28 Co 107/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Miroslavy Šebelové a Mgr. Jitky Múčkové ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 14 820,98 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 8. března 2023, č. j. 21 C 20/2022-123,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 25 777,49 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala zaplacení částky 14 820,98 EUR s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 67 264 Kč (výrok II.), dále uložil žalobkyni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Třebíči na náhradě nákladů řízení částku 3 040 Kč (výrok III.).

2. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, vytýkala mu nesprávné právní posouzení věci v rozporu s výslovným zněním § 2913 o. z., dle kterého je odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinnosti ze smlouvy objektivní. Dle žalobkyně nejsou dány žádné důvody pro zproštění odpovědnosti žalovaného za škodu ve smyslu § 2913 odst. 2 o. z. Pokud soud prvního stupně uvažoval o spoluodpovědnosti třetí osoby, pak měl výši škody moderovat, nikoliv žalobu zamítnout. Odvolatelka dále uvádí, že v případě, že soud prvního stupně nepovažoval výši škody za řádně prokázanou, měl její výši určit ve smyslu § 2955 o. z., žalobkyně prokázala, že žalovanou částku skutečně zaplatila německé společnosti a o existenci zásahu do její majetkové sféry nemůže být pochyb. Žalobkyně doložila důkazy k prokázání existence škody a u jednání dne , právnická osoba, . 2023 sdělila, že je připravena doložit důkazy další, soud prvního stupně nepostupoval procesně správně, pokud neposkytl žalobkyni poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. za situace, kdy neměl vznik škody za prokázaný. Žalobkyně odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání vyjádřil písemně, s odvoláním nesouhlasil, ztotožnil se s napadeným rozsudkem a navrhl odvolacímu soudu jeho potvrzení. Podle žalovaného žalobkyně neprokázala, že by vůbec nějaká škoda vznikla (že by elektrické zařízení bylo fakticky vyměněno), pouze předložila fakturu od německé společnosti na 16 971,48 EUR, která ale nic nevypovídá o skutečné škodě. Jednání žalobkyně vyvolává dojem, že v rámci dobrých vztahů s německým partnerem uhradila tuto fakturu, aniž by jakkoliv zkoumala její oprávněnost, a doufala, že se následně „zahojí“ na žalovaném. Ostatně i svědek , jméno FO, ve své výpovědi zpochybnil, že vůbec došlo k faktickému poškození elektrického zařízení. Žalobkyně dále neprokázala ani odpovědnost žalovaného za tvrzenou škodu, respektive neprokázala, jakou povinnost ze smlouvy měl porušit. Podle smlouvy se žalovaný zavázal řídit příkazy koncového zákazníka, objednatele a jeho odběratele, a tak také činil. Pokud někdo porušil svoji povinnost ze smlouvy, pak je to žalobkyně, která se ve smlouvě zavázala v případě potřeby zajišťovat zhotoviteli od svého odběratele či koncového zákazníka informace nutné pro provádění díla, řešit s nimi otázky týkající se provádění díla a komunikovat s nimi tak, aby zhotovitel mohl splnit dílo. Žalobkyně dále neprokázala, že by se škodu, jejíž vznik neprokázala, snažila jakkoliv minimalizovat.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou z 20. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 820,98 EUR s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci 3. 8. 