28 CO 104/2020

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; jméno příjmení , datum narození s evidovanou adresou pobytu ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 15 072 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 14. ledna 2020, č.j. 41 C 100/2019-40

I. Rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 14. ledna 2020, č. 41 C 100/2019-40, se ve výroku č. I co do částky 2 520 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 17. 3. 2018 do zaplacení, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 150 Kč a co do částky 552 Kč potvrzuje.

II. Rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 14. ledna 2020, č. 41 C 100/2019-40, se ve výroku č. I co do částky 12 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 17. 3. 2018 do zaplacení a ve výroku č. II zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

1. Okresní soud Brno-venkov jako soud prvního stupně vydal ve věci výše označený rozsudek, jehož výrokem č. I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 520 Kč„ s 8,5% úrokem ročně z prodlení" od 17. 3. 2018 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 150 Kč a částky 552 Kč, a jehož výrokem č. II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném tvrzených nároků ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dle jejího tvrzení se žalovaným dne 6. 2. 2018, jejíž součástí byly Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému jednorázově splatný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč. Peněžní prostředky v této výši převedla na účet žalovaného uvedený pro tento účel ve smlouvě, žalovaný se je zavázal zaplatit spolu s úrokem dle zápůjční úrokové sazby ve výši 920 Kč, tj. celkem 4 920 Kč, v termínu do 8. 3. 2018. Uvedla, že dne 13. 2. 2018 uzavřela se žalovaným dodatek k této smlouvě, na jehož základě došlo k navýšení původní částky 4 000 Kč na částku 8 000 Kč Částku sjednaného navýšení 4 000 Kč převedla na účet žalovaného uvedený pro tento účel ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit částku úvěru ve výši 8 000 Kč spolu s úrokem dle zápůjční úrokové sazby ve výši 1 728 Kč, tj. celkem částku 9 728 Kč, v termínu do 15. 3. 2018. Dne 14. 2. 2018 pak žalobkyně dle svého tvrzení uzavřela se žalovaným další dodatek, na jehož základě došlo k navýšení částky 8 000 Kč na částku 12 000 Kč Částku sjednaného navýšení 4 000 Kč převedla na účet žalovaného uvedený pro tento účel ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit částku úvěru ve výši 12 000 Kč spolu s úrokem dle zápůjční úrokové sazby ve výši 2 520 Kč, tj. celkem částku 14 520 Kč, v termínu do 16. 3. 2018. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na vrácení poskytnutého úvěru ničeho neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě žalobkyně sepsané jejím advokátem. Podanou žalobou žádala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 14 520 Kč sestávající z nezaplacené jistiny ve výši 12 000 Kč a úroku dle zápůjční úrokové sazby ve výši 2 520 Kč, dále zaplacení částky 150 Kč odpovídající paušálnímu poplatku (dle smlouvy a Obchodních podmínek) na úhradu účelně vynaložených nákladů celkem za tři písemné upomínky po 50 Kč a zaplacení další částky 552 Kč na smluvní pokutě vycházející ze sjednané výše 0,1 % denně z dlužné jistiny (čl.

3. Obchodních podmínek a příslušná ustanovení smlouvy), a to za období od 17. 3. 2018 do 1. 5. 2018. Poté, kdy ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 20. 5. 2019, č.j. EPR 81863/2019-5, byl soudem prvního stupně podle § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, žalobkyně na výzvu soudu prvního stupně doplnila svá dosavadní skutková tvrzení k okolnostem stran uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podáním ze dne 19. 11. 2019 a označila k nim důkazy. V tomto a v následném podání ze dne 6. 1. 2020 se vyjádřila rovněž k tomu, jak posoudila úvěruschopnost žalovaného.

3. Stanovisko žalovaného ve věci nebylo zjištěno, k žalobě se písemně nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavil.

