28 Co 104/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 132 336,01 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. března 2025, č. j. 36 C 273/2024-77

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, ve které byla žalované ke splnění uložené povinnosti stanovena třídenní lhůta od právní moci rozsudku, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12,75% úrok z prodlení ročně z částky 41 628 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 41 628 Kč od 7. 7. 2024 do 27. 9. 2024 a 2,25% úrok z prodlení ročně z částky 41 628 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, potvrzuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 2 938 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 628 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 90 708,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 065,59 Kč, 25% úroku ročně z částky 37 524,43 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, 15% úroku ročně z částky 11 695,06 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 585,11 Kč, 15% úroku z prodlení ročně z částky 45 606,43 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a 11,75% úroku z prodlení ročně z částky 12 568,92 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení (výrok II.). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 132 336,01 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných závazků žalovanou ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 12. 2020 a ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 2. 2021, které žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně obchodní korporací , právnická osoba, . (dále právní předchůdkyně žalobkyně). Žalovaná si na základě obou smluv půjčila celkem 55 000 Kč a vrátila pouze částku 13 372 Kč. V případě obou smluv neplnila své povinnosti, neplatila úvěry řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěry zesplatnila a následně pohledávky postoupila na žalobkyni. Žalovaná žádala soud prvního stupně o přezkoumání, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnosti kladené na poskytovatele spotřebitelského úvěru.

3. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, obě předmětné smlouvy vyhodnotil jako absolutně neplatné pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně při uzavření smlouvy, žalobkyni tak přiznal pouze částku bezdůvodného obohacení ve výši 41 628 Kč s odkazem na ustanovení § 2993 o. z. a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení žalobkyni nepřiznal s poukazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když uzavřel, že nárok na zákonné úroky z prodlení věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru a splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Mezi účastníky nedošlo k dohodě o době splatnosti, proto byl soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím, a protože žalovaná byla v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, uložil soud prvního stupně žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. se závěrem, že žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, žalované však žádné náklady řízení nevznikly.

4. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání, jak žalobkyně, tak žalovaná.

5. Žalobkyně podala odvolání pouze proti II. výroku v části, kde byla zamítnuta žaloba co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 628 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení. Žalobkyně nenapadla právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrových smluv. Nesouhlasila však s názorem soudu prvního stupně, že dosud nenastalo prodlení žalované a že tudíž nebylo žalobě vyhověno co do nároku na zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny, která byla žalobkyni přisouzena. Žalovaná byla vyzvána k plnění dluhu novému věřiteli již oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024, které bylo odesláno 21. 6. 2024, nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva dostala do sféry žalované a uplynutím desetidenní lhůty k plnění se 7. 7. 2024 dostala do prodlení. Následně byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 20. 9. 2024 se lhůtou k zaplacení do 27. 9. 2024. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní leží na její straně. Žalobkyně odkázala na judikaturu vyšších soudů, i na aktuální rozhodovací praxi odvolacího soudu, že v obdobných případech na danou věc dopadá obecná úprava splatnosti dluhu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., pokud žalovaná neuhradila ani poté, co byla žalobkyní písemně vyzvána ke splnění své povinnosti, dostává se do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Neuplatní se tak aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně navrhla odvolacímu soudu, aby změnil napadený rozsudek tak, že uloží žalované zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení z přisouzené částky od 7. 7. 2024 do zaplacení, dále, aby uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně, které jí bylo doručeno dne 26. 5. 2025, nevyjádřila.

7. Žalovaná napadla I. výrok rozsudku soudu prvního stupně pouze v té části, kterou jí byla stanovena lhůta k plnění v délce tří dnů od právní moci rozsudku. V odvolání uvedla, že se obrátila na odbornou pomoc dluhové poradny , Anonymizováno, a začala svou situaci aktivně řešit, bylo to však těsně před vydáním rozsudku, do té doby si nevěděla s věcí rady a netušila, že bylo vhodné doložit její skutečné majetkové poměry. Podle jejího názoru je třeba aplikovat ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uložit jí povinnost vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem, které specifikovala údaji o svých příjmech a výdajích. Navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně co do lhůty plnění změnil tak, že jí uloží povinnost zaplatit žalobkyni přisouzenou jistinu v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč.

8. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila písemně, s odvoláním žalované nesouhlasila, ztotožnila se, pokud jde o lhůtu k plnění, s napadeným rozsudkem a v této části navrhla jeho potvrzení. Zdůraznila, že žalovaná byla povinna případná tvrzení o svých poměrech uvést a prokázat před soudem prvního stupně. Pokud byla po celou dobu řízení nečinná, pak tvrzení a předkládání důkazů v odvolacím řízení je nepřípustné. Nad to navržené splátky 500 Kč měsíčně považuje žalobkyně za nepřiměřeně nízké.

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné, odvolání žalované důvodné není.

10. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

16. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny obě tvrzené úvěrové smlouvy. Jednalo se o spotřebitelské smlouvy, v nichž právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala jako podnikatelka a žalovaná jako spotřebitelka, ve smyslu stanovení § 1810 o. z. na vztah účastníků musí být už použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

18. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpochybňován), pokud posoudil obě úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavření úvěrových smluv ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Rovněž tak soud prvního stupně správně přiznal žalobkyni nesplacenou jistinu z obou úvěrů ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou správně vyčíslil, neboť žalované byla na základě obou smluv poskytnuta celkem částka 55 000 Kč, žalovaná žalobkyni vrátila 13 372 Kč, nevrácená jistina tak představuje částku 41 628 Kč.

19. Odvolací soud se však neztotožňuje s posouzením věci soudem prvního stupně, pokud jde o nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky. Odvolací soud podle § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování sdělením obsahu listin: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 ohledně úvěrové smlouvy ze dne 7. 12. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 ohledně úvěrové smlouvy ze dne 25. 2. 2021, předžalobní výzvy ze dne 20. 9. 2024 a podacím lístkem k ní (předžalobní výzva byla souhrnná a týkala se pohledávek z obou předmětných úvěrových smluv). V obou oznámeních o postoupení pohledávky byla žalovaná sice vyzvána k plnění, žalobkyně však nedoložila, že by uvedená oznámení byla žalované doručena, či alespoň odeslána. Po výzvě k doložení dokladů o doručení či odeslání u jednání před odvolacím soudem žalobkyně sdělila, že těmito nedisponuje. Předžalobní výzva byla datována 20. 9. 2024, žalovaná v ní byla žalobkyní vyzvána k vrácení dluhu nejpozději do 27. 9. 2024, výzva byla odeslána dne 23. 9. 2024, žalované tak došla ve smyslu § 573 o. z. třetím dnem po odeslání, lhůta k plnění uplynula dnem 27. 9. 2024.

20. Obecně, pro případ vydání bezdůvodného obohacení, je právo věřitele domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník musí plnit bez zbytečného odkladu. Podle názoru odvolacího soudu aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy a použije se pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil v požadované lhůtě. Pokud spotřebitel uvedené netvrdí a neprokáže, zároveň není stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu dle obecné úpravy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.

21. Žalovaná svůj dluh dobrovolně nesplnila. V řízení bylo prokázáno, že k úhradě dluhu byla žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by na základě uvedené výzvy k plnění nebylo v jejích možnostech dluh uhradit, ani netvrdila ničeho ke svým možnostem, majetkovým a výdělkovým poměrům. Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno nahlížet jako na aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění. Na „zjevný spor“ poukazuje i Nejvyšší soud v rozsudku, na který odkazuje soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího sodu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 20 odůvodnění) a který vychází z odlišných skutkových okolností, neboť v tamním sporu se žalovaný, pokud jde o lhůtu k plnění, aktivně bránil. Žalovaná se v předmětném sporu omezila pouze na stručné písemné vyjádření k žalobě s obecným a nekonkrétním návrhem, aby soud prověřil, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnosti kladené na poskytovatele spotřebitelského úvěru, ke svým majetkovým poměrům netvrdila ničeho. Žalovaná se k nařízenému jednání před soudem prvního stupně bez omluvy nedostavila, soud tak jednal ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. Žalovaná se tak ochudila o možnost být soudem prvního stupně před vydáním napadeného rozsudku poučena, pro případ sporu o lhůtu k plnění, o nezbytnosti doplnit tvrzení a důkazy k jejím možnostem splatit nevrácenou jistinu. Eventuální poučovací povinnost ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud totiž plní pouze při jednání, účastník, který se jednání soudu nezúčastnil, byť se z něho řádně omluvil, podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2002, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soud prvního stupně tak neměl podklad k závěru, že lhůta přiměřená možnostem žalované je lhůta tří dnů od právní moci rozsudku. Za popsané situace na danou věc dopadá obecná úprava splatnosti dluhu, tj. § 1958 odst. 2 o. z.