2020 uzavřeli rámcovou smlouvu o obchodní spolupráci o dodávce elektromontážních služeb (rámcová smlouva), na jejímž základě učinila žalobkyně objednávku elektromontážních služeb v objektu zákazníka žalobkyně (společnost , Anonymizováno, /dále též německá , Anonymizováno, či koncový zákazník/) v Německu. Žalovaný elektromontážní služby provedl, při jejich provádění však neodborným vrtáním zdi za použití nevhodného nářadí provrtal předmětnou zeď na skrz a rovněž vyvrtal otvor v topenářském potrubí, které se za touto zdí nacházelo. Na takto provrtanou zeď pak žalovaný umístil elektrické zařízení, do něhož následně natekla voda z poškozeného potrubí. Žalovaný tím porušil svou povinnost provést dílo s potřebnou péčí dle § 2950 o. z., obecnou prevenční povinnost ve smyslu § 2900 o. z., nejednal dle smlouvy, ve které prohlásil, že má dostatek odborných znalostí k provedení díla a ve které se zavázal plnit své úkoly spolehlivě, kvalitně a na vysoké úrovni. Ke zjištění, že vrtáním otvoru ve zvoleném místě může dojít ke způsobení škody, žalovaný nepotřeboval projevit odbornou znalost či dovednost, jelikož poškozené potrubí nebylo nijak skryté a bylo viditelné pouhým okem, postačilo se tedy před provedením prací pouze opticky přesvědčit, že jejich provedení nic nebrání. Kontrolu neprovedl ani po neodborně provedeném vrtání, kdy na provrtanou zeď umístil elektrické zařízení, pokud by žalovaný škodu způsobenou provrtáním zdi oznámil ihned a situaci na místě řešil, ke škodě na elektrickém zařízení nemuselo dojít. Žalovaný, jakožto zhotovitel, prováděl práce na díle samostatně a byl povinen jakékoliv pokyny objednatele či jiných osob posoudit a případně upozornit na jejich nevhodnost ve smyslu § 2592 a § 2594 o. z. Výše způsobené škody byla poškozenou německou společností (zákazníkem žalobkyně) vyčíslena na celkovou částku 16 971,48 EUR, kterou žalobkyně musela německé společnosti uhradit, tato částka představuje náklady, které poškozená společnost vynaložila na odstranění škody, konkrétně na opravu zničeného vodovodního potrubí, odstranění poškození podlahy a stěn a zejména závažného poškození elektrického zařízení v důsledku průniku vody z poškozeného potrubí. Žalovaný na pohledávku žalobkyně ani po předchozí výzvě ničeho neuhradil, z toho důvodu žalobkyně provedla jednostranné započtení, a to v části odpovídající žalovaným vystavené faktuře ze dne 31. 12. 2020 ve výši 2 150,50 EUR. Zbývá tak zaplatit žalovanou částku. Ve věci byl soudem prvního stupně vydán platební rozkaz (, datum, , proti kterému podal žalovaný odpor. Žalovaný nesporoval uzavření rámcové smlouvy o obchodní spolupráci a provedení prací na základě objednávky žalobkyně v objektu německé společnosti (zákazníka žalobkyně). V den, kdy došlo k provrtání potrubí obdržel žalovaný od pověřené osoby zákazníka žalobkyně několik úkolů, mimo jiné vrtání předmětné díry pro průchod kabelu, který se ten den fakticky měl zapojovat. Žalovaný provedl vrtání do zdi podle pokynů pracovníka německé firmy, který mu přímo ukázal místo na zdi, kde měl být průchod zdí vyvrtán, to si žalovaný označil křížkem, pokyn zněl provrtat zeď skrz pro průchod kabelu. Žalovanému nebyla, kromě označení místa uvedeným pokynem, předložena žádná dokumentace, podle které by mohl správnost pokynů ověřit, neměl přístup do prostor na druhé straně zdi, i kdyby přístup měl, těžko by mohl určit, jak se místo vrtání na jedné straně zdi přenese na straně druhé. Provrtaná trubka společně s izolací byla umístěna přímo na zdi, takže při vrtání nebylo citem poznat, že zeď je již provrtaná a že žalovaný vrtá do izolace a následně do trubky. Voda z provrtané trubky následně poškodila rozvaděč již umístěný na zdi, žalovaný rozvaděč na zeď neumístil. Žalovaný žádnou svoji povinnost neporušil. Žalovaný se necítil v postavení, že by měl prověřovat pokyn, kde má vyvrtat díru pro průchod kabelu, když mu práci zadává ten, co má celou zakázku na starosti, disponuje veškerou dokumentací a v místě se velmi dobře orientuje.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem. Pokud jde o skutkový stav, vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla 3. 8. 