4. Po dokazování provedeném listinnými důkazy předloženými žalobkyní při jednání konaném v nepřítomnosti obou účastníků řízení (žalobkyně se z účasti na něm omluvila) soud prvního stupně dospěl k závěru, že podané žalobě vyhovět nelze. Uzavřel, že žalobkyně neprokázala, uzavření tvrzené smlouvy, či smluv, či dodatků smluv, mezi ní a žalovaným. Uvedl, že žalobkyně předložila k důkazu několik sjetin formulářových smluv totožného obsahu lišící se pouze ve výši úvěrové částky bez jakéhokoliv podpisu či ověření. Tyto listiny listiny neprokazují uzavření smlouvy se žalovaným, případně to, zda žalovaný byl s touto listinou vůbec seznámen. Tvrzení žalobkyně, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů nevyplývá. Žalobkyně předložila k důkazu rovněž listinu (bez data, čísla, či jakéhokoliv jiného nezaměnitelného označení), již nazvala„ logy“, z níž soud prvního stupně nemohl vzít za prokázané žádné tvrzené skutečnosti. Dle jeho názoru skutečnost, že si žalobkyně sama v jí vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje skutečnost, že mezi ní a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva tvrzeného znění, že žalovaný byl s textem smlouvy seznámen, že s ním vyslovil svůj souhlas a že tedy došlo ke kontraktačnímu procesu. Za této situace by si žalobkyně mohla vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázala seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Žalobkyně by mohla předkládat jí vyhotovené tabulky a výpisy z informačních systémů s prakticky jakýmikoliv daty a částkami. V řízení nebyl žalobkyní předložen jakýkoliv důkaz, kterým by mohla spolehlivě prokázat své tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy se žalovaným. Toto dle soudu prvního stupně platí také o tvrzení, že žalovanému byly poskytnuty předmětné finanční prostředky. K tomuto tvrzení žalobkyně předložila výpisy z účtu, z nichž se podává, že z účtu [číslo] byla dne 6. 2. 2018 odeslána částka 4 000 Kč, dne 13. 2. 2018 částka 4 000 Kč a dne 14. 2. 2018 částka 4 000 Kč, a dále výpis z účtu, z něhož se podává, že na účet [číslo] byla přijata platba 0,01 Kč. Jak uvedl soud prvního stupně, z těchto důkazů mohl mít za prokázané pouze to, že žalobkyně odeslala na uvedený účet celkem částku 12 000 Kč a že jí byla uhrazena z účtu částka 0,01 Kč, z čehož nemohl vzít za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému tvrzené finanční prostředky. Za situace, že žalobkyně na výzvu obsaženou v usnesení ze dne 14. 11. 2019, č. j. 41 C 100/2019-22, k doplnění svých tvrzení, mimo jiné ohledně data a způsobu uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným., zopakovala svá žalobní tvrzená nacházející se již v žalobě, další tvrzení nebo návrhy důkazů nedoložila a k jednání soudu se s omluvou nedostavila., soud prvního stupně nemohl poučit žalobkyni a vyzvat ji ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s. ř. k doplnění rozhodujících skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy se žalovaným. Uzavřel, že žalobkyně neprokázala uzavření tvrzené smlouvy či smluv či dodatky smluv, a poněvadž nebylo prokázáno ani poskytnutí finančních prostředků žalovanému, žalobu neshledal důvodnou a v celém rozsahu ji zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z nich právo na náhradu nákladu řízení nemá, když úspěšnému žalovanému žádné náklady, o jejichž náhradě by muselo být rozhodováno, nevznikly.

5. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu podala odvolání žalobkyně podáním ze dne 6. 2. 2020 doplněné po výzvě soudu dalším jejím podáním ze dne 17. 2. 2020, majíc napadený rozsudek soudu prvního stupně za vadný a nesprávný jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Tento rozsudek se dle žalobkyně jeví do určité míry jako exces, viditelně zatížený nepřiměřeně formalistickým a také subjektivním posouzením soudu prvního stupně. Ze skutečností uvedených a doložených v žalobě a jejím doplnění ze dne 19. 11. 2019 je dle žalobkyně zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva formou elektronické komunikace a žalovaný sjednané finanční prostředky obdržel. Žalobkyně dostatečně v rámci svých možností prověřila úvěruschopnost žalovaného v rozsahu, který po ní lze spravedlivě požadovat. Zjištění soudu prvého stupně uvedená v odůvodnění rozsudku jsou dle žalobkyně v příkrém rozporu s obsahem žaloby a jejího doplnění podáním ze dne 19. 11. 2019 a takový postup soudu lze dle jejího názoru označit za porušení jejího práva na spravedlivý proces. Žalobkyně trvá na tom, že smlouva uzavřená mezi ní a žalovaným je jednoznačným projevem vůle obou účastníků a měla by platit (§ 574 o. z.) a být dodržena (§ 4 odst. 1 o. z.). V opačném případě se vytváří precedent, který dlužníkům umožňuje půjčovat si relativně malé částky, aniž by je museli včas a řádně vracet a nést důsledky porušení svých povinností. Pro případ, že by soud k tomu shledal oprávněné důvody, odvolacímu soudu navrhla, stejně jako již za řízení před soudem prvního stupně v podání ze dne 6. 1. 2020, aby postupoval v souladu s ustanovením § 577 o. z. a upravil uplatněné nároky žalobkyně v souladu se spravedlivým uspořádání s tím, že tento způsob je realizován soudy a je podle žalobkyně nejlepší procesní cestou ke spravedlivému rozhodnutí v tomto a podobných případech. V té souvislosti s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, má za to, že přiznaná úroková sazba by v tomto případě s ohledem na všechny okolnosti neměla klesnout pod 30% ročně. Odvolacímu soudu navrhla změnu napadeného rozsudku plným vyhověním žalobě a uložením povinnosti žalovanému k plné náhradě nákladů řízení žalobkyni,k rukám jejího advokáta.

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací na základě včasného (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), přípustného (§ 201 o.s.ř., § 202 odst. 2 o.s.ř. – a contrario) a řádného (§ 205 odst. 1 o.s.ř.) odvolání žalobkyně při jednání konaném dne 15. 3. 2022 v nepřítomnosti obou účastníků řízení (žalobkyně a její zástupce se z účasti na něm omluvili, žalovaný se nedostavil bez omluvy) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, postup soudu prvního stupně jeho vydání předcházející, zopakoval dokazování některými listinnými důkazy provedenými již v řízení před soudem prvního stupně (sdělením obsahu smlouvy o úvěru [číslo] datované dnem 6. 2. 2018 a dodatků ze dnů 13. 2. a 14. 2. 2018 k ní, výpisů z účtu u [právnická osoba] [číslo] ze dnů 6. 2. 2018, 13. 2. 2018, 14. 2. 2018 a za období od 12. 2017 do 11. 12. 2017, části Obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěru splatných jednorázově /SPL 2016 [číslo], konstatoval dále listinu v přílohách žalobkyně pod písm. N) a učinil ve věci následující zjištění a závěry.