22. Protože žalovaná zbylou jistinu neuhradila ve lhůtě stanovené v předžalobní výzvě, ode dne následujícího (dne 28. 9. 2024) se dostala ve smyslu § 1970 o. z. do prodlení s vrácením dluhu, sazba zákonného úroku z prodlení ke dni počátku prodlení činila 12,75 % ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud proto napadený rozsudek v části II. výroku ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni přiznal úrok z prodlení z neuhrazené jistiny ve výši 12,75 % ročně od 28. 9. 2024 do zaplacení (výrok II. tohoto rozsudku). Žalobkyně nesprávně vycházela při určení počátku prodlení z oznámení o postoupení pohledávky a požadovala v odvolání přiznání zákonného úroku z prodlení již od 7. 7. 2024, chybně rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení podle nesprávné úrokové sazby ve výši 15 %. Ve zbytku II. výroku, který byl napaden odvoláním, tedy co do nároku žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila 15% úrok z prodlení ročně z částky 41 626 Kč od 7. 7. 2024 do 27. 9. 2024 a 2,25% úrok z prodlení ročně z uvedené částky od 28. 9. 2024 do zaplacení, byl proto rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. potvrzen (výrok III. tohoto rozsudku).

23. Pokud jde o odvolání žalované, toto vyhodnotil odvolací soud jako nedůvodné. Jak už bylo výše rozvedeno, žalovaná v řízení před soudem prvního stupně ke svým majetkovým a výdělkovým poměrům neuvedla ničeho, soud prvního stupně tedy neměl žádný podklad, jak posoudit možnosti žalované uhradit nevrácenou jistinu, ostatně žalovaná spor o lhůtu k plnění před soudem prvního stupně ani nevyvolala. K jednání před soudem prvního stupně se bez omluvy nedostavila a ochudila se tak o případnou možnost být soudem poučena (viz odst. 21). Žalovaná rozhodné skutečnosti a důkazní návrhy ke svým majetkovým poměrům doplňuje až v odvolacím řízení. Odvolací soud se jimi s odkazem na ustanovení § 205a o. s. ř. nemůže zabývat, žalovaná tyto skutečnosti měla tvrdit a prokázat již ve fázi řízení před soudem prvního stupně. Z tohoto důvodu odvolací soud neprováděl dokazování listinami ohledně příjmů a výdajů žalované, které doložila až v průběhu odvolacího řízení. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek v části výroku I., ve které byla žalované ke splnění povinnosti stanovena třídenní lhůta od právní moci rozsudku, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

24. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Míru úspěchu účastníků ve věci stanovil odvolací soud podle konstantní soudní judikatury i se zohledněním v žalobě požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (srovnej. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Žalobkyně v řízení celkem požadovala částku 188 627,79 Kč, úspěšná byla co do částky 44 044,99 Kč, její procesní úspěch tak představuje pouze 23 %. Převážně procesně úspěšná žalovaná by tak měla nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, které jí však dle obsahu spisu nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok IV.).

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení převážně procesně úspěšná a náleží jí tak částečná náhrada nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně v odvolání žádala částku 7 835,18 Kč, úspěšná byla co do částky 5 239,14 Kč, úspěch žalobkyně představuje 67 %, neúspěch 33 %, žalobkyně má tak nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 34 %.

26. Náklady odvolacího řízení žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 563 Kč a dále náklady na právní zastoupení vypočítané podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby. Sazba odměny 1 500 Kč za jeden úkon právní služby byla vypočtena z předmětu odvolacího řízení ve smyslu § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 citované vyhlášky, kterým bylo požadované příslušenství kapitalizované ke dni vydání rozhodnutí odvolacího soudu, tedy částka 7 835,18 Kč. Právnímu zástupci žalobkyně přísluší odměna za tři úkony právní služby (podání odvolání ze dne 8. 4. 2025, vyjádření k odvolání žalované ze dne 19. 9. 2025 a účast u jednání před odvolacím soudem dne 7. 10. 2025 ) dle § 11 odst. 1 písm. g), k) citované vyhlášky, tři režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, dále náhrada za daň z přidané hodnoty v celkové výši 1 228,50 Kč dle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobkyně představují částku 8 641,50 Kč, 34 % z nich činí po zaokrouhlení částka 2 938 Kč, která byla přiznána převážně procesně úspěšné žalobkyni (výrok V.).