2020 uzavřena rámcová smlouva o obchodní spolupráci, na základě které se žalovaný jako zhotovitel zavázal pro žalobkyni jako objednatele provádět předem dohodnutá díla, objednatel se zavázal zajišťovat zhotoviteli od svého odběratele či koncového zákazníka informace nutné pro provádění díla, řešit s nimi otázky týkající se provádění díla a komunikovat s nimi tak, aby zhotovitel mohl splnit předmět smlouvy (článek IV. smlouvy). V článku V., bodě 2 smlouvy se žalovaný jako zhotovitel zavázal realizovat dílo v souladu se smlouvou a s objednávkou, na základě níž má dílo provést a řídit se příkazy koncového zákazníka, objednatele a jeho odběratele, jsou-li mu známy a nejsou-li v rozporu se smlouvou nebo objednávkou. Žalovaný na základě objednávky žalobkyně prováděl dodávku elektromontážních prací na stavbách v Německu v období od 3. 8. 2020 do 20. 12. 2020. V listopadu 2020 žalovaný u zákazníka žalobkyně v Německu dostal na stavbě úkol provádět závěrečné práce, mimojiné od pracovníka zákazníka žalobkyně jménem Deny dostal pokyn k průrazu otvoru pro elektro kabel skrz zeď na místě, které tento pracovník označil a žalovaný v tomto místě průraz zdí učinil. Deny byl vedoucím žalovaného na stavbě a žalovaný po celou dobu zakázky respektoval a plnil jeho pokyny. Když žalovaný provrtal otvor zdí, začala jím téct voda do rozvaděče již zavěšeného na zdi, žalovaný ve spolupráci s jeho spolupracovníkem , jméno FO, situaci ihned řešil, snažil se odvést vodu od rozvaděče a zajistil zastavení vody správcem budovy. Žalovaný rozvaděč na stěnu neinstaloval, to nebylo jeho úkolem, stejně tak ani jeho zapojení a uvedení do provozu. Uvedené události byl po celou dobu přítomen spolupracovník žalovaného , jméno FO, . , právnická osoba, vždy působil stavbyvedoucí, jehož pokyny se oba řídili, dále měli k dispozici elektrikářské plány, pod stavbyvedoucím byl další pracovník, a to jmenovaný Deny, který hlavně měl stavbu na starosti a předával informace žalovanému o tom, co je třeba udělat. Žalovaný neměl k dispozici plány, které by se týkaly rozvodů vody v objektu. Provrtání zdí pro vedení kabelu bylo běžným úkolem žalovaného, pokud tak měl učinit, řídil se pokyny zákazníka žalobkyně, na kterém místě má být otvor proveden, případně dostali plán, podle kterého si toto místo vyměřili. Uvedený skutkový děj soud prvního stupně zjistil z výpovědi žalovaného a svědka , jméno FO, , spolupracovníka žalovaného. Dále soud prvního stupně zjistil, že zákazník žalobkyně, německá společnost, vyúčtovala žalobkyni 19. 10. 2020 škodu k náhradě ve výši 16 971,48 EUR. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil tak, že žalovaný neporušil svou smluvní povinnost, neboť se zavázal k provádění díla dle požadavku objednatele, přičemž byl stran rozsahu a zejména způsobu provedení prací výslovně vázán pokyny objednatele či jeho zákazníka v samotném místě výkonu prací, přičemž žalovaný provedl posuzovaný otvor ve zdi v příslušném místě na výslovný pokyn osoby pověřené objednatelem, respektive jeho zákazníkem, žalovaný svým jednáním neporušil povinnost vyplývající ze smlouvy a neodpovídá tak za tvrzenou škodu. Dále dle soudu prvního stupně žalobkyně nedoložila, že by elektrické zařízení bylo skutečně poškozeno, případně v jaké míře a jaká faktická škoda tak majiteli zařízení vznikla, soud prvního stupně nepovažoval za dostatečné, pokud žalobkyně pouze doložila, že jí majitel elektrického zařízení vyúčtoval částku 16 971,48 EUR k náhradě škody, žalobkyně tak neprokázala existenci, ani výši škody. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 67 264 Kč sestávající z nákladů na právní zastoupení vypočtených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to odměnu advokáta za pět úkonů právní služby po 9780 Kč, jednu poloviční odměnu advokáta za účast na vyhlášení rozsudku ve výši 4 890 Kč, šest režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH ve výši 11 674 Kč.

7. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně ohledně zjištěného průběhu děje při předmětné události, jak jsou popsány v předchozím odstavci. Výpověď žalovaného i svědka si neodporují a jsou ve vzájemném souladu. Z provedeného dokazování nepochybně vyplývá, že bylo běžné, že se žalovaný řídil na stavbě pokyny koncového zákazníka objednatele, při vrtání děr do zdi běžně dostal pokyn, kde přesně díru vyvrtat, což se stalo i v daném případě. Žalovaný neměl k dispozici plány vodovodního potrubí. Žalovaný popíral, že by měl přístup do místnosti, ve které došlo k navrtání trubky, i pokud by však takový přístup měl, je třeba se ztotožnit s jeho argumentací, že při vrtání díry na druhé straně stěny nemohl přesně určit, jak se místo vrtání přenese na druhou stranu stěny. Žalovaný za běžného chodu věcí nemohl předvídat, že dojde k navrtání vodovodní trubky na druhé straně zdi, když vrtal v místě určeném pracovníkem zákazníka žalobkyně tak, jak to bylo při jejich spolupráci běžné. Správné je i zjištění, že žalovaný prováděl popsané práce pro žalobkyni u jejího koncového zákazníka dle rámcové smlouvy uzavřené mezi účastníky. Žalobkyně se ve smlouvě jako objednatel zavázala zajišťovat pro žalovaného jako zhotovitele od svého odběratele či koncového zákazníka informace nutné pro provádění díla (článek IV.), žalovaný se zároveň zavázal realizovat dílo v souladu se smlouvou a s objednávkou a řídit se příkazy koncového zákazníka, objednatele a jeho odběratele, jsou-li mu známy a nejsou-li v rozporu se smlouvou nebo objednávkou (článek V., bod 2). Pokud žalovaný při provádění prací plnil pokyny německé firmy jako koncového zákazníka žalobkyně, činil tak v souladu se smluvními ujednáními účastníků. Provedeným dokazováním byla dále vyvrácena žalobní tvrzení, že po provrtání zdi a navrtání potrubí, ze kterého začala unikat voda, žalovaný umístil na provrtanou zeď elektrické zařízení, do něhož měla následně natéct voda z poškozeného potrubí a na němž tak měla vzniknout tvrzená škoda. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že elektrické zařízení bylo na stěně umístěno již před započetím vrtání žalovaným, žalovaný elektrické zařízení na stěnu neumísťoval, jeho úkolem uvedeného dne bylo pouze vyvrtání díry ve zdi pro vedení kabelu. Odvolací soud je přesvědčen, s ohledem na prokázaný skutkový stav, že žalovaný jako zhotovitel nemohl nevhodnost pokynu objednatele (jeho koncového zákazníka) zjistit.

8. Podle § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

9. Podle § 2594 odst. 1 o. z., zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal. To neplatí, nemohl-li nevhodnost zjistit ani při vynaložení potřebné péče.