8. Ke způsobu uzavření tvrzené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6. 2. 2018 a dodatků ze dnů 13. 2. 2018 a 14. 2. 2018 k ní žalobkyně v žalobě nic bližšího neuváděla. Zmínila, že žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že se podrobně seznámil s textem ustanovení uzavírané smlouvy včetně jejích příloh, přílohy [číslo]„ Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (SPL 2016 [číslo])“ - [webová adresa], které tvoří nedílnou součást smlouvy, že rozumí právům a povinnostem v nich obsažených, souhlasí s nimi, považuje je za závazná a výslovně přijímá i tzv. překvapivá ujednání uvedená v čl. 11 (důležitá ujednání) Obchodních podmínek jako podmínky úvěrového vztahu vyplývající z této smlouvy (např. informace o právu na předčasné placení, náklady vzniklé prodlením klienta). Až na výzvu soudu prvního stupně v podání ze dne 19. 1. 2019 uvedla, že textaci smluvní dokumentace, jak samotné smlouvy, tak smluvních podmínek, má žalobkyně k dispozici na svých webových stránkách [webová adresa] v záložce smluvní podmínky. Dále uvedla, že ve smyslu ujednání písm. a/ odst. 1.. Obchodních podmínek dochází k uzavření smlouvy o úvěru po termínu 1. 12. 2016 okamžikem splnění poslední podmínky: a/ generování návrhu smlouvy, b/ akceptace návrhu smlouvy klientem, c/ úhrada verifikační platby (VS uvedené ve smlouvě – úhradou verifikační platby lze odvodit i podmínku akceptace návrhu smlouvy). Konkretizovala, že návrh smlouvy na požadovanou částku 4 000 Kč byl žalovanému umožněn ke zhlédnutí a seznámení přes jeho profilový účet na webovém portálu žalobkyně, a to dne 6. 2. 2018 volbou konkrétní události (resp. kliknutím na virtuální tlačítko) po přihlášení do svého profilového účtu. Akceptace návrhu smlouvy žalovaným byla provedena dne 6. 2. 2018 opět formou volby události (resp. kliknutím na virtuální tlačítko) ze strany žalovaného po přihlášení do svého profilového účtu na webovém portálu žalobkyně. K těmto svým tvrzením žalobkyně označila za důkaz„ úplný přehled tzv. logů ze strany žalované.“ K úhradě verifikačního poplatku došlo ze strany žalovaného 11. 12. 2017 s uvedením variabilního symbolu, jímž bylo unikátní ID vygenerované pro„ konkrétního osobu žalovanou při provedené registraci žalované na webovém portálu žalobkyně.“ Verifikační poplatek byl uhrazen žalovaným dříve, než došlo k akceptaci návrhu smlouvy na poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, neboť v případě této smlouvy se nejednalo o prvou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyni a žalovaným. Před smlouvou ze dne 6. 2. 2018 poskytla žalovanému již jeden úvěr, své povinnosti podle předchoz smlovy o úvěru řádně splnil, resp. včas uhradil svůj závazek plynoucí ze smlouvy o úvěru. Za důkaz označila potvrzení o přijetí verifikačního poplatku uhrazeného žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že posledním provedeným úkonem uvedeným pod písmeny a/ až c/ byla akceptace smlouvy dne 6. 2. 2018, tímto okamžikem v souladu s písm. a/ odst. 1.. Obchodních podmínek došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným. Uvedla, že právní řád České republiky umožňuje uzavírání smluv formou elektronické komunikace při použití prostého elektronického podpisu ve formě unikátního hesla či ID vázaného výhradně k žalované osobě. Má se také za to, že chování obou stran je odsouhlasením zněním smlouvy vázané a po uzavření nedochází ke změně ujednání ve smlouvě žádným jiným způsobem, nežli dodatkem ke smlouvě, či jiným titulem (např. dohoda o narovnání), který ve svém obsahu obsahuje ujednání ó nahrazení předešlého titulu, a to v plném rozsahu. K tomu odkázala na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 24 Co 696/2015. Z přiložených důkazů je možné dle žalobkyně odvodit, kdy se žalovaný přihlásil do systému. Dále pak dle dat lze sestavit časově chronologii sledu událostí, resp. úkonů celého procesu (vyplnění žádosti o úvěr, uvedení osobních údajů, přihlášení do systému - s možností seznámit se s textem smlouvy a všemi podmínkami, úhrada verifikačního poplatku, poskytnutí úvěru). Žalovaný poskytl informace v elektronické podobě. [příjmení] uzavření smlouvy předcházela registrace. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla provedená úhrada verifikačního poplatku ze strany žalovaného. Již během registrace měl žalovaný k dispozici veškeré informace spojené s poskytnutím úvěru, včetně znění smlouvy a podmínek. Tyto podklady měl žalovaný k dispozici elektronicky (webový portál žalobkyně), a to po neomezený čas. Žalovaný tak mohl jakkoli dlouho zvažovat, zda za daných podmínek má zájem či nikoli o úvěr, a to během jakkoli dlouhé doby. Žalobkyně přitom vychází z předpokladu, že žadatelem o jeho služby je„ průměrný spotřebitel“ vymezen tzv. normativním modelem (směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES ze dne 11. května 2005), resp. že žadatelem o jeho služby je takový spotřebitel, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, a to s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (normativní model průměrného spotřebitele vymezený Soudním dvorem EU.). Verifikační poplatek byl prokazatelně uhrazen žalovaným z jeho účtu, na tentýž účet byl žalobkyní poskytnut požadovaný úvěr.

