. I. odst. 1 smlouvy, se vzájemné doručování dokumentů a informací uskutečňuje při osobním jednání, korespondenční cestou na adresu sídla banky, adresu bydliště nebo adresu trvalého pobytu klienta, prostřednictvím SIS, přes software banky, prostřednictvím zmocněného zástupce banky, prostřednictvím datové schránky, e-mailem, telefonicky nebo zveřejněním na , Anonymizováno, Podle Části D. čl. I. odst. 2 smlouvy, zmaří-li klient nebo banka vědomě doručení dokumentu, bude se dokument považovat za doručený. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2023 původní věřitel – , Anonymizováno, informoval žalovaného, že svoji pohledávku ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. číslo , č. účtu, , Anonymizováno, ze dne 9. 11. 2017 postoupil novému věřiteli – společnosti , Anonymizováno, , sídlem , adresa, , IČO , IČO žalobce, , s tím, aby počínaje doručením tohoto vyrozumění žalovaný plnil výlučně ve prospěch postupníka. Podle listiny – sledování zásilek byla zásilka převzata do přepravy 25. 8. 2023 a odesílateli vrácena po neúspěšném doručení 4. 9. 2023. V záhlaví oznámení o postoupení pohledávky byla uvedena adresa žalovaného , adresa, . Předžalobní upomínkou ze dne 13. 11. 2023 právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 562 593,05 Kč ve lhůtě do 28. 11. 2023. Podle podacího lístku byla doporučená zásilka odeslána žalovanému dne 14. 11. 2023 na adresu , adresa, , která byla rovněž uvedena v záhlaví předžalobní upomínky.

14. Pro případ bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaný) musí plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). V daném případě odvolací soud nepovažuje oznámení o postoupení pohledávky z 24. 8. 2023 za výzvu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., neboť se jednalo pouze o sdělení o změně v osobě věřitele s tím, že nadále má žalovaný plnit postupníkovi. Výzvou k plnění je až předžalobní upomínka z 13. 11. 2023, která byla žalovanému odeslána 14. 11. 2023. V této výzvě byla žalovanému sdělena výše dluhu a stanovena lhůta k plnění do 28. 11. 2023; ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, kdy k tomuto dni činila výše úroků z prodlení 15 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a neprokázal, že by původního věřitele či žalobce žádal o doručování na jinou, než ve smlouvě uvedenou, adresu.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, ve znění platném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. V současné době již není pochyb o tom, že soudy jsou povinny zabývat se otázkou prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr z úřední povinnosti, tzn. i bez výslovné námitky úvěrovaného, což v rozporu s evropským právem předpokládala úprava § 87 ZSÚ-III ve znění do 28. 5. 2022 [srov. např. závěry vyplývající z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále také „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, Anonymizováno, , právnická osoba, . proti , Anonymizováno, )].

18. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Doba plnění stanovená v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že při absenci platné dohody o splatnosti (v posuzované věci o přiměřené době k plnění) je třeba analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyjít z výzvy k plnění, kterou v tomto případě byla předžalobní upomínka z 13. 11. 2023. Žalovaný nikdy netvrdil, jaká doba k plnění je ne/přiměřená jeho možnostem; žádnou námitku v tomto směru nevznesl.

20. Podle názoru odvolacího soudu je nutno poslední větu § 87 odst. 1 ZSÚ-III a odst. 2 téhož ustanovení interpretovat komplexně (ve vzájemné souvislosti). Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V projednávané věci nebyl mezi účastníky řízení (v řízení před soudem prvního stupně, ale ani v době před zahájením řízení) spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele k navrácení jistiny, nastolen. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 ZSÚ-III směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný než on sám, potřebnými informacemi v tomto směru nedisponuje. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel (dlužník). Lze si jen stěží představit, že by soud měl, například v případě zcela pasivního dlužníka, řízení bez dalšího (rozuměj bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaný žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byl žalobcem vyzván k plnění, nesdělil a žádné skutečnosti v tomto směru netvrdil ani v řízení před soudem prvního stupně ani v řízení odvolacím. Spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak nastolen nebyl.

21. Odvolací soud proto uzavřel, že po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené do 28. 11. 2023 se žalovaný dostal do prodlení a je tedy povinen platit žalobci i úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.).

22. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 326 701,31 Kč od 29. 11. 2023 do zaplacení.

23. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta co do 15% úroků z prodlení z částky 326 701,31 Kč od 10. 9. 2023 do 28. 11. 2023.

24. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět řízení ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně žalobcem požadovaného příslušenství (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) a dospěl k závěru, že v řízení před soudem prvního stupně byl žalobce úspěšný v rozsahu 57 %, jeho neúspěch představuje 43 % a žalobci tak vznikl nárok na náhradu 14 % nákladů řízení. Náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně sestávají z:- soudního poplatku ve výši 19 430 Kč,- odměny za čtyři úkony právní služby po 10 260 Kč, a to za převzetí věci, předžalobní upomínku, podání žaloby a účast u jednání soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění platném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif I“),- odměny za jeden úkon právní služby (v rozsahu jedné poloviny) ve výši 5 130 Kč, a to za sdělení žalobce o nesouhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 2 a 3 advokátního tarifu I,- náhrady za pět režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I,- náhrady za ztrátu času ve výši 200 Kč (dvě půlhodiny po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu I,- cestovného ve výši 625,24 Kč za cestu k jednání soudu 21. 8. 2024 na trase , adresa, a zpět (zpáteční cesta 80 km) vozidlem tov. zn. , Anonymizováno, při průměrné spotřebě 5,8 l benzínu Natural 95 na 100 km, ceně 38,20 Kč/1 l PHM a sazbě základní náhrady 5,60 Kč/1 km dle vyhl. č. 398/2023 Sb.,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 10 118,43 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 77 731,43 Kč, z nichž bylo přiznáno 14 %, tj. 10 882,40 Kč. Odvolací soud neshledal jako účelně vynaložený náklad písemné podání žalobce z 25. 7. 2024 (doplnění žaloby na výzvu soudu), neboť žalobce je v řízení od počátku zastoupen advokátem a veškerá potřebná skutková tvrzení měla být uvedena již v žalobě.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení neúspěšný pouze v poměrně nepatrné části, a proto mu vznikl nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z:- soudního poplatku za odvolání ve výši 12 250 Kč,- odměny za dva úkony právní služby po 9 300 Kč, a to za odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7, § 8 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu I a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif II“),- náhrady za jeden režijní paušál ve výši 300 Kč (odvolání) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I.,- náhrady za jeden režijní paušál ve výši 450 Kč (účast u jednání) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu II,- náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 150 Kč dle § 14 odst.1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu II,- cestovného ve výši 294,50 Kč za cestu k jednání soudu 13. 11. 2025 na trase , adresa, a zpět (zpáteční cesta 70 km) vozidlem reg. zn. , SPZ, při průměrné spotřebě 7,2 l benzinu Natural 95 na 100 km, ceně 35,80 Kč/1 l PHM a sazbě základní 5,80 Kč/1 km dle vyhl. č. 475/2024 Sb.,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 4 156,85 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 36 201,35 Kč. Náhradu cestovného a náhradu za ztrátu času na cestě zástupce žalobce uplatnil pouze v poloviční výši s tím, že uvedeného dne se účastnil dvou jednání u téhož soudu.

26. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).