10. Odvolací soud se se soudem prvního stupně shoduje i v právním posouzení věci, při němž dospěl k závěru, že žalovaný smluvní povinnost neporušil a nevznikla tak jeho odpovědnost za tvrzenou škodu. Jak bylo výše vysvětleno, žalovaný nevhodnost příkazu koncového zákazníka žalobkyně (určení místa vrtání) nemohl zjistit ani při vynaložení potřebné péče. Žalovaný svým jednáním neporušil ani obecnou prevenční povinnost ve smyslu § 2900 o. z., jak tvrdí žalobkyně. Pokud nebylo prokázáno porušení povinnosti žalovaným, nebyl splněn jeden ze základních předpokladů pro vznik jeho odpovědnosti za tvrzenou škodu a žalobu bylo namístě bez dalšího zamítnout.

11. Nad rámec uvedeného odvolací soud uvádí, že tvrzení a důkazní návrhy žalobkyně ohledně vzniku a výše škody jsou nedostatečné a rozporuplné, a to i přes poučení soudem prvního stupně ve smyslu § 118a o. s. ř. poskytnutého u jednání dne 18. 1. 2023, po kterém žalobkyně předložila soudu pouze listinu v německém jazyce bez překladu do jazyka českého a uvedla, že může doložit i důkazy další, ovšem bez jakékoli specifikace, poskytnutým poučení se tak žalobkyně neřídila. Není dostačující odkázat na vyčíslení škody německou společností, která tuto uplatnila u žalobkyně a žalobkyně celou částku uhradila, aniž by bylo konkrétně a srozumitelně tvrzeno, co tato částka konkrétně představuje, jak je odůvodněna výše škody na jednotlivých tvrzených položkách (dle žaloby má jít o škodu na zničeném vodovodním potrubí, poškození podlahy a stěn, poškození elektrického zařízení), přičemž ke každému takovému konkrétnímu skutkovému tvrzení bylo namístě označit konkrétní důkaz k jeho prokázání. Existuje i rozpor mezi žalobními tvrzeními a předkládanými listinami ze strany žalobkyně, když ve faktuře německé společnosti za žalobkyní, kterou žalobkyně dokládala tvrzenou škodu, se nacházejí pouze položky elektrické zařízení, náklady na demontáž a montáž a zvláštní úhrada pro výrobce (není vůbec zřejmé, co by měla představovat), z této listiny tak nevyplývá, že by mělo dojít ke škodě na dalších věcech, které žalobkyně tvrdí (potrubí, stěna, podlahy).

12. Soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení, a to ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladu řízení, které správně specifikoval a vyčíslil, v podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (odst. 14 až 16). Stejně tak je správné rozhodnutí ohledně nákladů řízení státu ve výroku III. napadeného rozsudku, které soud prvního stupně uložil dle výsledku řízení neúspěšné žalobkyni v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., náklady řízení státu představují svědečné ve výši 3 040 Kč, o kterém bylo pravomocně rozhodnuto samostatným usnesením č.j. 21 C 20/2022-126.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení, která představuje náklady na právní zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to odměna za vyjádření k odvolání ve výši 9 620 Kč ze dne 28. 5. 2023 (§ 8 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky, tarifní hodnota byla vyjádřena v české měně podle kurzu platného pro nákup valut v době započetí úkonu /srovnej rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2016, č. j. 5 Cmo 241/2015-190/ v částce 328 729 Kč), odměna za účast u jednání před odvolacím soudem ve výši 9 700 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) citované vyhlášky (vypočteno z tarifní hodnoty 349 182 Kč výše uvedeným způsobem), dva režijní paušály po 300 Kč dle § 14 odst. 4 citované vyhlášky, cestovné za cestu k jednání z , Anonymizováno, a zpět ve výši 983,71 Kč (při ujetí 120 km osobním automobilem , jméno FO, , dne 24. 9. 2024, při spotřebě benzínu 6,8 l/100 km, ceně 38,20 Kč/l a sazbě náhrady 5,60 Kč/km podle zákona č. 119/1990 Sb. a vyhlášky č. 398/2023 Sb.), náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání za 4 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 citované vyhlášky a 21 % DPH ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 473,79 Kč, celkem 25 777,49 Kč.