9. Obchodní podmínky žalobkyně v jejich úvodní části obsahují ustanovení o tom, jaký význam mají pojmy uvedené ve smlouvě velkým písmenem a dále nedefinované. Mezi nimi je uveden i pojem„ Okamžik uzavření“, v čl. 1 bodu 1.1. pak v případě On-line registrace, sjedná-li věřitel s klientem platbu bankovním převodem jako způsob poskytnutí úvěru, pod písm. a) při uzavření první smlouvy mezi klientem a věřitelem a pod písm. b) při uzavření každé následující smlouvy nebo dodatku smlouvy. Pojem„ Registrace“ pod písm. a) znamená vyplnění veškerých údajů požadovaných věřitelem v registračním formuláři na stránkách věřitele nebo v aplikaci ať již osobně klientem nebo na základě údajů sdělených klientem zástupci věřitele nebo zprostředkovatele či spolupracovníka (dále jen„ On-line registrace). Pojem„ Uživatelský profil“ znamená účet klienta vedený věřitelem a obsahující veškeré informace zadané klientem a/nebo zveřejněné ve vztahu ke klientovi veřitelem v souvislosti se smlouvou, dostupný na stránkách věřitele. Verifikační platba znamená převod částky ve výši 0,01 Kč (jeden haléř) z bankovního účtu klienta na účet věřitele identifikované příslušným variabilním symbolem dle článku 3.7 těchto Obchodních podmínek. Pojem„ Potvrzení věřitele“ je v případě On-line registrace e-mailová zpráva nebo SMS zpráva věřitele o schválení poskytnutí úvěru klientovi. Poskytne-li věřitel klientovi úvěr, má se zato, že Potvrzení věřitele bylo uděleno k okamžiku poskytnutí úvěru.

10. Při posuzování žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru se žalovaným jako nepodnikající fyzickou osobou – spotřebitelem se jako výchozí uplatní právní úprava zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) a zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění. Součástí právní úpravy občanského zákoníku jsou zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem, tedy ze smluv sjednávaných prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (tímto se rozumí i veřejná komunikační síť, například internet) obsažená v jeho ustanoveních § 1824 až § 1827.

11. Pro úspěšné dovolání se právních důsledků tvrzené smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem bylo na žalobkyni prokázat její skutečné uzavření právě se žalovaným, tedy že žalovaný smlouvu ze dne 6. 2. 2018 a dodatky k ní ze dnů 13. a 14. 2. 2018, jejichž text žalobkyně předložila v listinné podobě, podepsal. Jejich žalobkyní předložené vyhotovení pod jejich textem vlastnoruční (fyzický) podpis jednajících osob neobsahují.

12. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 105 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru předloží poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli návrh smluvních podmínek, které mají být obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, v podobě návrhu textu této smlouvy.

13. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje podle 104 zákona o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, písemná forma právního jednání (ve smyslu § 561 a § 562 o. z.) předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z.).

14. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (označované též eIDAS) byl přijat zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů účinný od 19. 9. 2016, jenž ve svém § 7 stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5. Podle důvodové zprávy k tomuto ustanovení v případě těchto právních jednání je možné použít všechny typy elektronických podpisů, které nařízení eIDAS zná, tj. elektronický podpis, zaručený elektronický podpis, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon tak rozšiřuje paritu s vlastnoručním podpisem i na tyto typy elektronických podpisů.

15. V posuzovaném případě však žalobkyní navrženými důkazy nelze prokázat, že by k jí tvrzenému průběhu událostí (žalovaný se přihlásil do uživatelského účtu, požádal o úvěr, byl seznámen s návrhem smlouvy o úvěru a projevil s ní souhlas) došlo. Výpisy z účtu, verifikační platba a ani kliknutí na elektronický formulář„ stisknutím virtuálního tlačítka“ projev vůle žalovaného k uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru se žalobkyní tvrzeným obsahem nezachycují a její uzavření právě se žalovaným neprokazují. Součástí důkazních návrhů žalobkyně byl„ úplný přehled logů ze strany žalované“ zaznamenaný na listině založené do spisu jako příloha N v přílohách žalobkyně. V této listině jsou na řádcích k jednotlivým datům (počínaje 8. 10. 2013 a konče 1. 8. 2018) zaznamenány údaje k textu v anglickém jazyku. Z této listiny obsah žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru a dodatků k ní zjistitelný není, zjistitelné není ani to, že s tvrzeným zněním smlouvy o úvěru a dodatků k ní byl žalovaný seznámen a že projevil vůči žalobkyni vůli k jejímu zavření se žalobkyní tvrzeným obsazem. Žalobkyní navržené důkazy neprokazují, že by žalovaný (elektronickým) podpisem vyjádřil svůj souhlas s jí tvrzenou smlouvou a že by jí tedy byl vázán. Svou nepřítomností u jednání soudu prvního stupně, konečně i u jednání odvolacího soudu, se žalobkyně zbavila možnosti případného procesního poučení soudem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. ohledně jejích případných dalších důkazních návrhů k jejímu tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru se žalovaným. Nadto lze mít pochybnosti stran řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní v souvislosti s předmětným tvrzeným úvěrem poskytnutým postupně částkami po 4 000 Kč v rozmezí 8 dnů na celkových 12 000 Kč s tak krátkým termínem splacení (do 30 dnů od jeho poskytnutí), na něž nebylo žalobkyni ničeho zaplaceno.

16. Odvolací soud sdílí závěry soudu prvního stupně o tom, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření tvrzené smlouvy o úvěru (a dodatků k ní) se žalovaným a není tak prokázáno ani tvrzení žalobkyně o smluvních povinnostech žalovaného k zaplacení úroků, poplatků, smluvní pokuty a ke vrácení tvrzených poskytnutých peněžních prostředků v tvrzené výši 12 000 Kč do 16. 3. 2018.

17. Nedůsledně se však dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně vypořádal s otázkou vrácení částky 12 000 Kč z titulu případného vydání bezidůvodného obohacení žalovaným.

18. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že částku sjednaného úvěru ve výši 4 000 Kč, sjednaného navýšení ve výši dalších 4000 Kč a dalšího sjednaného navýšení rovněž ve výši 4 000 Kč převedla na účet žalovaného uvedený pro tyto účely ve smlouvě o úvěru [číslo] jejích dodatcích. Důkaz touto smlouvou o úvěru ze dne6. 2. 2016 a jejími dodatky ze dnů 13. 2. 2016 a 14. 2. 2016 soud prvního stupně k návrhu žalobkyně provedl při jednání konaném dne 14. 1. 2020 sdělením jejich obsahu. Dalším důkazem označeným žalobkyní v žalobě (v závěru jejího čl. II.) k jejím žalobním tvrzením byl výpis z účtu – doklad o převedení finančních prostředků na účet žalovaného. Soud prvního stupně provedl důkaz sdělením obsahu výpisů z účtu [číslo] ze dnů 6. 2. 2018, 13. 2. 2018, 14. 2. 2018 a vážícím se ke dni 11. 12. 2017, z nichž učinil již výše uvedená zjištění, jež má odvolací soud za neúplná.

19. Odvolací soud po zopakování dokazování těmito výpisy z účtu vyhotovenými [právnická osoba] zjistil, že dle výpisu z účtu [číslo] ze dne 6. 2. 2018 (číslo výpisu 26) k položce zaúčtované tohoto dne označené jako„ platba - B24“ je k identifikaci uvedeno„ [číslo], - 4 000 CZK, půjčka od [webová adresa] [číslo]“, u čísla protiúčtu je uvedeno„ [bankovní účet]“, dále je uveden [variabilní symbol] a částka - 4 000 CZK. Dle výpisu z účtu [číslo] ze dne 13. 2. 2018 (číslo výpisu 31) k položce zaúčtované tohoto dne označené jako„ platba - B24“ je k identifikaci uvedeno„ [číslo], - 4 000 CZK, dodatečná půjčka od [webová adresa] [číslo] N.2“, u čísla protiúčtu je uvedeno„ [bankovní účet]“, dále je uveden [variabilní symbol] a částka - 4 000 CZK. Dle výpisu z účtu [číslo] ze dne 14. 2. 2018 (číslo výpisu 32) k položce zaúčtované tohoto dne označené jako„ platba - B24“ je k identifikaci uvedeno„ [číslo], - 4 000 CZK, dodatečná půjčka od [webová adresa] [číslo] N.3“, u čísla protiúčtu je uvedeno„ [bankovní účet]“, dále je uveden [variabilní symbol] a částka - 4 000 CZK.

20. Odvolací soud zjistil, že ve smlouvě o úvěru [číslo] datované dnem 6. 2. 2018 a stejně tak v žalobkyní tvrzených dodatcích k ní datovaných dny 13. 2. 2018 a 14. 2. 2018 je vždy k údaji„ způsob poskytnutí“ uvedeno„ na bankovní účet č. [bankovní účet]“ tedy na účet, jenž je shodný s číslem„ protiúčtu“ ve prospěch kterého měly být z účtu u [právnická osoba] [číslo] poukázány ve dnech 6. 2. 2018, 13. 2. 2018 a 14. 2. 2018 částky vždy po 4 000 Kč (jak byly výše identifikovány). Ve zmíněných listinách ze dnů 6. 2. 2018, 13. 2. 2018 a 14. 2. 2018 je mimo jiné rovněž uvedeno, že své platby může klient (za něhož byl označen žalovaný jménem a příjmením, rodným číslem, číslem OP, adresou trvalého pobytu, s uvedením e-mailu a čísla mobilního telefonu) posílat s variabilním symbolem čísla této smlouvy na čtyři označené bankovní účty (u různých bank) podle toho, který mu nejvíce vyhovuje, mezi nimiž první v pořadí je uveden účet u [právnická osoba] [číslo]. Podle výpisu z účtu u [právnická osoba] [číslo] za období od 9 12. 2017 do 11. 12. 2017 (číslo výpisu 238) spojovaného též s tvrzením žalobkyně, že již dříve poskytla žalovanému úvěr, byla dne 11. 12. 2017 na uvedený účet zaúčtována došlá platba, k jejíž identifikaci je uvedeno„ [číslo]“, dále je uvedeno číslo protiúčtu [bankovní účet] s názvem [příjmení] [jméno] a [variabilní symbol] a výše částky +0,01. Ke svým doplňujícím žalobním tvrzením žalobkyně v podání ze dne 19. 11. 2019 mimo jiné uvedla, že verifikační poplatek byl prokazatelně uhrazen„ žalovanou ze svého účtu“, se současným tvrzením, že na tentýž účet byl žalobkyní poskytnut požadovaný úvěr. Pro případ pochybností ze strany soudu prvního stupně žalobkyně navrhla, aby provedl důkaz„ vyžádáním od příslušné banky žalovaného informace, kdo v den poskytnutí úvěru byl majitelem předmětného účtu, případně kdo měl k touto účtu dispoziční právo.“ S tímto důkazním návrhem žalobkyně se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku nikterak konkrétně nevypořádal.

21. Za situace, že soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozsudku s uvedenými skutečnostmi blíže nevypořádal, když účet č. [bankovní účet] ke svým zjištěním z provedených důkazů a k závěrům z nich přijatým ani nezmínil, je jeho závěr, že z jím zjištěných skutečností nemohl vzít za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému tvrzené finanční prostředky, postaven na neúplných a nedostatečných skutkových zjištěních a ve svých důsledcích je tak tento jeho závěr pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelný.

22. Odvolací soud se tak ztotožňuje se soudem prvního stupně v závěru o nedůvodnosti podané žaloby co do částky 2 520 Kč odpovídající požadovaným úrokům spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 17. 3. 2018 do zaplacení, co do nákladů (poplatků) spojených s uplatněním pohledávky ve výši 150 Kč a co do částky 552 Kč na smluvní pokutě. V tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výroku č. I potvrdil.

23. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 12 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 17. 3. 2018 do zaplacení, pak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku č. I podle § 219a odst. 1 písm. b/ o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. rozhodl v tomto rozsahu o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, to včetně závislého výroku č. II o náhradě nákladů řízení.

24. V dalším průběhu řízení je na soudu prvního stupně, aby se důsledně vypořádal z pohledu případného bezdůvodného obohacení žalovaným na úkor žalobkyně se skutečnostmi spojenými s tvrzeními žalobkyně o převedení částky celkem ve výši 12 000 Kč (dne 6. 2. 2019, dne 13. 2. 2019 a dne 14. 2. 2019 vždy po 4000 Kč) na tvrzený účet žalovaného č.„ [bankovní účet]“ V novém rozhodnutí o věci v rozsahu, v něž zůstala předmětem řízení, soud prvního stupně rozhodne i o náhradě nákladů řízení, to i řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o.s.ř.).